Třetí významný audio počin Sandyho Grosse (po Polk Audio a Definitive Technology), v Marylandu na východním pobřeží Spojených států sídlící GoldenEar, za nemnoho let své existence stihl posbírat poměrně zajímavá ocenění. Firma sice nepatří mezi globální superstar, nicméně se svým atypickým přístupem ke konstrukci reprosoustav i cenotvorbě byla její vlajková loď Triton One kupříkladu zařazena mezi ty absolutně nejlepší produkty roku 2015 dle Stereophile; zajímavé je, že ostatní "vyvolení" stojí vždy víceméně 5x tolik.

To celkem dobře vystihuje celkový přístup firmy GoldenEar - podle slov svého zakladatele chce nabídnout co nejlepší zvuk při zachování finanční dostupnosti (téměř) komukoliv. Je ale celkem pochopitelné, že chce-li zachovat finanční atraktivitu, pak musí něco obětovat; Sandy Gross se rozhodl, že se obejde bez exkluzivních luxusních ozvučnic a exotických materiálů. To je vidět na významně odlišném designovém pojetí reprosoustav. Jejich tělo je nesmírně úzké, štíhlé a ještě směrem kupředu stěny přechází téměř do špičky. Celé je pak zabalené do černé průzvučné látky, nahoře na dopředu se zvedající stěně přiklopené plastovým krytem a dole ukotvené v mohutném, poměrně bytelném podstavci.

Vnitřní konstrukce kombinuje plast a MDF, což umožňuje zachovat více než vstřícnou hmotnost 36 kg při výšce téměř 140 cm, šířce mezi cca 14 (vpředu) a 20 (vzadu) cm a hloubce zhruba 43 cm. Triton One tak rozhodně nejsou prostorově nevýrazné, ale díky černé barvě, zaoblení hran a zvolenému povrchovému provedení jsou vlastně velmi nenápadné.

Tak jak jsou ale nenápadné zvenku, tak poctivě a rozumně jsou zkonstruované uvnitř. Doslova celá přední stěna je osázena měniči, v horní části jsou v D´Appolito rozložení dva středobasu a vysokotónový měnič (ty mají uvnitř i vlastní komoru), pod nimi je pak trojice obdélníkových wooferů. Spodní polovinu kabinetů pak ze stran okupují na každé straně dva pasivní obdélníkové zářiče. Výhybka se symetrickým rozložením komponentů je uložena v bezpečí základny a osazena výhradně filmovými kondenzátory.

Na zadní straně pak objevíme jediné nezakryté místo, velký panel s reproduktorovými terminály, LFE cinchovým vstupem, napájecí zásuvkou a velkým potenciometrem pro regulaci úrovně basů. Tak jako většina reprosoustav od GoldenEar totiž i nejvyšší model disponuje basovou sekcí v plně aktivním provedení. A tak jako u ostatních aktivních GoldenEar i zde je nebývale pohodlné řešení, beroucí si signál z připojených reprokabelů, nemusíte tak do subbasové jednotky vést další signálový kabel - přítomný konektor je určený pouze pro složitější multikanálové systémy.

Začněme působivými technickými parametry - Trion One nabízí (bez udání tolerance) skutečně plný kmitočtový rozsah 14 - 35 000 Hz a citlivost pasivní části 92 dB při nominální impedanci 8 Ohm. Výrobce doporučuje připojit zesilovač o výkonu 20 - 650 Wattů (ale v reálu je v podstatě téměř úplně fuk, jaký výstupní výkon váš stroj má, i nízkovýkonné lampy jsou naprosto OK), přičemž basová sekce je řízena zesilovačem s výkonem ohromujících 1 600 Wattů. Zesilovač typu ForceField pracuje ve třídě D a je doplněný 56 bitovým DSP.

Všechny použité měniče navrhuje a vyvíjí přímo GoldenEar. O výšky se stará páskový reproduktor HVFR (High-Velocity Folded Ribbon Tweeter - vysokorychlostní skládaný páskový tweeter), využívající tenoučký film mezi neodymiovými magnety, který díky svým skladům vzduch netlačí jako píst, ale stlačí a "vystřelí" pod tlakem při každém pohybu.

Středobasové jednotky jsou v podstatě typické kónické membrány s relativně velkým závěsem, hodně atypický je ale středový nástavec ve tvaru hvězdy pro optimální disperzi. Tvar membrány byl vyladěn pomocí počítačového modelování, jednopalcovou kaptonovou cívku doplňuje výkonný magnetický systém a to vše je důkazem, že firma i při zachování rozumných cen nerezignuje na moderní technologie.

Basové měniče mají atypicky protáhlý obdélníkový tvar cca 13 x 23 cm a mohutné měkké závěsy, umožňující dlouhou výchylku. Kónus membrány je vyroben z kompozitu skleněných vláken a nomexu (vysoce odolná meta-aramidová vlákna, ze kterých jsou třeba padáky nebo oblečení hasičů, protože zuhelnatí až při 400° C).

Boční pasivní zářiče podle slov Sandyho Grosse svou funkcí působí ve výsledku podobně jako Transmission Line, jen s rychlejší a přesnější reakcí. Protilehlé umístění zajišťuje vzájemné vyvážení pasivních radiátorů, takže vibrace z jejich pohybu nepřechází do ozvučnic.

GoldenEar Triton One jsme poslouchali v ostravském studiu Špalíček, kde je krmil set Gato Audio CDD-1 a Gato Audio AMP-150. Signál mezi přístroji vedly kabely Cardas Parsec, k reprosoustavám pak MIT Matrix, napájení basových sekcí řešily kabely přímo od výrobce, zatímco přístroje napájel opět MIT Matrix přes filtr ProPower PT-15. Srovnávalo se s Bowers&Wilkins 802 D3 a 803 D3.

Koncept aktivních basových jednotek má jednu velkou výhodu, vlastně dvě. Jednak je to možnost doladit objem a sílu basu, jednak je to ale vynikající kontrola spodních frekvencí. V Hadenově "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) měl kontrabas uchvacující, až lehce nadživotní objem a hlavně - oproti čemukoliv v této cenové hladině umí Triton One dát basům razanci, kontrolu a hutnost, která jednoduše bere dech. Bas není tak utažený jako třeba u B&W, ale zato umí zaplavit prostor, umí předat impuls (který mimochodem dokáže zatlouct do sedačky velmi působivým způsobem) a máte pocit, že brouknutí vytváří skutečně velmi rozměrný dřevěný nástroj, rozhýbávající nesmírné množství vzduchu. Nadchla nás také celková plnost basů, ten pocit jejich fyzické přítomnosti v prostoru, jejich konkrétnost - vlastně (což v této cenové třídě není rozhodně obvyklé) máte pocit, že takhle to naprosto stačí a nic víc potřeba není. Je pravda, že přes konkrétní kontury je celkové ladění o dýchnutí měkčí, hebčí a uvolněnější. Také se není třeba bát oddělení basu - i přes jiný "pohon" jsou výborně integrované do celku a drží pohromadě.

Co je ale vysloveně nádherné, to je střední pásmo a podání vokálů - hlas Vince Jonese v "This is the woman" z "Moving through taboos" (2003 | Universal | VJ 356N) byl úžasně prokreslený, obklopený obrovskou porcí vzduchu a tak lehounce plynoucí, že působil zcela oproštěný od hmoty reprosoustav. Byl tak samozřejmý, že nebýt opět trochu měkčího, sladšího a uvolněnějšího vyznění, měli byste už "ten" pocit, tedy že je skutečně v prostoru, že to není reprodukce. Triton One také maličko zvětšují, čímž maličko evokují koncertní podání. Reprodukce je ovšem prvotřídně plastická, tak uvolněná, samozřejmá a příjemná, že se poslouchá naprosto jednoduše, že vůbec neřešíte co hraje a jak, protože se zejména střední pásmo poskládá s úchvatnou přirozeností a zábavností. Hlas stál kousek před ostatními nástroji, byl skvěle vydělený, skvěle vykreslený a působil živě, jako že skutečně vychází z těla a ne z jakéhosi virtuálního bodu. GodenEar se nebojí velkého a barevného zvuku, tak trochu po americku - přes určitou efektnost ale ani na setinu sekundy neotravují a i přes lehounký odklon od pravověrné (a trochu suchopárné) preciznosti prostě baví.

Ona lehkost a nenásilnost se projevuje i v nejvyšších frekvencích. Činely a vibrafon v "Like Minds" ze stejnojmenné desky Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) zní neostýchavě výrazně, s větším, ale ne neproporčním objemem, jsou výrazné, jsou znělé a jsou úžasně kovové. Ne tak super čisté a přesné jako u B&W či OceanWay, ne tak sladké a heboučké jako u Sonus faber, ale v jakémsi velmi atraktivním mixu těchto vlastností - jsou přesné, jsou super čisté, mají nádherně dlouhý dozvuk a dostatek detailů, abyste necítili jakýkoliv nedostatek. Co je ale důležité, to je jejich příjemný charakter, který neotravuje ani při hodně vysokých hlasitostech - vibrafon zůstává nádherně kulatý, plný, hlaďounký a činely skvostně frázované, pevné a konkrétní. Je fakt, že oproti zmíněným konkurentům a třeba i 805 D3 maličko chybí ta úplná soustředěnost a pocit fyzického důrazu, kovovou jadrnost a jasnost však nepostrádají a zapadají perfektně ke zbytku frekvencí.

Ačkoliv jsou Triton One poměrně vysoké a hluboké, jsou stále dost úzké a vnitřní objem jejich ozvučnice může někoho naplnit obavami o dynamický potenciál, stejně jako průměry použitých měničů. Ale není tomu tak, Triton One umí být velmi, ale velmi živé, velké a až koncertní. Vivaldiho "La Stravaganza Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) ukázala mohutný zvuk, který se doslova valil do místnosti, s naprostou pohodou bedny ustojí každý tah smyčců po strunách, zvuk vystřelí lehce a přitom uvolněně, je plný a má úchvatný drajv. Ne, není to tak dokonale profesionálně kontrolované jako u jiných, je to trochu na pompézní efekt, ale výbušnost a důraz jsou zejména za dané peníze fascinující a právě tak nakažlivě snadno poslouchatelné, jak jen si můžete přát. Hudba dýchá, má grády a suverénnost rozjetého šestimetrového Cadillacu. Houpe se, je měkká a nadýchaná, přitom ale sytá, konkrétní a nádherně barevná. Navíc je taková od úrovně šepotu, který přehluší i hlasitější dýchání, až po úroveň, která prověřuje kvalitu zavěšení obrazů na stěnách. Triton One prostě hrají a hrají pořád a neztrácí švih a energii, ať už do nich pustíte cokoliv.

Rozlišení reprosoustav je v rámci jejich cenovky rozhodně nadprůměrné, ačkoliv to okatě nijak nedávají najevo - ve "What a wonderful world" ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) Katie Melua a Evy Cassidy bylo všechno naprosto samozřejmě rozdělené na jednotlivé nástrojové linky, jednotlivé detaily byly skvěle rozdělené do vrstev a celkové vyznění sází na maximální organičnost, propojenost a maximální dosažitelný protipól techničnosti, aniž by ale reprosoustavy obětovaly organizaci a čistotu. Když víte co hledáte, buďte si jisti, že konkrétní drobné detaily rozhodně zaslechnete, ať už je to zašumění papíru, dřevěné vrznutí támhle nebo lehký nádech onde. Nenásilné poskládání a propojení celého dění vynahradí i to, že ty úplně nejnepatrnější detaily nezaslechnete tak snadno jako třeba přes B&W. Triton One jsou tak dobré a tak dobře kontrolují celou reprodukci, že je velmi jednoduché vnímat celý průběh tónu od svižného náběhu až po pozvolné, jasné doznění. Jen jemné zaoblení hran vám dá najevo, že Triton One hrají spíše muzikálně a barevně, než striktně technicky precizně.

Fantastický je pak prostor - ať už to konstruktéři udělali jak chtěli, Triton One stačí svým způsobme prostě podle vlastních potřeb "plácnout" někam do prostoru (když to tedy nebude zrovna do rohů, ale tak nějak standardně 1 metr od zdí a cca 2,5 metru od sebe) a vykouzlí vám obrovskou, super vzdušnou a efektně nadživotní hudební scénu. Dokonce tak působivě velkou a vzdušnou, že i orchestr České filharmonie v čele s Václavem Neumannem v Mahlerově "6. symfonii" (2006 | Octavia Records | OVCL-00259) vás zanechá s otevřenou pusou, protože je skoro "tam". Hudba se odehrává zřetelně poměrně daleko za reprosoustavami, doslova ale přenáší do místnosti kvanta vzduchu a reprosoustavy se stávají jen vizuální součástí dění, zvuk přichází prostě z prostoru. Scéna má ale krom obdivuhodné šířky také naprosto jasnou hloubku a gargantuovské proporce, vyplňující celý poslechový prostor. A nelze ještě mnohokrát nezmínit vzdušnost, vzdušnost, vzdušnost a vzdušnost, která to celé podtrhuje.

Co je ale tím největším darem Triton One, to je jejich umění nenásilně, nenáročně a neúnavně bavit napříč hudebními žánry za libovolných podmínek. Hlasitost? Libovolná... Kvalita nahrávky? (Téměř) libovolná... Výkon zesilovače? Nedůležitý... Triton One jsou tak trochu po americku snadno stravitelné a snadno "použitelné". Třeba "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) byla prostě skvělá, na lehký popík měla skvělý drajv, energii a emotivní, barevné podání, které bylo radost poslouchat. Triton One mají ten vzácný a cenný dar být úchvatně muzikální, poslouchají se úžasně snadno, s nadhledem a i trochu hrubší hrany kytarových tónů podá ta, že ničemu nevadí.

GoldenEar Triton One by se bez nadsázky daly označit za bombastický nákupní tip s několik "ale". První se týká jejich vzhledu - musíte prostě přijmout jejich atypickou estetiku, která je pro někoho velkou výhodou a pro jiného velkou nevýhodou. Musíte také přijmout jejich celkově neaudiofilské zaměření (což ostatně souvisí právě i s jejich vzhledem) - přes všechnu svou velmi dobrou čistotu, přes dechberoucí dynamiku, velmi solidní rozlišení i fantastický prostor hrají "na pohodu", měkčeji, hebčeji a jemněji, hrají neúnavně a hrají pro zábavu, ne pro technicistní studiovou dokonalost. Pokud tak chcete něco, co bude hrát výtečně, zábavně a bude to naprosto univerzální, jsou Triton One mnohem dospělejší, komplexnější a lepší, než by jejich cenovka naznačovala. Jsou zcela plnorozsahové a díky možnosti regulace basu si je přizpůsobíte i do poměrně malých prostor (byť tam je stále asi logičtější sáhnout po menších modelech). Jsou ale úžasné svou muzikálností, entuziasmem a živostí, stejně jako koncertními proporcemi vyzářeného zvuku. Dejte jim šanci, prostě a jednoduše to za to stojí.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Z technických důvodů nebylo možné provést měření; bude doplněno během září / října 2016.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 165 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ přes ne úplně malé rozměry skvělá skladnost

+ necitlivé na umístění v prostoru

+ skvostné podání prostoru

+ dynamika a důraz

+ úžasně měkký, hladký, vzdušný projev, který nikdy neunaví

+ na danou třídu špičkové rozlišení středního pásma

ZÁPORY

- za danou cenu vůbec nic

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

fSdílet

Tweet