Američtí GoldenEar jsou původním dítkem Sandy Grosse (zakladatel Polk Audio a Definitive Technology, ale také nadšený konstruktér autíček pro závodní autodráhy), dnes však už patří pod křídla korporace AudioQuest – tedy do 1. ledna 2025, kdy spadnou pod kontrolu konsorcia MartinLogan / Paradigm / Anthem. Spolu s přesunem pod kabelového giganta se také trochu změnil kurz značky, což je vidět na prvních reprosoustavách, které po akvizici vznikly – model T66 je odvážnější a výpravnější, než ty dřívější, také ale dražší.

Stále se však jedná o „tak trochu jiné reprosoustavy“ po vzoru série Triton. Nejde jen o to, že je můžete mít ve výrazné příplatkové červeni, ale hlavně o to, že co dříve zůstávalo skryto za černí látkových krytů a potahů je není ukázáno. Zachována zůstala velmi štíhlá stavba kabinetů, které se směrem dozadu rozšiřují a díky klenuté horní straně tu víceméně nejsou paralelní vnitřní plochy, kvůli nimž by vznikalo nežádoucí stojaté vnitřní vlnění.

Reproduktory jsou naskládány do úzké přední plochy, ale také instalovány do bočních ploch, vzadu je konektivita, naznačující, že zůstal zachován semiaktivní koncept. Je tu totiž napájecí zásuvka a cinch pro přímý LFE vstup pro systémy domácího kina. Mimo to zde najdete dvě sady reproduktorových terminálů (u GoldenEar poprvé dostáváte možnost bi-wiringu / bi-ampingu) a nakonec nezbytný potenciometr pro regulaci úrovně basové složky.

Oproti minulým generacím došel revize podstavec, ten je nyní krásně zpracovaný, robustní a forma u odlévaného hliníku působí jako vhodné „závaží“ pro stabilitu. Navíc čtveřice nožek umožňuje praktické doladění na nerovném povrchu.

Reproduktory jsou nicméně nadále schované za přisazenou kovovou mřížkou vypouklého tvaru. Je tu páskový výškáč, kolem něj dvojice střeďáků v D’Appolito rozložení a pod nimi jeden oválný basák, jehož druhý souputník se nachází až dole u podlahy, aby využíval efektu odrazu od plochy kolem. Na bocích jsou pasivní zářiče profilu „racetrack“, tedy v zásadě obdélník se zakulacenými rohy.

Tweeter má podobu skládaného pásku, nově je zevnitř obklopený vlněnou plstí pro tlumení nežádoucích zpětných odrazů. Středy vytváří dvojice 4,5 palcových kónusů s hvězdičkovým pólovým nástavcem, majícím za úkol zlepšovat disperzi energii mimo přímou osu. Basy vyzařují dva reproduktory s profilem 5x9 palců a masivními závěsy pro dlouhý chod membrán. Energie z jejich zadní strany rozechvívá oba boční ploché zářiče o ploše 8x12 palců.

Zcela nová je koncepce frekvenční výhybky, kde se nepřekvapivě používají vodiče AudioQuest s technologií Perfect-Surface Copper+ s vnější uhlíkovou vrstvou. Kondenzátory jsou ošetřeny procesem Permanent Molecular Optimization.

Zesilovač a DSP pro nízké frekvence vychází z technologie subwooferů SuperSub. Nabízí trvalý výkon 500 Wattů a špičku až na dvojnásobku této hodnoty, takže se nemusíte bát hrát i nahlas.

Reprosoustavy vlastně pak nemají mnoho dalších udávaných technických parametrů. Snad jen frekvenční odezvu 29 – 25 000 Hz (-6 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 91 dB / W / m.

T66 narostly do výšky 124,1 cm (včetně základny), mají šířku 19,1 cm a hloubku 37,6 cm. Základna sama má půdorys 30 x 43,2 cm. Celé reprosoustavy váží 27,2 kg.

Poslech probíhal v showroomu dovozce na dvou sestavách – s JBL MP350 / SA550, alternativně s Mark Levinson No. 5101 / No. 5805. Oboje bylo napájeno přes AudioQuest Niagara 7000. Ke srovnání jsme měli JBL HDI-3600 nebo Studio 620 téže značky + řádku modelů AQ. Propojeno bylo střední kategorií kabelů AudioQuest.

V čem si T66 nezadá snad s žádným ze sourozeneckých modelů, to je podání basů. Aktivní řešení se vypořádalo s mohutnými zhoupnutími nízkých tónů u „Black Wolf Blues“ Margo Price („Strays II“ | 2023) s nadhledem. Přestože poslech probíhal ve velmi velké místnosti a na střední „tovární“ nastavení, bylo basů na poslechovém místě naprosto dostatečné, vlastně i mírně dominující množství – jsou šťavnaté, silou i důrazem připomínají dobře naladěný subwoofer (což ostatně odpovídá realitě). Objem se zdá být trošku nadsazený (nic, co by trocha kroucení voličem vzadu nedoladila), díky tomu je však reprodukce bohatá a poddajně měkká. Základní charakter působí přesně v duchu dosavadní produkce GoldenEar. Přestože s elektronikou Mark Levinson stoupla zřetelně konkrétnost i v aktivní spodní části, nejsou vlastně T66 nějak moc citlivé na připojený systém.

U nijak krásně namixované „Soak Up The Sun“ (Soccer Mommy | „Karaoke Night“ | 2023) se ukázala zajímavá věc – T66 jsou totiž velmi vstřícné i k takhle (co do zvuku) obyčejnému materiálu a poslech byl fajn. Slyšíte omezení, ale nevadí. Zvuk je plnější, relativně energický, ale ne drahý a přímočarý, spíše oble příjemný. Vyniká ale o to víc solidními, až velkými proporcemi, zpěvačka má v zásadě realistickou lidskou velikost. Podání středů má maličko koncertní dotek. Na středech se pak projevují rozdíly mezi elektronikou nejvíc, přesto s čímkoliv, s čím je zapojíte, hrají T66 hlavně „komfortně“, byť se slušným množstvím informací a kontroly. Primární je však nikoliv prozaická přímost, ale barevná šťáva a chuť hrát.

Maličko křiklavější výšky v „Ready Set Go“ (Grace Potter | „Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) podaly reprosoustavy odvážně, velmi jasně, se skvělým rozlišením páskového měniče, ale také dosti zřetelně. Ne agresivně nebo vřeštivě, přesto v proporčně větším zastoupení, což ústí do jasnějšího projevu, vyváženém naopak temnějším basem dole. Díky tomuto charakteru ale působí T66 velmi informativně, tím víc, že zvuk na horních frekvencích je rychlý a disciplinovaný. S méně prominentním projevem elektroniky Mark Levinson se projev pak výsledek uklidnil a ještě trochu přibylo detailů.

Nabasovaná „La jetée“ (Raphaël“ | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) využila velkého dynamického potenciálu T66 – ty mají spoustu energie, hlavně proto, že ji „nekonzumuje“ nejnáročnější basová sekce. Je tu spousta snadno dostupné síly a důrazu, ani ve velikánském prostoru se reprosoustavy neztrácely, ba naopak americky rozsáhlé proporce hudby vás dobře obklopí. Vlastně je fajn, jak se GoldenEar ochotně rozehrávají.

Krásně nahraná „I Asked“ z eponymní nahrávky anglických MABGATE z roku 2023 přímo srší detaily, které přes T66 protékají spíše decentněji, přesto je orientace v reprodukci velmi snadná. Je tu už i vzduch, naznačující něco o prémiové úrovni těchto GoldenEar. Hloubky působí vysloveně dobře artikulované (byť větší, bohatější a měkčí), je to takový ten „easy“ přednes, bez snaživé analytičnosti. Má být prostě hezký a přitom nenuceně kontrolovaný a to se vlastně daří dobře. Přesto v každé konfiguraci zůstávají T66 hlavně bujaře zábavné, než že by audiofilsky pátraly po nejjemnějších nuancích.

Jak už jsme řekli, mají T66 poměrně nadstandardně velký zvuk, „Čierna šelma“ Kataríny Málikové („Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) odvážně zaplnila prostor mezi i za reprosoustavami, spousta místa kolem jim zjevně svědčí. Scéna se spojila v homogenním celku, se zvuky, majícími kolem sebe spoustu místa, aby se nepřelévaly jeden přes druhý. Není tu taková ta monitorová soustředěnost, přesto už hrají T66 konkrétně, jak byste čekali od dražších reprosoustav.

V čem jsou ale GoldenEar T66 nejlepší, to je tolerantnost. Můžete si skutečně pustit úplně cokoliv a ono to hraje vlastně hezky (trošičku víc nebo trošičku méně podle toho, jakou elektroniku zrovna používáte, ale obecně nikdy agresivně či odtažitě). „All of my Friends are Going to Hell“ (Reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries) je poměrně řízná a přesto jsme neměli problém vytáhnout hlasitost dost vysoko, aby hudba tlačila jako na koncertě, stejně tak zůstávala solidní kontrola i při nízké hlasitosti, kdy se zvuk „nesložil“. V hudbě tu pořád zůstává trocha té původní syrovosti, leč není hrubá či odrazující.

Koncept GoldenEar T66 (potažmo vlastně všech firemních modelů) není postaven na snaze oslovit puristického audiofila, ale naopak běžnou populaci, která si chce svou hudbu užít – jen sytě a bohatě, aby to byl prostě zážitek. A tohle T66 rozhodně umí. Jejich basově i výškově výrazný přednes s talentem pro nekonfliktnost, stejně jako tím, že nepůsobí nijak zvlášť náročně na zesilovač, zajišťuje, že hudba vás obklopí a zábavně bublá. Díky regulaci basové úrovně si můžete energii přizpůsobit chuti a/nebo akustice prostoru, takže o to lépe. V neutrálním nastavení jsou každopádně T66 zábavné, byť mají svůj vlastní signifikantní charakter. Odvádí nicméně svou práci na prémiové úrovni a jdou dál, než většina dosavadních modelů s výjimkou těch nejvyšších.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 80 metrů čtverečních, velmi vysokým šikmým stropem, firemními akustickými panely AQ a se spoustou nepravidelně rozestavěné audio techniky a reprosoustav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Už od pohledu je jasné, že T66 mají svůj vlastní charakter, definovaný v neutrálním (prostředním) nastavení poměrně velkou dávkou basů, což lze nicméně snadno zkrotit dle chuti a potřeby, ale také výrazným podílem výšek. Pokud však reprosoustavy nenatočíte přímo na sebe, nejvyšší tóny jsou rázem podstatně vyrovnanější. Co zůstává, to je vanička kolem 3 kHz, sloužící většinou při ladění pro zjemnění charakteru reprodukce, potlačení sykavek apod. Je vidět, že už v pásmu středů se začíná energie maličko zvedat. Základní tóny jsou nicméně i ve volném prostoru patrné kolem 30 Hz, což je skvělé na tak štíhlé ozvučnice.

Frekvenční odezva – možnosti úpravy basového rozsahu (maximum / střed / minimum)

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

U charakteristiky impedance samozřejmě musíme vzít v potaz semi-aktivní koncept, takže v úrovni pod cca 200 Hz není křivka nijak relevantní. Celkově ale osciluje kolem 4 – 6 ohm, bez jakýchkoliv excesů, je čistá a kompenzovaná. Stejně tak i elektrická fáze, takže nemusíte mít strach, že by T66 byly nějakou výraznější zátěží pro zesilovače.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 174 990,- - klavírní černá

Kč 182 490,- - červený lak

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají víc k světu, než předchozí generace

+ nastavitelný poměr energie basů

+ velký zvuk

+ na danou kategorii ochotná dynamika s rezervou

+ docela konkrétní a solidně prokreslený obraz

ZÁPORY

- posunuly se (spolu s lepším zpracováním) přeci jen do vyšší cenové škatulky

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet