Historie značky Wilson Audio z amerického Utahu se táhne až do roku 1974, kdy ji založil rodák z Los Angeles Dave Wilson, jedna z nejuznávanějších osobností světa reprosoustav a muž, který dokázal svou vizi, svou pedantnost a svou odlišnost přetavit ve firmu, která umí nejen vyrobit ultra drahý high-end, ale také ho reálně prodat. Možná s tím má něco málo společného i to, že Dave Wilson byl i nadšeným nahrávacím technikem, během 80. let pak dokonce recenzoval audio techniku a něco o jeho pověsti a kvalitách napovídá i to, že ač sám výrobcem, byl i v tomto oboru respektován a brán jako autorita.

Je to jen pár měsíců, co Dave Wilson zemřel, ale přesto už jeho syn Daryl stihl navrhnout reprosoustavy na jeho počest - model Sasha DAW (jako Dave Andrew Wilson). Ten je vlastně x-tou vývojovou generací původního nápadu na nekompromisní regálovku usazenou na subwooferové ozvučnici, který nesl po devět generací jméno WATT / Puppy a který před necelou dekádou po důkladném přepracování změnil název právě na Sasha. Úplně původní WATT byl v roce 1985 navržen jako referenční monitor pro Wilsonovy nahrávací aktivity a basový modul Puppy přibyl až později.

Nejnovější vývojová verze DAW je stále koncipovaná jako kompaktní (byť spíše na poměry high-endu), na výšku mají 113,7 cm, do šířky 36,8 cm a do hloubky 58,3 cm. Přes poměrně skladné rozměry je dozajista překvapující hmotnost 107,5 kg, vypovídající něco o tom, kolik materiálu ve Wilson Audio použili.

Popsat tvar ozvučnic je obtížné, protože jde o mimořádně komplexní tvarování - pokud něco, jde o technicistní linie, účelné a možná maličko strohé, evokující ale bytelnost a výraznost. Pod ozvučnicemi ční mimořádně velké hroty, díky nimž ční ozvučnice řádný kus nad zemí. Skříň basové sekce má zepředu dva klasicky působící měniče a plocha kolem nich je potažená měkkým filcem, celá stěna je navíc lehounce zakloněná - esteticky Sasha DAW určitě více sluší nasazené mřížky. Ač zprvu vypadají ozvučnice v zásadě pravoúhle, tak nejsou, je tu spousta zlomů a výrazných prvků (třeba "madla", mezi nimiž trůní modul "regálovky" - otvory tu pak nejsou náhodou, prý minimalizují tlak a chvění, vznikající akustickým tlakem mezi spodní a horní skříní; zdá se, že u Wilson Audio je vše podřízené účelu).

Pohled zezadu na spodní části odhalí tabulku s jediným párem reproterminálů a mohutný a precizně vysoustružený bassreflexový nátrubek. O kousek výše se otevírá výloha do nitra reprosoustav a v ní jsou odpory a spojení mezi jednotlivými měniči. Když budete hrát moc nahlas, spálíte si právě a jen tuhle jednu součástku, ne měnič jako takový, což koneckonců není úplně špatné.

Jestliže je nelehké popsat správně ostře řezané tvary basové sekce, u středo-výškového modulu nezbývá, než vás odkázat na fotku, protože ač takový ten "řezaný" dojem je patrný i tady, absence paralelních stěn a určitý "zlom" mezi střeďákem a tweeterem kvůli zaostření zvuku na posluchače, dělají horního modulu hodně výrazný a technicistní objekt. I tady je kolem obou měničů rozprostřená měkounká černá látka, kolem tweeteru dokonce s hvězdicovým tvarováním, to vše za účelem minimalizace difrakcí.

Obejděte Sasha DAW dozadu a objevíte tady úzký štěrbinový reflex a pod ním "stříšku", kde se skrývají dva páry terminálů, propojující basovou část a vrchní část. Také tu najdete složitý a precizně opracovaný kovový prvek, jímž se dolaďuje náklon horní ozvučnice - to je důležité, protože Wilson Audio je nutné nastavovat v konkrétním prostoru doslova s precizností na centrimetry a jednotky stupňů ve všech osách, aby vše zafungovalo jak zafungovat má.

Ještě k pečlivosti konstrukce - ozvučnice pro každé pásmo je vyrobena z jiného materiálu a má uvnitř jinak provedené vzpěry i různé tvarování a tlumení, aby se minimalizovaly vnitřní odrazy. Wilson i tady používá vlastní firemní kompozit, nazvaný jednoduše "materiál X" a jde o kombinaci minerálů, polymerů, uhlíku a papíru. Protože materiál X má rezonanci na 1 200 Hz, Wilson ho upravil a vytvořil "materiál S", který je použit pro středotónovou a vysokotónovou část a má rezonanční kmitočet posazený mimo pracovní pásmo těchto měničů.

O nejvyšší tóny se u Sasha DAW stará měkká kopulka o typickém průměru 2,54 cm a je prý identická s tou ve vlajkové lodi Master Chronosonic - jde tedy o model Synergy MK5. Kolem kopulky je malá vlnka, sloužící ke zlepšení vyzařovací charakteristiky měniče. I středotónový měnič je membránou o průměru 17,8 cm identický se zmíněnou vlajkovou lodí firmy. Kónus má mimořádně velký a poddajný závěs.

Do basové ozvučnice je namontovaná dvojice identických reproduktorů, opět jde o kónusy s měkkými a velkými závěsy, tentokráte mají membrány průměr 20,3 cm. Jde o deriváty reproduktorů z modelu Alexia. Všechny reproduktory pochází z vývojové i výrobní kapacity uvnitř firmy.

Wilson Audio Sasha DAW mají impozantní psané parametry, minimálně s ohledem a na takhle relativně malé ozvučnice. Frekvenční odezva mezi 20 a 30 000 Hz platí v toleranci +/- 3 dB (a pro "běžnou místnost"), jmenovitá impedance 4 ohmy udává pokles na už hodně nízkou úroveň 2,48 ohm kolem 85 Hz a citlivost 91 dB / W / m patří k těm příjemně vyšším.

Důležité je také říct, že reprosoutavy Wilson Audio si extrémně zakládají na přesnosti v časové doméně - sladění všech pásem po správném seřízení je u modelu Sasha DAW pouhých 8 mikrosekud, energie všech pásem je tak dokonale soustředěná.

Sloupky Sasha DAW jsme poslouchali v luxusním showroomu Voix v samém srdci Prahy, kde je poháněl nekompromisní systém - zdrojem signálu byl PS Audio DirectStream Memory Player a PS Audio PerfectWave DirectStream DAC, oba komponenty měly svůj vlastní zdroj signálu, pračku PS Audio PowerPlant 12. Signál šel přes kabely Genesis do předzesilovače D´Agostino Progression Preamplifier a odtud kabeláží MIT do D´Agostino Progression Stereo a dál až do reprosoustav opět kabely MIT. Celé napájení řešily kabely PS Audio. Porovnávali jsme s druhým systémem, násobně dražším, ve složení: dCS Rossini Transport + DAC / D´Agostino Momentum Preamplifier / D´Agostino Progression Mono / Wilson Audio Alexx. Napájeno bylo PS Audio PowerPlant P20 a propojeno komplet kabely MIT nejvyšších řad. Celá místnost byla akustiky řádně ošetřena stavebními řešeními a použity byly i akustické panely Vicoustic.

Dobré na začátek je říct, že reprosoustavy byly v prostoru usazeny zástupcem Wilson Audio, který doladil všechny úhly a po půl dni nastavování dospěl k ideálu. Nutno říci, že reprosoustavy Wilson Audio skutečně s každým úhlovým stupněm a s každým centimetrem sem a tam zní jinak.

Když se rozhoupe basová linka v "By Your Side" od Sade ("Lovers Rock" | 2000 | epic | 500766 2), jen stěží uvěříte objemu, energii a autoritě, kterou Sasha DAW do místnosti dokážou se zcela neuvěřitelnou agilitou a suverenitou vpumpovat. V daném místě a prostoru (v rohu místnosti) sice ani akustické úpravy nepomohly mírnému zdůraznění objemu, ale i bez něj by bas byl až neuvěřitelně dopředný. Ta kontrola a ten tlak z takhle malých ozvučnic a takhle vlastně nevelkých ploch membrán jsme ještě nikdy neslyšeli. Artikulace, zaostření tónů a jejich konkrétnost byla absolutní, bas je držený pod krkem, perfektně pevný, perfektně konturovaný, suchý, nesmírně rychlý a frázovaný jako by ho sekal šavlí. Je to neuvěřitelný zážitek, ultimativně důrazný a tělesný jak jen to jde. Při prvním setkání se zvukem Wilson Audio je to naprosto dechberoucí a neuvěřitelná show, tak fyzicky citelná, jak to znáte z živých koncertů.

Energičnost a hudba až koncertně přítomná pokračuje i ve středním pásmu. Zpěv Diany Krall v "Temptation" ("The Girl in the Other Room" | 2004 | Verve | 0602498622469) byl podaný s fascinující transparentností a přímočarostí - systém v čele se Sasha DAW má tak vysoké rozlišení, že vnímáte každou ctnost in nectnost nahrávky jako předestřenou na stříbrném podnose. Je to úžasně prokreslený zvuk, možná až s pocitem trochu příliš intenzivního tlačení na pilu, objem a proporce zvuku se na vás vrhají s takovou chutí a s takovým tahem na branku, jaký sotva kde jinde najdete. Přehlednost, srozumitelnost a konkrétnost jsou naprosto famózní, hlas je veliký a jasný jako sklo, jako paprsek supernovy, podaný naprosto bez překážek, bez dek, je to zvuk naprosto a až živelně strhující, znějící s až americky nestřídmou porcí energie.

Základem DNA Wilson Audio je zřetelnost, čistota a dokonale organizovaná detailnost. To se naplno projeví, když si pustíte titulní skladbu alba "Question and Answer" od trojice Metheny, Holland a Haynes (2008 | Nonesuch | 7559-79910-0). I činely v pasáži s jemným ševelem jsou až extaticky přesné a prokreslené, ta přesnost, ta energie, to je fascinující, až hypnotizující. Sasha DAW vám předestřou činel s dokonale čitelnými texturami, s fantastickým detailem od klepnutí dřeva paličky na kovovou plochu činelu, přes šíření zvuku jeho plochou až po odeznění ve vzduchu, všechno to tu je, naprosto samozřejmě a naprosto zřetelně. Můžete si užít tóny perfekcionisticky vykroužené, čisťoučké, precizně oddělené a jasné. Přednes má velký wow efekt a přesto čím déle posloucháte, tím více detailů stále ještě objevujete, tím hlouběji se ještě stále můžete zanořit a přesto Sasha DAW přes velmi, velmi prezentní charakter nejsou ostré - tedy ne, pokud taková není nahrávka.

Pokud jste doteď nebyli ohromeni, tak dynamika v Janáčkově "Symfonietě" ("Rok české hudby" | 2004 | Panter Praha | TU 0002-2) je až nadživotní, jako kdyby reprosoustavy hudbu ještě zdůrazňovaly, ještě více ji tlačily ve správných pasážích kupředu a hlavně - ze svých skladných proporcí dokážou bez mrknutí oka vyplnit libovolný prostor energií od stěny po stěnu, od podlahy ke stropu. A ta sebejistota, s jakou je zvuk držený - s prominutím - za koule, jak je ovládnutý, jak zařezává, jak akurátně, pevně a tělesně reaguje, to je prostě až šokující. Přitom ale Sasha DAW respektují i tiché pasáže, není to tlak za každou cenu, je to hudba posazená hodně kupředu, šlapající na plyn a ohromující ve své živoucí koncertnosti. Dynamika je prostě špičková, útočící bezprostředně až na tělo.

Přes vší až bombastickou prezentaci je to ale detail a schopnost fenomenálního rozlišení, co dělá zvuk Sasha DAW tím čím je. Nechte zahrát "Like a Rolling Stone" v podání Barb Jungr ("Man in the Long Black Coat" | 2011 | Linn Records | AKD 386) a zjistíte, že vůbec nic nezůstává skryto. Je to hotová exhibice detailnosti, je to dokonale transparentní přednes, koncertně důrazný, nezkreslený a soustředěný technicky fenomenálním způsobem. Ta pevnost, ta samozřejmost a přitom ta organická celistvost, to vše vytváří vtahující, nekompromisní hudební vír. Není to ale zvuk technicky chladný a odtažitý, je tělesný, je hříšný, je svůdný a je holograficky přesvědčivý. Je to skutečně fascinující brilantnost a čistota.

Neméně oslnivá je i hudební scéna, kterou Sasha DAW dokážou vykreslit - třeba "Railway Tracks" Johna Illsleyho ("AUDIOphile Pearls Vol. 10" | 2014 | AUDIO | 11-14) zarazily v pravolevém rozletu až stěny a stěna zadní jako kdyby ani neexistovala: Jsou to až šokující proporce, které Wilson Audio dokážou vykreslit, zejména s ohledem na své vlastní proporce. Je to velké, perfektně uvolněné, vzdušné a s nástroji lokalizovanými ve třech osách s naprostou jistotou. Je to hotový hologram, stačí zavřít oči a jste tam. Velké a násobně dražší Alexx mají sice prostor ještě vzdušenější a ještě větší, ale to, jak živoucí scénu dokážou Sasha DAW poskytnout a přitom samotné zcela zmizet ze scény, to je úžasné. Má to jedno velké "ale" - jak už bylo řečeno, tohle je koncert pro jediný pár uší, zvuk je zřetelně směrový a musíte své pozadí a uši nad ním umístit stejně precizně, jako umístíte ozvučnice samotné.

Dá-li se nějak jednoduše přenést pocit z poslechu Wilson Audio Sasha DAW, je to hmatatelný zážitek, je to přímo fyzicky konkrétní přednes, takže třeba v "Ještě kousek" Báry Zmekové ("Ještě kousek" | 2013 | Jámor) vás mohutně nahraný kontrabas až nadzvedává z křesla, zatímco hlas doprovází silný dojem "prsou" (bez impertinence, jde o takový ten pocit silného těla, ozývajícího ho se spolu s vokálem). Je to zvuk, který jde svou intenzitou pod kůži, svou technickou brilancí patří na špičku a můžete se stejnou intenzitou hrát nahlas i potichu, protože jediné co se mění, je právě hlasitost, nikoliv čitelnost nebo jiné atributy. A přesto, i tady v té nahrávce, kde jsou až řízné sykavky, není poslech nepříjemný - nekompromisně slyšíte limity, ale snad díky té celkové samozřejmosti je to až udivujícím způsobem snadné na poslech.

Wilson Audio Sasha DAW jsou vlastně vstupním modelem v rodině "plnohodnotných" Wilson Audio - a hned na úvod závěru je nutné říct, že David Wilson by byl z pocty svému géniu v této formě dozajista šťastný. V zásadě skladné reprosoustavy nemají realistické limity, je v nich už všechno, všechna ta intenzita a emotivnost hudebního zážitku, je to nástroj pro skutečný domácí koncert (byť jen pro jednoho posluchače) a nástroj fascinující tím, jak rozpracuje libovolnou nahrávku až absolutně na dřeň. Pro leckoho by to mohl být zvuk až příliš na tělo, ale ta dynamika, ten detail a ten prostor jsou tak intenzivní, že po minutě, hodině i celém dni poslechu budete stále jen sedět v křesle s výrazem mírného neuvěření ve tváři a budete jen celým svým tělem absorbovat ty obří přívaly energie, které z měničů Sasha DAW vychází.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, s nadstandardně upravenou akustikou a to jak stavebními úpravami, tak akustickými panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Je celkem známé, že reprosoustavy Wilson Audio nemají příliš pěkná měření. Přesto nejde s přihlédnutím k instalaci v reálném prostoru ani u takhle extrémně drahých reprosoustav příliš kritizovat naměřenou křivku frekvenční odezvy. Mocný peak mezi 30 a 60 Hz je artefaktem umístění blízko rohu místnosti, kde ani akustický strop, ani řádné basové pasti od Vicoustic příliš nezmohou. Mnohem důležitější ale je, že naplno začínají Sasha DAW hrát na nějakých 18 Hz, na hodnotě stěží uvěřitelné a hraničící s černou magií. Pomineme-li ono zdůraznění prostorem, vejde se celý rozsah od 20 - 20 000 Hz do tolerance +/- 4 dB. Není to křivka jako podle pravítka a jako to umí někteří konkurenti, ale soudě podle toho, jak dobře se Sasha DAW poslouchají, možná to ani není potřeba.

Impedance (červená) klesá na 3 či dokonce kus pod 3 ohmy na 25 a 85 Hz, bassreflex je naznačený kolem 25 Hz a v pásmu od 200 Hz výše je impedance na v zásadě bezpečné úrovni 6 ohmů a výš. Celkem dle očekávání tu není ani stopy po nespojitostech či prudkých změnách, po stojatém vnitřním vlnění nebo po rezonancích panelů. I elektrická fáze (černá) má velmi obdobný průběh, snad jen lehký výkyv na úrovni 60 Hz je výraznější, ale není příliš prudký a navíc to není nic, co by mělo proudově zatížit zesilovač, který hodláte připojit k reprosoustavám v ceně slušného auta.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 107 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stěží uvěřitelná schopnost zahrát reálně od 20 Hz

+ jakkoliv je design svébytný, zpracování je absolutní

+ obrovská hudební scéna

+ dynamika, která otřásá i základy domů

+ nelimitovaná hlasitost bez ztráty čistoty

+ velmi agilní a prezentní zvuk, který ale není ostrý

+ zvuk nejvyšší třídy ve skladném těle

ZÁPORY

- extrémně směrové - zážitek pro jediné uši

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet