Firma Rotel spatřila slovo světa na japonských ostrovech roku 1961 a vydobyla si pověst výrobce plnokrevně hrající elektroniky. Od roku 1981 pak patří pod křídla B&W Group a přesto to je stále rodina zakladatele Tachikawy, která se na rozvoji značky po všech stránkách podílí. Dnes v katalogu Rotel najdete jak dostupná integrovaná řešení, tak rozumně drahé dělené stroje, ale třeba i opulentně velké koncové stupně nebo multikanálová řešení.

Základem katalogu je série 14, jíž vládne (nad dvěma menšími modely) integrovaný zesilovač A14. Estetikou je to stále onen "muskulaturní" Rotel, jen trochu zjemnělý v pár detailech. 8,2 kg vážící stroj má standardně kompaktní rozměry 43 x 9,3 x 34,5 cm (š x v x h).

Čelnímu panelu vévodí uprostřed umístěný modře zářící nevelký dísplej, úplně vpravo rámuje panel ovladač hlasitosti a na protilehlém konci spínací tlačítko. V jedné řadě mezi nimi se pak nachází 14 malých tlačítek - dvěma vlevo volíte aktivní reproterminály, třemi vpravo procházíte možnosti konfigurace (třeba tónové korekce), těmi zbylými uprostřed pak samozřejmě přistupujete přímo k volbě vstupu. Konektivitu vpředu doplňuje USB port pro rychlé připojení datových pamětí s hudbou a 3,5 mm jack pro připojení sluchátek.

Zadní panel je pak bohatě zaplněný konektory - krom napájecí zásuvky jsou tu dvě sady jednoduchých, ale dostatečných reproterminálů. Analogovou vstupní konektivitu zajišťují čtyři páry linkových cinchů, doplněných o jeden pár se zemnícím kolíkem pro signál z MM přenosek. Poslední pár cinchů je pre-out.

Potěší rozhodně i zastoupení digitálních rozhraní - dva koaxiální a dva optické vstupy doplňuje USB pro spojení s PC (PCM až 32 / 384 a DSD), Bluetooth s aptX a LAN konektor spolu s ještě jedním USB portem pro datové paměti. Jsou ti i 3,5 mm konektory Rotel Link, připojení pro čidlo dálkového ovládání nebo klasická 12V spoušť.

Vnitřní konstrukce zahrnuje nevelký toroidní transformátor vlastní výroby Rotel a dvě patra desek plošných spojů, přímo uprostřed pak najdete mohutný profil hliníkového chladiče. Skrze jednu z obvodových desek prochází dvojice svitkových kondenzátorů.

O zpracování signálu z digitální sekce se stará čip od AKM s rozlišením 32 bitů / 768 kHz. Výstupní výkon 80 Wattů do 8 ohm dodávají tranzistory ve třídě A/B. Tlumící faktor činí solidních 220.

Výrobce udává celkové intermodulační zkreslení pod hranicí 0,03% a frekvenční rozsah 10 - 100 000 Hz (+/- 0,5 dB), přičemž odstup signálu a šumu vážený křivkou A činí přes 100 dB.

Rotel A14 jsme měli možnost poslouchat zejména s firemním CD přehrávačem CD14, s nímž tvoří výtečně fungující kombo. A ať děláte co chcete, jen sotva najdete vhodnější doplnění takového setu, než jsou reprosoustavy Bowers&Wilkins - zejména s modelem 706 S2 to bylo nekomplikovaně funkční a všestranné řešení. Poslouchali jsme ale také s OPPO UDP-205 nebo Cambridge CXC, poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 nebo Fischer & Fischer SN-70, střídali jsme s celkem širokým spektrem dalších modelů a testovali proti Norma Revo IPA-140, Cambridge CXA80 nebo třeba Naim Supernait 2, Naim Nait XS v kombinaci s Naim NAP 250 a dalšími. O filtrech a dalším používaném příslušenství více viz pravý sloupec -->.

Na basové lince v "Rider on the Storm" od The Doors ("The Very Best of The Doors" | 2007 | Rhino | 081227999582) bylo cítit takové to klasické hledání hutnosti a robustnosti, které je zesilovačům Rotel vlastní, byť tady je v míře o něco menší, méně muskulaturní. Není to těžký, mohutný bas, ale trošičku klidnější, snad i hebčí, přesto má slušnou energii - důležité ale také je, s čím A14 spojíte. V kombinaci s lehkými membránami B&W 706 S2 to bylo slušně rychlé, jakkoliv stále spíše uvolněnější a měkčí, právě s Bowers & Wilkins ale funguje i férová kontrola a oddělení tónů. Připojte nicméně A14 k nějakým komplikovanějším reprosoustavám a bas už tak konkrétní není.

Řečové spektrum, konkrétně vokály v "O Sole Mio" od Carrerase, Dominga a Pavarottiho ("3 tenors in concert" | 1990 | MFSL | UDCD 587), je příjemné, trochu větší, rozmáchlejší a opět s porcí toho tučného Rotel zvuku, energie už je dost i přesto, že hlasy jsou takové hladší, jemné a takové klidnější. Nechybí ale objem a dojem netechnické, barevné "lidskosti".

Linka činelu v "Take Five" z desky "Time Out" od Davea Brubecka (2009 | Columbia | 88697 39582 2) byla maličko tenčí, klidnější a také na ní byl cítit trochu jemnější styl prezentace A14ky, nicméně cinknutí jsou solidně oddělená, zvuk jasný a znělý, díky oné jemnosti se pak nemusíte bát ani hlasitosti, zvuk se prakticky nemá šanci stát kousavým či ostrým.

Možná byste od něčeho s nápisem Rotel na "kapotě" očekávali, že vám bude zvuk vrhat nezkrotně energickým způsobem s nezkrotnou výbušností a dynamikou - nicméně to je vlastností spíše vyšší řady 15. Na druhou stranu, ne že by A14 nezvládl předat pocit živosti a velikosti nástrojů ve "Voodoo Child" od Turtle Island Quartet ("Have you ever been" | 2010 | Telarc | TEL-32094-02). Není to energie a dynamika, která vás zarazí do sedačky, je to spíše poklidnější, uvolněnější způsob prezentace, ale tam, kde máte vnímat záběr smyčců pěkně odspodu, tam se efekt dostaví v míře dostatečné. Není to razantní, dramatický zvuk, spíš plyne, na utažený a zařezávající, ale relaxovaný, příjemně nenásilný i po dlouhé době poslechu.

Taktéž k detailům a jejich prezentaci přistupuje Rotel A14 s klidem, bez snahy zdůrazňovat je nechává vyplývat z hudebního celku "Before You Accuse Me" Erica Claptona ("MTV Unplugged" | 2013 | Rhino | 8122796367). Z celkově mírně hladšího a měkčího podání si můžete vybírat, oddělení nástrojových linek je dobré, zaslechnete též ozvěnu koncertního sálu a další drobnosti charakteristické pro živý koncert, jakkoliv je Rotel nehrne nijak kupředu, dává přednost celistvému vyznění hudby, která vás tak nějak obeplouvá a neútočí na vás.

V podání prostoru je Rotel A14 více než solidním standardem své třídy - scéna v "Need You Now" od Lady Antebellum ("Need you now" | 2010 | Capitol | 509996 33641 2 5) má jasně definovanou šířku a citelnou hloubku, nástroje mají dobrou lokalizaci, byť to není holograficky vysochaný monitorový přednes, ale stále trochu nadýchanější, celistvá prezentace, hudba je nicméně dobře srozumitelná a organizovaná a stále s sebou nese onen punc netechničnosti. A z celkem logických důvodů pak prostě Rotel funguje nejlépe s Bowers & Wilkins, právě se zkoušenými 706 S2 jako kdyby se vše nejlépe, nejsamozřejměji a nejčistěji poskládalo.

Řada 14 v čele s A14 (a to zejména ve výše zmíněné kombinaci s reprosoustavami své mateřské firmy a přehrávačem CD14) se dobře, nekomplikovaně, lehce poslouchá. Je to uvolněný, jemný, přesto slušně energický a "rotelovsky" plný zvuk. Co A14 potřebuje, to je trochu času, abyste pro něj našli ideální kombinaci, kdy všechno zaklapne - a není nic snazšího, než sáhnout po komponentech z takříkajíc domácího produkce. Chtě nechtě je to právě kombinace made in B&W Group, která funguje - jako kompaktní a vizuálně elegantní řešení sestavy se nabízí právě to, co jsme měli možnost slyšet. Sesnoubíte-li Rotel A14 s CD14 a B&W 706 S2, dostanete příjemný, ale živý, hladký, ale férově informativní, klidný, ale dostatečně energický zvuk, který na sebe můžete pustit po ránu a po celém dni v jeho společnosti bude stále stejně příjemný, dobrý jen tak v pozadí, stejně jako při soustředěném poslechu.

Kč 33 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ uvolněný, klidný přednes

+ široká konektivita

+ plný a barevně sytý zvuk

+ pěkná, moderní estetika

ZÁPORY

- v nevhodné kombinaci může být zvuk až příliš měkký a málo živý

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet