Řada Masters severoamerického výrobce NAD je už tradičně zakořeněná na nejvyšším postu firemní nabídky a poznáte ji podle celkem charakteristického (na poměry značky bohatšího) designu. Nejnovějším přírůstkem je streamer / DAC / předzesilovač – mimochodem poslední dobou velmi oblíbená kombinace – s názvem M66.

NAD M66

Vizuálně jde o naprosto typického zástupce své „rodiny“ se stříbřitým šasi, jehož „předpanel“ vpředu a horní plocha jsou vyvedeny v kontrastní černé. Do tmavého obdélníku na čele je vsazený docela rozměrný dotykový displej a ovládací / regulační kolečko, kousek vlevo pod něj 6,3 mm výstup na sluchátka. Pokud byste si mysleli, že přítomné svítící logo NAD je zároveň spínacím tlačítkem, tak ne – mírně neintuitivně skutečně jen indikuje stav přístroje a samotné zapnutí řeší maličká dotyková ploška pod dolní hranou.

Posunete-li se okem na horní plochu, spatříte celkem osm doprostřed nahuštěných větracích otvorů, pohled dolů zase odhalí čtyři nožky s hroty v magneticky přichycených mističkách pro optimalizaci přenosu vibrující energie.

Do zad soustředili vývojáři mnohou konektivitu, která povyšuje NAD M66 nad většinu podobných řešení. Jsou tu dva sloty pro rozšiřující moduly MDC2, jakkoliv momentálně asi není nic, co byste do tohoto přístroje tímto způsobem chtěli doplnit – vše je už v základu.

Širokou paletu digitálních rozhraní reprezentuje anténa pro Wi-Fi a druhá pro Bluetooth, k tomu ethernetové připojení a USB pro datové paměti. K tomu dva koaxiální, dva optické a jeden AES/EBU vstup. Velký výběr završuje HDMI eARC pro ozvučení televize.

Analogový svět – protože M66 je i předzesilovač – zastupuje dvojice cinchových a jeden XLR linkový vstup plus dvě možnosti gramofonové, jedny cinche pro MM a druhé pro MC přenosky. Dvojici analogových výstupů s regulovanou úrovní (XLR + RCA) doplňuje nebývale široká paleta subwooferových výstupů – jsou tu celkem čtyři, ale zdvojené, tj. opět v symetrické XLR i nesymetrické cinchové podobě.

Plus praktická konektivita, tedy RS232 pro integraci do chytrých ovládacích systémů, 3,5 mm jack na externí snímač signálů dálkového IR ovládání a pak 12 V spínací vstupy v počtu dvou kusů, doplněné o jeden výstup. M66 se snadno může stát skutečným centrem i komplexnější sestavy.

Streamování zajišťuje integrovaná a osvědčená platforma BluOS, která mimo jiné umí spojit i vícero zařízení do multiroom systému s až 63 dalšími komponenty, stejně jako podporuje snad všechny zde dostupné služby – versatilitu podtrhuje AirPlay 2, Spotify Connect a TIDAL Connect. Podporovaná rozlišení sahají k PCM 24 bit / 192 kHz.

Další atraktivní položkou je integrace kalibračního systému Dirac Live pro plný frekvenční rozsah a to dokonce s nadstavbou Bass Control, abyste ukočírovali i případné kvarteto připojených subwooferů.

Z výše zmíněného pak asi snadno vyplývá, že analogové vstupy podléhají pro další zpracování digitalizaci a to za pomoci vrcholného čipu ESS Technology ES9822PRO. Do analogu pak vše převádí ES9038PRO téže značky. Pokud však nechcete využívat pokročilé možnosti M66, lze aktivovat režim Analogue Direct, kde přístroj funguje jako klasický analogový předzesilovač (tedy bez digitalizace). Překvapující zjištění je, že digitalizace vlastně reálně nevnášela jakýkoliv pocit změny / nedostatečnosti a nemusíte se jí tedy bát.

Jednou z volitelných provozních možností je použití nového obvodu DDH (Dynamic Digital Headroom), který odstraňuje zkreslení vzniklé u špiček mezi vzorky digitálního signálu. V praxi se to týká momentů s rychlými vysokofrekvenčními peaky.

Ovládání hlasitosti má na starosti odporové pole, řízené v digitální doméně. Analogové a digitální obvody jsou oddělené a to nejen elektricky, ale také fyzicky za pomoci stínící přepážky. Mají i své separované napájecí zdroje. Použitý přenoskový předzesilovač má pevně stanovenou ekvalizaci RIAA křivkou a také subsonický filtr. Sluchátkový výstup vychází z vlastního zesilovacího modulu, který má mít vysoký výstupní proud. Sluchátka ale můžete připojit i přes Bluetooth – přes AAC, LDAC nebo aptX HD.

Sekce předzesilovače má v audio pásmu celkové harmonické zkreslení pod 0,001%, odstup signálu a šumu přes 105 dB a separaci kanálů lepší než 106 dB (10 kHz), respektive 116 dB (1 kHz). Frekvenční vyrovnanost si drží s toleranci +/- 0,2 dB. Jsou to hodnoty platné pro analogové vstupy, na těch digitálních jsou hodnoty ještě o kousek lepší (THD 0,0005%, odstup signálu a šumu přes 108 dB a separace kanálů excelentních 126 dB).

M66 má šířku 43,5 cm, hloubku 38,7 cm a výšku 13,3 cm, váží i díky svému spínanému napájecímu zdroji ale jen 7,6 kg.

NAD M23

Šestašedesátku jsme poslouchali jako kombinaci s výkonovým stupněm M23, který vehementně doporučuje i sám výrobce. Šasi vlastně vypadá prakticky stejně, jen tu nejsou žádné ovládací prvky vpředu.

Samozřejmě jinak je přístroj pojatý vzadu – vpravo je sice také napájecí zásuvka s kolébkovým vypínačem, ale důležité jsou dva páry reprosvorek, mezi nimiž jsou na každý kanál jeden XLR a jeden RCA vstup. Konektory jsou rozloženy v zrcadlové symetrii podél středové osy komponentu.

Páčkami tu volíte aktivní vstup (nezávisle pro levou a pravou stranu), společný je volič zisku (nízký / střední / vysoký), tlačítko pro ztlumení podsvětlení předního loga a vstup napěťového spouštění. Zajímavá je možnost použít M23 jako monoblok s vyšším výkonem, k čemuž slouží přítomné malé šoupátko.

Vnitřní řešení stojí na použitých modulech Purifi Eigentakt – dodávají vysoký výkon 280 W / 8 ohm (a 380 W do 4 ohm – to je trvale, krátkodobě je to až 520 Wattů) ve třídě D a jsou známé extrémně nízkým zkreslením, neměnnou frekvenční odezvou a necitlivostí na připojenou zátěž. NAD k těmto modulům přidává vlastní spínaný napájecí zdroj. Ten ustojí i výkon 700 Wattů při osmi ohmech v monofonním zapojení.

Výrobce udává stabilitu frekvenční odezvy napříč audio pásmem s tolerancí jen +/- 0,06 dB, celkové harmonické zkreslení nižší než 0,0013% (RCA), respektive 0,00069% (XLR), odstup signálu a šumu je lepší než 101,7 dB (1 W / 8 ohm), což při plném výkonu naroste na 127 a více decibel. Maximální výstupní proud dosahuje 25 A, tlumící faktor je zase lepší než 800. Separace kanálů lepší než 97 dB pro RCA je slušná, nad 115 dB u XLR vysloveně dobrá.

Zesilovač má šířku 43,5 cm, hloubku 38,1 cm a výšku 13,3 cm – váha je 9,7 kg a jak vidno, skutečně téměř dokonale kopíruje fyzické proporce M66.

Poslech probíhal v showroomu dovozce v kombinaci s Dynaudio Confidence 60 a dvěma Sub 6. Propojeno bylo kabeláží XLO, přičemž byla také provedena kompletní kalibrace Dirac Live s navázáním subwooferů, abychom si mohli přepínat upravený / neupravený profil. Když jsme u toho, tak vliv Dirac Live je veliký. Jasněji a pevněji se zakotví nástroje, organizace je citelně konkrétnější a vyvážení jasně neutrálnější, transparentnější. A to se bavíme o automatickém výsledku, chcete-li, můžete do ní zasahovat a zvuk si tvarovat dle libosti.

Kontrabas Charlie Hadena je známý svým hedvábným, vřelým tónem a to nejen ve „Spiritual“ („Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2). Dvojice NAD jeho charakter předestírá naprosto nestranně, transparentně, vyniká jeho sametová poklidnost a konkrétní kontury. Nedochází k žádnému zdůraznění nebo přebytku basu, naopak kde je třeba, tam tón zazní s poctivou dávkou síly a konkrétnosti, ale nerezonuje, nebručí a až do nejnižších oktáv, kam si tento nástroj sáhne, jde s dokonalou čitelností. I bez zapnuté kalibrace Dirac Live je kontrola výtečná, ale s pečlivě vybudovaným profilem jako když elektronika zmizí, jediné, co dodává svůj charakter do výsledku je krom nahrávky jako takové zvolený pár reprosoustav. Přestože artikulace je tedy velmi precizní, nebudí dojem strohosti nebo suchosti.

Jestliže má dvojice M66 / M23 nějaký svůj styl, pak je to skutečně příkladná vyrovnanost, neutrálnost a nezabarvenost – tedy fakticky jde téměř o dokonalou absenci vlastního charakteru. To se ukázalo též v „Niccolo“ manželů Millerových („In The Throes“ | 2023), což není nahrávka nijak úžasná, ale ani hrozná. Zvuk se zdál úplně otevřený, cítíte v každé chvíli naprosto precizní, rychlé reakce a pečlivou artikulaci, technicky brilantní, aniž by to znamenalo suchopárnost. Naopak, hudba plyne zbavena tlaku, s jistotou a prostě je tu úplně všechno, co nahrávka jako taková zachycuje. Bez přibarvení, byť s dotekem jisté měkkosti, která jediná probouzí pocit, že jde o NAD. Je to však jen lehoučký záchvěv, jinak je zvukový výsledek zcela autentický a transparentní, struny kytary mají říz, hlasy velmi prezentní formu a třeba ostřejší momenty zazní prostě a jednoduše ostře, leč ne vulgárně.

Pravdu pravdoucí udržuje kombinace NADů také ve výškách. Ty jsme poslouchali hlavně v krásně nahrané „Nefertiti“ Lionela Louekeho („Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) a právě proto byl výsledek adekvátně skvělý – výtečná nahrávka zní excelentně, přesně v duchu plné autenticity, kterou M66 / M23 disponují. Cinkání je úhledné, velmi jisté, vnímáte plochu, textury, prostě všechno. Jde o rychlý zvuk, neagresivní, přesto vynikající množství detailů. Ani na nejvyšších frekvencích není zvuk nijak přibarvený nebo efektní, ale stále civilní a usazený, zcela klidný a přesný. Množství méně přesně hrajících komponentů vám asi dá pocit vyšší intenzity nebo krátkodobé lákavosti, ale tohle je zvuk skutečně věrný se vším všudy.

Jak velký nadhled M66 / M23 nabízí, to ukázala velká a mohutná elektronická „Nierika“ od Dead Can Dance („Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324). Bez ohledu na hlasitosti nebo právě znějící mohutnost a komplexnost tónů řídila sestava velké Dynaudio s naprostou jistotou. Ne bombasticky nebo dramaticky, ale s klidem a přesností, s poddajnou pevností zcela prostou jakýchkoliv excesů. Cítíte sílu, stejně jako vnímáte naprosto pevně načrtnuté obrysy tónů a odstínů. Je to perfektně zorganizovaný zvuk, ne vášnivý, ale pravdivý, silný na přesně těch správných místech, s rezervou v rychlosti i kontrole. Bez Dirac Live má trochu tělnatosti navrch a působí konvenčněji (tedy bombastičtěji), přesto stále cítíte pevnou jistotu. Jakožto kalibrovaný systém je to však utažené, věrné a skutečně „high fidelity“ se vším všudy.

Ačkoliv má sestava ke své cenovce adekvátní přesnost a čistotu i bez Dirac Live, právě s ním byla „Captain Seňor Mouse“ Chicka Corey (Return to Forever | „Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2) významně učesanější a rozkrytější. Je to až nenápadné, naprosto klidné, jediné, co reálně ovlivňuje pocit skutečnosti je kvalita nahrávky a potenciál reprosoustav. Reprodukce se nese zcela prostá wow efektů, prostě to je a působí to věcně, civilně a konkrétně. Žádná tvrdost, žádná nejistota, naopak co do zřetelnosti a propracovanosti tu není co vytýkat. Je to jako dokonale přesná fotografie ve vysokém rozlišení, nikoliv „umělecká licence“, ale zralá autentičnost – výsledný dojem se jen málo podobá něčemu jinému na trhu (minimálně v rámci obdobné cenovky) a je etalonem skutečné neutrálnosti.

Prostorovou scénu „Miss Otis Regrets“ (Bette Midler | „Greatest Hits“ | 1998 | Atlantic | CD 82497) ukočíroval systém s neochvějnou jistotu – ostatně stejně jako cokoliv ostatního. I díky ne úplně malému příspěvku Dirac Live kalibrace byla stereobáze široká i hluboká, plastická, ba přímo parádně 3D, s hlasy rozkreslenými bez náznaku chaosu a velmi úhledně v předozadní i pravolevé ose. Co do proporcí není zvuk komprimovaný, ale ani jakkoliv nadlidsky velký, tak jako u všechno se zdá být prostě realistický. Super přehlednost je jednoduše nezabarveným a naprosto sebejistým průhledem do centra záznamu jako takového. V pozadí je „ticho a temno“, žádný šum, žádné zrno, jen realita.

Kombinace NAD M66 / M23 nepůsobila možná v „The May Queen“ Roberta Planta („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939) vysloveně muzikálně – ne v tom slova smyslu, jak to obvykle vnímáme. Nebyla tu obrovská saturace barev, mocná energie, zvuk se vás nesnaží převálcovat a dynamika nevytlouká okna. Mnohem víc by se dalo říct, že tu není žádná nectnost, žádná nejistota, žádná chyba. Když se budete snažit, možná maličko, maličko zaslechnete náznak „sametovosti NAD“ kdesi v hlubších polohách, ale jinak jde o zcela věrné, čisté, neexhibující představení, o mimořádný pocit „nelimitovanosti“.

Vlastně jednoduchá dvoukomponentová sestava zdrojového / řídícího komponentu NAD M66 a dodavatele síly NAD M23 není levná, přesto na poměry dnešního high-endového světa nepůsobí nijak šokujícím dojmem. M66 nabízí parádní množství funkcí a možností ovládání, zpracování signálu a používání, M23 zase disponuje dostatečnou rezervou energie i pro větší místnost a/nebo náročnější reprosoustavy. Přidejte k tomu Dirac Live s Bass Control a dostanete ještě finální vrstvu vyčištění, vyhlazení a odstranění prakticky jakéhokoliv zbytku vlastního charakteru. Zvuk M66 / M23 je vlastně nijaký v tom smyslu, že do záznamů prakticky nezasahuje a navíc kompenzuje i vlastní styl reprosoustav, takže zůstává jen hudba – očištěná, puristická, usazená a dospělá, i u horších nahrávek není protivná. Přednes je formálně brilantní, není mu reálně co vytýkat, protože splňuje nároky na opravdovou neutrálnost a vysokou věrnost – poslechově je to možná vlastně tak trochu nezvyk, protože najednou zjistíte, že spoustu emocí vnáší do zážitku nějaké to zkreslení a charakter, které tady reálně nejsou. Ale pokud je úplná poslechová pravda to, co hledáte, pak není mnoho zařízení tak autentických jako právě M66 / M23 a vlastně díky tomu NAD působí i jako „realisticky drahé“ řešení v kontextu svých výsledků.

Kč 146 990,- - M66

Kč 107 990,- - M23

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ Dirac Live včetně Bass Control v ceně (s možností „vytvarovat“ zvuk pomocí manipulace s křivkou)

+ naprosto klidný, urovnaný zvukový projev

+ skvělá čitelnost bez technicistnosti

+ excelentně široká výbava M66

+ rychlý a na jakoukoliv špičku dostačující výkon M23

+ platforma BluOS (funguje i jako pohodlné dálkové ovládání)

ZÁPORY

- není-li vám proti srsti výraznější vzhled nebo až nezvyklá neutralita zvuku, pak reálně nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet