Dánsko je zvláštní země – možná za to může nedostatek kopců, možná zřetelná spotřeba alkoholu a antidepresiv, možná i přes všechno zmíněné velmi podmanivé kouzlo téhle zvláštní krajiny, ale na jeden metr čtvereční se tu rodí víc špičkových techniků, než by statisticky dávalo smysl. Rozhodně to platí v kontextu oboru špičkové reprodukce zvuku. Jedním z takových je i Hans Ole Vitus, jehož není třeba představovat, protože značka nesoucí jeho jméno je na světě už drahnou řádku let.

Vitus ví, že svými výrobky oslovuje náročnou klientelu, která tak úplně neřeší prostorové nároky špičkové techniky, přesto v jeho portfoliu lze najít zařízení, která lze v jistém kontextu označit jako kompaktní. Platí to mimo jiné pro integrovaný zesilovač SIA-025 MKII, „mladšího sourozence“ rozhodně nijak prostorově šetrného SIA-030 ze Signature Series.

Od prvního pohledu je to typický Vitus – vzhledu dominuje do tří segmentů rozdělený čelní panel, kdy v uzounkém prostředním „pásku“ najdete jednoduchý displej a logo, zatímco v kovových bočních plochách jsou dvě trojice elegantně zapuštěných tlačítek pro běžné ovládání. Ne že by práce s nimi byla problematická, ale dodávané dálkové ovládání je přeci jen praktičtější.

Boční plochy jsou vyplněné chladícími profily, ty jsou v rámci co nejúčinnějšího chlazení dostupné také přes otvory v horním krytu. Teplo ale dobře odvádí celá nádherně zpracovaná skříň – nakonec je tu dost kovové plochy při šířce 43,5 cm, hloubce 47,1 cm a výšce 13,5 cm. Ještě lepší představu o bytelnosti přístroje vám dá váha 42 kg, která je na integrovaný zesilovač opravdu masivní.

Také zadní plocha je organizovaná přesně podle stylu Vitus Audio – veprostřed je napájecí zásuvka, bloky konektorů jsou symetricky rozdělené na pravou a levou část, stejně tak jeden pár reproterminálů pro každý kanál. Všechno má samozřejmě vysoký standard, adekvátní vysoké ceně. Je tu celkem pět vstupů (tři XLR a dva RCA, byť si poměr můžete při objednávce libovolně namíchat), jako doplněk je tu ještě jeden XLR výstup.

Obvody částečně vycházejí z koncového stupně SS-010, s nímž má SIA-025 MKII společnou fyzickou velikost. Základem je volba součástek, které jsou vybírány s ohledem na to, aby nepracovaly nikde na víc než 25% svých deklarovaných hodnot, což má být přínosné nejen pro životnost zesilovače, ale také pro zvuk. Součástky pak pracují v plně symetrických obvodech.

Vitus nabízí u SIA-025 MKII dva základní provozní režimy, které se slyšitelně, i když ne drasticky liší – zesilovač může hrát v čisté třídě A, kde odevzdá 25 Wattů do 8 ohm na každý kanál, případně umí nabídnout 150 Wattů do stejné zátěže, přepnete-li do režimu A/B.

Výrobce udává také další velmi solidní technické parametry – ať je to třeba rychlost přeběhu přes 35 V / us, výstupní impedance na terminálech pouhých 0,075 ohm nebo frekvenční rozsah 0 – 800 000 Hz. Solidní je také odstup signálu a šumu přes 100 dB na 1 kHz a celková úroveň THD+N pod 0,01%. Tlumící faktor dosahuje hodnoty 106 při 8 ohm.

Typické pro Vitus je také řešení ovládání hlasitosti. Konkrétně jde o pevnou odporovou síť řízenou přes relátka – celkem je k dispozici velký rozsah od -82 dB do +11 dB a to s jemností kroků po 1 dB.

SIA-025 MKII jsme poslouchali v showroomu dovozce a to na osvědčené sestavě s Métronome DSC a Métronome DSC1, s Rockport Avior II a kompletní kabeláží Nordost Valhalla 2, zpestřenou o Odin 2, kompletní ethernetové řešení od SOtM, množství napájecího příslušenství Nordost / QRT, filtrem Accuphase PS-1230 a obrovskou plejádou akustických řešení. Sestava je jednoduše ultimativní. K porovnání jsme měli k dispozici SIA-030, ale na daném místě jsme slyšeli mnoho jiné elektroniky.

Přestože SIA-025 MKII má rozměry v praxi běžného komponentu, má autoritu a sebejistotu, kterou obvykle najdete mnohem spíš u velkých a dělených řešení. Basové broukání v „The Mooche“ Dukea Ellingtona (John Harle Band | „The HMW Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) sice ukázalo (viděno super přísným okem) lehký limit výkonu při opravdu vysoké hlasitosti, pokud nastavíte čistou třídu A, na druhou stranu při běžné poslechové úrovni je právě i v „áčku“ všechno pod velmi dobrou kontrolou. Bas je poddajný, plný a šťavnatý, má ale zároveň i ukázněnost, takže jednotlivé tóny jsou výtečně ohraničené, bezmála tak dobré, jako u SIA-030, i když tam není až takové sebevědomí. Celkově je to ale drahý, luxusní a suverénní přednes.

Zpěvné hlasy King’s Singers v „Now is the month of maying“ Thomase Morleyho (John Harle Band | „The HMW Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) zněly s báječnou organičností – zvuku dominoval charakter Métronome DSC, samotný Vitus přidal spíše pevnost a kázeň, takže se neztratí ta suverénně přirozená srozumitelnost Métronome s mnoha křehkými detaily, zároveň ale zvuk jako kdyby stál nohama na zemi, je civilní, nezdůrazňující, otevřený a velmi, velmi uvolněný. I tady se vkrádá díky onomu nadhledu slovíčko „drahý“.

Cinkání činelů v „Blowin‘ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) bylo hladké, jemné a klidné, nikde žádná nepatřičná hrana, přesto byl činel jako takový soustředěný, pevný a jasný. Není to zvuk nacinkaný nebo dominující, analytičnost ovšem zesilovači nechybí – taktéž na tomto konci frekvenčního spektra je cítit, že tučný peníz není v tomto případě investicí do pozlátka. Nad vším ční hlavně pocit jakési harmoničnosti, činely ševelí s malým dotekem sladkosti, znělé a bohaté, nenucené a lehounké.

Opulentní nahrávka Händelovy „Suite for keyboard Vol. 2, No. 4 in D minor, HWV 437: Variation No. 2“ od Jacques Loussier Trio („Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408351624) byla dynamicky dramatická, plné klokotání kontrabasu téměř doslova poskakovalo se sedačkou a i při nízkých hlasitostech – což je pravý znak opravdu povedených přístrojů – udržel zesilovač kontrolu a pocit fyzického brumlání s dobrou strukturou. Zesilovač oproti svým velkým sourozencům má lehký limit v pocitu váhy nástrojů, není to tak veliká a tak dramatická smršť, která vás zaboří do sedačky, ale protože jde o kompaktní stroj pro kompaktnější prostory, má síly a dynamiky až až.

„Finaletto: Di si felice innesto“ (Gioacchio Rossini | „Il barbiere di Siviglia“ | Neville Marriner / Academy of St. Martin in the Fields | 1995 | Philips | 446 448 2) je plné drobných a živých detailů, ale také náročné na jejich vykreslení v momentech, kdy spustí celý orchestr, celý sbor i všichni sólisté. A opět se ukázalo, že SIA-025 MKII je velmi kompetentní zesilovač, který umí udržet pořádek a dává reprodukci nejen technickou preciznost, ale zároveň i organickou přirozenost s takovou nenásilnou čitelností. Není to tak expanzivní zvuk, jako mají „velké Vitusy“, je relativně kompaktní a celkově by se charakter dal asi docela dobře shrnout jako celistvost s „live“ prokreslením.

Velká a rozmáchlá Mussorgského „Noc na Lysé hoře“ (Moscow Radio & TV Symphony Orchestra | „Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) byla trochu kompaktnější, než jak to velkolepý systém umí, je cítit, že zesilovač oproti vyšším provedením není při koncertní hlasitosti tak suverénní, ale pořád jsme velmi, velmi daleko v high-endových vodách a pokud budete SIA-025 MKII používat v proporčně vhodné místnosti a tím i hlasitosti, podobných limitů stěží dojdete. Vykreslení prostoru je pak famózní, stabilita obrazu je excelentní a přehlednost bezproblémová, hlavně díky pěknému pocitu šířky i hloubky.

Na co jsme narazili, to byl poměrně zřetelný rozdíl mezi zvukem po puštění a po hodinách provozu na konci poslechového dne – Gibbova „Christmas Day“ z „Titanic Requiem“ (2012 | Rhino | 2564661065) prostě nezněla úplně stejně a to jsme k zesilovači nepřišli jako ke studenému. SIA-025 MKII měl velmi nonšalantní, elegantní nadhled už na začátku, ale s časem se zvuk ještě o dobrých 10% posunul a získal na sametovosti, bohatosti, vřelosti a vůbec vší té elegantní líbeznosti, kterou ve svém životě rozhodně chcete. Hudba se line barevná, šťavnatá a okouzlujícím způsobem muzikální, v sebevědomém balení, na dohled ultimativních komponentů Vitus.

Pokud máte opravdu vysoké high-endové ambice, zároveň ale váš obývací prostor nemusí být mnohokomponentovou elektrárnou, SIA-025 MKII je jeden z nejlepších kompaktních zesilovačů, které si můžete pořídit. Vejde se na půdorys prakticky běžného zesilovače a přitom v něm dřímá síla, dynamika, detail a organická muzikálnost, která zastíní nejedno dělené řešení. Už to samo o sobě je působivým důkazem technického talentu Hans Ole Vituse a jeho týmu. „Malý“ Vitus SIA-025 MKII má možná o dost menší proporce, než jeho velicí souputníci, zvukově jim je ale výrazně blíž než fyzicky. Tohle je zesilovač s wow efektem, který mnohem víc odpovídá jeho cenovce než jeho půdorysu a je to velká paráda.

Kč 557 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ typický „velký“ Vitus (skoro) se vším všudy

+ kompaktní balení

+ kontrola a autorita i pro velký prostor a velké reprosoustavy

+ dynamická suverenita

+ solidní výkon ve třídě A

ZÁPORY

- poměrně dlouho trvá, než se zahřeje, což zřetelně proměňuje zvuk

- nelze oproti vyššímu modelu dokoupit digitální konektivitu

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet