Firma Franka McIntoshe už dnes není žádným komorním projektem jednoho muže jako v začátcích před 68 lety, naopak patří mezi jednu z nejznámější značek oboru a zeleno-modře tónovaný přísvit přístrojů s nezaměnitelným gotickým logem a americky rozmáchlými křivkami najdete mimo jiné i v domovech slavných kapel a zpěváků z celého světa. Imponující je hlavně šíře výrobního katalogu, kdy McIntosh jako jedna z nemnoha značek pokryje úplně celou sestavu od zdroje signálu až po reprosoustavy a to jak ve stereu, tak v domácím kině a ani jediný prvek nebude muset nést jinou značku.

Zdaleka nejznámější je ale McIntosh pro své výkonové zesilovače a upřímně řečeno, jsou také tím, co mu nejlépe jde a to nemusí jít hned o monumentální dvoukilowattové monobloky MC2KW, které musí být kvůli extrémnímu výkonu rozdělené do tří obřích krabic. Rozhodně zajímavé jsou i podstatně menší MC601, byť i tak patří z obecného pohledu mezi zesilovače velké - ostatně jak byste to čekali od třetího nejvyššího modelu tak slavné firmy.

McIntosh MC601 patří se svými 42,2 kg hmotnosti k řádným přístrojům, s šířkou 44,4 cm, výškou 23,9 cm a hloubkou 55,8 cm si ho určitě v místnosti všimnete, navíc když bude stát v páru. Pokud by náhodou fyzické rozměry nebo přiznané kryty transformátorů nestačily, boky čelního panelu zdobí dvojice mohutných madel - ty nejsou jen pro efekt, ale bez nich byste tento blok asi jen stěží přesouvali.

MC601 do katalogu newyorského výrobce přiřadíte snadno - po zapnutí se rozsvítí zhruba přes polovinu čelního panelu výrazně modrý displej s decibelovou a Wattovou škálou a ručičkou, která při průchodu signálu efektně poskakuje, tak jako srdce toho, kdo si domů McIntosh postaví. Aby bylo jasno, o jakou že značku jde, pod displejem svítí dravou zelenou vyvedené gotické písmo loga firmy a označení přístroje. Jeho ovládání je pak naprosto minimalisticky vyřešeno dvojicí po stranách umístěných otočných regulátorů - tím vlevo ovládáte efekt displeje, tím vpravo přístroj zapínáte a vypínáte. Nic víc, ostatně jak se taky na koncový zesilovač sluší a patří.

Zadní panel efektně stavěného přístroje tvoří stříbrná základna s napájecí zásuvkou a atypicky vzhůru orientovaná šestice reproterminálů - McIntosh MC601 nabízí konektivitu pro 8, 4 a 2 Ohmy. U horní hrany najdete pak všechny potřebné konektory. Jsou tu jak v podobě symetrických XLR, tak v podobě nesymetrických RCA konektorů - jsou tu jak vstupní, tak výstupní, abyste signál mohli vést dál a dál, třeba u bi-ampingových sestav či prostě kdekoliv jinde, kde se to hodí. Zda signál vedete symetricky či nesymetricky pak volíte dvoupolohovým přepínačem. Samozřejmostí je i 12V spoušť, opět průchozí, aby signál mohl protéct do dalších zřetězených komponentů.

Tak jako všechny vyšší modely firmy McIntosh, i MC601 využívá Quad Balanced zapojení pro téměř úplnou eliminaci nežádoucího rušení a šumu v signálu, výstup přes transformátory Autoformer zajišťuje konstantní výstupní výkon napříč všemi zátěžemi. Transformátory vyvíjí a vyrábí přímo McIntosh.

Jak už tak trochu z názvu vyplývá, MC601 nabízí výstupní výkon 600 Wattů a to do 2, 4 i 8 Ohm, díky použití výstupního transformátoru je tu ale malý tlumící faktor a to pouhých 40 (byť nutno říct, že v praxi záleželo na spojení a povětšinou to nebylo poznat). MC601 pracuje v rozsahu 20 - 20 000 Hz (v toleranci -0,25 dB), celkové harmonické zkreslení se drží pod úrovní 0,005% a odstup signálu a šumu dosahuje 124 dB. O použitých tranzistorech výrobce bohužel detailněji mlčí, stejně jako o dalších technologiích.

Monobloky MC601 jsme poslouchali v ostravském studiu Špalíček na sestavě se zdrojem signálu MCD550 a předzesilovačem C52, prokabelováno bylo značkou Cardas. Poslouchalo se přes Sonus faber Olympica III, Bowers&Wilkins 802 D3 a Bowers&Wilkins 803 D3, chvíli také přes GoldenEar Triton One - nutno říci, že úplně excelentně si z nějakého důvodu sedla sestava McIntosh / Bowers&Wilkins a to o řád lépe, než s čímkoliv dalším a právě proto se dojmy vztahují právě k této kombinaci. Sestava se také zdála být celkem citlivá na výběr kabeláže a právě s oregonskými kabely jednoduše fungovala nejlépe. Porovnávalo se s Gato Audio PRD-3S + PWR-222 + CDD-1, ale i s Rotel A14 / Rotel CD14.

Ačkoliv monobloky MC601 mají velice nízký tlumící faktor, zejména s oběma modely B&W to v oblasti basů nebyl (překvapivě) vůbec žádný problém. Naopak, kontrabas v "Noche del Ronda" Charlieho Hadena ("Nocturne" | 2001 | Universal Music | 013 611-2) byl fantastický - kulatý, jako žula pevný a jako guma od praku elastický bas měl energie na rozdávání bez ohledu na hlasitosti, už od velmi nízkých úrovní bylo cítit impuls a důraz, který nepolevil až po (doslova) nesnesitelně vysokých sfér. Mohutný kontrabas monobloky vykreslily s celou jeho vahou, s jeho rozměry i s pocitem dřevěného vrzání jeho těla. Ta suverenita a schopnost rozeznít tón až ve vašem hrudníku, protlačit ho skrze reproduktor v až nadživotních poměrech a udělit mu kontrolu a autoritu padajícího meteoritu činí z MC601 vynikající stroje. Ale pozor, v kombinaci kde si s reprosoustavami nesednou jako kdyby se všechno přes zrcadlo otočilo a vy MC601 nepoznáte, takže pozor na konkrétní sestavu, stojí za to ji pečlivě vybírat ke sluchu svému...

Je fakt, že monobloky MC601 jako kdyby neuměly hrát na půl plynu, že jdou do všeho naplno a dravě - tak i jemná píseň jako "Hallelujah" v podání Renée Fleming ("Dark Hope" | 2010 | Mercury | 2739699) vyznívá maličko s nádechem rockového koncertu, jak jí zesilovače dávají nadživotní proporce. Zejména vokál hlavní protagonistky je veliký, fantasticky čistý a hlavně neuvěřitelně energický. Celé střední pásmo je pak úžasně transparentní, McIntoshe jsou parádně rovné, přímé a nabízí neuvěřitelně zintenzivněný, jakoby zahuštěný nebo snad destilovaný zážitek. Dokonce ani zvukově průměrnou nahrávkou nepohrdnou a svým charakterem umí hudbu rozsvítit a nakopnout.

V kombinaci s B&W nabídly monobloky MC601 až hodně výrazné a jiskrné výšky, činely v "Dreaming" od Art Ensemble of Chicago ("Live in Berlin" | West Wind | WW2051) byly přímé, jakoby nefiltrované, pevné a velice znělé, každý úder rozkvetl do myriád třpytivých detailů, snadno šlo vnímat pozvolné doznívání tónu i jeho strukturu, stejně jako zesilovače naprosto jasně ukázaly už v podstatě celou plochu činelu i to, jak skrze ní zvuk putuje. Objemově pak byly činely velmi realistické a ačkoliv má reprodukce mírné tendence k americké teatrálnosti, nezpronevěřuje se ani věrnosti tónu.

S dynamikou pak monobloky problémy nemají, byť opět trochu záleží na tom, s čím je spojíte - ale zrovna s jinak poměrně náročnými B&W si všechno nebývale samozřejmě sedlo. Skladba "Mefistofeles" z Lisztovy "Faustovské symfonie" (1995 | Denon | CO-78826) byla pevná jako skála, měla dech a jiskru už od velmi tichých hlasitostí a bez pocitu nedostatečnosti šlo otáčet hlasitost až za limity místnosti a posluchačových uší. Dynamické špičky zvládají koncové stupně s nadhledem, se samozřejmostí a s pocitem, že energii umí poslat bleskurychle a ve více než dostatečném množství, takže hudba je doslova plná života a šťavnatosti.

Malé elektrárny MC601 ale nejsou jen stroji na hrubý výkon, mají také díky své skvělé transparentnosti a svižnosti schopnost načrtnout hudbu včetně velmi jemných detailů. Se zavřenýma očima a řádně vytočenou hlasitostí tak máte pocit, že jste se ocitli na koncertě Lindsey Buckinghama, kde zní jeho "Not too late" ("Live at the Bass Performance Hall" | 2008 | Reprise | 9362-49903-1). Zesilovače zvuk doslova vytlačí mimo ozvučnice a zprostředkují velmi konkrétně jak šum publika a to až tak, že rozumíte jednotlivým pokřikům, tak zvládnou rozlišit i tak delikátní jemnůstky jako je vzdálenost Buckinghamových úst od mikrofonu, takže úplně vidíte jak se při zpěvu pohybuje dopředu a dozadu.

Monobloky mají výhodu mimo jiné v tom, že minimalizují přeslechy mezi kanály a tím dokážou vykreslit ještě preciznější prostor scény než řešení v jediné krabici. MC601 pak v rozprostření nástrojů v "The Foggy Dew" od The Chieftains ("The Wide World Over" | 2002 | rcaVictor | 09026639172) neměly sebemenší problém - naopak po začlenění do sestavy monobloky doslova vytlačily hudbu mimo ozvučnice reprosoustav, jako kdyby ale také zároveň zmizela mechanická cesta, která hudbu tvoří a muzika tak vycházela ze vzduchu, jako by prostě byla s vámi v prostoru. Přehlednosti v pravolevém ani předozadním směru nelze nic vytýkat, je to pevné a propojené, smysluplné a snadno uchopitelné, prostě přirozené a samozřejmé, jako kdyby se před vámi odehrávalo opravdové hudební představení.

A i když vám McIntosh MC601 dají najevo, že "Song to say goodbye" od Placebo ("Meds" | 2006 | 0602537175369) má zvukové rezervy, svým kouzlem, zejména pak silou, drajvem a expresivní prezentací ale monobloky spolehlivě přebijí cokoliv z toho a prostě na vás budou vrhat hudbu s takovou naléhavostí a živoucí energií, že tomu jen těžko odoláte.

Monobloky MC601 jsou parádně zábavnými, americky velkolepými zesilovači, které umí zahrát zábavně a energicky v podstatě úplně cokoliv. Jsou přímé, transparentní, rychlé a konkrétní, mají dobrou kontrolu a vůbec fungují výborně navzdory tomu, jaká pověst značku často provází. Má to jediné "ale" a to je ne úplně malá vybíravost na hudební partnery na straně reprosoustav, ale i reprokabelů, zapříčiněná dost možná hlavně výstupními transformátory. Pokud ale naleznete funkční kombinaci, která vám sedí esteticky a cenově, cítíte v projevu MC601 geny z nejvyšších firemních modelů, ověnčených cenami z každého koutu planety; na rozdíl od oněch obrů si monofonní MC601 koupíte za ne úplně nesmyslnou, dalo by se říci typicky high-endovou cenovku. Pokud jste na pevný, energický, až koncertní zvuk, vyzkoušejte si poslechnout kompletní set McIntosh - za nás je to prostě nářez.

Kč 439 980,- / pár

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ síla a důraz

+ rychlý, energický a dramatický zvuk

+ parádní autorita a pevnost

+ velmi slušný detail

ZÁPORY

- nesedí úplně univerzálně ke každým reprosoustavám

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

fSdílet

Tweet