Japonský Marantz nedávno jakožto vrchol redesignu svých zesilovačů uvedl MODEL 10 – ambiciózní integrovaný kousek, mířící do high-endové sféry. Nese všechny znaky nového rukopisu značky a nabízí skutečně poctivé konstrukční postupy. Spolu s novými „desítkovými“ přístroji uvádí i nové variace svých osvědčených technologií.

Jak už bylo řečeno, MODEL 10 navazuje na novou designovou linku značky, jeho čelní panel je tedy dvojitý. Pozadí tvoří strukturovaný profil, na který zároveň dopadá podsvícení z menšího, čistého a klasického předního panelu se zakulacenými rohy. Do plochy (nepočítaje v to nápisy) jsou vsazeny jen kruhové prvky. Největším je kulaté okénko s nevelkým, nicméně slušně přehledným displejem se základními nutnými provozními informacemi, na okrajích najdete otočné voliče – pro výběr vstupu vlevo, pro nastavení hlasitosti vpravo. Dále je tu už jen spínací tlačítko a 6,3 mm výstup na sluchátka.

Boční profily jsou čisté, horní plochou s relativně hrubou, snadno průhlednou mřížkou je vidět do vnitřností přístroje. Celý komponent stojí na čtyřech mohutných nohách.

Záda prozrazují, že jde o čistě analogově orientovaný zesilovač, použité krásné konektory zase prozrazují vyšší cenovou ligu. Z linkových vstupů jsou tu dva v XLR a tři v RCA formě, jeden cinchový slouží i jako vstup do phono modulu pro MM i MC přenosky, poslední je pojat jako linkový výstup.

V XLR i RCA podobě do MODEL 10 výrobce vsadil i přímý vstup do koncového stupně (zejména, abyste mohli jako předzesilovač použít nový LINK 10n) i pre-out výstup.

Reproduktorové terminály jsou typické pro Marantz – velké, hezké, dobře použitelné. Jsou tu dvě sady – buď pro bi-wiring nebo možnost spojení s dvěma páry reprosoustav.

Mimo napájecí zásuvku máte k dispozici ještě ovládací rozhraní. Tím je míněna klasická dvojice oranžových cinchů pro distribuci signálů dálkového ovládání mezi přístroji (šoupátkem můžete volit, zda má MODEL 10 akceptovat příkazy zpředu nebo právě přes cinch), dále je přítomný 3,5 mm jack pro zapojení externího čidla dálkového ovládání. Vstupní a výstupní jack systému F.C.B.S slouží k synchronizaci vícero zesilovačů, což se může hodit, použijete-li MODEL 10 jako monoblok. A posledním instalovaným přepínačem volíte, zda funguje komponent jako stereo zesilovač nebo umožní bi-amping (tedy sníží výkon, ale zase můžete svorky A napojit třeba na bas a B na středo-výšky.

Vnitřní konstrukce trojitého hliníkového těla je pojatá poctivě. Všude spousta mědi, stínící přepážky, toroidní transformátor pro sekci předzesilovače, napájecí modul i gramofonová vstupní část (s možností jednoho nastavení pro MM a dalších tří pro MC přenosky s nízkým, středním a vysokým výstupem) jsou dokonce v měděných pouzdrech. Je tu vidět deska spínaného napájecího zdroje, kterou Marantz navrhl od základu, výstupní moduly zesilovače jsou naopak postavené na technologii Purifi. Konstrukce má být plně symetrická a dual mono (a to už od spínaného zdroje), účelem není znásobení výkonu, ale potlačení šumu i zkreslení. A pýchou jsou podle vyjádření firmy obvody HDAM SA2 nové generace.

Marantz nezapomněl ani na své proprietární řešení proudové zpětné vazby, celkově ovšem o jednotlivostech skoro nemluví. Výkon 250 W / 8 ohm a dvojnásobek do poloviční zátěže obstarávají čtyři moduly v můstkovém zapojení (proto lze zvolit režim bi-amp, kdy se spojení rozdělí, ale výkon sníží) a to v celém audiopásmu při zkreslení nižším než 0,05% a tolerančním pásmu -0,3 dB.

Tlumící faktor dosahuje hodnoty 500, dostup signálu a šumu je slušných 76 a 88 dB u phono modulu (MC / MM) a krásných 122 dB u vstupů linkových bez ohledu na formu. Sluchátkový modul nabízí 130 mW do 32 ohm. K dispozici jsou ještě tónové korekce pro basy (50 Hz / +/- 10 dB) a výšky (15 000 Hz / +/- 10 dB).

Předzesilovač staví na symetrických HDAM modulech, regulace hlasitosti je elektronická, pracující s variabilním ziskem. Tolik k technice.

MODEL 10 je docela velký – má šířku 44 cm, hloubku 47,3 cm (včetně konektorů) a výšku 19,2 cm, váží přitom 33,7 kg, což je hodně, vezmeme-li v potaz jen malý přítomný toroid.

Zesilovač jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde mu dělal společnost jak SACD 10, tak LINK 10n ze stejné řady, ale kombinovali jsme též s dobře známými McIntosh MCD600, C2700 nebo MC3500 Mk II. Propojeno bylo přes kabeláž InAkustik z nejvyšších pater a finálním bodem sestavy se staly Bowers & Wilkins 801 D4 Signature.

„Teardrop“ od Massive Attack („Mezzanine“ | 1998 | Circa | 00724384559953) má skutečně impozantní objem a sílu basového základu, zesilovač ho vykroužil s decentní kontrolou, s takovou tou přesností, která není nijak nápadná, ale má formálně vše pohromadě jak to má být. Oddělení tónů je dostatečně dospělé, aby patřilo do high-endového světa, forma ovšem působí jemněji. Bas má čistý, klidný japonský styl. Jen lehký dotek tepla prozrazuje, že jde o Marantz, přesto musíme říct, že má zesilovač nejpevnější, nejurovnanější výstup a též nejfajnovější artikulaci ze všech komponentů této značky, které jsme kdy slyšeli.

Sbor Nidaros domkor v „Mariavise“ (Petra Bjørkhaug | „MOR“ | 2024 | 2L | 2L-176-SABD) zvládl přístroj vystavit do místnosti ve spíše středně velkém obraze, nicméně ne špatně usazený. Opět se reprodukce nese hlavně ve znamení jisté nenápadnosti, formálně výtečné čistoty, kontroly a nepřehnanosti, ovšem zároveň japonské uhlazenosti bez jakýchkoliv přídavků. Snad by se dalo říct, že jde o jakýsi „uctivý“ zvuk, nepřibarvující, nepřehánějící ani objem, ani sílu, ani neměnící tonalitu. Když se zaposloucháte, srozumitelnost je snadná, zcela netechnická a zvuk hladký. A když kupříkladu do neutrálního a vyrovnaného stroje připojíte divočejší McIntosh, nechá se zesilovač ochotně zbarvit právě jeho stopou, je jako čisté plátno, které popisuje právě jen nahrávka a zbytek řetězce.

Ačkoliv MODEL 10 působí jako dokumentarista bez vlastního „názoru“ na hudební dění, třeba divočejším a jaksi říznějším výškám „Hey, No Pressure“ Raye LaMontagne („Ouroboros“ | 2016 | SONY | 886445381665) vtiskl tak nějak mravnou a zklidňující formu. Přestože by tu snad mohlo být o špetičku dravosti navíc, konkrétnost nechybí – vnímáte textury činelu, přitom zde není žádné cinkání, poutající prvoplánově pozornost posluchače. Civilní, potažmo vyrovnané a nezabarvené jsou vhodná přídavná jména.

Razantně o sebe tlukoucí dřívka v „Breeze“ Jiro Inagakiho a kapely Soul Media („WaJazz: Japanese Jazz Spectacle Vol. 1“ | 2022 | Nippon Columbia | 180GHMVLP01) možná nepronikala svou průbojností až do posluchačových kostí, leč dynamicky expresivní zvuky mají patřičnou rychlost a svěžest, byť důraz je trochu mírnější. Kontrolu však MODEL 10 neztrácí při libovolné poslechové úrovni, i velké 801 D4 Signature v zásadě bezproblémově rozdýchal při nízké hlasitosti, stejně jako ukočíroval dodávky energie při vysokém akustickém tlaku. Nicméně cosi v celkovém vyladění je přeci jen snad až příliš kultivované a trochu vášně navrch by neuškodilo.

Čtveřice smyčcových instrumentů Quatuor Diotima ve „Smyčcovém kvartetu č. 1, „Métamorphoses nocturnes““ („Metamorphosis Ligeti“ | 2023 | Pentatone | 5187061) byla skvěle vystižená – tak akorát rozměrné a hlavně plné detailů, které podtrhují realističnost. Zejména šlo o ten „vrzavý“ zážitek, kdy smyčec přejíždí po strunách a vytváří sice hladký, přesto členitý tón. MODEL 10 předestírá detaily velmi v klidu, bez technicisnosti, zároveň ovšem ani jakkoliv přehnaně. Od řekněme „monitorového“ stylu se Marantz odklání trošičku kulatějším stylem, ačkoliv je tu jednoduše spousta informací a žádný pocit přítomného zkreslení nebo zabarvení.

Úměrná a kultivovaná – tak jako vše ostatní – zněla také „Faith“ Alfa Carlssona a Jiří Kotača Quartet („Our Stories“ | 2024 | Animal Music | ANI123-2). Žádné skutečně velikánské proporce nebo pocit hmatatelné holografie – přesto zesilovač s kultivovaností sobě vlastní usazuje středně, možná vlastně uvěřitelně velké instrumenty neochvějně na korektní místa, daleko od sebe a s dobrou otevřeností. Nepůsobí to perfekcionisticky, vlastně ani snaživě. Hudba před vámi prostě je – jasná, samozřejmá, jen s minimálním podílem zvukomalby Marantz charakteru. Dalo by se asi říct, že je to maximální kultivovaný styl reprodukce pod výtečnou kontrolou.

Nádherně barevné a pozitivní skladbě „Cambridge 1963“ islandského minimalisty Jóhanna Jóhannssona v čele s houslemi Mari Samuelsen („LIFE“ | 2024 | Deutsche Grammophon | 00028948657735) nechal MODEL 10 dost prostoru, aby vynikla její sladká příjemnost, přesto bylo znát, že nijak nedivočí. Přednes je ideální pro ty, kdož se rádi opřou, zavřou oči a nic neřeší. Není tu jediná stopa po jakékoliv agresivitě nebo ostrosti, zvuk je pevný, ale ne tvrdý, solidně rychlý, takže vše stíhá být pečlivě rozřazeno a tonalita se zdá být autentická. Není to zážitek, který by rozpumpoval krev, spíše hladí a pozvolna, decentně vás oblévá.

Marantz MODEL 10 je vskutku luxusně vyrobený zesilovač. Možná není na první dobrou krásně elegantní, ovšem čím déle se na něj díváte, tím zajímavěji se jeví – a vnější i vnitřní provedení je skutečně vzorové. Co se zvuku týká, kdesi v pozadí objevíte typickou barevnou charakteristiku Marantz, ovšem jen jako špetičku koření v jinak naprosto neutrálním, vyrovnaném, nezabarveném a velice klidném projevu. Ten má formální kontrolu opravdu na úrovni, vše má své místo, rychlost a navíc i dostatek transparentnosti, aby skrze MODEL 10 zazníval charakter ostatních připojených komponentů. Je to skutečně audiofilské řešení pro ty, kdož chtějí v naprostém klidu vnímat obsah v kultivované formě.

Kč 359 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ luxusní zpracování

+ stabilita a kontrola napříč všemi běžnými i neběžnými úrovněmi

+ přestože je tu stále lehká stopa Marantz zvuku, tak velmi dobrá transparentnost a čistota

+ úhledná reprodukce bez ohledu na žánr

+ široká a plynulá regulace hlasitosti s jemným dávkováním výkonu

ZÁPORY

- cena není úplně nízká

- může znít pro někoho jaksi příliš klidně a jemně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet