Jméno Denafrips vám možná bude znít povědomě – přestože nejde o superstar světového hi-fi, tato východoasijská značka si mezi audiofily získala jméno vysokou technickou kvalitou svých D/A převodníků, nicméně v portfoliu dnes má třeba i dělené zesilovače, jakkoliv právě digitální zdroje signálu jsou stále tím zásadním. Měli jsme možnost podívat se na reclocker Gaia a D/A převodník Venus II.

Denafrips Gaia

Hliníkové tělo středně velkého přístroje (34 x 26 x 8,4 cm / 6 kg) je jednoduché, ale velmi pěkně zpracované, stojí na třech gumových kuželech a čelní panel zabírají převážně informační diody. Celé ovládání leží na pětici tlačítek, z nichž čtyřmi v základu volíte vstupy a pátým přepínáte do režimu nastavování.

Gaia je D/D převodník, neboli digitální rozhraní, které bere (podle teorie) nedokonalý digitální signál a „dá ho dohromady“. Logicky tu jsou tak jenom digitální vstupy a výstupy – na vstupu je USB, koaxiální, optický a AES/EBU vstup plus možnost přes dva konektory připojit přesné externí hodiny (jeden vstup je pro takt 45,1584 MHz a druhý pro 49,152 MHz).

Zpracovaný signál vylézá ven přes dvojici AES/EBU konektorů (mohou fungovat jako jeden stereo výstup), I2S rozhraní v HDMI podobě nebo ethernetové podobě a samozřejmě i přes klasický koax a optiku.

Přes napájecí zásuvku klasického typu proudí elektřina ke stíněnému toroidnímu transformátoru a dále přes pečlivě organizované desky plošných spojů. Součástí vstupního napájecího bloku je také filtr střídavého proudu a lineární napájecí zdroj s osmi napájecími zdroji zabírá poctivý kus vnitřního prostoru.

Získaný signál je nejprve „profiltrován“ přes optické oddělovací členy a dále zpracován v programovatelném FPGA poli, kde probíhá zároveň přečasování přes jeden ze dvou instalovaných femto hodinových modulů s tepelnou stabilizací. To spolu s FIFO (First In First Out) bufferem má za úkol minimalizovat úroveň jitteru. Mezi vstupní a výstupní část signálových obvodů se nachází „bariéra“, oddělovací prvek, který má odrušit šum a také korektně usměrnit zemnící potenciály.

Gaia umí přepracovat PCM i DSD signály, u PCM všude 24 / 192 a u USB / I2S až 24 / 768, u DSD je to na všech vstupech DSD64 přes DoP, na USB / I2S pak až DSD512.

Denafrips Venus II

Reclocker Gaia k nám doputoval spolu s D/A převodníkem Venus II, sedícím přímo v prostředku katalogu značky Denafrips. Osmi a půl kilový přístroj také nemá tradiční rozměry, s šířkou 32 cm, hloubkou 33 cm a výškou 8 cm ovšem jeho hliníkové tělo ani nesedí přímo na šasi Gaia – je to jednoduše solitér.

Esteticka je i tady technicistně jednoduchá – čelní panel je krom spínacího tlačítka posetý informačními diodami, krom nich je tu šest ovládacích tlačítek, které svými označeními napovídají, že jimi lze měnit vstupy, otáčet fázi signál, ztlumit výstupy či přepnout mezi puristickým a převzorkovávajícím provozním režimem.

Paleta digitálních vstupů sahá od koaxu přes BNC, dvojici AES/EBU, optiku, HDMI (čili I2S) až po samozřejmé USB. Výstup pak najdete jak na analogových XLR, tak RCA konektorech. Kvalita všech přípojných míst je rozhodně prémiová.

Umístění napájecí zásuvky pod úrovní signálových konektorů není náhoda – konstrukce uvnitř je totiž patrová. Celý napájecí zdroj je uzavřený v kovovém stínícím kvádru a oddělení ještě plátem ze slitiny niklu a železa. Veliký blok lineárního napájecího zdroje obsahuje dva nezávislé toroidní transformátory nebo třeba zcela izolovaný regulátor nebo oddělené sekce pro analogovou a digitální část.

Signálové cesty jsou oddělené v dual mono konfiguraci, jsou také plně symetrické. V každém kanálu pracuje FPGA pole s vlastním softwarovým vybavením, kterým se ovládá R2R odporová síť. Odpory jsou vybírané a mají toleranci neuvěřitelně nízkých 0,005%.

Všechny vstupní signály jsou pak přečasovány pomocí tepelně stabilizovaného hodinového systému v rámci FIFO bufferu. Venus II se prsí také použitím prémiových součástek – kondenzátorů WIMA a EVOX kupříkladu.

Díky inovované koncepci dnes Venus II zvládá 26 bitové zpracování PCM signálu a 6 bitové zpracování DSD včetně 32 krokových FIR filtrů. Oba základní typy signálu zpracovává převodník nativně, bez převodů. Můžete si ještě zvolit, zda převodník pracuje v režimu Oversampling nebo Non-Oversampling – rozdíly jsou slyšitelné, jde nicméně o třešničku na dortu celkového charakteru.

Na USB a I2S vstupech nabízí Venus II úctyhodnou a neobvyklou schopnost poradit si s PCM signálem v rozlišení až 24 bit / 1 536 kHz a až DSD1024.

Denafrips uvádí pracovní frekvenční rozsah 20 – 70 000 Hz (-3 dB), hodnotu THD+N pod 0,002%, odstup signálu a šumu 120 dB a přeslechy mezi kanály lepší než -110 dB, což jsou všechno výtečné parametry.

Kombinaci obou přístrojů jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě namísto a spolu s Métronome DSC1 a Roon. Hrálo se na Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a to přes kabely Nordost Heimdall 2 na Xavian Quarta Evoluzione. Čisté napájení zajišťoval GMG Power Harmonic Hammer 3000P.

Basový základ „Never Felt Less Like Dancing“ (Katie Melua | „Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) zněl spíše soustředěně, než bohatě, oproti Métronome je to zřetelně sušší, utaženější zvuk. Přestože by patrně mohl být důraznější, kontrola je dobrá. Reclocker se tu třeba před Métronome neprojevil téměř nijak, spíše jen lehce utáhl okraje tónů a ubral na objemu, před Venus II zdůraznil ten pocit neutrální kontroly.

Venus II se snaží pokud možno „nebýt“, zvukově se do hlasů v „Gloria“ Thomase Tallise („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) jaksi téměř neprojevoval, byl to sušší, přesný, velmi kontrolovaný, ale možná i trochu opatrnější zvuk bez jakýchkoliv excesů. Na hlasech pak bylo nejlépe slyšet porovnání NOS / OS režimu – první jmenovaný je ještě purističtější, není to pak už ale zvukové vyladění pro každého, slyšíte v něm totiž každou nedokonalost. OS režim přeci jen strohou přímočarost lehce uhladí. Stejným stylem pak funguje i Gaia – zvuk se ještě zpřesní, čímž de facto ještě více podtrhne onu nezabarvenou přímost a „jednoduchost“ zvuku bez příkras.

Nejvyšší frekvence v „The Red One“ (Metheny / Scofield | „I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) zněly velice civilně, bez zdůraznění jejich znělosti, zprvu tak pocitově až trochu tlumeně – přesto ale měly velmi svižný charakter, čistý a konkrétní, jen by jim snad slušela trocha jasnosti navrch. Ani detail nebyl nijak prominentní, takové ty jemné odstíny, dozvuky a nuance tu jsou, ale jako kdybyste si je museli trochu najít v pozadí. Zrovna na výškách pak Gaia velice pomůže – zvuk se sice úplně nerozsvítí, získáte ale pocit větší zřetelnosti, lepší čistoty a hlavně čitelnějších textur, zvuky jako kdyby byly blíž.

V souladu s celkovým dojmem snahy o maximální nepřehnanost je i dynamika převodníku. Orchestrální „Ben’s Farm in Vermont“ Davida Cheskyho („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) je výtečně kontrolovaná, samozřejmá, přesto poněkud „racionální“, takže nemáte pocit kdovíjaké údernosti nebo mohutnosti. Pevnost a přesnost jsou tu nade vše, což dále jen rozvine Gaia – popostrčí zvuk ještě o kousek víc směrem k až přísně kontrolované utaženost. Na druhou stranu můžete najít zdroje typu OPPO UDP-205, kde právě tento posun byl rozhodně subjektivně ku prospěchu vnímání dynamických kontrastů.

Čistota, kterou Venus II v kontextu své ceny nabízí, je příkladná – díky tomu dobře vyniknout jednotlivé vrstvy, nástroje i hlasy v árii „Fuori il danaro!“ (Giacomo Puccini | „La Bohéma“ | Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2), kde ani občas poměrně intenzivním akustickým zahuštěním není problém proniknout a vnímat jednotlivé linky. Ani tady ale není patrná žádná výraznost, je to trochu ve stylu „prostě se to děje“, ač v konečném důsledku detailů je skutečně dost. Gaia čistotu trochu podtrhne a celý zvuk lehce zvýrazní – čím průměrnější zdroj signálu, tím větší vliv reclocker má. Zkoušeli jsme třeba i z USB kabel přímo z Roon jádra a tam bylo cítit vliv poměrně dost, jako kdyby se ztišil šum pozadí a lépe tak vynikly jemné informace, naopak na Métronome DSC1 jako kdyby vliv nebyl cítit a pokud, tak spíše ve smyslu lehké ztráty jeho krásné francouzské barevnosti.

Kontrolovaný a nenápadný zvuk Venus II vykreslil prostor Elgarova „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a LSO (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) s vynikajícím pocitem organizovanosti. Ne snad, že byste měli nějaký konkrétní poznatek, prostě jako kdyby na šířku zvuk nic nelimitovalo, jako kdyby systém nekladl překážky. Hloubka scény je menší než u Métronome, ale jinak třeba co do lokalizace je třeba říct, že Venus II se blíží francouzskému etalonu víc, než by napovídala cena. Zapojení Gaia do řětězce pak jako kdyby rozměry scény i nástrojů maličko stáhlo, ale zato máte větší pocit konkrétnosti a určitě také jakoby lepšího vykrystalizování jednotlivých nástrojů, je to větší hologram.

U „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) přes Venus II vynikla forma a její limity, spíše než hudební podstata a zábavnost. Převodník od Denafrips vám naservíruje to, co dostává – bez příkras, bez kompromisů, ale také bez snahy technicistně zdůraznit to negativní. Je jako prázdná a naprosto průhledná nádoba, skrze kterou protéká přesně to, co je v nahrávce obsaženo. Všimnete si utažených basů a celkově zklidněné reprodukce, kde oproti mnohým systémům jak spodní, tak nejvyšší pásmo zůstává velmi přidržené na uzdě, na druhou stranu slyšíte nahrávku takovou, jakou máte. Zapojení Gaia zvuk zpevnilo, byl také čistší a disciplinovanější, i když stále zůstává patrné, že se hraje hlavně na přesnost a téměř celou váhu kvality zážitku tak nese sama nahrávka, potažmo zdroj signálu a zbytek řetězce, systém Denafrips prostě jen předává informace z A do B.

Komponenty jihoasijské značky Denafrips jsou puristické v tom nejupřímnějším slova smyslu. O jejich technické kvalitě není sporu, variabilita vstupů postačí patrně každému a výrobní zpracování zaslouží jedničku s hvězdičkou. Převodník Venus II je papírově velmi silným hráčem, který zpracuje prakticky cokoliv, co jeho směrem pošlete a podle současných trendů mu to ještě pěkných pár let bude stačit. Reclocker Gaia pak slouží spíše jako jemné závěrečné podtržení charakteru zdroje signálu, nahrávky a převodníku samého. Je to doplněk a jakkoliv je slyšitelný, patří spíše k ultimativním systémů, kde zajistí pocit jakéhosi finálního „začištění“ a zkonkrétnění. Navíc v různých zapojeních fungoval velmi odlišně a je nutné si tak osahat jeho vliv právě ve vašem systému. Lze ale říct, že oba komponenty od Denafrips plní svou roli mimořádně přímočaře, čistě a tak, že se zvukově v systému téměř nevyskytují. Pokud je neutralita, čistota a prostota jakéhokoliv zdůraznění vaším cílem, jen máloco kráčí touto cestou tak přesvědčivě, jako právě Denafrips Venus II, zejména pak za podpory Denafrips Gaia.

cca Kč 50 000,- – Gaia

cca Kč 90 000,- – Venus II

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výtečná výrobní kvalita, jde o bytelné přístroje

+ vysoká, ale ne nesmyslná cena

+ konektivita

+ možnost volby pracovního režimu převodníku

ZÁPORY

- recklocker Gaia má spíše mírný, než dramatický vliv

- někdy trochu komplikovaná obsluha

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Vinshine Audio | www.vinshineaudio.com 

fSdílet

Tweet