Úplně nejzákladnějším modelem jihoanglické značky Wilson Benesch jsou kompaktní regálovky P1.0 z řady Precision. Ačkoliv mají stále znatelný rukopis, jsou mnohem méně komplikované (vizuálně i technicky) než vyšší série Fibonacci.

Základní tvar je zcela klasický, byť ozvláštněný zakulacenými vertikálami hran. Nezbytnou dávku firemní optické techničnosti dodávají spodní a vrchní deska s výraznou obrubou. Ta horní je lesklá, ta spodní přímo navazuje na stojan, navíc tu v přední části prochází velmi jednoduchý otvor. Zdali jde o bassreflex (podle měření ovšem ano) těžko říct, protože výrobce definuje P1.0 jako uzavřené.

Dopředu se vešel tweeter a středobas, zezadu je vidět jen našroubovaná destička (uvnitř je na ní frekvenční výhybka), skrze níž prochází jeden pár velmi industriálních terminálů. Jsou tu vstupy pro banánky a matice, jimiž lze přichytit vidličky.

Podle základní firemní filozofie je nutné použít několik komplementárních konstrukčních materiálů, aby stěny skříně účinně potlačily jakékoliv rezonance. Boky jsou tedy z březové překližky a stlačeného papíru, zatímco předek, zadek a horní i spodní desky zhotovuje firma na CNC strojích z masivních bloků hliníku. Uvnitř jsou vertikální tyče o průměru 1,3 cm, které stahují stěny k sobě.

Ozvučnice s pracovním objemem nějakých 18 litrů jsou napojeny na tenoučký stojan z dvou kulatin, stabilitu zajišťuje masivní základna u podlahy. Když jsme u ozvučnic, tak jejich trochu temnou jednoduchost oživují boční panely v některém z překvapivě mnoha různých provedení od matné barvy přes dýhy až po automobilové laky.

Výškový reproduktor Leonardo vychází z principů vyšší řady Fibonacci, měkká kalota je tu zasazena do zajímavého prořezávaného zvukovodu z uhlíku a polymeru za pomoci in-house 3D tisku. Průměr hedvábné membrány je 2,5 cm.

17 cm kónus Tactic 2.0 pak zvládá všechny ostatní frekvence. Materiálem je „isostatický polypropylen“. Ten má dobrou pevnost a natolik účinné tlumící charakteristiky, že umožňuje reálně eliminovat komponenty ve frekvenční výhybce.

Dvoupásmová konstrukce je dělená hornopropustným filtrem druhého řádu na 5 kHz (od této hranice pracuje výškáč), středobas je napřímo napojený na terminály a tím i na zesilovač.

Wilson Benesch udávají frekvenční rozsah od 38 do 24 000 Hz (+/- 2 dB), jmenovitou impedanci na 6 ohm (s poklesem na 4 ohmy) a citlivost 89 dB / 2,83 V / m.

Výška reprosoustav je 32,2 cm (102,5 cm se stojanem), šířka 20,5 cm (34,8 cm včetně „křídel“ na základně stojanu) a hloubka 36,8 cm. Váha 30 kg je deklarovaná a zahrnuje použitý stojan.

Poslouchali jsme v prostorách studia Hi-Fi Morava, ne úplně akusticky optimálních, ale přijatelných. Hrálo se na sestavě, kam signál dodával hlavně server Hz Core přes Paul Pang Quad Switch a zesiloval systém Pass Labs XP-32 s monobloky X600.8. Jako DAC jsme měli Lampizator Baltic 4 DAC. Alternativně se hrálo přes Moon 791 a Moon 761. Z dalších doplňků tu byl zemnící systém Telos, podložky Hifistay nebo komplet kabeláže Siltech. Porovnávali jsme kupříkladu s YG Carmel 3 nebo A.C.T. 3Zero.

Elektropopová „Swoon“ od Imogen Heap („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) má velmi šťavnatý základ, na svou kompaktní velikost umí P1.0 zajít solidně hluboko, byť nikoliv se zaplavujícím objemem. Ani ve velké místnosti však nepůsobily prázdně, dokonce bychom řekli, že stát blízko zdi, bylo by tak basu až dost. Styl hloubek docela reflektuje připojené zesilovače i zdroje – přesto zachovává záměrně „britský“, decentní projev, trochu okořeněný schopností „zapumpovat“ v potřebný moment. Nízké oktávy jsou kulaté, definované s klidnou měkkostí, přítomné v dostatečném objemu, vhodném do menších prostor, které pak jistě vyplní víc, než by objem naznačoval.

Jemná a vzdušná „Otcovi…“ (Zuzana Smatanová | „ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) zněla se sametovým dotekem snadno rozpoznatelného DACu Lampizator, s Moon zase ztuhla a zaostřila se. Rozlišení je tak i tak ale nenásilné, přirozené, prosté technicistní intenzity – naopak, je tu štědrá plnost, nepřebujelá, ale vycházející z ladění klasické anglické školy. Přednes je do jisté míry elegantní, s dospělým rozlišením a dobrou transparentností – reálně slyšíte víc z připojeného systému, než samotných reprosoustav.

Taktéž nejvyšší tóny mají – soudě dle cinkání činelů v „Alfie“ (Brad Mehldau Trio | „Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) – neméně klidné a samozřejmé vyznění. Je tu patrná zdravá příchuť kovu, snadno se rozvíjí struktura a vůbec jsou P1.0 informativní a realistické, jakkoliv neustupují ze všeobecného klidného ševelení. Žádná ostrost, žádná agrese, propracovaná přehlednost je posluchači dostupná v laskavé formě. Ani tvrději hrající elektronika ve Wilson Benesch neprobudí nemístnou dravost.

I dynamika se zdá být přiměřeně štědrá. Minimálně na poměry kompaktních dvoupásmovek. Syté a silné noty v „Lepidlo“ (Katarzia | „Antigona“ | 2018 | Slnko Records | SR0114) proběhly skrze P1.0 s měkkou bohatostí, objemné, bublavé a zároveň dobře a jistě definované. Wilson Benesch zvládají vyplavit do prostoru dost energie, basová masa se na vás line s jistotou, ač ne jako gejzír, jak to bylo slyšet třeba z Carmel 3. Z malých ozvučnic ale vyjde každé zhoupnutí kultivovaně a solidně.

Na jednotlivosti v „The Beltway Bandits“ Franka Zappy („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528) reprosoustavy plánovitě neupozorňují, naopak umí zakomponovat všechno do nenápadně přirozeného, organického celku. Reprodukce má řád, ne technicistní, ale fluidní. To, že P1.0 patří do vyšší ligy neprozrazuje ani tak pocitem a vnímáním spousty detailů, jako právě tím, jak to působí jednoduše.

Čtveřice nástrojů Emerson String Quartet ve „Ved en ung kunstners baare“ Carla Nielsena („Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) byla zasazená do scény rozprostírající se kousek za ozvučnicemi. Obraz se zdá být mírně větší, už nesvázaný v bednách jako takových. Ve správném usazení pak nejsou při pohybu posluchače po sedačce nějak směrové, stereofonní prostor je stále na svém místě a drží pohromadě opět bez pocitu jakékoliv nucenosti.

I přezpívanou „Too Much Heaven“ od Jordan Hill a původně od Bee Gees („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2) zvládly Wilson Benesch s britskou nonšalancí, s jakousi naprosto nekonfliktní brumlavostí. Spodní pásmo je syté, ale nevtíravé, zvuk hladký a tak akorát plný, už tak přirozený, že přestáváte vnímat mechanickou stránku věci a věnujete se jen tomu, co s vámi dělá právě sama hudba. Dalo by se asi říct, že jde tak nějak o celkově harmonicky vyvážené nastavení.

Kompaktní regálovky Wilson Benesch P1.0 jsou na rozdíl od trochu industriálního vzhledu ve svém projevu klidné, uvolněné, samozřejmé a organické. V jejich projevu je dost objektivních kvalit jako je dynamika nebo rozlišení z „drahých“ sfér, ačkoliv na nic z toho se nesnaží jakkoliv okatě upozorňovat. Můžete jejich projev trochu doladit pomocí té či oné charakteristiky připojených přístrojů, ve své podstatě však stále zůstávají hlavně kultivované a nonšalantně hrající cokoliv, co skrze jejich reproduktory budete chtít pustit.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 45 metrů čtverečních, standardním zatlumením pomocí různých závěsů, koberce a množství audio techniky a nábytku, avšak bez větších akustických úprav či zásahů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Do grafu frekvenční odezvy se promítá ostrými propady vliv místnosti, přesto je celkově znát, že reprosoustavy kladou důraz spíše na střední pásmo. Také patrně bude záležet na tom, kterak si ozvučnice natočíte, vysokotónový reproduktor má poměrně významně odlišnou charakteristiku „napřímo“ a pod úhlem, což na druhou stranu může pomoci s integrací v běžné akusticky neošetřené místnosti. Na regálovky nabízí P1.0 slušných 50 Hz. Slíbených 38 Hz by snad mohlo být k dispozici v menší místnosti poblíž zdi.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se drží poměrně vysoko, odhaluje ladící kmitočet kolem 55 Hz. Deklarovaný pokles na 4 ohmy se nekoná, naopak sotva poklesne pod 6 ohm. Krom mírně náročnější oblasti v okolí 100 Hz nejeví P1.0 žádnou vysloveně náročnou charakteristiku. 

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

EUR 9 000,-

cca Kč 230 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkově tolerantní

+ ochotné přejímání charakteru komponentů

+ snadno srozumitelné a čitelné

+ umí hrát „snadno“, kultivovaně a univerzálně

ZÁPORY

- trochu nepraktické reproterminály

- cena je poměrně výrazná

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz 

fSdílet

Tweet