Ryze českých výrobců audio techniky na úrovni high fidelity není mnoho, na jejich spočítání by vám měla stačit jedna ruka a její prsty. Jedním z nich je i moravská firma AQ, kdy u jejích produktů najdete cenovky se čtyřmi i šesti číslicemi, záběr má tedy rozhodně široký. V prostředku katalogu najdeme sérii Wega, dobře zaplatitelnou a tvarově ortodoxní. Mezi modely v sérii jsou jen jedny regálovky, určené primárně jako surroundové do setů domácího kina - nám se ale zdálo, že by mohly posloužit i jako minimonitory pro blízký poslech a proto jsme je vzali na test.
Wega 52 jsou maličké, ostatně jejich vnitřní objem činí pouhých 3,5 litru. To je shodou okolností i jejich váha. Jinak reprosoustavy stojí na téměř čtvercové podstavě 16,5 x 16 cm a s výškou 27,5 cm mnoho místa nezaberou.
Vzhled reprosoustav je v zásadě velmi jednoduchý, provedení pak ničím zvláštní, zejména pak v černém dekoru jasanu - světlý třešňový dekor působí zajímavěji, ale stále to není nic, nad čím byste doma jásali jako nad ozdobou (je ovšem nutné říct, že nejde o vinyl, ale o přírodní dýhu). Jde nicméně o levné reprosoustavy, takže se není nad čím pozastavovat. Za zmínku ale stojí fakt, že čelní stěna je zpevněná sendvičovou konstrukcí a oddělená od zbytku MDFek tenkou mezírkou.
Při pohledu zezadu objevíte jediný pár pérových reproterminálů, jak banánky, tak holý vodič v nich nicméně drží poměrně obstojně. Vpředu jsou reprosoustavy téměř zaplněné, dominantní je středobasový měnič s výraznou kopulkou ve středu, o kousek výš pak poměrně velký bassreflexový nátrubek a ještě o kousek výše tweeter, lehce mimo vertikální osu skříně.
Středobasový měnič má průměr membrány 13 cm a ta je vyrobena z polypropylenu, upevněná mohutným gumovým závěsem. Dodavatelem je taiwanská firma Lyeco. Tweeter tvoří klasická měkká látková kopulka s průměrem 2,5 cm z portfolia Harman/Kardon, chlazená ferrofluidem.
Reprosoustavy jsou dvoupásmové, s výhybkou o strmosti 6,6 dB / oktáva, výrobce jim nadělil osmiohmovou impedanci a mírně nadprůměrnou citlivost 87 dB / Watt / m. Ze zhruba 3,5 litrové ozvučnice "vylézá" frekvenční rozsah 73 - 30 000 Hz v tolerančním pásmu +/- 8 dB.
GoldenEar AON 3 jsme poslouchali jak se sestavou Naim Nait XS / CD5si, tak s Pro-Ject Stereo Box RS, Cambridge CXA80 / CXN / CXC, chvíli i s Audionet PRE G2 / MAX, Primare PRE60 / A60, Rogue Audio RP-5 / M-180 nebo T+A PA 2000 R / MP 2000 R. Zdrojem signálu jim byl ještě ASUS Xonar Essence One MUSES MK II nebo soulution 746. Srovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Sonus Faber Venere 1.5, Sonus Faber Chameleon B, Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté, GoldenEar Triton Three nebo Xavian Perla. Napájení zajišťovaly kabely MIT či AudioArt, stejně tak filtry GigaWatt a ProPower. Signálové kabely nesly též značky MIT a AudioArt, ale primárně byly zapojeny TelluriumQ řad Black a Silver.
Už od pohledu na AQ Wega 52 je jasné, že to nebudou trhači asfaltu a že gauč vám asi při poslechu nerozvibrují. Nástup basu je hodně vysoko, takže kontrabas v "Nemesis" z desky "Extensions" Dave Holland Quartet (2008 | ECM | ECM 1410) je přítomný jen jako brnkání, nástroj nemá hloubku ani váhu, dokonce ani impuls. Nicméně pozitivní je rozhodně fakt, že na rozdíl od mnoha levných reprosoustav se v AQ nerozhodli tlačit na pilu, ale naopak nechat Wega 52 hrát jen tam, kde to fyzika dovoluje. Nemáte tak pocit, že by se do reprodukce pletly frekvence, které by měniče nedokázaly zvládnout. A koneckonců se bas dá "dohnat" subwooferem, nebudete-li je využívat jako surroundové či stolní ozvučení. Netřeba říkat, že pozornost se tak automaticky upírá na střední a výškové pásmo a reprodukce je má světlé vyvážení.
Hlas Renée Flemming v "Endlessly" z "Dark Hope" (2010 | Mercury | 2739699) byl velmi dominantní, vypíchnutý před hudbou a ukázalo se, že Wega 52 jsou v tomto svým charakterem vlastně takové malé, jednoduché monitory. Umí hlas pocitově zaostřit, v dané cenové třídě je to docela neobvyklé a zajímavé. Pravda je, že vokál je lehký, mohl by mít o něco větší váhu, stejně tak vcelku logicky nejde nijak příliš do hloubky. Vyvažuje to ovšem překvapivým klidem a celkovou slušnou čistotou, v nichž přetrvává ten zmíněný pocit, že se AQ Wega 52 nepouští tam, kde by jim už fyzika v této cenové kategorii neumožňovala. Neměli jsme pocit, že by na nás zvuk tlačit či byl ostrý a tvrdý.
Práce tweeteru v reprosoustavách, které jsou v ceně za levnější, než kdejaký jediný high endový kondenzátor (třeba takové stříbrné Duelund a podobně), nás příjemně překvapila. Vibrafon a činely v "The Stopper" (Sonny Rollins | "With Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) se sice příliš neprosazovaly, hrály ale v kontextu třídy čistě a klidně. Kov vibrafonu pak měl i slušnou znělost. Činel působil kovově, ne plechově, naddimenzovaná elektronika z něj "vymáčkla" i dobré oddělení jednotlivých ťuknutí, jakkoliv dozvuk patří spíše ke kratším.
Velký orchestr v Berliozově "Fantastické, op. 14" v podání RSO Frankfurt, řízeného Eliahu Inbalem (1993 | Denon | CO-75654) byl na maličké ozvučnice přeci jen příliš velkým soustem. Na druhou stranu na tak kompaktní reprosoustavy je dění docela živé a dynamika rozumná, zejména pak proto, že Wega 52 nezkouší hrát nad své limity, takže dokážou držet slušnou kontrolu, opět potvrzující tak trochu monitorovou charakteristiku. Celkovému dojmu přeci jen schází hloubka a takový ten pocit finálního impaktu. Nicméně ještě další špetku života do dění přinese poslech zblízka.
V Rutterově "Nativity Carol" (San Francisco Choral Artists | "Reference Recordings First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) se skrývá obrovské množství detailů, ač jde vlastně jen o sborový zpěv podpořený jen velice zlehka tichoučkými tóny varhan. Zejména na tom, jak dokážou reprosoustavy rozlišit zmíněný sbor, zda jde o jednolitý celek s mužským a ženským elementem, nebo o soubor skutečně působících hlasů s mnoha odstíny. Malé AQ Wega 52 v podstatě vynechávají nízkoúrovňové zvuky, takže varhany si neužijete, stejně jako hlasy jsou soustředěné spíše do jednoho celku. Při vyšší hlasitosti už ale náznaky oddělení jsou. Z nějakého důvodu však hudba nepůsobí plocha a chudá a že v ní nejsou nejjemnější detaily, to nevadí.
Rozložení hráčů a nástrojů v "Besame Mucho" Waltera Puschniga a Lindy Sharrock z "Late Night Show Pt. II" bylo v pravolevém směru dobré, na danou cenovou kategorii dokonce velmi dobré. Klidný, docela přesný přednes AQ Wega 52 vás nechá dobře se zorientovat v prostoru, jakkoliv nástroje a hlas jsou srovnané do jedné linie a cítíte, že jsou přeci jen limitované hmotou ozvučnic.
Docela fajnově zvládly tyto reprosoustavy i Gilmourovu "The a Breath" z "On an Island" (2006 | EMI | 0946 3 55695 2 0), kdy sice opět spodní oktávy musíte dohnat subwooferem, poklidný a poměrně přesný a kontrolovaný přednes (zejména díky rozumnému nastavení, kdy se do reprodukce nepletou nezvládnutelné frekvence a ta tak působí docela čistě) se však dá poslouchat neúnavně. Elektrická kytara má svůj říz, přednes je neuspěchaný, ale ne líný.
Malé AQ Wega 52 hrají lépe než vypadají, to je třeba říct v první řadě. Jejich tak nějak obyčejné provedení skrývá schopnosti na danou cenovou třídu rozhodně solidní. Wega 52 jsou primárně surroundové, tedy nemusí jíž až do nejhlubších basových úrovní, i tak ale začínají hrát poměrně dost vysoko, takže jde tak trochu o středo-výškové monitory. V malých prostorách, na stolech či přímo na zdi a hlavně při poslechu zblízka (protože tak fungují nejlépe) to ale zase tak veliký handicap také není, subbasová jednotka se dá v případně nutnosti dokoupit, ač vás to zase posune do úplně jiné cenové kategorie. Líbilo se nám, že výrobce nenutí své maličké reprosoustavy hrát na efekt a "trhat asfalt", díky čemuž hrají klidně a docela uvolněně, přitom ale zvuk působí přesně a čistě, alespoň v rámci pořizovací ceny. AQ Wega 52 se nestanou ozdobou vašeho interiéru, ale pokud přivřete oči, do malých prostor, na stůl nebo pro podobné aplikace pro poslech v blízkém poli nabízí za nemnoho peněz docela mnoho muziky.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Z měření frekvenční odezvy je jasně vidět, že reprosoustavy rychle "padají" pod hladinou 200 Hz. Nad touto úrovní je frekvenční pásmo rozumně rovné, vezmeme-li v potaz cenovou kategorii, pak dokonce velmi příkladně rovné, snad jen propad mezi 600 a 700 Hz by tam být nemusel. Právě od 700 Hz až do 20 000 Hz je průběh křivky ale jednoduše dobrý, bez připomínek.
Impedanční křivka je velmi slušná, neklesá pod úroveň 6 Ohm, celkově nepůsobí Wega 52 jako problematický partner pro zesilovač, jakkoliv v basové sekci jsou změny relativně prudké. Za dané peníze ale bez problémů a i levná elektronika by měla stačit na zvládnutí.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 7 300,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ zahrají i docela nahlas, aniž by se zvuk rozpadl
+ jednoduchý, ale dobře zvládnutý zvuk
+ jsou kompaktní a snadno umístitelné, nenáročné na umístění
+ lehce se rozehrávají
ZÁPORY
- končí hodně vysoko, bas spíše jen naznačují (ale aspoň nezkouší hrát nač fyzikálně nemají)
- poněkud nenápadité provedení
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz
