Dráhu firmy AudioSolutions zahájil Gediminas Gaidelis v litevském Vilniusu před pouhými 11 lety – a to neobvyklou cestou, jakousi poctou slavným modelům slavných výrobců. Přes tuto prvotní fázi se ale přehoupl velmi rychle a od té doby realizuje výhradě své vlastní nápady, které stále vyvíjí i vyrábí v Litvě. Značka je pak navíc rozpřáhlá ve čtyřech řadách od regálovek za 35 tisíc až po monstrózní sloupy za něco přes tři miliony.

Těsně pod ultimativní řadou Vantage, kterou si nadělili jako jakousi oslavu 5. výročí založení, mají AudioSolutions sérii Virtuoso, určenou pro seriózní milovníky hudby s většími místnostmi i dospělými high-end sestavami.

Měli jsme možnost poznat sloupek Virtuoso M – písmenko v názvu tak jako u oblečení naznačuje velikost, ačkoliv základní koncept zůstává identický. Vzhledem jsou Virtuoso M na jednu stranu velmi jednoduché a čisté, na stranu druhou vlastně není lehké je popsat, protože výčet drobných prvků, fines a detailů je dlouhý.

Reprosoustavy jsou to velké, postavené na půdorysu, který tak trochu připomíná tvar nějakého smyčcového nástroje – vpředu je zaoblený a široký, v oblých křivkách se pak směrem vzad zužuje. Celá konstrukce sází na MDF profily, základna je vysoká a matně černá, usazená na nožičkách, které jsou pojaté netypicky. Žádné hroty, žádná složitá antivibrační řešení, prostě kousek hmoty s možností lehkého přizpůsobení, abyste reprosoustavy srovnali do vodorovné pozice. Gaidelis říká, že nožky jsou zvoleny tak, aby zabránily pohybu reprosoustav po prostoru při vysoké hlasitosti, kdy basové membrány už skutečně mohou být doslovnými hybateli ozvučnic – základová deska je připevněna vysokou vrstvou pružného silikonu, což slouží samo o sobě jako účinné tlumení vibrací.

Čelní panel je zaoblený, jsou v něm zapuštěné čtyři měniče s koši zakrytými okrasnými kroužky a posazené ve velmi výrazných zvukovodech. Virtuoso M (i ostatní modely stejné řady) ctí koncepci s prohozeným středotónovým a vysokotóným měničem – což může být i z důvodu celkové nemalé výšky ozvučnic. Ty jsou pak nahoře zakončeny ještě další matně černou deskou.

Celkové provedení je v kontextu ceny dobré, ale podobně jednoduché jako celý koncept. Gaidelis říká, že raději investuje do toho, co je uvnitř než do vnějšího pozlátka. Na druhou stranu, můžete si vybrat i z několika dosti výrazných, až exotických barev.

Kabinet je v předozadní ose rozdělený vertikálním černým páskem zhruba na dvě poloviny (má to svůj důvod, o tom dále) a zadní strana je vyvedena v černém a jsou tu zapuštěny čtyři výrazné oblasti. Dole je to přístřešek pro dva páry bytelných reproduktorových terminálů, o kousek výš dva bassreflexy, které mají tvarované výdechy, čerpající ze zvukovodů reproduktorů vpředu. Poslední prvek je pak rozhodně nejzajímavější, jde totiž o kolečko s třemi polohami.

Ty mají jasně vypovídající názvy – Balanced, Moderate a Enhanced. Vliv by se dal asi shrnout tak, že v prvním jmenovaném jde o jakési neutrální naladění, v druhém zvuk zkrotne, abyste si mohli užít i špatné a agresivní nahrávky a ve třetím naopak reprosoustavy výsledek trochu zvýrazní – prý zejména pro večerní intimní poslech a zvýraznění detailů při tichém poslechu, ale poslouží to třeba i pokud zrovna dostanete chuť na velmi intenzivní metalovou session.

To vše probíhá formou pasivní, jde o alternativní signálové cesty ve frekvenční výhybce. Přesto výrobce říká, že nejde o úpravu akustického tlaku jednotlivých měničů, ale prý se pracuje s charakteristikou zkreslení jednotlivých reproduktorů (a AudioSolutions to přirovnávají k podtónům u hudebních nástrojů, kdy tyto mohou tvořit jakousi osobitost zvuku takového nástroje). Těchto změn se má dosahovat zejména změnou strmosti filtrů a změnou výše odporu, prý primárně v okruhu korekční zpětné vazby.

Výhybka je osazena čistě prémiovými komponenty od Jantzen. Na středech a výškách jsou cívky na vzduchovém jádře, všechny tlumivky jsou zapečeny v pryskyřicovém obalu, aby se jednotlivá vynutí fyzicky nepohnula při příchodu extrémní amplitudy.

Zásadním konstrukčním prvkem je systém Box-in-a-Box, který stojí za oním rozdělením ozvučnice na dvě části. Má to jasný důvod – skutečně jde o dvě části. Tento systém zajišťuje potlačení rezonancí, které do kabinetu přenášejí samotné reproduktory. Princip je v tom, že vnější kostra je z pevnějšího materiálu, než konstrukce vnitřní, která je ale zase vyztužená mnohými žebry. Energie tak cestuje rychle zevnitř ven, kde ji tlusté stěny odbourávají. Pevnost podtrhuje ještě rozdílná tloušťka stěn v různých místech ozvučnice, což pomáhá směrovat energii skrze ozvučnici. Absorbování mechanické energie pomáhá i na míru vyvinuté lepidlo, nanášené v tloušťce 0,1 – 0,15 mm, spojující ony rozdílné vrstvy stavebních materiálů.

Další charakteristické prvky, definující zvuk a styl vlastně celé řady Virtuoso, jsou „Mini Horn“ u vysokotónového reproduktoru (zvyšuje tu citlivost a zlepšuje směrovost) a středotónový měnič, který pokrývá velmi neobvykle široké pásmo, aby vytvořil efekt „bezešvosti“ díky tomu, že se vyhne přechodové frekvenci v běžném rozsahu 1-2 kHz, kde je ucho velmi citlivé.

Nejvyšší frekvence obhospodařuje zapuštěná hedvábná kopulka s průměrem 3 cm. O středy pečuje kónus z tvrzeného papíru o průměru 16,5 cm a basy má na starosti dvojitý woofer – ten je stejný jako středotónový reproduktor, jen s průměrem 19 cm. Přechodové frekvence jsou posazeny na relativně nižších 500 Hz a hodně vysokých 7 000 Hz, koncepce je tedy třípásmová.

Volba membrán z tvrzeného papíru je – podle konstruktéra – velmi racionální. Měkký papír prý příliš tlumí, kovy a další tvrdé materiály zase na jeho vkus příliš „zvoní“. Podle

Virtuoso M jsou vlastně pořádné reprosoustavy, rostou do výšky 124 cm, šířka bez podstavce dosahuje i tak poctivých 31,9 cm a na hloubku má ozvučnice bez základny 54,2 cm. Že je konstrukce neodfláknutá, to napovídá hmotnost 75 kg.

AudioSolutions udávají pracovní frekvenční rozsah 25 – 30 000 Hz (s dodatkem „v místnosti“), nominální impedance činí 4 ohmy a charakteristická citlivost solidních 92 dB / 2,83 V / m.

Sloup Virtuoso M hrál v kopřivnickém showroomu dovozce, kde mu společnost dělal vybraný systém – jako zdroj signálu byl nový všestranný přehrávač / DAC / preamp Kalista DreamPlay XC, jako alternativa třeba Métronome DSC, zesiloval Vitus SIA-030. Kompletně bylo propojeno kabláží Nordost Valhalla 2 a Odin 2, síťovou cestu zajišťovaly switche, kabely a lineární napájecí zdroje od SOtM, vše bylo podporováno zařízeními QPoint a mnoha dalšími doplňky od QRT. V daném konfiguraci jsme slyšeli také třeba Rockport Atria II a Avior II.

Čestné musíme přiznat, že Virutoso M jsou mimořádně jiné a že trvalo za dlouhá léta asi nejdéle, než jsme zvuku reprosoustav přivykli. Snad je to oním mimořádně „širokopásmovým“ střeďákem, snad něčím jiným, ale AudioSolutions jsou na první dobrou vlastně zcela neohromující. Víte, že posloucháte „drahý“ zvuk, ale je tak nějak velmi obtížně uchopitelný. Nevíte vlastně nač se zprvu soustředit, nic na sebe neupoutává pozornost a zpětný pohledem po poslechu skutečně Virtuoso M budí tak trochu dojem širokopásmového reproduktoru.

Přes svou jistou nenápadnost už samotná velikost zajišťuje baskytaře v Jacksonově „Rock with You“ („Off the Wall“ | 2009 | epic | 88697 53621 2-1) dostatečně mohutný odpich; basy mají dobrý objem, ač menší než by proporce ozvučnic nabádaly čekat. Reprosoustavy to nicméně vynahrazují opravdu velmi precizní artikulací, bas je utažený a při poslechu už se člověk tak trochu cítí jako na živém koncertě s basou v korektních rozměrech. Není to zvuk úplně tvrdý nebo dramaticky napjatý, jako to umí třeba Rockport, ale je tak nějak suverénní i uvolněný zároveň.

Ambivalentnost charakteru a jeho zmíněná ne úplně jednoduchá uchopitelnost je patrná také na vokálním pásmu, třeba u „River“ od Renée Fleming („Haunted Heart“ | 2006 | Rounder | 0602517032798). Reprosoustavy vám v klidu ukážou nahrávku takovou jaká je, s pěknou dávkou upřímnosti, ale zároveň bez agrese, únavnosti nebo otravnosti, jako kdyby s nadhledem, bez ostnu, který s sebou limity produkce nesou. Přitom ale zase zvládají Virtuoso M zahrát konkrétně a přítomně, s vynikajícím rozlišením, jakkoliv detaily nejsou explicitně (nebo „moderně“) vykreslené jako na stříbrném podnose. Není to zvuk perlící detaily, někdy má až trochu zaobleně sametový nádech a přesto stále cítíte, že je to reprodukce velmi transparentní a konkrétní, přesto ale i měkká. Je to dost možná způsobeno i tím, že v praxi celý vokální rozsah hraje z jediného místa.

Tvrdší a jadrnější výšky v „Use Me“, titulní skladbě desky Vanessy Fernandez (2014 | Groove Note | 0660318105028) byly za každých okolností dobře zřetelné a jasné, tady se zvuk zdál celkem jednoznačně zaměřený na konkrétno. I když je nutno říci, že právě tady se nejvýrazněji projevuje (nebo možná spíš nejsnáze identifikuje) změna nastavení poslechových režimů – výšky jsou velmi tvárné, aniž by se vlastně měnila jejich struktura nebo objem. Pořád je jich dost, pořád jsou dobře oddělené, ale v poloze Enhanced činel řízne do ucha, v poloze Moderate je najednou hladký a jemňoučký, ve standardní Balanced klidný a jaksi „normální“. V každé poloze však slyšíte stejné informace.

Když Virtuoso M „naložíte“ a pustíte skrze ně třeba nadupadnou Zimmerovu „Wheel of Fortune“ (The Dali CD, Vol. 4“ | 2015 | Dali | 474 564 6), zjistíte, že reprosoustavy zvuk „nehrnou“, je to přednes přesný, utažený, audiofilský a jaksi nenásilně jemnější. Třeba basový základ je fantasticky prokreslený, nemá ovšem takový ten charakter, který by zaplnil poslechovou místnost do posledního kubického centimetru. Styl není ani tak rychlý, jako spíše naprosto realistický v tranzientech, zároveň ale působí tak nějak uměřeně a střízlivě.

V „Mercy Street“ ve verzi od Christy Baron („Retrospective“ | 2004 | Chesky Records | 0090368026965) bylo cítit, že ani Cheskyho klasický velmi znělý master nesklouzává k laciné cvrlikavosti, ale zůstává v poklidu a v pohodě. S tímto klidem je vám ale už naservírován obraz velmi snadno čitelný, dobře konkrétní a velmi dobře prokreslený. Vzdušná nahrávka vynikne i se vší tou prostorností, už tam jsou snad všechny tóny, všechny textury, všechny nuance a přesto, protože nejsou podané nijak tvrdě a navíc je všechno velmi disciplinované a nenuceně zřetelné, působí to obyčejně. Slovo „obyčejně“ se ale s dalším a dalším poslechem přetavuje v „přirozeně“, jakmile si zvyknete, tak cítíte, že tam nic nechybí, že detaily jsou precizně artikulované a dostupné ve velmi důstojném množství.

Ona základní charakteristika „nenabubřelosti“, kdy zvuk nechce být pronikavý, všeobjímavý a vůbec efektně všudypřítomný, ovlivňuje také dojem z prostorovosti, protože reprosoustavy velmi audiofilsky ukazují „zač je toho nahrávka“, zároveň to ale říkají naprosto v klidu a v pohodě, takže ať je to jak chce, je to příjemné. Třeba Marrinerova verze Bachovy „Orchestral Suite No. 1 in C major, BWV 1066“ (1991 | Decca | 430 387-2) má krásně zaznamenaný prostor, k němuž se Virtuoso M postaví s oním nezaměnitelným klidem. Dominantní je vjem téměř absolutní a parádní spořádanosti, chvilku vlastně trvá, než se vpijete do té nijak přehnané, ale v konečném důsledku realistické šířky a hloubky – není to jako prezentace na velkém filmovém plátně, ovšem je to prostě „normální“, s pěknými proporcemi nástrojů.

Až brilantně vyčištěná a velmi výrazně vyprodukovaná „Northern Star“ od Christine McVie („In the Meantime“ | 2004 | Koch | 0099923960027) zněla v o něco uhlazenějším balení, je to jakoby lehce uklidněné, ale přesto tvrdý bas zní výtečně razantně, má i pořádnou mohutnost a hlavně perfektně vykrojené kontury. Velmi znělé výšky jsou tu znělé a dramatické, košaté a informativní. Jakkoliv se hudba dobře poslouchá, je to neúnavné a příjemné, přitom také hluboké a propracované, je to reprodukce úplně jiná než vlastně cokoliv jiného, co jsme kdy kde slyšeli. Je to zvuk nikoliv muzikální, ale vlastně velmi přirozený – jakmile si zvyknete.

Virtuoso M od litevských AudioSolutions jsou originální – technicky, esteticky i zvukově. Na to, že jde o poměrně drahé reprosoustavy mají své drobné limity (třeba to, že materiálově jsou spíše účelnější, než luxusnější), hlavní ale je to, jak zcela a úplně jinak se staví k reprodukci zvuku. Jejich originální koncept, těžící z výrazného akcentu na středotónový reproduktor, vlastně do jisté míry připomíná chováním širokopásmové měniče, ale ponechává si z nich pouze jejich klady, což je vlastně skvělé. Virtuoso M nejsou rozhodně láska na první poslech (možná ani pohled), ale dejte jim šanci, protože jejich zvuk je natolik originální (nemluvě o tom, že máte k dispozici vlastně troje poměrně zvukově rozdílné reprosoustavy), že stojí za to ho zažít a objevit jejich interpretaci vašich oblíbených nahrávek. Je to pohled neotřelý, na jednu stranu zklidňující a na druhou ve stejném okamžiku pravověrně objevující. Je to vlastně velmi fascinující reprodukce a fascinující proces, kdy se prokousáváte skrze netypický zvuk k jeho podstatě a přestože nikde po cestě nenajdete podbízivou prvoplánovou krásu, nikdy nemáte chuť to vzdát. Kouzlo Virtuoso M a AudioSolutions je komplikované, vrstevnaté a vyžaduje trpělivého a možná i trochu zkušeného posluchače, ale tak jako u všech věcí, které si musíte trošku „vybojovat“, i tady stojí za to se do toho pustit…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože všeobecný trend frekvenční odpovědi jasně ukazuje na vyrovnané naladění, dvě části frekvenčního rozsahu jsou zjevně co do energie zdůrazněné – jednak vcelku běžná oblast 60 – 120 Hz (pěkné basy), jednak ale i pásmo nad 10 kHz. První známky energie jsou znát na nějakých 28 Hz, do cca 50 Hz je tu méně naměřené energie proto, že reprosoustavy stály daleko od zdi. Posuňte je blíže a basu bude víc než dost i v těchto základních oktávách. Směrovost je prakticky nepatrná.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Zato vertikální směrovost už za pozornost stojí, lepší výsledky přináší sezení s ušima v ose nebo mírně pod osou tweeteru.

Frekvenční odezva – jednotlivé režimy – Enhanced (červená) – Balanced (zelená) – Moderate (zlatá)

Přestože reálné poslechové rozdíly mezi jednotlivými režimy jsou bezproblémově identifikovatelné, rozdíly ve frekvenční odpovědi jsou relativně drobné. Na druhou stranu výrobce jasně říká, že nejde o úpravu energie / akustického tlaku, takže je to je v souladu s řečeným

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

U jednotlivých komponentů je vidět jejich poctivé odladění, vysoký peak u tweeteru má na svědomí hornový zvukovod, jeho energie samozřejmě se čtvercem vzdálenosti klesá a lze říct, že naladění je precizní a to včetně systému bassreflexů.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Úroveň THD je velmi nízká a velmi vyrovnaná v celém reprodukovaném pásmu, takže není vůbec žádný důvod ke komentářům.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka se u vysokotónového měniče propadá až někam ke 2 ohmům (proto má tweeter tolik energie), i celkově se nebojí zanořit mezi 3 – 4 ohmy, což je relativně nízko, byť elektronika hodná tři čtvrtě milionových reprosoustav by to měl zvládnout a přežít. Ladění bassreflexů je patrné někam kolem 38 Hz. Na průběhu je také vidět několik drobných známek rezonance – 150, 250, 350 a především 1 200 Hz. Nutno říci, že právě v těchto bodech jsou patrné také drobné záchvěvy na frekvenční odpovědi jednotlivých komponentů, v reálné celkové sečtené odezvě se už ale ztrácí. Elektrická fáze má také v zásadě bezproblémový průběh, vezmeme-li v potaz elektroniku, která tu bude nejspíše pracovat.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 699 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zajímavě odlišný koncept

+ moderní design

+ možnost volby tří citelně odlišných charakteristik

+ autorita a utaženost v basovém pásmu

+ neobvyklá uhlazenost a spojitost pásem

ZÁPORY

- materiálové provedení není v některých (na první pohled ale neviděných) místech úplně luxusní

- zvuk není úplně snadno přístupný, na jeho netypičnost je třeba se déle adaptovat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet