Přestože modelové označení HD 800 evokuje pocit kontinuity, nyní představovaný hi-tech model renomovaného výrobce Sennheiser není vylepšenou verzí high-endového firemního modelu HD 600 či HD 650. Není vylepšením žádných elektrodynamických sluchátek. Jsou to originálně konstruovaná sluchátka, která zní jinak, než jak jste zvyklí slýchat u klasických elektrodynamických systémů. Mimo jiné velmi pozitivní ohlasy obdržel tento precizně vyrobený model také cenu mezinárodní novinářské asociace EISA pro sezónu 2009/2010, což mi dodává odvahu konstatovat, že to, co jsem měl možnost několik týdnů průběžně poslouchat, nebyl pouze nedosažitelný audiofilský sen. A pokud to byl pouze krásný sen, tak zřejmě nejsem jediným, komu se zdál.
Sluchátka HD 800 sice pracují na klasickém elektrodynamickém principu, který je ve své podstatě jednoduchý, avšak zároveň se mohou pochlubit unikátními konstrukčními detaily, které jsou pro výsledný zvuk naprosto zásadní. Pro lepší představu použiji podobenství ze světa automobilismu. Princip spalovacího motoru je jednoduchý a jeho funkce jasná. Na první pohled by se mohlo zdát, že u spalovacích motorů již není co vynalézat. Ale i přes to je značný rozdíl mezi motorem levného užitkového vozu a absolutně špičkového závodního stroje. A reproduktory sluchátek HD 800 lze přirovnat k nejušlechtilejšímu motoru nejlepších závodních strojů.
„Kapota“, přesněji řečeno velké sluchátkové mušle jsou otevřené – velmi průzvučné, a šikmo orientované reproduktory jsou v akustickém smyslu jakoby „zavěšeny“ ve volném prostoru. Malá akustická impedance vnějšího prostředí v blízkosti membrány reproduktoru přispívá k dosažení maximální možné čistoty reprodukce. Unikátní membrána z patentovaného materiálu Duofol, jejíž průměr činí 56 mm, má tvar prstence, který účinně eliminuje vnik nežádoucích rezonancí a parazitních kmitů v jeho ploše. Nebývale rozměrná kmitací cívka o průměru 40 mm je součástí velmi výkonného „motoru“, extrémně přesně kontrolujícího pohyb prstencové membrány. Uvedu také, že účinný neodymiový magnet rovněž prstencového tvaru má průměr 42 mm.
Hudební signál je k elektroakustickým měničům přiváděn mohutným třímetrovým kabelem s tkaninovým opletem a vodiči z postříbřené mědi, za jehož průměr by se nemusely stydět ani rozumně dimenzované kabely k reproduktorovým soustavám. Solidně provedený kabel s nízkou kapacitou, zakončený velkým zlaceným konektorem jack 6,3 mm, je vedený symetricky k oběma mušlím (jde o kabel tvaru „Y“), ke kterým je uchycen pomocí speciálních odpojitelných konektorů.
Přestože HD 800 jsou rozměrnými a relativně hmotnými sluchátky (330 g bez kabelu), na hlavě sedí překvapivě příjemně. Na jejich přítomnost sice nelze až tak úplně zapomenout jako třeba u skladného exteriérového firemního modelu PX 100, ale zároveň je fakt, že se nosí příjemněji, než jak by zhruba mělo odpovídat jejich velikosti. Důvodem zdařilého komfortu nošení jsou zejména měkce polstrované cirkumaurální náušníky, jejichž povrch tvoří japonská Alcantara. Jde o mechanicky vysoce odolnou tkaninu z mikrovláken, připomínající hebký semiš, která je na dotek jemná a zároveň velmi prodyšná, což oceníte zejména po delším poslechu.
Sluchátka jsou konstruována především pro poslech „stolních“ domácích či studiových zdrojů zvukového signálu, čemuž odpovídá i jejich poměrně velká impedance 300 ohmů. Pro úplnost dodám, že výrobcem uvedený kmitočtový rozsah je 6 Hz – 51 kHz v tolerančním pásmu -10 dB, anebo 14 Hz – 44,1 kHz v přísně úzkém tolerančním pásmu - 3 dB.
Referenční neutralita zvuku
Zkreslení signálu, uvedené v technických datech výrobce, je mimořádně nízké – 0,02 % (1 kHz/1 Vrms). Setiny procenta zkreslení zvuku sice nedokážu odhadnout sluchem, avšak s jistotou vím, že HD 800 jsou nejpřesněji a nejčistěji znějícími elektrodynamickými sluchátky, jaká jsem kdy poslouchal. Považuji je tedy za referenční. V rámci elektrodynamických systémů pravděpodobně nemají konkurenci, a pokud byste přece jen chtěli nějaké smysluplné konkurenční výrobky nalézt, tak zřejmě u nákladných elektrostatických systémů firmy Stax s elektronkovým či polovodičovým energizérem. A málem bych zapomněl uvést, že samozřejmě velmi důstojným konkurenčním modelem v rámci firmy Sennheiser je elektrostatický „Rolls-Royce“ jménem Orpheus, poutající pozornost svým famózním elektronkovým energizérem. Ten nabízí úžasnou jemnost až líbeznost přednesu, která vytvoří z poslechu konzervované hudby (obzvlášť akustické) velepříjemný relaxační svátek. Sennheiser dříve vyráběl také dostupnější elektrostatický model HE60/HEV70 s velice „rychlým“ zvukem. Oproti rychle reagujícím HE60/HEV70, či velice jemně znějícím „královským“ sluchátkům Orpheus anebo špičkovým elektrostatickým Stax (např. SR-404 Signature), jejichž projev je až étericky čirý, disponují elektrodynamická Sennheiser HD 800 trochu syrovějším způsobem reprodukce (se zvukovým signálem se nemazlí v rukavičkách), což je přesně to, co mne právě velice nadchlo. Elektrostaty sice mají svou úžasnou a nenapodobitelnou „nadpozemskou“ jemnost, ale mne v současnosti snad ještě více oslovil syrovější přednes HD 800, který je v něčem možná blíž k pozemskému světu.
Abych však předešel nedorozumění, tak přispěchám s vysvětlením, že pod pojmem syrový zvuk nemám na mysli hrubost přednesu či snad dokonce agresivní zkreslení signálu. Chci tím vyjádřit to, že oproti étericky či „nehmotně“ znějícím elektrostatům je reprodukce HD 800 jakoby více z „masa a kostí“. Jde o subjektivní dojem, který se velmi obtížně popisuje.
Pokud však napíšu, že přednes je z „masa a kostí“, tak si pod tímto výrazem někteří čtenáři možná představí charakteristicky „přehmotnělý“ zvuk ozvučovaného koncertu s jeho typickými atributy včetně agresivně prezentovaných výšek, „prkenných“ středů a dunivě mohutných „dinosauřích“ basů. Ale tak to rozhodně není. Řekl bych, že úplně nejzákladnější vlastností sluchátek HD 800 je unikátní přesnost a neutralita přednesu, která je na hony vzdálená typickému zkreslení ozvučovacích aparatur a PA boxů. Pokud však máte rádi právě tento charakteristicky dunivý zvuk obvyklých elektrifikovaných koncertů, tak se vám projev HD 800 bude pravděpodobně jevit jako „zbytečně“ analytický (zvukovou pravdu nahrávek „neúčelně“ odkrývající) a v basech příliš ukázněný. Fandové mohutných sub-basů, které třesou nohavicemi, nemusí být nadšeni přísnou, nepřikrášlenou či „studiově“ seriózní linearitou kmitočtové charakteristiky recenzovaného modelu. Zde velice záleží na tom, jakým způsobem posloucháte hudbu, a zda se chcete dozvědět o všem, co se v muzikantsko-zvukovém smyslu na nejrůznějších nahrávkách doopravdy děje.
Přestože HD 800 mají naladěno decentní (nedunivé) množství basů, tak to rozhodně neznamená, že hluboké tóny chybí. Pokud se například v nahrávce chrámových varhan objeví impozantně hluboký sub-bas nevětších píšťal, tak jej zkoumané Sennheiser reprodukují pevně, jistě, precizně a beze stopy hlubokotónového mlžení.
Mezi mnohými testovacími CD nechybělo výborné album George Mraz & Friends (Arta 2003, http://www.arta.cz/index.php?p=f10118en&site=en), které vyznělo natolik úžasně, že bych se snad ani nedivil, kdybych se někdy později dozvěděl, že Sennheiser HD 800 byly laděny podle zvuku této nahrávky. Nejen vysoké a střední, ale ani nízké kmitočty zde rozhodně nechyběly. Podle mého názoru vše bylo přítomno (ano, jakoby skutečně přítomno) v ideálním množství, a když mistr Mraz zkušeně napnul „tětivu“ a „vystřelil“ hluboký tón kontrabasu (např. v nádherné skladbě Wisteria), tak mě po zádech běhal mráz.
Zmiňovaná nahrávka má zároveň krásně zpracovány výšky. Ty jsou zde jasné, otevřené a zároveň velmi jemné. Úplně líbezné výšky. Opravdu radost poslouchat. Radost, radost, radost. A veledůležité střední tóny byly reprodukovány velmi realisticky, bez sametové změkčilosti. Realističnost středů mj. prospívala působivému vyznění klavíru. Zkrátka rovněž paráda.
Sluchátka jsem poslouchal pokusně (ze zvědavosti) v kombinaci s různými zdroji signálu včetně mobilních (ty jen krátce), ale většinu času byly připojeny k audiofilskému sluchátkovému zesilovači Creek OBH-11 SE, pracujícímu ve třídě A. Přestože nejde o nákladný přístroj, se sluchátky HD 800 si rozuměl výborně.
Na zvuk HD 800 je třeba si trochu zvyknout. A také je nutné si zvyknout na reprodukci nejrůznějších alb. Během několikatýdenního průběžného poslechu se mi vícekrát přihodilo, že první poslechové minuty každého dalšího a dalšího alba se v subjektivním smyslu neprojevovaly až tak bombasticky či lidově řečeno „nářezově“, ale po delším poslechu každé nahrávky jsem si čím dál zřetelněji uvědomoval skutečně unikátní zvukovou kvalitu – extrémní přesnost, brilanci a rychlost s vynikajícím rozlišením detailů a také senzační čistotou výšek, které jinde jen tak snadno neuslyším. Pevný a vysloveně pregnantní chod precizně vyladěného „motoru“ s velkou čtyřicetimilimetrovou kmitací cívkou se vždy - ať už dříve či později projevil, a podle mého vkusu výhradně v kladném smyslu. Odpadá zde dunivý a sametový balast, zůstává čiré zobrazení obsahu nahrávky. A i když reprodukce nemá líbivě mohutný subbasový základ ozvučovaných koncertů, tak díky extrémní transparentnosti přednesu je způsob reprodukce navýsost hudební. Třeba na slavném prvním albu Dire Straits se v hudebním smyslu děje spousta hezkých věcí, a HD 800 umí zprostředkovat radost z muzicírování. Bez sametové opony zobrazí to, co muzikanti ve studiu při nahrávání skutečně předvedli. A rozhodně toho není málo.
Zvuk HD 800 je trochu spartánský – cosi jako svezení ve sportovním voze s tvrdým pérováním. Žádné pomalé pohupování, žádné žehlení reality, žádné líné kymácení se, žádné tolerantní „soft“ přejíždění korábu silnic přes drobné i větší výmoly v povrchu vozovky, žádné naklánění těžké karoserie v zatáčkách. Svezení v HD 800 je sice spartánské, ale jste více v kontaktu se strukturou silnice a přesně víte, co se pod koly děje.
Testovaný model lze zároveň přirovnat k bonboniéře zvukových nuancí, ke vzorníku pestré škály témbrů. Poslech HD 800 vás pravděpodobně překvapí také tím, že každá nahrávka má výrazně jiný charakter vysokých tónů. Zde lze parafrázovat: nevkročíte dvakrát do stejných výšek. Musím také poznamenat, že u HD 800 žádné výšky netahají za uši, protože jsou perfektně integrovány do celku. A přestože zní na každé nahrávce nápadně jinak, tak vždy jsou v technickém smyslu prezentovány fantasticky čistě. Bylo mi opravdu potěšením a audiofilskou slastí poslouchat tu bohatou škálu vzájemně odlišných charakterů zvuků v nahrávkách – ochutnávat labužnicky ty nejrůznější chutě témbrů. Připadal jsem si jako mlsoun, který degustuje různé náplně lákadel ve švýcarské bonboniéře.
Například na hudebně skvělém albu Avishai Cohen – Continuo jsou krásně slyšet specifické výšky – originální zabarvení vysokých tónů, kterého si pravděpodobně úplně nevšimnete ani z většiny velmi kvalitních reprosoustav. Na této nahrávce mají výšky měkčí a jakoby šumivý či šustivý charakter, který je protipólem ostře namíchaných činelů na jiných nahrávkách. Zvukaři a producenti jmenovaného alba jsou zřejmě humanisté a rozhodli se, že nebudou trápit uši posluchačů nesmlouvavě ostrými výškami. Podobných příkladů, nálezů a objevů zajímavých zvuků a témbrů pomocí sluchátek HD 800 bych mohl jmenovat mnoho.
Velkou radost jsem měl z poslechu alba The Red Shoes od Kate Bush. Toto album je na většině zvukových aparatur naprosto neposlouchatelné, protože má nepříčetně vytažené výšky, které se do uší zahryzávají jako rozzuřená cirkulárka. Sennheiser HD 800 sice tuto nahrávku také reprodukují s velmi výraznými výškami, ale překvapivým způsobem zde zmizela nepříjemná agresivita a zůstal sice značně výstřední ale zároveň velice zajímavý témbr bez „cirkulárkového“ zkreslení, který rozhodně stál za poslech. Nikdy dříve jsem si toto zvukově kontroverzní (a hudebně skvělé) album neposlechl tak dobře, jako pomocí sluchátek HD 800. Nádherným zážitkem byl také poslech alba Never for Ever, které mám od Kate Bush nejraději. Přestože mám toto album naposlouchané tak, jako málokteré jiné, tak jsem si některých zvuků v nahrávce nyní všiml poprvé. A především Sennheiser sugestivním a vtahujícím způsobem zobrazila to, co považuji v hudbě a zpěvu Kate Bush za geniální.
Představovaná sluchátka vás zřejmě nesrazí z křesla na koberec hned v prvních vteřinách, nenadchnou úplně fatálně a na doraz na první poslech. Jejich kvality jsou relativně nenápadné. Ale čím déle je budete průběžně poslouchat, tím více možná budete zjišťovat, že jiná sluchátka už používat nechcete.
Cena: 26 800,- Kč
--- --- --- --- ---
KLADY
+ V rámci elektrodynamických systémů referenční neutralita přednesu - rekordní čistota reprodukce v celém kmitočtovém pásmu
+ Zvuková koherence - bezchybná integrace výšek do celku
+ Vzhledem k velkým rozměrům sluchátek příjemný komfort nošení
+ Luxusní provedení včetně vyměnitelného signálového kabelu
ZÁPORY
- Přísně lineární kmitočtová charakteristika nemusí oslovit vyznavače mohutně zvýrazněných subbasových tónů
- Komfort nošení není až tak samozřejmý a nenápadný, jako u některých skladných sluchátek na ven
- Při relaxačním poslechu vleže může trochu překážet robustní konstrukce mušlí, temenního mostu či podlouhlých konektorů signálového kabelu na straně sluchátek
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Panter s.r.o.
Tel.: 241 040 940, Fax: 241 445 020
www.panter-praha.cz - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
