"Osmistovky" jsou ve světě high-endu jasným pojmem už velmi, velmi dlouho. Nejnovější inkarnace nese přídomek D3, označující již třetí generaci těchto reprosoustav, využívající membránu výškového měniče z umělého diamantu. Celé řadě momentálně kraluje model 802 D3, který cenou a pozicí odpovídá spíše vrcholnému modelu 800 z generace minulé, ostatně tento posun platí pro všechny dostupné reprosoustavy s výjimkou regálového modelu 805 D3.
V nejnovější řadě se nejvyšší série od Bowers&Wilkins dočkala koncepce v některých oblastech doslova převrácené na hlavu - zejména v konstrukci ozvučnice, kdy je její oblá, nejpevnější část vpředu a rovná svislá deska naopak vzadu, což výrazně změnilo i vizuální stránku reprosoustav a posunulo to jejich křivky do oblasti velmi odvážné, technicistní moderny.
Hladké, organické a minimalistické linky ozvučnice ve tvaru U stojí na mohutné základně a čtyřech nožkách. Do základny také vede otvor bassreflexu Flowport s "důlky" v plastovém nátrubku, uklidňujícími proudění vzduchu, stejně jako se v ní ukrývají kolečka pro snadnou manipulaci a mohutné hroty pro finální usazení na poslechovém místě. Úzkou zadní stěnu spojuje mohutný žebrovaný hliníkový panel, v němž se z vnitřní strany nachází také součástky pasivní výhybky.
Dominantním estetickým prvkem je i v nejnovější verzi 802 D3 "hlava", zvaná Turbine Head díky systému vyztužujících žeber, evokujících turbínu. Celá hlavice, tedy ozvučnice středotónového měniče, je opracována z jediného kusu hliníku, stejně tak i typická zužující se trubice typu Nautilus, v níž se nachází tweeter s diamantovou membránou. Celková estetika je sice velmi odlišná od generací minulých, ale produkt Bowers&Wilkins poznáte i tak v první vteřině.
Ozvučnice nové řady jsou nebývale rigidní, ostatně jeden kus váží bez pěti kilogramů rovný metrák a to při sice velkých, ale ne obřích rozměrech 121,2 x 39 x 58,3 cm (v x š x h). Mohou za to jak základní korpus z mnohovrstvé ohýbané dýhy (jak se vyrábí se můžete podívat v procházce výrobními kapacitami Bowers&Wilkins v Anglii), tak i tradiční systém výztuží s názvem Matrix. V generaci D3 už nejde jen o dřevěné příčky, ale i o kovové prvky v nejvíce namáhaných místech ozvučnice. Jinak stále zůstává zachován koncept vzájemně propojených vertikálních i horizontálních žeber z masivních dřevěných bloků.
Celá ozvučnice i s výztužemi slouží výhradně dvojici basových měničů, které jsou ještě zasazeny do dvou hliníkových "hlavní", vystupujících z přední strany reprosoustav. Nebývale čisté a jednoduché tvary doplňuje vzadu už jen čtveřice typických reproterminálů solidní kvality, umístěná u spodní hrany ozvučnice.
Poprvé po dlouhé době nasadil výrobce také nové materiály pro středotónové i basové měniče, takže osvědčený Kevlar (ten B&W používali už od 70. let) a Rohacell nahradily membrány z materiálů Continuum a Aerofoil. Středotónový reproduktor používá stříbřitý kompozit Continuum, za nímž prý stojí celých osm let výzkumu a vývoje. Je podobně lehká jako Kevlar, ale v důležitých místech se při zátěži ještě méně prohýbá. Aerofoilová basová membrána pak tak trochu připomíná pěnu a svým tvarem průřez křídlem letadla, proto onen název. Je výrazně lehčí než Rohacell a přitom opět snese ještě vyšší zátěž bez nežádoucích prohnutí. Umělý diamant ve vysokotónovém reproduktoru zůstává stejný.
Bowers&Wilkins 802 D3 jsou osazeny čtveřicí měničů a zapojeny jako třípásmové. Diamantový výškáč má průměr membrány 2,5 cm, střeďák má průměr 15 cm a basáky rovných 20 cm. Díky tomu hrají 802 D3 v toleranci +/- 3 dB od 17 Hz až do 28 000 Hz, bez udané tolerance dokonce od 14 do 35 000 Hz. Nabízí pak vysokou citlivost 90 dB / 2,83 V a nominální impedanci 8 Ohm, ač s přiznaným poklesem až ke 3 Ohmům.
B&W 802 D3 jsme poslouchali v prostoru ostravského studia Špalíček, která je koncipovaná jako živější, jen s mírnými akustickými úpravami, které je možné bezbolestně aplikovat i v běžném obývacím pokoji. Poslouchalo se na sestavě Classé s předzesilovačem CP-800 a koncovým stupněm CA-5300, kdy signál dodával Denon DCD-2500 (u SACD disků analogově, u ostatního digitálně), propojeno bylo kabely InAkustik a alternativně Cardas.
Když se rozezní první tóny kontrabasu v Hobgoodově "First Song" ("When the Heart Dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112), ucítíte je přímo fyzicky. 802 D3 mají velký zvuk, naplňující i větší prostor s naprostým přehledem, i přes měkčí charakter Classé (kde by si už třeba tento model zasloužil pro maximální využití potenciálu bi-amping) je bas suchý a pevný, hlavně ale neuvěřitelně autoritativní a fantasticky definovaný. Tady nejsou na pořadu dne žádné kudrlinky, příkrasy nebo cokoliv dalšího. Bas má důraz zaťaté pěsti, hloubka je stroze řečeno plná a váha sice menší, než u některých konkurentů, ale stále velmi solidní a dávající pocítit rozměry i charakter nástroje. B&W 802 D3 zjevně drží otěže a jsou neuvěřitelně přesné. Právě na basech je ale zároveň nejvíc poznat, že jsou nové Bowersy velmi citlivé na připojené kabely (respektive na celý připojený řetězec), stačí výměna reprokabelu a můžete si doladit jak objem, tak případnou až přílišnou suchost kupříkladu.
Velký, robustní a pevný zvuk provázel i "Union Man" Vince Jonese ("Moving Through Taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N). Hlas samotný byl výjimečně dobře prokreslený, dokonce i výškově usazený zhruba tam, odkud zpívá dospělý člověk, ostatní nástroje pak hrály o něco níž. Nejlepší je ovšem super transparentní přednes, vzdušnost a neskutečné zaostření, kdy je vizuální dojem potvrzuje, že jde o reprodukci. Pravda, i chvíle, kdy na nahrávce přichází zvukařské chyby jako příliš velká dynamická komprese či podobné, jsou naprosto zřetelně a nekompromisně podané, tehdy B&W 802 D3 balancují na hraně syrovosti, ale nepřekračují jí, i hodně, hodně nahlas si udržují naprostou spořádanost a střízlivou, maličko věcnou věrnost, naštěstí bez strojově technické nijakosti.
Diamantový tweeter patří na úplnou špičku na světovém trhu, není tak divu, že vykreslení činelu v "Take Five" od Dave Brubeck Quartet ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) bylo excelentní. Objemově velmi správně trefený činel byl naprosto samozřejmý, až fascinující je čistota a bezprostřednost v kombinaci s naprosto perfektní, nepřehnanou, ale zároveň podmanivou znělostí velké kovové plochy. Činel je tak naprosto samozřejmý, že působí vlastně až jako ta nejsamozřejmější, nejpřirozenější věc na světě. Jednoduše je támhle vlevo, zhruba metr a čtvrt od podlahy činel. Kovový. Tečka. Prostě tam je, vidíte ho, ne? Až tak je to snadné. Tweeter hraje natolik detailně, že lze snadno sledovat průběh každého tónu až po velmi, velmi jemné rozplynutí v hudebním celku, dozvuk je velice dlouhý a jasný.
Bowers&Wilkins 802 D3 jsou skutečně plnorozsahové, o tom není třeba diskutovat. Neplatí to však jen pro rozsah frekvencí, ale i pro rozsah dynamický. Velký orchestr v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) byl skutečně velký, ale zejména důrazný, plný života, energie, nástroje mají hloubku a autoritu, mají důraz a fyzický tlak, vše je fantasticky přesné, kontrolované, impuls vás umí pořádně nakopnout a navíc je zvuk skvostně rychlý a transparentní. Můžete navíc hrát libovolně nahlas, až někam k prahu bolesti zůstávají 802 D3 stále stejně jisté, konkrétní a čisté. Můžete si užít i skvěle načrtnutou mikrodynamiku jednotlivých nástrojů, můžete se nechat unášet mohutností a silou zvukového celku, vše je velmi snadné. Pro využití tohoto mimořádného potenciálu ale rozhodně potřebujete i mimořádnou elektroniku. Ačkoliv použitý koncový stupeň Classé stačil, pro těch posledních pár procent je bi-amping zcela jistě tou správnou volbou.
Rozlišení nových 802 D3 je vynikající, zejména jejich celková transparentnost je naprosto úžasná. Dramatická, energická a spletitá skladba "Toujours" od Sabiny ("Collected_01" | Naim | naimcd215) byla naprosto samozřejmě prokreslená, čistá a srozumitelná i se všemi svými perkusními a zkreslenými kytarovými linkami, nad nimiž s naprostou lehkostí vyčníval zpěv s precizní artikulací. Vše je naprosto jistě poskládané, konkrétní a zaostřené, tóny přichází ve správný čas na správném místě a každou nástrojovou linku můžete sledovat dle libosti...
Hudební scéna ve Stingově "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) byla posunutá z většiny za reprosoustavy, ale přesahovala jejich korpusy i do šířky, samotné ozvučnice jako by neměly se zvukem nic společného a vše se dělo okolo nich. I přes až lehce nadrealistickou velikost nástrojů i scény jako takové zůstává vše opět velmi dobře organizované a hlavně pocitově spojené v jeden celek, není to roztrhaná hra jednoho nástroje daleko vlevo a dalšího daleko vpravo. Pro vykouzlení tohoto dojmu si ale budete muset pohrát s umístěním ozvučnic, chtějí až překvapivě přesně natočit a zejména prostor směrem dozadu není dobré ošidit - minimálně metr, metr a čtvrt jim prostě sluší.
"Rattle that lock" ze stejnojmenné desky Davida Gilmoura (2015 | Columbia | 88875123262) zahrála s úžasnou plynulostí a velmi strhujícím rytmem, velmi přesný a čistý zvuk stál na skvěle konkrétní basové lince a organizace zvuku nesla jasné znaky až studiově precizního přednesu. Je tu cítit spíše příklon k analytičtějšímu, technicky dokonalému zvuku, než k organicky harmonické hudebnosti, ale i tak má hudba dokonalé tempo a takovou porci nenásilnosti a samozřejmosti, že se prostě nechcete odtrhnout a neposlouchat.
(Prozatím) nejvyšší model nejvyšší řady Bowers&Wilkins - 802 D3 - je bez diskuse nejpřesněji, nejčistěji, nejtransparentněji a nejdynamičtěji hrající reprosoustavou v katologu firmy, nepočítáme-li ikonický Nautilus (byť ani tam v porovnání nejsou už tak velké rozdíly, jak by napovídal rozdíl cen). Současný model 802 D3 přehraje i starší model 800 Diamond a vlastně i cenou se tlačí na jeho místo. Velmi moderní design budete pravděpodobně muset chvilku vstřebávat (i když v reálu funguje lépe, než na fotkách), přesný a fantasticky konkrétní zvuk si vás ale získá rychle svou obrovskou energií a naprostou samozřejmostí, s níž zahraje naprosto cokoliv při naprosto jakékoliv hlasitosti. Stačí si dle vkusu vybrat vhodné (a rozhodně dostatečně silné) zesilovače a nebude se vám chtít opustit poslechovou místnost.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy cca 40 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 100 Hz a výše, v pásmu 10 – 100 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na zmíněné poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Technickými parametry slibovaný nástup na hranici 17 Hz se sice koná, ale v daném poslechovém prostoru určitě ne v toleranci - 3 dB. Přesto se naplno rozehrávají jen o nějakých 10 Hz výš, což je stále výborné. Celkově je tu vidět o maličko bohatší bas, pásmo v plném rozsahu je, s ohledem na živou a nepříliš upravenou akustiku místnosti, velmi slušně rovné.
Impedanční křivka odpovídá čtyřohmovým reprosoustavám, snad jen v nejvyšší části výškového pásma se dotýká hranice tří Ohm, jinak je však prostá jakýchkoliv složitých změn a přechodů.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 599 980,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ nádherné zpracování, je to moderní skulptura
+ jsou skutečně plnorozsahové
+ fantastická konkrétnost a dynamika
+ vzdušný prostor s velikou hloubkou
+ transparentnost
+ rytmikas
ZÁPORY
- jsou hodně citlivé na elektroniku i kabely
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz
