Jméno Kharma patří holandskému výrobci, který se už od svého založení profiluje jako tvůrce něčeho výjimečného, něčeho luxusního a mimochodem také něčeho mimořádně drahého, co je dostupné pouze vybrané klientele. To ale neznamená, že jde o výrobky čistě na efekt - naopak se za často extravagantní slupkou skrývá velmi racionální technologická stránka. A navíc si náročný zákazník může u Kharmy pořídit úplně vše krom zdroje signálu - a to včetně poslechové místnosti samotné s akustickými prvky na míru nebo třeba poslechovým křeslem.

To všechno jsou ale spíše takové "doplňky", neb základním stavebním kamenem portfolia zůstávají reprosoustavy, rozdělené do tří úrovní - klasicky koncipované modely najdete v řadě Elegance, "extrémní high-end" (dle slov výrobce) tvoří řada Exquisite a na vrcholu se pak skrývá několik vybraných modelů řady Enigma Veyron.

Ačkoliv základní sloupové modely řady Exquisite připomínají tak trochu ty ze série Elegance, teprve ve vyšší půlce nabídky najdete ty extravagnatní věže, kterými firma proslula. Nejmenší z největších, dalo by se říci, je model Exquisite Midi Grand - i když nejmenší je trochu zavádějící označení pro něco, co měří na výšku 180,5 cm a do hloubky se táhne 60 cm (ačkoliv je fakt, že šířka 46,5 cm je rozumná). Váhu výrobce nespecifikuje, ale zcela jistě jde o trojcifernou hodnotu.

Popisovat tvary těchto sloupků není nic jednoduchého - základní tvar by se snad dal vystihnou jako "přesýpací hodiny uložené na masivní základně". Důležité pak je, že reprosoustavy jsou osazeny reproduktory symetricky v horizontální ose, což tvoří celkový vizuální dojem. Nahoře a dole jsou tak basáky, o stupeň blíž k prostředku jsou středotónové měniče a uprostřed nenajdete jeden, ale rovnou dva vysokotónové měniče.

Samotná skříň je výrazně tvarovaná, kombinuje různé materiály, pracuje s luxusem a mnohými detaily a prostě jde po všech stránkách svou vlastní cestou. Třeba i destička s typovým označením je masivní. Stejně tak jdou svou vlastní cestou i reproduktorové terminály zapuštěné ve vaničce u spodku reprosoustav - jsou tu dva páry terminálů pod krycími čepičkami. Ty slouží výhradně pro kabely s vidličkami a kontakt se dotahuje zlacenými otočným prvkem, který tlakem zajišťuje dokonalý kontakt. Páčkou pak přepínáte mezi režimem "single-wire" a "bi-wire".

Zůstanete-li ještě chvíli na zadní straně, objevíte i v úrovni každého z basových měničů robustní bassreflexový nátrubek z kovu.

Kharma je mimo svou svébytnou estetiku a cenovou politiku známá také tím, že příliš nezabředá do technických popisů svých výrobků. Dozvíte se, že kabinety jsou pečlivě navrženy tak, aby odolaly vibracím, péče je věnovaná třeba i košům měničů a jejich uložení do ozvučnic. O nejvyšší frekvence se stará dvojice konkávních membrán z umělého diamantu, mají průměr 2,5 cm a jsou ukryty ze mřížkou opakující typický firemní motiv. O středy se stará dvojice sedmipalcových membrán Omega 7, které jsou vyrobeny z uhlíkového vlákna. A nejhlubším tónům slouží jedenáctipalcové kónusy, vyrobené z kombinace nomexových a kevlarových vláken.

Reprosoustavy jsou - prý - mimořádně komplexní výhybkou rozděleny na tři a půl pásma, pracují ve frekvenčním rozsahu 24 - 90 000 Hz (bez udané tolerance) a jejich nominální impedance činí 4 ohmy, přičemž charakteristická citlivost dosahuje 91 dB / 2,83 V / m.

Model Exquisite Midi Grand jsme poslouchali v pražském showroomu Voix, kde si firma právě pro tento model vestavěla "místnost do místnosti", neboli upravila akusticky nejen stěny, ale i podlahu a strop, stejně jako dodala prakticky celý zbytek systému - konkrétně předzesilovač Exquisite P1000 a monobloky Exquisite M1000, doplněné o kabeláž vyšší třídy Kharma a třeba i komponentový stojan. Jen do čtyř krabic (transport + upsampler + hodiny + D/A převodník) rozdělený SACD přehrávač / streamer dCS Vivaldi nepocházel z Holandska. Absolvovali jsme ale i poslechové sezení s dCS Rossini a elektronikou D´Agostino - předzesilovačem Momentum HD Preamplifier, stereo koncovým stupněm S250 pro středy a výšky a monobloky M400 pro basovou sekci. V této sestavě se používaly kabely MIT nejvyšší třídy. Nutno říct, že samotný bi-amping sloupky rozhýbal o hodně, hodně přesvědčivěji a když už jste u sestavy v hodnotě daleko za metou 10 000 000,- Kč, tak investice do bi-amp stojí za to.

Ke srovnání jsme měli nepřeberné množství dalších sestavy, mezi nimi třeba dCS Rossini / D´Agostino Momentum Pre / D´Agostino Progression Mono / Wilson Audio Alexx nebo PS Audio DirectStream Memory Player / PS Audio DirectStream DAC / D´Agostino Progression Pre / D´Agostino Progression Stereo / Wilson Audio Sasha DAW či zmíněný dělený přehrávač PS Audio v kombinaci s "audio skříňkou" Kharma Visionaire a reprosoustavami Kharma Elegance dB11-S a Elegance S7. Vše na dostatečně dimenzovaných regenerátorech PS Audio a v akusticky pečlivě upravených místnostech.

Ještě před samotným popisem zvuku je dobré říct, že kombinace Kharma od (téměř) A do Z stojí za to, protože právě tam si všechno sedne tak mimořádně dobře, že výsledkem je prakticky bezchybně nestranný, realistický, přiměřený a přesný zvuk téměř dokonale neodpovídá odvážném vnějšímu stylingu.

Každopádně když uslyšíte hluboké, hutné basové tóny v notoricky známé "No Sanctuary Here" od Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14), dozajista vás překvapí, jak uměřeně, jak kultivovaně a s jakým nadhledem a výjimečně přesvědčivou realističností zní. Žádné hromobití, žádné pohyby tektonických desek, žádné medvědí mručení, ale naprosto suverénně přirozený, kultivovaný bas s mimořádně přesným podáním, jasnými konturami a uměřeností, která provází každý dokonale odměřený, dokonale artikulovaný tón. Objem je přesně tak realistický, jednotlivé noty tak perfektně čisté a suverénně oddělené, že se zavřenýma očima mizí technické rozhraní mezi vámi a hudebníky a jste na koncertě. Je tu ale také ona fyzická důraznost a citelnost, kterou prostě od takhle velkých (a stokrát tolik od takhle děsivě drahých) reprosoustav čekáte - a přesto, přesto všechno je hlavním dojmem z celého poslechu dokonale audiofilská spořádanost a utaženost.

Na druhou stranu, přepněte na šťavnatý zvuk Dana D´Agostina (a ještě v bi-amp režimu) a vlastně až neuvěřitelně klidný zvuk Exquisite Midi Grand do sebe tuto charakteristiku vsaje jako houba - i tam ale zůstávají reprosoustavy velmi přesvědčivě spořádané a kontrolované, jen jaksi tučnější a přibude v nich ta schopnost rozvibrovat každou plochu v místnosti včetně vás.

I ve středním pásmu, třeba při zpěvu Sophie Zelmani v "How it feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939), si okamžitě uvědomíte, jak mimořádně transparentní přednes Midi Grand je. Je až šokující, jak dokonale čistě a přitom absolutně nemechanicky zpěv zní, jak otevřené a plastické střední pásmo je a jak před vámi na takhle dobré nahrávce zpěvačka prakticky fyzicky stojí. I tady panuje uměřenost po všech stránkách, je to "prostě normální zpěv", který nemá žádný efekt a zní tak autenticky, že jen stěží hledáte stopy reprodukovanosti. Absolutně dospělá kontrola a detail, který je prezentovaný mimořádně neokázalým způsobem, před vás staví přirozený dojem - s realistickými proporcemi, s ukázněností bez příkras, bez zabarvení a v neochvějně neutrální formě. Možná vás první dojem z Kharmy naláká na něco absolutně jiného a budete se divit, kde je všechna ta šťavnatost a tak vůbec, ale takhle prostě nahrávka sama zní a Kharma do ní nevniká prakticky žádným svým vlastním charakterem.

Zato na setu Momentum od D´Agostina je to jiná písnička (prakticky doslova) - hlas je mohutný a najednou získá až svádivou bohatost a barevnost, najednou má lehce vřelejší a také těžší charakter, který je ale krásný od prvního momentu, ač není tak absolutně autentický. Je ale patrné, že i tady Exquisite Midi Grand snadno přejímají charakter připojené elektroniky.

Dvojitý vysokotónový reproduktor často "zavání" problémy, nicméně jak je patrno z cinkotu činelů v "Hello Dolly "Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166), tak v Kharmě se věnovali vyladění dostatečně dlouho a žádný slyšitelný prohřešek proti realističnosti tu nenajdete. I přes řádově pětimetrovou poslechovou vzdálenost se energie výšek nikterak neztrácí, naopak cinkot je fenomenálně zřetelný a konkrétní, naprosto jasně vnímáte rozdílný zvuk jednotlivých činelů, vnímáte jejich plochu, jejich velikosti, moment dopadu paličky, to jak se tón šíří plochou činelu a třeba i to, jak skvěle a bez příkras je trefený kov činelu co do barvy. Ani detailům není co vytýkat - vlastně vás nijak neoslní, působí až obyčejně normálně až do okamžiku, kdy stejnou nahrávku poslechnete jinde a zjistíte, že Exquisite Midi Grand jsou mnohem spíše prostě skvěle čisté a nepřikrášlené.

D´Agostino rozhodně zdůrazní sytost a znělost, více vytáhne výšky dopředu a přestože zůstává také high-endově naprosto realistický, přeci jen cítíte, že chce hrát šťavnatěji a bohatěji, že výšky jsou rázem dominantnější a také načančanější.

Také u dynamiky v "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) cítíte, že Exquisite Midi Grand jsou natolik velkoryse navržené, že hudbu nedusí, ta jimi tak nějak jaksi jen prochází v dostatečné hlasitosti, ale není tu pocit žádné limitování. Velký zvuk velkých reprosoustav tu je, byť v rozhodně méně efektně nadupané formě, jakou nabízí třeba Wilson Audio nebo OceanWay a další. Kharma zůstává i tady jaksi uměřená a neokázalá, nepřikrášlená, byť to leckomu může připadat trochu suché a až příliš krotké. Energie tu je, nicméně nemáte ani nahlas pocit takové té jakési amplifikovanosti celku. Nicméně už od minimální nastavitelné poslechové úrovně slyšíte, že hudba má dynamiku, jsou tu citelné dynamické rozdíly a s naprosto stejnou klidností a nadhledem je Kharma prezentuje i při opravdu vysoké hlasitosti.

No a i tady platí, že sytý, bohatý a mocný zvuk elektroniky Dana D´Agostina přednes řádně "rozsvítí" - krom toho ho pak nakopl mocně i bi-amping a Exquisite Midi Grand získaly schopnost energií a dynamikou zaplnit prakticky libovolně velký prostor, najednou z nich energie doslova prýštila jako láva ze sopky.

Z kategorie skutečného ultra high-endu pak je samozřejmě i rozlišení, zejména proto, že Exquisite Midi Grand jsou působivě transparentní a neutrální, přesná elektronika Kharma nechá projít vše, co jeden z nejlepších zdrojů signálu na planetě může nabídnout. Neznamená to ale nějakou efektní analytičnost, jak ukázala Rutterova "Nativity Carol" ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD). Kharma vám ale otevřou reprodukci tak snadno, že se do ní můžete ponořit výjimečně hluboko, artikulace je naprosto nenásilná a vy vnímáte sbor až na úroveň jednotlivých zpěváků, vnímáte pečlivě vedenou linku varhan a to, jak se to všechno v pozadí odráží od stěn a stropu kostelního prostoru. Všechno se to ale děje tak jaksi mimoděk, tak nějak opět "normálně", bez zdůraznění a s audiofilskou věrností, která vás nepřestane překvapovat.

Pokud ale potřebujete trochu větší show, stačí připojit bi-amp set D´Agostina a máte skutečné představení - rozhodně teatrálnější, než jaké nabízí Kharma, rozhodně ne méně detailní, ale prostě jiné, ne tak autentické, byť rozhodně, rozhodně intenzivnější.

Co se pak ve finále ukázalo jako nejpůsobivější stránka Kharma Exquisite Midi Grand, to bylo podání prostoru hudební scény. Stingovu "Englishman in New York" ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) rozprostřely v pravolevém i předozadním směru kam jen to stěny umožňovaly, daly nástrojům realisticky uvěřitelné proporce a ve všem udržely pořádek, který byl prostě perfektní. Oddělení nástrojů, ale zároveň pocit jejich integrace v trojdimenzionální scéně je velmi, velmi zajímavý. Díky velkým proporcím máte jiný pocit, než při poslechu většiny sestav, je tu prostě dost místa, nic se nikam netlačí, všechno je správně a korektně poskládáno a je to samozřejmě přehledné.

Když připojíte D´Agostina, tak onen dojem skvělé prostorovosti zůstává, byť v těžším a hutnějším podání jako kdyby nebylo tak absolutně snadné probírat se jednotlivými vrstvami nahrávky. Na druhou stranu, bavíme se o rozdílech mezi dvěma mimořádně high-endovými zážitky...

Pusťte si Smetanův cyklus "Má Vlast", zachycený pro demo CD od Bowers&Wilkins Society of Sound díky London Symphony Orchestra a zjistíte, že mimořádně průzračné zvukové podání ani v nejmenším nepoutá pozornost samo na sebe, ale že intenzita zážitku je taková, jakou dodá nahrávka samotná, jak dobrá je hudba, tak dobrý je i její poslech a Kharma se do toho vlastně nijak nemíchá. Ani velký orchestr pak reprosoustavy nerozhodí dynamicky, všechno zůstává zkrocené takovým tím audiofilsky decentním způsobem a slyšíte i lehoulinké doteky trianglu, aniž by se přes ně převalila makrodynamická špička. Všechno prostě funguje tak jak má.

A pokud se chcete trochu odvázat, trochu přitopit pod kotlem a neamplifikovaný pocit z orchestrální nahrávky osolit řádnou dávkou steroidní síly, stačí přeskočit na D´Agostinovu sestavu a Exquisite Midi Grand s přehledem vyhoví a nechají vynít plné sebevědomí tří mocných zesilovačů.

Reprosoustavy Kharma Exquisite Midi Grand si jdou, stejně jako celá značka, svou naprosto vlastní cestou, naprosto bez ohledu na to, co si o nich kdo bude myslet. Je jen a pouze na vás, jestli strávíte vnější podobu (byť z pohledu zpracování a volby materiálů je vše tak, jak má u super drahé věci být), zbytek je postaven podle vzoru mimořádně drahých luxusních produktů z jiných segmentů - majitel by měl prostě věřit tomu, že tvůrce ví co činí a že vše je tak jak být má. A co se toho týká, tak spořádanost, autentičnost, čistota a realističnost Exquisite Midi Grand je šokující. Je to ryze audiofilské zvukové pojetí, které má vše co opravdový high-end mít má - je to zvuk transparentní, je prakticky nezabarvený a prakticky nelimitovaný, záleží jen na připojené elektronice, jak moc zvládne reprosoustavy vybudit a udržet pod kontrolou, nicméně třeba v kompletním Kharma systému cítíte, že výsledný zvuk je esencí toho, co si představujete pod slovem "neutralita".

Nicméně pro mnohé dozajista otázka stojí jednoduše - stojí Exquisite Midi Grand za bezmála čtyři miliony Korun? Stojí se svou cenou násobně převyšující drtivou většinu té nejznámější konkurence za to? Odpověď je stejná jako u všech ultra prémiových výrobků na planetě - cena tu reflektuje celkový luxus a třeba i to, že díky ní budete v klubu nemnoha výjimečných, kteří si budou moc takový zvuk v takové formě užívat (protože bratru patnáct milionů Korun na adekvátní kompletní systém nemá jen tak někdo). A v konečném důsledku je tohle už kategorie, kde na ceně naprosto nesejde - důležitější je, že Kharma Exquisite Midi Grand jsou reprosoustavy s mimořádně velkým talentem k tomu, aby vám prezentovaly nahrávku přesně tak, jak má znít a s výjimečně dobrými nahrávkami už doopravdy balancujete na hraně zážitku nerozpoznatelného od skutečnosti v tom nejaudiofilštějším slova smyslu.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 2 m v ose mezi tweetery a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 45 metrů čtverečních a akusticky upravenými stěnami, podlahou i stropem přímo od výrobce.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Možná byste čekali, že tak výjimečně neutrálně znějící reprosoustavy budou také mimořádně "rovné", nicméně jak je vidět, pásmo mezi 55 a 1 500 Hz energeticky přeci jen dominuje a na první pohled je vidět, že rovná linka tu nebyla primárním cílem návrhu. Nicméně v reálném prostoru ucítíte i tóny někde kolem 25 Hz, v toleranci +/- 3 dB se pohybujeme od cca 35 Hz, což je vlastně skvělé. Je znát, že dvojitý tweeter má přeci jen méně energie než střední a basové pásmo, stejně jako je vidět, že pod úhlem právě v tomto pásmu ztrácí relativně dost energie. Měření pak tedy celkově neodpovídá nějakému technickému teoretickému ideálu, ale v reálu nabízí patrně to, co odpovídá dobrému zážitku, tedy silnější (ale ne přehnané) středobasové pásmo, nejsou tu pak ani žádné vysloveně drastické propady nebo peaky, byť v této cenové relaci by měřítka měla být absolutní.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo na impedanci napovídá o ladění bassreflexu na hranici kolem 25 Hz, křivka někde u 60 Hz klesá až ke 3 ohmům, ale to by pro elektroniku očekávanou v této cenové hladině neměl být problém. Není tu nicméně ani stopy po nějakých rezonancích, nespojitostech nebo jiných nectnostech návrhu. Také elektrická fáze je pečlivě řízená a reprosoustavy krom onoho propadu na 3 ohmy nevykazují nějak problematické chování.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 3 978 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ překvapivě neutrální a realistický zvuk

+ skvělé zpracování

+ výjimečně přesvědčivé podání prostoru

+ provokativně originální pojetí

+ ucelená zvuková nenucenost

ZÁPORY

- bez bi-ampingu cítíte limity

- cena je mimořádně nestřídmá

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet