Plzeňský malosériový výrobce reprosoustav a elektroniky pod značkou RIHA se drží malosériové, téměř zakázkové produkce. Filip Říha zvládá vyvíjet jak reprosoustavy, tak elektroniku a to ještě s ohledem na stereo i multikanál. Navzdory podstatné části produkce „na přání“ má také zakotvenou pěknou řádku modelů reprosoustav katalogových – ve třech výkonových stupních Basic / Plus / ES, u nichž se dále dělí na „podřady“. U střední „Plusové“ kategorie Piko, Nano, Mikro, Kilo, Mega, Tera, Peta, Zetta + subwoofery. A aby toho nebylo málo, je tu vždy ještě několik modelů – typicky S (jakožto sloupek), M (neboli monitor), C (čili centr), D (s D’Appolito konfigurací) a tak dále a tak dále.

Pokud byste měli pocit, že se ztrácíte, tak na to máte právo. Přesto třeba v nějaké přehlednější tabulce pod sebou není katalog značky RIHA tak komplikovaný, jak by se mohl zdát, ač čítá množství modelů, které by mohli i velcí světoví výrobci závidět.

Nedávno jsme měli tu čest vyzkoušet si základní regálovku z Mikro M Plus (tedy zhruba cosi jako „prostřední stojanový model“) ve verzi pro rok 2024. Názvy totiž u značky RIHA zůstávají, technika (a občas i podoba) se vyvíjí.

Co zůstává je až minimalisticky pojatá ozvučnice s povrchovým provedením zakulacujícím hrany. Díky tomu působí Mikro M Plus (2024) vlastně až nenápadně. Dopředu se vešly dva měniče v klasické konfiguraci tweeter + středobas, dozadu zase bassreflex a neortodoxní, nicméně vlastně moc pohodlné připojení přes speakON namísto běžných terminálů. Z pohledu uzemnění, bezpečnosti i všeho ostatního je to ideální, snad jen optická stránka je trochu „praktická“. Už proto, že jediným konektorem zvládnete bi-wiring / bi-amping, stačí na druhém konci adekvátní konfigurace konektorů.

Ozvučnice z 28 mm tlustých MDF profilů je docela hluboká, na regálovky působí Mikro M Plus (2024) robustním a výraznějším dojmem, ne však nepěkně. Na spodní straně mají standardně čtyři otvory pro šrouby k firemním stojanům, v souladu s manufakturní náturou je tam ale mít nemusíte, pokud nechcete.

Oproti minulé generaci proběhla poměrně výrazná přestavba. Začíná to nově zvoleným vysokotónovým reproduktorem od SEAS, který patří do vyšších sfér, tkaná látková kopulka má průměr 2,7 cm. Doplňuje ji nezměněný středobas s kónickou papírovou membránou, vyztuženou rákosovými kousky – průměr je 17,6 cm.

Nejen s ohledem na výměnu vysokotónového řešení prošla rekonstrukcí také frekvenční výhybka, která je – tak jako u všech firemních modelů z důvodu dosažení co největšího odstupu tlumivek – rozdělena na dvě desky. Podle měření má filtr nastavený někam k 2 kHz, byť výrobce to nepotvrzuje. Změn doznala tlumivka pro středobas, také tu byla odstraněna kompenzace indukčnosti LC článkem, zůstal jen nově vybraný kondenzátor.

Výrobce udává frekvenční rozsah 47 – 20 000 Hz (+/- 3 dB). Nominální impedanci 8 ohm doprovází charakteristická citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Rozměrově patří Mikro M Plus (2024) mezi větší – mají výšku 38 cm, šířku 21 cm a hloubku 35 cm. Váží 13 kg.

Mikro M Plus (2024) jsme poslouchali na hlavní redakční sestavě Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, kde jsme srovnávali s KEF Blade One Meta, ale i Mikro S Plus (2024), chvíli jsme zkoušeli i sestavu EverSolo DMP-A6 / Cambridge CXA81 a srovnání s Fischer & Fischer SN-70 – ani tam neměla elektronika problém, navíc díky postavení blízko u zdi a malé místnosti byl bas objemnější a hlubší, jakkoliv méně kontrolovaný. Nakonec jsme velmi krátce vyzkoušeli hrát také s RIHA LINE-4 v2024 / RIHA B100 v2024, oboje v aktuální verzi (platí tam totéž co u reprosoustav – název zůstává, technika se vyvíjí).

Na první dobrou se nezdá, že by Mikro M Plus (2024) šly v „Defiant, Tender Warrior“ (Charles Lloyd | „The Sky Will Be There Tomorrow“ | 2023 | UMG Recordings | 00602458167757) nějak dramaticky do spodních oktáv kontrabasu nebo sytě prodávaly sílu bubnů. Stačí ovšem chvíli poslouchat, abyste došli k tomu, že reprosoustavy (potažmo možná i Filip Říha) udělaly hezký krok směrem ke kultivovanosti, nadhledu a samozřejmosti. Zajímavé bylo, že jsou do nízkých frekvencí kompaktněji a razantněji, než prakticky stejné Mikro S Plus (2024), přesto mají hlavně pohodový nadhled. Tlukot paličky do bubnu v úvodu skladby dokáže dýchnout, je ale hlavně rychlý a „prostě normální“ v míře více než chvályhodné v rámci dané cenové hladiny. Není třeba výbuchů a ohňostrojů, abyste poznali solidní důraz a svižné reakce perkusí, stejně tak snadno poznáte, že do ozvučnic se „vejde“ skoro celý kontrabas. Ony tedy Mikro M Plus (2024) nejsou zrovna malé, ale i tak je to velmi solidní. Váha nástroje je též citelná, avšak neopulentní. Zvuku nejde o to vyplnit celý prostor, ale o to ukázat kontrabas v náležité proporci ke zbytku skladby – prostě přirozeně. Tomu pomáhá i dobrá, ač nenásilná definice okrajů a tím vše působí super pohodově. Barvy se rozplétají už velmi snadno a hudba hraje v klidu, zrale a prakticky bez vlastního aktivního charakteru.

Poklidně, harmonicky a učesaně zároveň vyzníval též zpěv Christel Alsos v „Two More Days“ („At That Time of the Night“ | 2016 | SONY | 886445956252). Hlas umí Mikro M Plus (2024) zavěsit do popředí, je nekomplikovaně srozumitelný a přitom necítíte nějaké jiskření nebo přímost, které by tam neměly být. Zpěv zní z prostoru, soustředěný, nicméně ne tak, aby šlo o zvuk jakkoliv technicistní – v tom prodělalo ladění značky RIHA největší proměnu, nyní se zdá být zcela organické a otevřené. Netají nicméně to, že nahrávka tu a tam sykne – prostě to slyšíte, ale nevadí to, netahá za uši a už vůbec neodrazuje od poslechu. Naopak, podtrhuje to pocit realističnosti. Zrovna v téhle skladbě díky tomu vyniklo její krásno, v pěkně plastické formě, otevřené, nekonfliktní – reprosoustavy nepůsobí nadupaně nebo jakkoliv sršivě, nechtějí vás přikovat do sedačky na první dobrou. Jednoduše plynou a tečnou, spojité, zřetelné a elegantně dospělé.

Nový výškový reproduktor a jeho ladění nás upřímně překvapilo. „Bad Self Portraits“ od bostonských Lake Street Dive („Bad Self Portraits“ | 2014 | Signature Sounds) má jisté říznější chvilky a stačí jen trocha zkreslení nebo nejistoty tweeteru, aby vás skladba škrábla do uší. Ne tak u Mikro M Plus (2024) – zprvu se zdají být „jen“ nesmírně tolerantní vůči podobným artefaktům, ale čím víc posloucháte, tím víc cítíte, že zároveň reprosoustavy vlastně nic neschovávají. On tam ten břitčí tón je, jenže není vulgární. Jadrný ano, konkrétní ano, ostrý ale ne. Činely tedy zní s poctivou dávkou kovovosti, jasné, ale zároveň úhledné. Informativnost a kvalita těch informací je za 50 tisíc skvělá – detailů je (a to nejen na výškách) prostě spousta, přesto zaznívají zcela v klidu a pohodě.

Že mají Mikro M Plus (2024) na poměry regálovek solidní dynamickou rezervu, to ukázala „Cha Cha Chai“ Paola Fresu a Omara Sosa („Food“ | 2023 | Tuk Music | 3617053706017). Je plná tučných tónů, měkkých a pružných a právě takové je Mikro M Plus (2024) vykreslí. Umí se zhoupnout s velkým přehledem, drží svou nenásilnou disciplinovanost potichu i nahlas, naopak se nepokouší dostat níž, než jim je přirozené, nesnaží se to přetlačit. I díky tomu znějí velice uvolněně – že mají skvělou kontrolu, to prozradí například pocit fyzicky citelného pulsu basových tónů i při velmi nízké poslechové úrovni. Síly je akorát, Mikro M Plus (2024) ji dávkují s disciplínou a přirozeností.

V „Bolo Na“ Arooj Aftab („Night Reign“ | 2024 | Verve | 0602458980295) se hudba rozvíjela s organickou přehledností, bez upozorňování na jednotlivosti nebo nějakou konkrétní část pásma. Hlas trochu vyniká, ovšem působí to autenticky. Muzika zní plasticky a opět prakticky bez ohledu na nastavenou hlasitost nevnímáte cokoliv nepřehledného či zašmodrchaného. Dá se říct, že jde o takovou nenucenou pevnost a spořádanost – za 50 tisíc každopádně excelentní výkon a dospělá, nenápadná přirozenost s výtečným prokreslením napříč frekvencemi. Zvuk není obrovský nebo vyzývavý, naopak samotné reprosoustavy jakoby maximálně ustupují z cesty nahrávce a sestavě.

Z jazzové „Reincarnation Blues“ Tyswhawn Sorey Trio („Continuing“ | 2023 | Pi Recordings | 0808713009828) nezůstalo nic „viset“ v ozvučnicích, prostor scény je oddělený, posazený za hmotu reprosoustav a opět se pro popis přímo předbízí slovo „organický“. Dokonce bychom řekli, že jde o výstavní trojdimenzionálnost s ohledem na standardy kategorie – nástroje stojí vedle sebe, obklopené dostatečným množstvím prostoru, definujícím jejich rozměry a přehlednost a čitelnost jsou velmi snadné. To souvisí s tím, že každý zvuk je na správné místě ve správný čas, reprodukce je spořádaná z časového i frekvenčního hlediska a vzniká tak přirozený zvukový obraz. Ne obrovský, ne malý – prostě s nádechem „správnosti“.

Shoegazová „Fade Into You“ (Mazzy Star | „So TOnight That I Might See“ | 1993 | Capitol Records | 00077779825356) ukázala to, v čem jsou Mikro M Plus (2024) nejsilnější – při poslechu totiž nic neruší. Jste tu jen vy a hladká hudebnost. Jistě, je slyšet rozdíly mezi kvalitou nahrávek, stejně tak mezi charaktery toho a onoho systému (Mikro M Plus (2024) dobře snesou i předimenzovanou elektroniku), jako konstanta však přetrvává ta poslechová pohodovost. Nemáte pocit, že by se přednes v čemkoliv nějak vnucoval – trpělivě se tu buduje atmosféra, vše zní laskavě, bohatě, komplexně a prostě čím déle se věnujete poslechu, tím méně máte pocit, že v něm cokoliv chybí. Dospělé a neokázale přirozené.

Regálové dvoupásmovky RIHA Mikro M Plus (2024) možná stále vypadají víceméně podobně, jejich zvukový charakter však za roky vyzrál jako prémiový alkohol v těch nejlepších sudech s tou největší péčí. Bez tlaku, stresu nebo efektů přednáší to, co do nich pošlete, možná bez těch úplně nejhlubších oktáv, ale stále v naprosto dostačujícím rozsahu v kontextu ceny i velikosti. Jednoduchý a vlastně možná trochu nenápadný vzhled jako by se zrcadlil také v charakteru přednesu – nesnaží se upoutat na sebe pozornost, slouží jak jako cesta, kterou proudí hudba. Od minulých generací je to posun k významně větší komplexnosti, přirozenosti a pocitu vyváženosti, stejně jako transparentnosti, ač díky jakési vnitřní toleranci zase až tak moc nezáleží na tom, co skrze Mikro M Plus (2024) posloucháte. Nic nebylo vysloveně nepříjemné v tom smyslu, v jakém se s tím můžete setkat třeba u nekompromisních monitorovacích nástrojů. Jde o moc pěkné reprosoustavy, které do menších prostorů nabídnou za dané peníze překvapivě dospělé zvukové výsledky.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přes maličko výkonnější projev středobasu je vidět, že Mikro M Plus (2024) netrpí nějakým nedoladěním či jinými problémy, mají cílený charakter a jsou vlastně srovnané. První tóny (v pozici docela daleko od zdi) nabídnou už pod úrovní 50 Hz, budou-li stát u stěny, tak půjdou bez problémů ještě níže.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance se drží v zásadě dost vysoko, pod hranici 8 ohm se podívá jen velmi krátce kolem 200 Hz. Ladící frekvence systému leží kousek nad hranicí 40 Hz a přestože je peak v oblasti přechodového filtru výhybky trochu vyšší, neměl by činit elektronice žádné problémy. Stejně tak charakter elektrické fáze. Ačkoliv tu jsou patrné drobné rezonance v oblasti mezi 300 a 1 000 Hz, tak nejsou jednak takové, aby se to mohlo projevit do výsledné frekvenční odpovědi a jednak může jít o energii šířenou i skrze stojan s velmi měkkými nožkami. Celkově je impedanční charakteristika „bezpečná“ a bezproblémová.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 50 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi příjemná uvolněnost a samozřejmost

+ pohodový a kultivovaný přednes

+ krok směrem k dospělosti od minulých generací

+ dobré zpracování (+ možnost nechat si ho poměrně dost přizpůsobit co do povrchů)

+ férová cena za dané výkony

+ pocit vyrovnanosti a samozřejmé čistoty

ZÁPORY

- v rámci dané ceny vlastně asi nic

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Audio-Visual Technology | www.audio-visual.cz 

fSdílet

Tweet