Ethernetové kabely působí na mnohé jako rudý hadr na krocana, vlastně ještě více než kabeláž klasická, ať už signálová, reproduktorová či nedejbože napájecí. A co teprve SOtM dCBL-CAT8M, kterou výrobce jeden čas dělal opravdu v rudé (míněno vánoční) barvě? Tento kabel už není úplně zadarmo i na poměry hi-fi techniky a je vrcholem toho, co si u korejské značky, která má jinak podstatně širší záběr než jen streamingové příslušenství, můžete zakoupit.

Vzhledem jde stále o vlastně nenápadný, běžný kabel s hezky vyrobeným opletem, odlišujícím ho od nižších modelů červeným žíháním tmavé bužírky. Na kabelu najdete dva proprietární firemní filtry, definující zároveň jeho směrovost. Tyto prvky mají odstraňovat případné indukované rušení, které se u metalických vodičů prostě objevit může. To že jsou tu dva podtrhuje písmenko M v názvu – jako Master.

Osazené koncovky jsou vysoké kvality – mají odlévané zinkové tělo s poniklovaným povrchem a zlacené kontakty. Drží pevně a bez problémů snáší námahu, kdy na ně může působit pnutí celkem pevného a ne zcela snadno zkrutného kabelu kabelu.

Konstrukce a materiály splňují standardy CAT8.2 (krom konektorů dostačujících pro CAT8.1). Firma neuvádí to, jaké kabely uvnitř jsou (pravděpodobně ale půjde o měď s vyšší čistotou, jak je to běžné), zato říká, že přenesou kmitočty až do 2 000 MHz a jsou tak vhodné pro sítě až 40GBase-T (běžné jsou dnes spíš 10GBase-T). Impedance 100 Ohm se drží v toleranci +/- 10%. Stínění vychází z SFTP a je tu použita měděná pletenina.

Kabel jsme zkoušeli v showroomu dovozce, ale také na domácí sestavě. Zaznamenatelné rozdíly jsme cítili hlavně na „poslední míli“ – typicky mezi switchem a streamerem. Například u cesty z Roon jádra do switche byly naopak docela malé a obtížně definovatelné.

Kabel dCBL-CAT8M jsme měli možnost poslechnout si během uplynulého roku několikrát. V showroomu dovozce na vícero sestavách, ale také v hlavním redakčním systému mezi SOtM sNH-10G / sCLK-EX a Métronome DSC (dále přes Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a nakonec KEF Blade One Meta), kde nahradil SOtM dCBL-CAT7u. Chvíli jsme ho zkusili také mezi Roon jádro a switch namísto Nordost Heimdall 2.

V Amarock Studiu se naposledy, z čehož pramení většina dojmů, poslouchalo na sestavě Métronome AQWO 2, Alluxity Int One mkII a Vitus Audio RI-101 MKII a to přes AudioSolutions Figaro M2. Switch je stejný jako v redakční sestavě, streamovací cesta kompletně postavená právě na dCBL-CAT8M. Na posledním kousku trasy jsme prohazovali Nordost Heimdall 2 a dCBL-CAT7u.

Jak už bylo řečeno, rozdíly byly patrné právě na cestě mezi switchem a streamovacím komponentem, když byl kabel někde jinde, slyšeli jsme jen minimální změny. Proč tomu tak je, to těžko říct.

„Baby Blue Movie“ od Cigarettes After Sex („X’s“ | 2024 | Partisan Records) má docela mohutný basový základ, tepající v měkce zasněném tempu. Nedá se říct jinak, než že se dCBL-CAT8M je linka šťavnatější, uvolněnější a víc se zdůraznila průbojnost každého tónu. Je to jako lehké zvýraznění, aniž by bas však přetékal. S dCBL-CAT7u bylo ve výsledku o kousek méně poloh, Heimdall 2 se dokonce zdál takový trochu strohý. Každopádně jsme nevnímali třeba rozdíl mezi množstvím reprodukovaných informací, je to spíše o pocitu výraznosti a jasnosti.

Také na trochu břitčí „Death Valley High“ (Orville Pack / Beck | „Stampede“ | 2024 | Warner Music | 054391269577) dCBL-CAT8M zdůraznil spíše to příjemné, zklidnil hrany a podpořil kontrast, srozumitelnost, jednoduše celkový pocit jasnosti. To Heimdall 2 zvýrazní právě tyhle atributy, kdežto u dCBL-CAT7u se nám zase zdálo, že jednotlivosti nejsou tak vpředu, tak konkrétní. Je to efekt velmi podobný filtraci napájení, kdy máte týž obsah, ale prostě tak nějak zřejmější a snáze slyšitelný.

Podobně též výšky v „Empty Trainload of Sky“ (Gillian Welch / David Rawlings | „Woodland“ | 2024 | Acony Records | 0805147708549) zněly subjektivně až hlasitěji, precizněji, přitom ale ne vytaženější stran objemu na úkor ostatních frekvenčních pásem. Když se soustředíte, dozvuky nebo struktura jsou patrné u všech kabelů, nicméně s dCBL-CAT8M je to jaksi klidnější, snazší, samozřejmější. Prostě každé cinknutí zazní s větším kontrastem. dCBL-CAT7u na první dobrou působil právě v tomto rozsahu expresivněji, zároveň ale i o špetku agresivněji.

„Love is a Bitch“ od newyorského písničkáře s pseudonymem Two Feet („Momentum“ | 2017 | Majestic Casual | MR 109) má spoustu nízkofrekvenčních efektů s výraznou dynamikou, určenou primárně k tomu, aby byl poslech působivý i na „low cost“ rádiích, sluchátkách apod. Tento efekt dokáže pořádně potrápit i dobře dimenzované systémy, nízkoúrovňové bručení basu vyžaduje notnou kontrolu. Heimdall 2 dodal trochu prvoplánové razance, dCBL-CAT7u zněl napjatěji a dCBL-CAT8M nejzajímavější mix klidu, objemu a jistoty. Poslech se jevil probíhat s největším nadhledem, nejsnáze vynikala síla a váha všech těch dynamicky potentních pasáží.

Jak už jsme napsali, po zapojení dCBL-CAT8M bychom neřekli, že by se v reprodukci objevily nové detaily. Ale třeba v „You Go To My Head“ jazzové zpěvačky Mary Stallings („Manhattan Moods“ | 1997 | Concord Jazz | 00013431475026) se zdálo, že hudba se organičtěji propojuje, klidněji, samozřejměji a tím i čitelnost roste. Opět je to jako zapojení napájecího filtru, kdy se dění „vyloupne“ a jeví se plastičtější, zřetelnější.

Spolu s tím jde ruku v ruce také vnímání scény – třeba nástroje a hlas ve „Full Moon in Paris“ (Amber Rubarth | „Sessions from the 17th Ward“ | 2012 | Chesky Records | 0090368035660) byly méně svázané s ozvučnicemi, jistěji zakotvené ve stereo scéně. Ne že by Heimdall 2 nebo dCBL-CAT7u něco zakrývaly nebo se hudba difúzně rozpustila do nějaké rozmazané plochy, to vůbec ne. Jde o nuance, ale ty se pospojují do pocitu zřetelnější celkové plasticity.

Nebo energická „The Hand That Feeds“ (Nine Inch Nails | „With Teeth“ | 2005 | Interscope Records | 4988005388780) – její drajv působil s dCBL-CAT8M nejživěji a nejsamozřejměji. Heimdall 2 víc tlačil, zatímco dCBL-CAT7u působil… jak jen to říct? Jednodušeji? Napjatěji ve smyslu větší snaživosti? Jako kdyby s dCBL-CAT8M měla muzika nejvíc síly a nejméně překážek.

Mnozí jistě řeknou, že když se přenáší hudba v blocích po tisících bitech, kdy navíc dochází k ověřování a rekonstrukci případných chyb, nemůže mít kabel, skrze nějž taková data prochází, žádný vliv. A z tohoto pohledu je to samozřejmě pravda, protože ačkoliv skrze kovové vodiče tu prochází elektrické impulsy, náš pocit z vlivu těchto kabelů připomíná mnohem víc jakousi formu filtrace. Je to tím, že po ethernetovém rozvodu se šíří nějaký šum, který může mít následně vliv na digitální zpracování? Může to být tak, že dobře provedený kabel, tím víc takový, který má filtry jako dCBL-CAT8M, přenosu tohoto rušení do streamerů zabrání a tím se zlepší třeba odstup signálu a šumu nebo nějaký „racionální“ parametr? Kdo ví… Každopádně test je úplně jednoduchý – stačí kabel zapojit. Nám v zásadě dával smysl jen na posledním úseku cesty digitální hudby, ale právě tam zase nebylo nijak těžké rozdíly slyšet. Takže už jen pro tu legraci – dejte takovému poslechovému testu šanci a vyzkoušejte si to na vlastní uši.

Kč 41 490,- / 1,5 m

Kč 51 000,- / 5 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobře se s ním pracuje

+ na „poslední míli“ jsou slyšet překvapivé rozdíly

+ pocitově zvyšuje kontrast a čitelnost reprodukce

ZÁPORY

- cena není úplně zanedbatelná

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet