Nejprodávanější série litevských AudioSolutions, uvedená v roce 2018, prošla po svém pětiletém životním cyklu vývojem, který se dotkl jak ozvučnic, tak použitých komponentů. Sloupek Figaro M2 má pozici přesně uprostřed sedmičky modelů v řadě (nepočítaje v to centr) a měl by tak být reprezentantem ideálního mixu mezi velikostí a výkonem.

Na pohled jde o klasický koncept této značky – do tlusté čelní stěny je zasazena čtveřice měničů a odznáček s logem, vše je zapuštěno s citem pro čistotu, bez viditelných šroubů a s mosaznými akcenty, kontrastujícími s matnými povrchovými provedeními (ta si pak můžete za příplatek nechat upravit na míru svému interiéru a/nebo vkusu).

Boky se směrem vzad prohýbají, i na nich najdete vertikální vklad po celé výšce reprosoustav. Plná hmota spočívá na základové desce, stabilitu zajišťují do stran vystupující pacičky s integrovanými výškově nastavitelnými (případně i vyměnitelnými) hroty.

Na zadním panelu – opět nepřekvapivě srze mosaznou destičku – se na svět dere jediný pár reproterminálů WBT. Společnost jim tu dělá dvojice bassreflexových výdechů, plastových, dlouhých 14 cm a širokých 5 cm. Přesto výrobce říká, že záměrem při návrhu bylo umožnit usazení reprosoustav blízko zadních stěn, tedy v „reálném prostředí“.

Celkem zásadní je použití konstrukce „ozvučnice v ozvučnici“ podle vzoru vyšší řady Virtuoso. Tvarově jednodušší uzavřená vnitřní ozvučnice z tenčího materiálu je vložena do většího a tvarovaného vnějšího skeletu z hmoty tlustší, ale méně husté, jsou od sebe odděleny tenkou vrstvou polyuretanu. To pomáhá významně snižovat rezonanci kabinetů, navíc každá vrstva odbourává různé frekvence. Výrobce říká, že tuhost tohoto řešení je až 10x větší, než u „jednovrstvého“ řešení.

Čtyřreproduktorová konfigurace v třípásmovém zapojení začíná nahoře bezmála širokopásmovým střeďákem (kónus z ER, tedy Extra Rigid papíru, 15,2 cm), pod ním v těsné blízkosti leží tweeter (kalota, 1,9 cm, hedvábí) v „mini hornovém zvukovodu“ a o kousek níž je dvojice wooferů (opět ER papír, průměr 18,3 cm). Kónické měniče pochází z výrobních kapacit SB Acoustics, výškáč od Tymphany.

Za zmínku stojí hlavně středotónový reproduktor. Ten totiž pracuje od 400 do 4 000 Hz (což jsou přechodové frekvence výhybky) a pokrývá tak pro lidské ucho zásadní frekvence kolem 1 až 2 kHz. Tím odpadají případné problémy se sladěním měničů a vznikáním nežádoucích fázových posuvů atd. Hlavní hudební obsah prostě vyzařuje z jednoho bodu. Navíc jeho papír tvrzený nepravidelným vzorcem vláken a drti kombinuje lehkost, pevnost a dobré tlumící vlastnosti.

Na třípásmové výhybce byly od minulé generace provedeny také drobné úpravy, jak v kvalitě součástek, tak v jejich hodnotách, jde tedy o jisté přeladění charakteru vyvážení.

Od AudioSolutions se dále dozvíte o relativně vyšší citlivost 91,5 dB / 2,83 V / m, jmenovité impedanci 4 ohmy a pracovním rozsahu 30 – 25 000 Hz, který má platit pro „běžnou místnost“.

Figaro M2 jsou poměrně robustní – při výšce 110,8 cm, šířce 27,2 cm a hloubce 47,2 cm váží poctivých 45 kg.

Poslouchali jsme v showroomu dovozce v Kopřivnici, kde jsme měli k dispozici zesilovače Vitus Audio RI-101 MK II nebo Alluxity Int One mkII. Zdrojem signálu byly kotoučky i stream skrze Métronome AQWO 2 a prokabelováno bylo komplentně pomocí Nordost Tyr 2 a Valhalla 2, za pomoci nepřeberného množství doplňků Nordost QRT (napájecí lišta, stabilizační napájecí produkty, QPoint atd.).

„Ballad of the Runaway Horse“ stojí na brnkání kontrabasu Roba Wassermana a hlasu Jennifer Warnes („Duets“ | 1988 | UMG Recordings | 00011105971225). Veliký nástroj měl poddajný zvuk, vydatný v síle i objemu, byť dost přejímající i charakter toho kterého zesilovače. S každým však držel korektní pevnost. Subjektivně působí zvuk ve spodních oktávách o dost plnější a přirozenější než dřív, s příkladným pocitem napětí ve strunách a rezonanci dřevěného korpusu. Překvapivé je, že relativně skladné reprosoustavy umí jít dolů v celém rozsahu nástroje - je neomezený. Brnknutí zadrnčí, je cítit i fyzicky skrze podlahu, gauč i vnitřnosti. Figaro M2 mají prostě zdravou míru razance, zůstávají však tak kontrolované, že nejsou svou basovou složkou jakkoliv vtíravé.

Trochu specifické zůstávají AudioSolutions na středním pásmu, hlasu Jesse Marchanta i nástrojů v jeho „Stay on Your Knees“ („Jesse Marchant“ | 2014 | No Other Records | NOT01). Také zde se charakter tvaroval výrazně podle daného zesilovače, Alluxity hlas popostrčí k živosti a do popředí, kdežto Vitus ho doslova vytesá do vzduchu s famózní pevností, ačkoliv není tak prominentní. V každém případě má důstojnou míru energie, není explicitní, avšak krásně čitelný a komplexní. Zřetelnost bez jakékoliv případné jedovatosti nebo jiné nectnosti vás nechá si hezkou nahrávku užít, vše je snadno zřetelné – prim však rozhodně hraje organičnost, ne analytičnost. Onu v úvodu zmíněnou jinakost způsobuje mimo běžné úrovně posazená přechodová frekvence a spolu s ní je tu hladší a spojitější, byť zároveň méně explicitní pocit z vokálního rozsahu.

Taktéž nejvyšší frekvence jsou právě takové, jaké je udělá zesilovač – cinkání činelů v „Jubilee Street“ (Nick Cave | „Push the Sky Away“ | 2012 | Bad Seeds | BS001CD) bylo přes Alluxity citelně zvonivější a jasnější, s Vitus zemitější a mnohem civilnější, ale také větší. Obecně se nesnaží Figaro M2 nijak cinkat a exhibovat, dozvuky jsou dlouhé, čisté a civilní. Skvělá je pevnost a konkrétnost. Tělo velkých kovových ploch je prezentované bez éteričnosti, bytelně a s chutí.

Razantní a jižansky horkokrevná španělská kytara Vicente Amiga v „Puente de los Orfebres“ („Memoria de los Sentidos“ | 2017 | SONY | 886446085975) měla důraz na tělesnost, švihu a výbušnosti bylo akorát, byť to není takový ten suchý ráz. Dynamičnost má v sobě jakousi živelnost, šťavnatou dávku vnitřního dramatu, ale zůstává trošičku měkčí. Talent k fyzičnosti je však nerozporovatelný, stejně jako váha, kterou reprosoustavy dokážou sytit místnost – a to už při nižší hlasitosti.

Hutný základ v „All My Friends“ Amose Lee („Amos Lee“ | 2005 | Blue Note | 00724359735054) vytékal z Figaro M2 s jistotou a precizní konturovaností, tužší a průbojnější přes Vitus, klidnější, ale stále stejně definovaný s Alluxity. Také tady excelují reprosoustavy svým pocitem spojitosti. Masitý zvuk nepodává informace s nějakou intenzivní explicitností, naopak je takový „lidský“, snadno čitelný, ale zcela netechnický. Přesto na nás projev nové generace působil o dost živěji a odhodlaněji než u provedení minulých. Pořádek je adekvátní vyšší lize, kam model směřuje, znát je to nejvíc na tom, jak snadno poskládaný je přednes potichu, stejně jako na tom, kdy otočíte hlasitost hodně vysoko a zvuk má stále naprosto neúnavnou formu.

Mladá dánská jazzová dvojice Svaneborg Kardyb ve „Fragt“ („Over Tage“ | 2023 | Gondwana Records | 395068) byla posazená v přehledné stereofonní scéně, položené překvapivě vysoko, vlastně až v ose středotónového měniče. Je to zajímavý pocit, evokující sezení kousek pod pódiem na skutečném koncertu. Reprosoustavy se nezdály směrové, poposedávání na sedačce reálně neměnilo čitelnost ani rozložení zvuků. Zvuky volně a čitelně plynou prostorem, lokalizované snadno na pravolevé, předozadní, ale už i vertikální ose. Obraz není obrovský, snadno však zaplňuje prostor a není vázaný do ozvučnic, je organický.

„Que Sera Sera“ od Pixies („You’re So Impatient“ | 2024 | Warner Music | 4099964058789) snadno plynula, robustní a zábavná bez ohledu na nastavenou hlasitost. I potichoučku drží Figaro M2 formu. Reprosoustavy nepřehání, hlavní hlas je integrální součástí scény, reprodukce prostá nectností, hudba je šťavnatá, ale ne zdivočelá. Zvuk se navíc ochotně poddává charakteru řetězce, zůstává svůj z pohledu čistoty, čitelnosti a překvapivě širokého frekvenčního rozsahu.

AudioSolutions Figaro M2 udělaly od minulé iterace velký krok kupředu. Jsou hezčí, modernější a mají navíc lákavou možnost příplatkového přizpůsobení prakticky čehokoliv, abyste si vytvořili objekt hodný vaší poslechové místnosti, ať už je jakákoliv. Ze své relativně kompaktní ozvučnice umí vyvinout skutečně, ale skutečně hluboké basy, plné síly, ač nezdůrazněné. Nosné je střední pásmo, respektive to, že valnou část práce odvádí jeden reproduktor – a je to znát na celistvosti a organičnosti výsledného charakteru. Každopádně jsou Figaro M2 lehce svébytné, odlišné od ostatních, ale skvělé ve své schopnosti plnokrevně a razantně prezentovat hudbu napříč žánry i hlasitostmi, navíc s možností vyladění optimálního projevu připojeným systémem. AudioSolutions nabízí vynikající poslechový zážitek.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, kde byla akustika velkoryse ošetřena pomocí panelů značky Vicoustic a RPG.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční rozsah Figaro M2 začíná u působivých 35 Hz v plné síle a to stály ozvučnice relativně daleko od zdí. Basové spektrum pod 200 Hz je o pár dB silnější (prudké propady jsou artefakty místnosti) nicméně stále v zásadě v rovině se středy a výškami. Projev středotónového reproduktoru je vyrovnaný a hladký, výškáč má pak také trošičku energie navíc. Podle všeho se zdá být o něco vhodnější nasměrovat je přímo na sebe. Celková odezva je vyvážená a v reálu bez problémů.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance se dostává poměrně nízko, mezi 100 a 200 Hz je mezi 2 a 3 ohmy. Oficiálně by měly být deklarované řekněme jako tříohmové. Přestože křivka je relativně hladká a prostá prudkých přechodů, tak stabilní zesilovač je nutností. Zarezonování kolem 140 Hz může být produktem nožiček Solid Tech s pružinkami (nenapadá nás, čím jiným by to mohlo být způsobeno), u 300 Hz je vidět další drobný záchvěv. Ani jeden artefakt se ale neprojevuje do frekvenční odezvy.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 239 990,- - základní varianta

cca 305 500,- - testovaná varianta s příplatkovými designovými prvky

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ oproti fotkám vlastně působí štíhle a kompaktně

+ možnost nepřeberného přizpůsobení vzhledu

+ překvapivý rozsah i síla

+ mnohem živější a zábavnější zvuk než dřív

+ hezčí zpracování než dřív

+ takzvaně „easy zvuk“

+ poměrně ochotně reagují na připojený zesilovač – zvuk je docela dost odlišný

ZÁPORY

- jsou relativně citlivé na to, jak hraje připojená elektronika i na její stabilitu

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet