Na návštěvě u Burmester

V posledním listopadovém týdnu roku 2024 jsme se měli možnost zastavit v jižní části Berlína, kde už dlouhé roky sídlí výrobce luxusního high-endu Burmester. Tedy nejen toho domácího, ale také toho, který najdete v drahých vozech od Porsche, přes Mercedes Benz S Class až třeba po nejnovější Ferrari.

Dieter Burmester začal svou činnost v roce 1977, kdy do hi-fi přešel z oboru konstrukce lékařských napájecích zdrojů. Jeho prvním impulsem bylo právě to, že považoval napájení tehdejších přístrojů za naprosto nedostatečné a přemýšlel, jaký vliv na zvuk by mohlo mít poctivé provedení podle nejvyšších medicínských standardů – soudě podle toho, kam se firma za zhruba půlstoletí posunula, to nebyl špatný nápad.

Dnes zaměstnává ve dvou svých berlínských provozech značka na 120 lidí, nemalá část se věnuje automobilové odnoži (kam jsme nemohli, protože tam stojí prototypy budoucích luxusních vozů výše zmíněných značek, dle nichž se ozvučení ladí), ale většina přesto stále obhospodařuje klasické domácí portfolio zesilovačů, přehrávačů a reprosoustav.

Ve dvoupodlažní podlouhlé budově se nachází vývojové prostory (v nichž se nicméně nemůže fotit, ale mají tu nezaměnitelnou atmosféru experimentování s divoce rozesetými součástkami a podivuhodnými zkušebními stoly), rozlehlá administrativa (tam zase pracují dvě z dcer zesnulého Dietera, jehož rodina je stále ještě jedinými vlastníky) i poslechové prostory, byť primárně určené pro vývojáře a ty nejdůležitější zákazníky.

Zajímavé je, že všude po chodbách najdete rozesetou historii značky. U vchodu je to například i klasické oranžové „kombo“, na kterém pan Burmester hrál v mnoha kapelách po dlouhou část svého života. Ale audiofila zaujmou snad všechny důležité modely z historie firmy, prostě jen tak posazené jako dekorace všude možně. Fascinující je též to, že v každé jedné kanceláři najdete „mikrosystémek“ – postavený ovšem z komponentů a reprosoustav Burmester.

Jako první jsme navštívili originální místnost – za dveřmi s jednoduchým nápisem Archiv je úplně všechno, co kdy kdo v Burmesteru vyrobil. Míněno skutečně kompletní „životopis“ – z jakých součástek, s jakým sériovým číslem, s jakými výstupními měřeními a kdy ten který produkt vznikl. I proto vlastně značka umí opravit (prý vyjma DVD přehrávačů z 90. let, na něž už prostě nejsou součástky) cokoliv se svým logem, lhostejno, zda to bylo vyrobeno vloni nebo roku 1980.

Pozoruhodný byl systém v kantýně, kde hrály jen tak pro podkres nejvyšší firemní reprosoustavy BC350. Nás tamtéž ale zaujala i designová studie, kde si Dieter zkoušel, jak by vypadal předzesilovač z vrstvených kovových plátů. Inu, originálně…

Výrobní hala není nijak velká, nicméně pečlivě organizovaná a podřízená tomu, že jde skutečně o manufakturu. Každý kousek skládá konkrétní osoba, následně podepsaná pod výstupním protokolem.

Na fotkách je také vidět „zahořovací stěnu“ – každý kousek elektroniky se tu zapojí a běží na plný výkon po plných pět dní, následně se opět změří a porovnává se stav „před“ a „po“. Pokud se data shodují s nastavenou tolerancí, výrobek odchází k zákazníkovi. V době naší návštěvy vrcholil náběh produkce nejnovějšího integráče 232, proto tu stály, ležely a hrály desítky kusů. Jestliže je pro vás číselná politika záhadnou, vězte, že první dvě číslovky značí rok a poslední měsíc, kdy byl dokončen proces návrhu – zde konkrétně tedy v únoru 2023.

V téměř dodělané poslechové místnosti nás čekaly dvě sestavy. Jedna s Musiccenter 111, zesilovači 218 a předzesilovačem 808 MK5 (ano, obvody v zásadě pochází ze srpna 1980), kdy bylo cílem poslechnout nové čtyřpásmové reprosoustavy BX100. Šlo sice ještě o prototyp před finálním započetím výroby, ale hrál zajímavě. Zejména výškáč „bez ozvučnice“ je zajímavý. Tak jako u všech ostatních výrobků s logem Burmester je jedna každá součástka vyráběná buď přímo ve firmě, nebo na míru – jako třeba tweeter od Mundorf apod.

V druhém systému hrál integráč 232 se sloupky B38 – i to je tak horká novinka, že se vlastně v době prezentace také dolaďoval software a první kusy měly do světa vyrazit až za pár týdnů.

Během naší návštěvy v Burmesteru jsme také viděli a slyšeli různé věci, o kterých se doposud mluvit nemůže a některé zmíněné novinky jsou v plánu na uvedení příští rok nebo také v horizontu několika let. Firma vývoj neuspěchává a protože netrpí tlaky od investorů, může si to dovolit.

Každopádně bylo zajímavé zažít atmosféru čisté, pokojné a nikam nespěchající výroby luxusního high-endu, kde je na lidech vidět, že je baví tam pracovat.

A na závěr několik komentovaných obrázků: