Jakub Pavel vyrábí své reprosoustavy pod značkou Heeskof (podle domovské vesničky Hýskova u Berouna). Setrvává výhradně u regálových verzí, nejpopulárnějším modelem je v zásadě dostupný velký kousek s názvem Rosie, nyní už ve třetí inkarnaci. Rosie Mk III má oproti Rosie Mk II změněnou sestavu měničů, upravenou frekvenční výhybku a dokonce i trochu jinak postavenou ozvučnici.

Stále však zůstávají tyto reprosoustavy poměrně velkými – ozvučnice z MDF desek o tloušťce 2,2 cm jsou vysoké, široké i hluboké a sází na koncept „vše vpředu“. Ještě tvrdší materiál (z popisu se zdá, že jde o bukovou překližku) byl použit na čelní stěnu, do níž jsou zasazeny výškáč, středobas a také nátrubek bassreflexu. Vzadu tedy ční pouze jeden pár reproterminálů.

Reprosoustavy jsou vyráběny jako zrcadlový pár – středobas je vždy uprostřed dole, výškáč ovšem najdete téměř u hrany skříně (což umožňuje mít je „uvnitř“ nebo „vně“ podle akustiky prostoru a osobní preference). Taktéž plastové vyústění bassreflexu je u kraje, v opozici s tweeterem a o kousek výš. Ozvučnice jsou dosti tuhé, nejen kvůli tloušťce stěn, ale také díky nejen lepeným, ale i zafrézovaným spojům.

Nejviditelnější změna (nepočítáme-li samotný vzhled skříně) je na pozici vysokotónového reproduktoru. Jde o hedvábnou kalotu o průměru 2,5 cm z portfolia Scan-Speak. Pracuje v tandemu s 16 cm kónusem od SB Acoustics, tam je membrána papírová. Vnitřní tlumení prostoru pro reproduktory obstarává soulad dvou různých materiálů.

Skoro od základu pak byla přepracována frekvenční výhybka v paralelní podobě. Odpory jsou Superes od Jantzen, stejná firma dodala cívky se vzduchovým jádrem a většinu kondenzátorů angličtí ClarityCap. To ale neplatí pro ten jeden před výškáčem – tam je Jantzen Superior. Kabelové propojení je z bezkyslíkaté mědi od značky Supra.

Výrobce udává frekvenční rozsah 37 – 23 000 Hz (-6 dB), citlivost 87 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 4 ohmy, vycházející z deklarovaného minima 4,1 ohmu na 150 Hz.

Tělo reprosoustav má výšku 37 cm, šířku 27 cm a hloubku 30,5 cm, od minulé verze se nezměnila hmotnost 11 kg.

Ačkoliv jsme Rosie Mk III měli možnost poslouchat také v „základním“ systému EverSolo DMP-A6 / Cambridge CXA81 proti Fischer & Fischer SN-70, hlavní kritický poslech probíhal v hlavní sestavě s Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR. Krátce jsme srovnávali též s Wharfedale Super Denton. Použité kabely, doplňky, filtry a vůbec všechny detaily aparátů najdete v pravém sloupci -->.

Nízko položené tóny v „Tout de Suite“ Milese Davise („Filles de Kilimanjaro“ | 2002 | nahráno 1968 | Columbia | CK 86555) zní příjemně, tak nějak uvolněně, nezdůrazněné, ale přitom už si i díky svým proporcím umí Rosie Mk III rozumně brouknout a dát najevo, že basy tu jsou. Možná do nich promítají reprosoustavy špetku vřelosti z vlastního charakteru, ale to spíše jen podtrhuje pocit až elegantní reprodukce. Tenhle charakter projevu je cítit nejvíce na hlavních kmitočtech kontrabasu, možná se tam přidává práce bassreflexu, která za tím stojí.

Co nás potěšilo, to bylo podání vokálů. Zpěv Marvina Parkse v „Charade“ („Accuphase Special Sound Selection 4“ | 2017 | Accuphase | SCD-4) zněl s příjemně „normálním“ rozlišení, bez snaživé analytiky nabídly Rosie Mk III decentní srozumitelnost, lehkou sladkost a „tělo“, tedy takový ten dojem, že hlas není entita kdesi ve vzduchu, ale obklopuje ho skutečný člověk. Ve středech je patrná zajímavá vstřícnost a taková jakási plynoucí hezkost, nenásilnost.

Činely a jejich cinkot ve „Waltz for Steve“ (Søren Bebe Trio | „Echoes“ | 2023 | From Out Here Music | FOHMLP001) se nesly se solidní čistotou, neurputné, klidnější, leč dostatečně znělé a fajnově rozlišené na danou cenovou relaci. Dokonce bychom řekli, že přehlednost – podobně jako u středů – je i s ohledem na novou vyšší třídu z pohledu kupní ceny nadstandardní. Hlavně v tom, že reprosoustavy prostě nic nepřehání, netlačí na pilu a přesto dávají dobrý pocit organizace a slušnou dávku přirozenosti.

Rosie Mk III hrály v „Calypso Minor“ jihoafrického jazzového klavíristy Abdullaha Ibrahima („Sotho Blue“ | 2010 | Intuition | INT 3433 2) tak nějak úsporně – ve smyslu nesnaživosti a neprominentnosti z dynamického hlediska, kdy přesto hudba dostatečně ochotně proudí. Zdálo se, že reprosoustavám je z tohoto pohledu nejlépe ve střední úrovni hlasitosti, k mocným basovým zhoupnutím přistupuje zvuk s audiofilskou citlivostí, více tu záleží na ohraničení a prokreslení, než na masivní fyzické důraznosti. Přesto je to dobře vyvážená směs plnosti a samozřejmosti, takový ten pocit „plynutí bez překážek“.

Schubertova „Ständchen“ s kombinací akustické kytary Jana Žáčka a zpěvu Neila Jenkinse („If Music bet he Food of Love“ | 1995 | Supraphon | SU 3084-2 231) měla velmi homogenní charakter, detaily neexhibičně, přirozeně integrované a solidně čitelné, zvuk jaksi melodický a hladký, laděný „na pohodu“ a přesto kultivovaně přehledný. Právě v tomto ohledu jsme z Rosie Mk III měli dospělejší pocit, že z generace předchozí.

Prostor „Sweet Dulcinea Blue“ Billa Evanse („Quintessence“ | 1992 | Fantasy | 25218669825) se zdál být ukotvený a otevřený bez potřeby ladit natočení na milimetry a jednotlivé úhlové stupně – Rosie Mk III jsou zdánlivě spíše méně citlivé na dokonalou pozici. Lokalizace nástrojů není holograficky „zaříznutá“, přesto už vše vystupuje do volného prostoru mimo ozvučnice, velmi slušně svobodné a vzdušné. Prostě dobré hi-fi se vším všudy.

Poněkud přebuzená australská „Roll on Summer“ Paula Kellyho („Roll on Summer“ | 2000 | EMI | 7243 8 89312 2 9) zněla s pěkným množstvím energie, více však houpavá a uvolněná, než fyzická a dramatická. Přetékající bas (míněno v nahrávce) byl docela pevný a vlastně zkrocený, výsledný charakter naprosto neúnavný a nekonfliktní i se záznamem, který má k dokonalosti daleko. Možná, že si Rosie Mk III hrají maličko po svém, ale velice příjemně a při normální hlasitosti dlouhodobě poslouchatelně bez jakéhokoliv problému.

Třetí inkarnace spíše většího stojanového modelu dvoupásmovek Rosie Mk III značky Heeskof zachovává proporce i základní koncept. Přináší na první pohled méně nápadné změny, které se však projevují uvolněnějším, dospělejším projevem s větším nadhledem. Tohle je prostě dobré hi-fi, přes které můžete reálně poslouchat úplně cokoliv a nic nikde nevadí. Reprodukce je příjemná, kontrolovaná, má lehoučký dotek příjemnosti a vřelosti, který však nijak neinterferuje s potřebnou mírou srozumitelnosti a je to vlastně moc fajn. Zejména středy jsou opravdu dobré, díky čemuž si skutečně užijete hlasy i akustické nástroje. Přidejte k tomu vzhled s trochu netypickou podobou a možnost vybrat si třeba i výrazně modré (nebo vlastně jakékoliv jiné) provedení, jako měl testovací pár a máte zajímavé reprosoustavy střední třídy se zábavnou mírou dospělosti.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ačkoliv předchozí verze se zdála o něco „hladší“ na výškovém pásmu, základní charakter s maličko výraznějším basem a víceméně vyrovnaným chodem výšek zůstal přítomný. Je vidět, že je vhodné nasměrovat ozvučnice kvůli projevu tweeteru směrem na své uši. Plně využitelnou energii ve volném prostoru dodávají Rosie Mk III od 40 Hz, možná i kousek pod, u zdi to bude více a to nejspíš překoná i udávané hodnoty od výrobce.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ani chování frekvenční výhybky se příliš od předchozí generace nezměnilo, vidíme ladící kmitočet kolem 38 Hz, v zásadě impedance neklesá pod 4 ohmy. Nejsou tu žádné artefakty typu rezonancí, které by mohly promlouvat do výsledného zvuku. Elektrická fáze není taktéž nijak divoká a dá se říci, že Rosie Mk III budou standardní zátěží a i očekávaný zesilovač s cenou kolem 20 – 30 tisíc bude bezproblémovým partnerem.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 39 900,-

Kč 1 900,- - 1 pár krycích mřížek

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnost široké škály barevných zakázkových provedení

+ „kus bedny“ za férové peníze

+ celkově příjemný, uvolněný přednes

+ opravdu hezké podání vokálního rozsahu

ZÁPORY

- posun cenovky oproti Rosie Mk II není proporčně úplně malý

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Heeskof | www.heeskof.cz 

fSdílet

Tweet