Britský výrobce reprosoustav (a gramofonu) Wilson Benesch se na svou cestu světem high-endu vydal v roce 1989 a je to jedna z velmi mála high-endových společností, kterým velí žena – ale to je jen pro zajímavost. Nabídce značky vévodí řada Fibonacci, kde je nejmenším sloupkem model A.C.T. 3zero.

Popsat vzhled těchto sloupků je vzhledem k jeho členitosti poměrně komplikované. Ostatně stejně tak techniku – máte-li zájem o bližší prozkoumání, věnujte pozornost 37 stránkách „bílých papírů“, neboli popisné dokumentace řady Fibonacci .

Ačkoliv se navenek zdají základní tvary a pojetí relativně běžné, stačí se podívat třeba na podstavec, abyste pochopili, kolik detailů ve Wilson Benesch řeší. Úplně dole je relativně masivní základna s předními nožkami, nad ní je druhá, podstatně tenčí deska, držící nožky zadní a ještě o kousek výš, stále držená na místě frézovanou hlavní kovovou osou, najdete základnu samotné hlavní ozvučnice. Materiálem je ocel zpracovaná na CNC strojích.

Kabinet samotný má nepravidelné tvary, zepředu dozadu se kapkovitě zužuje a též střídá konstrukční materiály. V přední desce drží v D’Appolito konfiguraci tři hlavní měniče, basová sekce je soustředěná do dna a to v isobarické konfiguraci – právě proto jsou dole tři desky, aby v nich jednak mohly měniče držet a jednak mohla jejich energie co nejsnáze proudit.

Horní „čepička“ ozvučnice je z uhlíkového vlákna, stejně jako velké kusy boků. Zadní oblouk je opět z dřevitého materiálu, proniká jím v úrovni výškáče uhlíkový „výfuk“. A dva páry reproterminálů, konkrétně spíše otvorů pro banánky s doprovodnými maticemi pro vidličky, se nachází v krabičce zavěšené vzadu pod nejspodnější základovou deskou.

Komplexnost konfigurace lze částečně vyčíst už z názvu A.C.T., což je zkratka Advanced Composite Technology. Toto jméno provází firmu od roku 1991 a prvního modelu A.C.T. One. Současné provedení je šestou inkarnací tohoto nápadu.

Monokok ozvučnice je u A.C.T. 3zero vyroben z dvou doplňujících se kompozitních materiálů. Firma tak úplně neříká co konkrétně to znamená, ale má jít o „udržitelné materiály“ s velmi účinnými tlumícími vlastnostmi. Už jsme mluvili o karbonovém kompozitu na vrcholu ozvučnic – možná to není tak patrné, ale má mnoho různých prohnutí a je vesměs nepravidelný, takže pomáhá rozbíjet vnitřní stojaté vlnění.

Zadní bassreflex – či jak firma říká „usměrňovač laminárního proudění“ – je navržený s ohledem na to, aby pomohl integraci do menších poslechových místností. Ten odvádí vzduch od středotónové sekce, vzniká za pomoci 3D tisku přímo ve firmě a utlumuje proudící energii, takže reprosoustavy mohou stát blíže zadní zdi.

Pro výšky firma používá vlastní konstrukci vysokotónového reproduktoru Fibonacci. Planžeta je z uhlíkového vlákna, kopulka z nylonového kompozitu s přídavkem uhlíku a její křivka má být inspirována přirozenou Fibonacciho geometrií. Membrána je od motoru a ozvučnice izolovaná anitvibračním systémem a kolem ní se rozkládá pórovitá plocha pro optimalizaci rozptylu. Měnič má vlastní tlumenou labyrintovou pracovní komoru.

Zbylé kónické měniče vychází z firemní technologie Tactic 3.0. Místo středové prachovky zda najdete také „Fibonacciho element“ v podobě pórovité plochy, tiskne se ve firmě z kombinace nylonu a uhlíkových vláken s dvojitou geometrií. Samotná membrána jest kombinací materiálů, kterou firma nazývá Isotaktický Polypropylen. Tlumící vlastnosti tohoto materiálu umožňují prakticky eliminovat komponenty ve frekvenční výhybce a středotónové měniče tak pracují reálně přímo napojené na zesilovač. Basy používají tytéž měniče, ale v isobarické konfiguraci, jak už bylo řečeno výše.

A.C.T. 3zero jsou dvou a půl pásmové. Výškáč má průměr 2,5 cm a výhybku druhého řádu na 5 kHz, středotónový měnič (ten nahoře vpředu) je nefiltrovaný, basový měnič (tedy ten druhý vepředu) má filtr prvního řádu, ovšem bez deklarované frekvence. Isobarický systém pracuje přes výhybku prvního řádu pod hranicí 500 Hz. Ostatní měniče fungují v uzavřených komorách.

Wilson Benesch říká, že A.C.T. 3zero mají frekvenční rozsah 34 – 30 000 Hz (bez definice tolerančního pásma), jmenovitou impedanci 6 ohm s minimem 4 ohmy a citlivost 89 dB / 2,83 V / m.

Kabinety mají výšku 113,2 cm, šířku 19,4 cm (bez nožiček) a hloubku 37,6 cm. Váží poctivých 48 kg.

Poslouchali jsme v prostorách studia Hi-Fi Morava, ne úplně akusticky optimálních, ale přijatelných. Hrálo se na sestavě, kam signál dodával hlavně server Hz Core přes Paul Pang Quad Switch a zesiloval systém Pass Labs XP-32 s monobloky X600.8. Jako DAC jsme měli Lampizator Baltic 4 DAC. Alternativně se hrálo přes Moon 791 a Moon 761. Z dalších doplňků tu byl zemnící systém Telos, podložky Hifistay nebo komplet kabeláže Siltech. Porovnávali jsme kupříkladu s YG Carmel 3 nebo P1.0 z téže stáje.

Když jsme do A.C.T. 3zero pustili plejádu syntetických basových tónů elektropopové „Swoon“ od Imogen Heap („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220), ukázal se hluboko jdoucí, šťavnatý základ ve větším formátu, váze i objemu, než byste čekali od středně velkých sloupků. Přesto nejde o rozmáchlou, divokou prezentaci, naopak má „anglické atributy“, tedy decentnost, solidní, ale přitom nenucenou kontrolu i definici, je to takové měkce samozřejmé – navíc můžete měkčím či tvrdším komponentem směrovat výsledek snadno tam či onam, A.C.T. 3zero jsou velmi ochotné. Pružná důraznost každopádně dokázala elegantně zapumpovat a vyplnit prostor energií ve vskutku high-endové kvalitě.

Zhmotnění hlasu a kytary Zuzany Smatanové v „Otcovi…“ („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) bylo uvolněné, elegantní, plné měkkých, sametových vokálních zhoupnutí, která hladila, stejně jako zjevně kovových, pěkně texturovaných drnknutí strun. Plné tělo vyznívá úžasně organicky, v přímém kontrastu k technicistnímu zjevu a konstrukci. Přes jistou klidnost jsou vlastnosti jako čitelnost, detailnost a témbr ovlivněné dominantně připojeným systémem – jak je dobrý ten (a nahrávka), tak dobrý je poslechový zážitek.

Též ke zvonivému zvuku činelů v „Alfie“ (Brad Mehldau Trio | „Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) se A.C.T. 3zero postavily s uhlazenou elegancí, ovšem nezmenšující čistotu jejich výstupu. Vysokotónový měnič pocitově neklade ne výšky důraz, aniž by to znamenalo nějaké potlačení energičnosti kovových cinknutí. Rozlišení je skvělé, přitom hladké a nekonfliktní – přestože to není soustředěná analytičnost, zřetelnost má výtečnou úroveň. A opět, stačí připojit trochu jinak laděný komponent a charakter reprosoustav se okamžitě a výrazně změní.

Pokud ale něčím A.C.T. 3zero skutečně upoutají, tak je to uvolněná, samozřejmá dodávka dynamiky s citelnou rezervou. Masivní zvuk skladby „Lepidlo“ (Katarzia | „Antigona“ | 2018 | Slnko Records | SR0114) zněl sytě, poddajně a přesto organizovaně. Není to tlačivá dominance, ba naopak má zcela poklidné charakteristiky, můžete hrát libovolně nahlas a jistota v nenuceném balení naservíruje potřebnou šťávu na správné místo. Bublavá dynamičnost příjemně obklopuje, sahá od „sklepních“ super hlubokých syntetických not a táhne se napříč celým frekvenčním rozsahem. Zase a znovu je pak znát, s čím Wilson Benesch hrají, potenciál zůstává, „tvar“ se ale mění.

Reprosoustavy pak s klidem – dovolí-li jim to systém – rozuzlí i vrstevnaté nahrávky, jako je „The Beltway Bandits“ Franka Zappy („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528). Vůbec tak nepůsobí, ale A.C.T. 3zero rozkrývají snadno každý kousek záznamu, vše má své místo, snadno se čte, nic není agresivní – a je vlastně jedno, zda příval nuancí a nápadů obstarává měkký a barevný Lampizator, nebo tuhý a průbojný Moon. Není těžké soustředit se na jeden nástroj, jeho dozvuky, ale stejně podstata Wilson Benesch vyzývá hlavně k tomu, abyste nechali působit hudbu jako spojitý, organický celek.

Prostor ve „Ved en ung kunstners baare“ (Carl Nielsen | Emerson String Quartet | „Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) byl posazený mezi reprosoustavy jako středně velký, s pocitem hloubky i vzduchu. Prezentace je autentická co do pocitu velikosti těla nástrojů, ty jsou rozsazené jistě a naprosto zřetelně. To znamená jak vysokou detailnost, stejně jako přesnost a čistotu, takže do pocitu trojdimenzionálnosti promlouvá výrazně víc pojetí nahrávky i schopnosti elektroniky, A.C.T. 3zero poskytují „jen“ ten pocit, že na to prostě mají.

Hebká a vřelá „Too Much Heaven“ (Jordan Hill | „Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2) zněla naprosto klidně a příjemně, s dávkou elegantního šarmu, v plném basovém i výškovém rozsahu, navíc s libými středy. Vše je ukotvené a urovnané, styl muzikální a poddajný, který snadno a rychle odpoutá posluchačovu pozornost od hodnocení jednotlivostí a naopak ji nasměruje k hudbě jako takové.

Podlahové reprosoustavy Wilson Benesch A.C.T. 3zero působí na pohled velmi komplikovaně až technicistně, jejich zvukový charakter je však až v kontradikci k tomuto prvnímu dojmu. Potenciál reprodukce je posazený vysoko, skoro adekvátně vysoké cenovce – velmi tu záleží na tom, jak si vyladíte předřazený aparát, protože právě ten je dominantním definujícím faktorem toho, co uslyšíte. Hlavním rysem je ochotná dynamičnost a nenásilné, hladké rozlišení od podstatných hloubek až ke konci akustického pásma, vše je svázané v harmonickém a organickém celku. Navíc si můžete podobu reprosoustav nadefinovat ve velmi širokém spektru možností a to včetně trochu extrovertních laků. Každopádně jako celek jsou A.C.T. 3zero reprezentanty poklidné, přirozeně znějící anglické školy v kombinaci s někdy až exoticky komplikovanými výrobními a technickými řešeními – a jsou za správných podmínek skvělé.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 45 metrů čtverečních, standardním zatlumením pomocí různých závěsů, koberce a množství audio techniky a nábytku, avšak bez větších akustických úprav či zásahů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Daný měřící prostor se promítl do frekvenční odezvy nejvýrazněji na 190 Hz, další specifika (nad 1 kHz např.) ale působí, že jsou vlastní charakteristikou A.C.T. 3zero. Pozitivem je identická charakteristika v přímém směru i pod úhlem. V plné síle hrají reprosoustavy ve volném prostoru od cca 48 Hz. Každopádně jde o laděný zvuk, ne dokonale vyrovnaný.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Podle průběhu impedanční křivky se A.C.T. 3zero chovají skutečně jako uzavřené, jejich ladící kmitočet leží mezi 60 a 70 Hz. Průběh je relativně jednoduchý, byť posazený zároveň celkem nízko, často oscilují i kolem 2 ohm. Přesto tu není nic vysloveně náročného. I tak ale vzhledem k velmi nízké impedanci bude dobré použít náležitě dimenzovanou a stabilní elektroniku.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

EUR 41 000,-

cca Kč 1 035 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ ochotná dynamika

+ naprosto transparentně přejímají charakter komponentů i muziky

+ možnost volby různých povrchových kombinací

+ celkově snadno a nenásilně čitelný přednes

ZÁPORY

- estetika je subjektivní

- a cena dost značná za sloupeček na první pohled nijak velký

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz

PRODÁVÁ: Lepší Zvuk | www.lepsizvuk.cz 

fSdílet

Tweet