Amerika, nebo přesněji Spojené státy americké. Ještě konkrétněji Maine, kraj prvních osadníků nebo Stephena Kinga, stát na východním pobřeží, plný lesů a klidu (protože tu bydlí na ploše asi o čtvrtinu větší než má ČR pouhých 1,3 milionu obyvatel). Právě tady Andy Payor v roce 1991 založil firmu Rockport Technologies a ve svém prostorném domě jí má dodnes - stále totiž jde o malosériovou manufakturu, která se i přes to, že začala svou dráhu gramofonem, věnuje výrobě nekompromisních reprosoustav.

Rockport se vyznačuje jako firma tím, že dbá na jeden každý detail konstrukce - i proto nepoužívá téměř žádné "katalogové" součástky, téměř vše si vyrábí ve svém mainském sídle a prakticky každý detail reprosoustav řádně naddimenzovává. To se týká i druhého nejzákladnějšího modelu Avior II - byť slovo "základní" tu napínáme poněkud do krajnosti.

Na první pohled mohou Avior II vypadat vlastně trochu nenápadně - nejsou totiž proti všem předpokladům nijak pocitově obrovské, ačkoliv samozřejmě s výškou cca 118 cm, šířkou cca 38 cm a hloubkou cca 62 cm nejsou ani žádní drobečkové. Hmotnost téměř přesně 100 kg je nicméně působivá tak jako tak.

Při bližším zkoumání zjistíte, kde se ona váha bere - ozvučnice jsou mírně zakloněné kvůli dosažení optimálního sladění jednotlivých pásem, s bočními stěnami mírně klenutými a zadním panelem, který se sklání pod jiným úhlem než čelo, takže žádné dvě stěny kabinetů nejsou paralelní, aby tak hrozil vznik stojatého vlnění uvnitř skříně.

Nebo si vezměte jen samotnou základnu. Masivní. Obrovskou. A postavenou na čtyřech obrovských frézovaných nohách z hliníkové slitiny; frézovaných mimochodem z jediného obrovského kusu hliníku a to včetně drážek, díky nimž celý tento blok prošroubováváte skrz naskrz základnou.

Co víc, celá ozvučnice je na poklep dokonale mrtvá a snad i žula je v přímém srovnání zvonivým materiálem. Stojí za tím jednak tloušťka stěn (nejtlustší je čelní panel s měniči - ten má neskutečnou tloušťku přes 15 cm, ostatní stěny mají tloušťku proměnlivou), ale také skutečnost, že kabinet je vlastně složeninou kovových odlitků s pečlivě vsazenými vnitřními vzpěrami. Obě části ozvučnice se do sebe zasunou a prostor mezi nimi se vyplňuje materiálem podobným pryskyřici, vyztuženým ještě skelnými vlákny - to vše dohromady pak vytváří tak dokonale inertní hmotu, že ani při poměrně velké hlasitosti prostě na ozvučnici nic necítíte. Tvary ozvučnic pak nejsou náhodné, ale generované pomocí 3D programů a tvarované ze základních odlitků CNC frézami v pěti osách.

Vpředu na oné masivní čelní desce je plocha pokrytá měkkým materiálem, který má spolu s tvarováním hran za úkol korigovat nežádoucí odrazy energie z měničů. Ty jsou tu zasazené celkem čtyři a pracují ve třech pásmech - a pouze kopulka tweeteru pochází z nabídky firmy Scan Speak, jinak je vše dílem Rockport Technologies.

Kopulka o průměru 2,5 cm je totiž beryliová a s tímto materiálem je těžké pracovat - nicméně přední kovový zvukovod, v němž kopulka sídlí, byl už navržen a vyroben v Rockport. Středům je vyhrazen kónus o průměru 15 cm s šachovnicovým vzorem, kterým přiznává svou konstrukci z uhlíkových vláken. Větraný magnet s titanovým jádrem cívky, hliníkový koš s mimořádně masivními žebry, kulatý závěs membrány, měděné zkratovací kroužky nebo membrána s proměnlivou tloušťkou kvůli dosažení co nejlepšího poměru váhy a pevnosti - prostě vše, co má v konstrukci racionální smysl, to výrobce použil. Také dvojice basových měničů byla stvořena dle pravidel výše zmíněných, zde mají kónusy průměr 22,8 cm a tvoří je tedy kompozitní sendvič na bázi uhlíkového vlákna.

Výrobce si hodně zakládá také na konstrukci výhybky - všechny komponenty jsou spojeny kabely metodou point-to-point, používají se tu zakázkové filmové kondenzátory nebo také cívky vlastní konstrukce, odpory Caddock jsou také přizpůsobené přímo dle požadavků Rockport a součástky se vybírají pro každý pár tak, aby se vešly svými parametry do ultra přísné jednoprocentní tolerance.

Po zkompletování a otestování je každý modul výhybky "zapečetěn" v epoxidovém pouzdře - je to kvůli minimalizaci přenosu vibrací a magnetických sil, ale také třeba pro zamezení mikrofoničnosti. Výrobce jednoduše dbá i na ten nejmenší detail. To mimochodem znamená třeba i to, že každý pár reprosoustav dostává vlastní jemné ladění parametrů, aby mezi oběma kanály nebyl žádný zaznamenatelný rozdíl.

Ještě jsme nezmínili, že Avior II mají na své zadní stěně odskok, v němž se otevírá poměrně dost veliký nátrubek bassreflexu a pod ním je deska s typovým označením a možná trochu překvapivě jen jedním jediným párem vcelku standadních reproterminálů.

Avior II mají udávanou frekvenční odezvu 25 - 30 000 Hz (-3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 89,5 dB / 2,83 V / m. Výrobce také jako doporučené minimum uvádí výkon připojeného zesilovače 50 Wattů.

Rockport Avior II jsme měli možnost poslouchat v akusticky mimořádně pečlivě ošetřené poslechové místnosti dovozce, kde jim dělal společnost koncový stupeň Pass Labs X350.8, což byl jediný komponent, který by možná při hlasité reprodukci mohl být vyměněn za monobloky. Jinak byly Avior II se zbytkem systému "na pohodu" - ať totiž připojíte cokoliv, promítne se charakter okamžitě a naprosto zřetelně do výsledného zvuku díky téměř úplné absenci vlastního charakteru těchto reprosoustav. Takže bylo mimořádně snadné poznat rozdíl mezi SACD přehrávačem Métronome AQWO a streamrem Naim ND 555 / 555 PS DR. Ovládání vstupů a hlasitosti řídil Pass Labs XP30 a proud purifikoval Accuphase PS-530. Propojení měly na starosti kompletně kabely Nordost z řady Valhalla 2, pouze u streameru byl napájecí kabel Tyr 2. Napájeno bylo lištou QB8MkII, filtry Qx4 a QxR, komponenty byly podloženy nožkami Sort Kones a zemněno bylo řešením QKore.

Je vlastně poměrně hodně těžké popsat, jaký charakter mají Avior II - protože prakticky vůbec žádný nemají. Pusťte si "Nu Nu" Avishai Cohena ("Continuo" | 2006 | Razdaz | RD 4603), kontrabas je neskutečně rychlý a úžasně konkrétní, basové reproduktory jako kdyby tóny vyřezávaly s laserovou přesností, ale přitom netechnicky, nenuceně, s uvolněností a hlavně přirozeností. Je to neuvěřitelná kázeň, neuvěřitelně suverénní schopnost reagovat i na tu nejmenší změnu v signálu tak, jak jej interpretuje zesilovač (nebo tedy celý řetězec, pochopitelně). Věrnost barev, nesčíslně poloh, respektování i těch nejjemnějších rozdílů a hlavně energie naservírovaná bez přehánění či bez nedostatku až od těch úplně nejhlubších tónů. Bas je tuhý, pevný, super přesný a úderný, prezentovaný naprosto a zcela přesně - špičková nahrávka tak zní špičkově, jako kdyby nástroj doopravdy stál v místnosti, je to už onen nejvyšší level reprodukce, který si domů můžete přinést a kde už záleží jen na osobních sympatiích a ničem jiném.

Ona mimořádná realističnost jasně ukazuje všechno, co se v nahrávce skrývá, nebo naopak neskrývá, ač by mělo - třeba zpěváci z The Singers Unlimited byli ve "Sweet Georgia Brown" ("Masterpieces" | 1994 | MPS | 523 521-2) precizně oddělení, každý hlas měl tolik prostoru, kolik jsme snad ještě neslyšeli a transparentnost je výjimečná. To ale (pro někoho bohužel) znamená i to, že naprosto nekompromisně, byť ne agresivně a vysloveně otravně, cítíte, že nahrávka má limity. A jak moc velké... U Avior II je to jednoduchá rovnice; kompromisní nahrávka / komponenty = kompromisní zážitek. Celkově je ale čitelnost naprosto neuvěřitelná (tedy vlastně právě naprosto skvěle uvěřitelná) - ani stopa po zabarvení ve vokálním pásmu, žádná nepřirozenost, žádná nepřístojnost a přesnost, která nemá žádný zádrhel. Fascinující je to, že vedle Avior II má prakticky jakýkoliv systém svou signaturu, která poutá pozornost, kdežto Rockport jako kdyby prostě nebyly.

Také na cinkotu vibrafonu v "Children´s Song" Garyho Burtona, hrajícího spolu s Chickem Coreou ("Crystal Silence" | 2009 | ECM | 176 8057), je (respektive tedy vlastně není) slyšet to, že Avior II nemají žádné zkreslení, žádný vlastní charakter. Příkladná rychlost reproduktoru zajišťuje nelimitovanou detailnost i čistotu, je to analytické, ale naprosto bez surovosti, bez nucenosti a bez techničnosti. Znělost, detail a tonální věrnost, to všechno je určeno jen a pouze kvalitou nahrávky a / nebo elektronickým řetězcem. V tomto konkrétním případě byla slyšet krystalická čistota a fantastická přirozenost. Žádná excitace, žádné zakulacení, žádná líbivost - čistota, transparentnost a linearita jsou fascinující, byť se k tomuto pochopení musíte tak trošku proposlouchat.

Přestože Avior II nejsou ani nejdražší, ani největší reprosoustavy na světě (a ani v katalogu Rockport Technologies) a přesto mají dynamiku působivou, ba víc než to - v reálu je to dynamika prakticky ničím nesešněrovaná. Pulsující elektronická "Eden" Stéphana Pompaugnaca ("Hotel Costes Vol. 11" | 2008 | Pschent | WAG 384) byla hodně velká, šlapající a neochvějně autoritativní od nejhlubších tónů až po nejvyšší cinkot, byla dynamicky excelentní a výbušná, rytmicky suverénní a dokonale čitelná, dokonale organizovaná při úrovni šepotu i při koncertních úrovních, beze změny toho pocitu nelimitovanosti. Avior II s přehledem zvládnou i ty nejdynamičtější momenty nahrávek, aniž by se objevil byť jen náznak pocitu nějaké komprese.

Také rozlišení je excelentní - ta fantastická přesnost, čistota a transparentnost vám předestřou beze stopy nucenosti či tlaku i ty nejjemnější nuance a ukážou vám úplně všechno, aniž by tlačily na pilu. "Feeling Yourself Disintegrate" v podání The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) byla skvostně soustředěná a díky tomu jako kdyby před vámi úplně zmizel audio systém a zůstala rozprostřená hudba. Nahrávka je prokreslená až na dřeň, nic nevyčuhuje, nic neschází a nejlépe lze snad způsob reprodukce Avior II popsat tak, že to není technický analytik, ale hudební objevitel - je to brána vedoucí až do nejhlubších úrovní nahrávky a co zvládne rozlišit vaše elektronika, to zvládnou Avior II zahrát v naprosto nezkreslené podobě.

Prostor nahrávky "Ruby, My Dear" dvojice Monk - Coltrane ("Monk with Coltrane" | 2010 | OJC Remasters | 0888072319899) byl úžasně neohraničený, roztékající se v pravolevém směru až za hranice reprosoustav, s jasným a velmi přirozeně působícím vjemem hloubky nahrávky a lokalizací nástrojů, která díky své přirozenosti s velkou, velkou porcí vzduchu a působivou plasticitou funguje podle toho okřídleného "přišli muzikanti". Samozřejmě, i tady je to podmíněno kvalitou nahrávky a systému.

Je zajímavé, jak nepředvídatelné Avior II jsou - díky téměř dokonale absentující vlastní zvukové stopě totiž vůbec netušíte, jak která skladba a nahrávka vyzní. Třeba velmi na hraně až za hranou v některých exponovaných momentech znějící "Murder Song (5, 4, 3, 2, 1)" od Aurory ("All My Deamons Geeting Me as a Friend" | 2016 | Decca | 0602547370778) byla prostě skvělá. Ano, syrový hlas zněl skutečně syrově, ale Avior II z nahrávky a systému vytěží úplně všechno a hudba má všechno, co mít má - rytmus, energii, důraz, basy jdoucí až do hlubin pekelných, stejně jako výšky znělé a energické. Reprosoustavy prostě hudbě ani v nejmenším nepřekáží, což zní mnohem, ale mnohem obyčejněji, než to ve skutečnosti vyznívá.

Sloupy Rockport Technologies Avior II jsou výjimečné nástroje pro ty, kteří chtějí slyšet přesně to a jen a pouze to, co jejich nahrávky ukrývají, ať už je to cokoliv. Přes vší dokonalou realističnost, čistotu, transparentnost a autenticitu ale netahají za uši, ani když je nahrávka kompromisní, což je rozhodně zajímavé. Racionálně a objektivně pak nelze těmto reprosoustavám vůbec nic vyčítat. Jsou dokonale autentické a téměř dokonale věrné základní myšlence high-fidelity - nemají totiž téměř vůbec žádný charakter, nemají v reálném světě žádné zásadní technické limity a nechávají hudbu vyznít na maximum toho, čeho je schopen s danou nahrávkou váš systém. Skrze mimořádnou transparentnost a rozlišení Avior II je slyšet i ta nejjemnější změna v systému, můžete zkoumat nahrávky, kabely, komponenty, prostě cokoliv, protože s Avior II uslyšíte úplně všechno. A při tom všem nejsou Avior II nijak neslušně obrovské nebo zbytečně nápadné a použitelné budou i v běžné středně velké místnosti. Poslouchat Avior II je zážitek z toho ranku, kdy téměř okamžitě zapomenete na techniku a začnete řešit jenom to, co si pustíte dál. Tohle je velmi působivý kus techniky.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 45 metrů čtverečních a s rozsáhlými akustickými úpravami - stavebními i provedenými panely od Vicoustic a RPG. Akustika je spočítána a optimalizována na výkon na poslechovém místě.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

V prvé řadě je nutné říci, že díky akusticky odladěné místnosti je měření méně vypovídající - na poslechovém místě, tedy ve vzdálenosti kolem 4 metrů, se totiž křivka pod úrovní 50 Hz vyrovnala v energii zbytku pásma a také zmizel propad na úrovni 180 Hz.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva ukazuje na skutečnou plnorozsahovost modelu Avior II - začátek reprodukce kolem 25 Hz je úctyhodný, z metrové vzdálenosti je sice patrný velký skok v energii od 50 Hz výše, ale jak už bylo řečeno, na poslechovém místě se prakticky dokonale srovnal. Tady je tak spíše vidět akustické vlastnosti prostoru v daném bodě... I propad na 180 Hz je dílem akustiky, nikoliv beden. Celkově pak jsou ale Avior II laděné mírně "padajícím" způsobem (což je poměrně častý rys reprosoustav popisovaných jako "dlouhodobě příjemné" či "přirozené"). Krom naklonění křivky (opět - v poslechovém bodu byla charakteristika naopak velmi lineární) ale není vidět žádné propady či nectnosti a to ani pod úhlem, byť tam energie relativně ubývá. Z grafu lze tedy celkově dovodit, že reprosoustavy umí vyzářit 25 Hz a možná i o kousek méně a že nemají žádný zřetelný peak, naopak se chovají v reálu velmi solidně, byť ne dokonale lineárně.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance si rozhodně nebere servítky a padá v oblasti od 20 do 500 Hz s klidem až na hranici 3 ohm, kam se pak vrací i na výškách. Velmi stabilní zesilovač je tedy rozhodně na místě - ale koneckonců, to se tak nějak v této ceně čeká. Křivka je zcela prostá stop po nežádoucích rezonancích či jiných problémech, nikdy nic nerezonuje a vše funguje jak má. Elektrická fáze snad jen kolem 500 - 1 000 Hz mírně vybočuje nad ideální meze, ale alespoň kladným směrem, takže by to nemělo představovat "smrtelnou" zátěž pro zesilovače a každý, který je logicky přiměřeným partnerem takto drahých reprosoustavy by měl stačit dodat dost proudu a Avior II uřídit. I tak ale patří k celkově těžším partnerům.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 180 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fantastický pocit koherence a "bezpásmovosti"

+ neefektní, ale plný, nelimitovaný rozsah

+ dynamika

+ téměř absolutní absence vlastního charakteru

+ bytelnost a trvalost zpracování

ZÁPORY

- pokud jsou vám cenově a esteticky blízké, nemají objektivní chybu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet