Základy značky Métronome byly v jižní Francii položeny již roku 1987, ale až v 21. století pod novým majitelem a nadšeným posluchačem Jean Marie Clauzel udělala značka spolu se svou luxusní sesterskou odnoží Kalista opravdovou díru do světa. Heslem značky je „Le Son Vrai“, neboli „opravdový zvuk“ a cílem má být návrh a výroba co nejdokonalejších zdrojů signálu – Métronome se specializuje na digitální transporty (souborové i diskové) a D/A převodníky.

Vrcholem nabídky je produktová řada Digital Sharing, původně založená jako cesta k otevření tehdy ještě výhradně na fyzická média soustředným přístrojům do světa stále populárnějšího streamování. Dnes, kdy streaming trhá všechny rekordy je jméno tak trochu anachronismem, přesto zůstává relevantní – produkty v této řadě, ať už je to DSC1 nebo DSS, priárně zprostředkovávají data z domácí i globální počítačové sítě.

Nejnověji k nim přibyl model DSC, navazující na filozofii a techniku DSC1, ale měnící trochu styl – na první pohled je nejvýznačnější zakomponování digitální regulace hlasitosti, což je v souladu s aktuálními trendy, reálně je ale nejdůležitější lehká změna léta držených konstrukčních principů uvnitř přístroje, zejména soustředění na jiný čip D/A převodníku.

Zevnějškem se DSC od DSC1 liší jen minimálně, stále je tu typické velikánské šasi se základním rámem z oceli a hliníkovými panely, stále je tu čelní panel, evokující klaviaturu a stále je tu veliký displej, nově ovšem o kousek větší, barevný a hlavně dotykový, odpovídající technice použité v modelech AQWO. Na displeji krom užitečných informací o přehrávaných albech můžete nastavit hlasitost (nebo naopak to, že se regulace využívat nebude), použitý digitální filtr (rozdíly jsou celkem jasně slyšet, nám s nejvíc líbily filtry Minimum Phase s „rychlou“ charakteristikou) nebo také úroveň výstupního napětí pro lepší kompatibilitu s různými dalšími komponenty.

Oproti minulé generaci (nebo snad nižšímu modelu – web Métronome v tomto není úplně jasný) čelo nabízí jen dva fyzické ovládací prvky, logicky je to spínání a druhým je fyzické ovládání hlasitosti, což může být příjemné – i když má DSC také klasický fyzický ovladač, kterým byste v případě využívání regulace mohli rychle upravit poslechovou úroveň a přestože ovládací aplikace jsou fajn, ruka s ovladačem prostě zůstává rychlejší.

Zadní panel také doznal změn – je stále lehce zapuštěný do šasi, aby konektory nepřidávaly k již tak výrazné hloubce, ale je tu více na výběr. DSC má samozřejmě ethernetový konektor (přes který si sáhnete jak na UPnP a DLNA zařízení, tak na Roon nebo služby TIDAL, Qobuz, Spotify a Deezer, samozřejmostí je i AirPlay), ale nově k němu přiléhá dvojice USB portů pro datové paměti, takže lze přehrávat přímo ze streameru. Dále přibyl také I2S konektor, datové rozhraní s velkou propustností, které je optimální třeba pro spojení s firemními diskovými transporty. Samozřejmostí je USB pro spojení s počítači nebo optika a koax, všestrannost podtrhuje AES/EBU. Analogový výstup je samozřejmě k dispozici jak v podobě symetrických XLR, tak nesymetrických cinchů. Všechny konektory mají prémiovou kvalitu, napájecí zásuvka má vypínací kolébku, i když menší a hůře nahmatatelnou, než DSC1.

Už bylo řečeno, že zásadní změnou je použití nového čipu – konkrétně jde o ES9038PRO. Díky tomu umí DSC zpracovat nativně (přes stream, I2S a USB, u ostatních vstupů dle limitací jejich standardů) DSD512 a PCM do 32 bit / 384 kHz, podporován je ale také nativně MQA kodek. Čip je doplněný o regulaci hlasitosti od Leedh Processing, označovanou jako nejpokročilejší řešení svého druhu. V praxi jde o to, že algoritmy Leedh přidávají jen minimum bitů k digitálnímu signálu a tím omezují množství bitů, které kvůli těmto dodatkům musí D/A převodník „odříznout“, aby se v každém vzorku vešel do svých technických možností. Jinými slovy, dochází tu jen k minimálním ztrátám a kompresi.

Métronome si vždy zakládali na poctivě konstruovaném napájecím zdroji, ani DSC není výjimkou. Základem jsou tři toroidní transformátory, rozdělující napětí do jednotlivých zón, kde je celkem použito čtrnáct nezávislých napájecích zdrojů, aby každý kritický kus „infrastruktury“ měl svůj čistý zdroj.

DSC pracuje ve frekvenčním rozsahu 10 – 20 000 Hz (+/- 0,1 dB), s dynamickým rozsahem 137 dB a hodnotou THD+N posazenou na úroveň -122 dB, kde se blížíme k možnostem (mladého a zdravého) lidského sluchu.

Ještě zbývá podtrhnout dobrý dojem celkovými rozměry 43 x 43 x 10,5 cm, přičemž zařízení váží mocných 17 kg.

Métronome DSC jsme poslouchali v showroomu dovozce a to proti DSC1 na osvědčené sestavě s Vitus Audio SIA-030, ale také s Vitus Audio SIA-025 MKII. Poslouchalo se přes Rockport Technologies Avior II. Kabeláž byla téměř kompletní Nordost Valhalla 2 s několika kousky Odin 2, vše bylo ošetřeno příslušenstvím Nordost / QRT – od Sort Kones přes Qpoint až po napájecí lineární zdroj Qsource, čisté napájení nízkoodběrových zařízení zajišťoval ještě Accuphase PS-1230 nebo lišty Qb8 MKII, akustika místnosti je ošetřená panely RPG a rezonátory ASI, systém zemněný přes QKore s prémiovými kabely a streamování je kompletně vyřešeno přes kabely a filtry SOtM dCBL-CAT7 / dCBL-CAT7u, switche sNH-10G & sCLK-EX s lineárním zdrojem sPS-500 a napájecím kabelem pCBL-SS8-F. Jinými slovy, jde o sestavu z kategorie ultimativních.

Ellingtonova „The Mooche“ v podání John Harle Band („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) má krásně zachycené hluboké tóny včetně nejnižší polohy hutného hlasu, DSC má oproti DSC1 o malý kousek štíhlejší bas, díky tomu je však agilnější, je rozhodně přesnější a stále v sobě má tu bohatou nádhernost a šťavnatost Métronome zvuku. Tón strun zněl s nádhernou napjatostí, tučný kontrabas se vřele rozléval do místnosti, přitom zůstával fantasticky definovaný, veliký monolit na rozlehlém plátně hudební scény. Na jedné straně tak získáte mručící a bručící veliký nástroj s obrovskou porcí váhy, na straně druhé vynikajícím a bezmála jedinečným způsobem definované informace, každá struna, každé zarezonování těla velké nástroje jsou prezentované sebevědomě, nenuceně a s královským nadhledem. Oproti DSC1 je reprodukce jednoznačně konkrétnější a přitom stále stejně krásná.

Poblíž mikrofonů stojící sbor King’s Singers, zpívající „Now is the month of maying“ Thomase Morleyho („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) zněla neuvěřitelně prokresleně; jednotliví zpěváci měli nejen realisticky (možná až nadrealisticky) velké hlasy s obřím pocitem prostoru k vyniknutí, hlasy zní plně, mají váhu, sílu a plasticitu, že téměř vidíte i prsa plná vzduchu, kterak vytlačují zpěv k ústům. Je to mimořádně analytická reprodukce, přímo sršící detaily a informacemi, jasně ukazující charakteristiku toho kterého hlasu, zároveň je tu ale i ta typická Métronome vrstva, ten nadhled, který suchou informaci mění ve vrcholné umělecké dílo, přímo sálající vřelou atmosférou. Vedle nového DSC působí (objektivně stále krásně kulatý a bohatý) DSC1 méně srozumitelným dojmem, DSC je prostě konkrétnější a jistější v kramflecích.

To platí i pro „Blowin‘ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) a poměrně řízně zaznamenaný činel. DSC má naprosto nenucený styl, nástroj je jasný, jadrný, ale ne agresivní, má hladký a sladký styl, zároveň je ale jiskřivý a podání rázných ran paličky je velmi autentické, svižné a konkrétní. Velmi čistý zvuk opět poskytuje vzhled do nejzazších zákoutí nahrávky, aniž by na to ale nějak okázale upozorňoval – prásknutí paličky ukáže skvěle texturované tóny a dozvuky, které jsou tak křehoučké, že byste je na 99 systémů ze 100 přeslechli a tady přesto jsou, nenuceně a samozřejmě zasazené do celkového kontextu. Mikrodetaily jsou nejsou vtíravé, působí prostě jako „normální“, přitom ale až při srovnání s čímkoliv jiným doceníte, jak moc DSC umí v jeden harmonický celek spojit analytičnost s muzikálností.

Handelova „Suite for keyboard Vol. 2, No. 4 in D minor, HWV 437: Variation No. 2“ v podání Jacques Loussier Trio („Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408351624) byla úžasná. Jednak je to dynamicky neskutečně dobře zpracovaná nahrávka, jednak ji DSC vykreslil ve všech jejích přednostech. Zvuk byl nesmírně bohatý, tučný a třeba kontrabas je tak fyzický, že máte dojem, že na něj hrajete vy sami, tak blízko se zdá být. Hudba pumpuje přímo skrze vaše srdce a rozlévá život celým tělem, masivní, barevná a noblesní ve svých okouzlujících rozměrech a pohodové samozřejmosti. I tady je cítit, že DSC má oproti DSC1 o krok lepší kontrolu, aniž by to ale znamenalo „tužší“ zvuk, ta poddajnost a odzbrojující život je tu pořád. Je to snad poprvé, co jsme slyšeli zvuk přibroušeného čipu Sabre takhle zkrocený a jemný, přitom ale mocný a těžící ze špičkového rozlišení čipu – je to geniální implementace, umožňující vyniknout brnknutí strun v až neuvěřitelné skutečnosti a hmatatelnosti.

V čem se DSC posunul (co do charakteru) oproti svému staršímu sourozenci nejvýrazněji, to je pocit expresivity, který jde ruku v ruce s konkrétnějším a detailnějším zvukem, s pocitem výraznější zaostřenosti a soustředěnosti. „Finaletto: Di si felice innesto“ z Rossiniho „Il barbiere di Siviglia“ (1995 | Philips | 446 448 2) byla až neskutečně expresivní, starší, ale skvělá nahrávka je rozkrájená na nejjemnější plátky a znovu složená všude kolem vás do perfektně přehledného, otevřeného a super informativního celku, který působí prostě a jednoduše až „live“. Úroveň toho, jak daleko je DSC co do rozlišení, lze vypozorovat z toho, jak snadno je jednotlivým zpěvákům rozumět a jak nenuceně to působí na pozadí velikého a jásavě hrajícího orchestru. Žádná agrese, přesto vlny energie, žádná ostrost, přesto tvrdost tam, kde ji nahrávka zachycuje, žádný chaos, přesto mnohovrstvá intenzivnost tam, kde se nahrávka „zahušťuje“. Je to geniálně vyvážená kombinace nekompromisní analytičnosti čipu Sabre a pověstné vřele bublající muzikálnosti Métronome. Ta jasnost, s jakou vám DSC servíruje hudbu, ta je tedy velmi návyková.

Mussorgského „Noc na Lysé hoře“ v podání Moscow Radio & TV Symphony Orchestra („Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) zněla v proporcích podobných jako u DSC, přesto ještě o kousek větších v každé ose – přetékala za hranice ozvučnic a v předozadním směru bylo cítit více vzduchu a lepší rozprostření nástrojů. Plasticita vjemu je fascinující, je to opět téměř jako sedět v hledišti, kdy se hudba odehrává ne v jednom bodě kdesi před vámi, ale kolem vás, jak jen to nahrávka a principy reprodukovaného zážitku dovolují. Už DSC1 má pohlcující velikost, DSC jde ještě o krok dál, přitom výraznější přesnost a utaženější přednes ještě lépe umocňují pocit lokalizovanosti každého jednoho zvuku i propojenost celé plochy.

Jemná, lehká a snivá „Christmas Day“ Robina Gibba („Titanic Requiem“ | 2012 | Rhino | 2564661065) měla jasně naznačené limity nahrávky, ale zároveň silně a jasně zněla její atmosféra i všechny kladné stránky, jako třeba nádherně nahraný hlavní vokál. I s jasnou informací „co a jak“ si nicméně hudbu užijete, protože ta je omamně zpěvná, bohatá a harmonická, její obsah je i navzdory analytičtější formě pronikavější a emotivnější, jinými slovy je to silnější a sytější zážitek. DSC nechá skutečně naplno vyniknout intenzitu hudby a užíváte si ji, aniž byste mysleli na cokoliv dalšího.

Métronome mají svůj recept na velmi účinný elixír muzikálnosti a do nového DSC ho nalili plnou dávku a ještě kousek přidali. Koncept vynikajícího DSC1 obohatili o regulaci hlasitosti (která vůbec není špatná a pokud hledáte minimalistický systém, bude to skvělé řešení), o možnost proměnit (podle chuti, žánru nebo systému) poměrně výrazně charakter reprodukce za pomoci několika dostupných filtrů a hlavně přidali v Métronome solidní dávku analytičnosti, pevnosti a kontroly navíc, aniž by se ale vzdali takové té základní „métronomovitosti“, tedy bohaté a harmonické muzikálnosti, s níž si užijete jakoukoliv hudbu, na kterou zrovna máte chuť. DSC je věru referenční D/A převodník a streamer a velmi dobrý předzesilovač pro každého, kdo chce hudbu opravdu prožít.

PS: Přestože redakční DSC1 slouží dobře a věrně, DSC je komponent toho druhu, který probouzí akutní případ Audiophilia Nervosa a jakkoliv objektivně není úplně nutné je měnit, krok kupředu je natolik zřetelný, že jak jej jednou uslyšíte, budete ztraceni…

Kč 649 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ přes drobnou změnu stylu stále muzikalita Métronome

+ ještě lepší a jistější ve všech pásmech nežli DSC1

+ širší podpora rozlišení / formátů, než u DSC1

+ lepší konektivita, než u DSC1

+ skvělá kvalita výroby – poctivý kus přístroje

+ šťavnatost, bohatost, sytost hudby od A do Z

+ dynamika

+ fantasticky expanzivní prostor

+ filtry, které mění výsledný zvuk

ZÁPORY

- předzesilovač je velmi dobrý, ale lehce omezuje podání prostoru

- nárůst ceny oproti minulé generaci není zanedbatelný (i když odpovídající)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet