S trochou nadsázky lze říci, že posluchač často „slyší to, co vidí“. Tímto subjektivním jevem se možná částečně zabývá také obor psychoakustika. Když vidíme plechovou jazzovou trubku, tak podvědomě v duchu slyšíme „plechový“ zvuk, a to ještě dříve, než jazzman zahraje první tón. Při spatření dřevěného hoboje automaticky předpokládáme cosi jako neagresivně „dřevěný“ témbr nástroje. Velká reprosoustava evokuje pocit „velkého“ zvuku, malá naopak. Od papírové membrány reproduktoru očekáváme příjemně starodávný a nostalgicky zabarvený zvuk celulózového kónusu, kdežto kovovou membránu již předem slyšíme znít tvrdě a nepříjemně kovově. Avšak někdy může jít o nesprávný předpoklad. Ve skutečnosti mohou působit některé z papírových kónusů třeba velmi neutrálně, jiné nepříjemně agresivně a reproduktor s kovovou membránou může naopak překvapit až příliš měkkým, nevýrazným, zastřeným či matným charakterem reprodukce. Zaleží na konkrétní konstrukci membrány a celého reproduktoru, obvodu kmitočtové výhybky atd. K high-endovým přístrojům je prozíravé přistupovat bez předsudků, protože zdaleka ne všechno zní tak, jak to působí na pohled. Jedno je však jisté: elektrostatické reprosoustavy obvykle mívají nejen průhledné membrány, ale také průzračný zvuk. Zde bývá viděné se slyšeným v subjektivně-objektivní shodě.
Transparentní projev elektrostatů však není dán průhledností jejich membrán, ale především faktem, že fóliová membrána je extrémně lehká. Elektricky vodivá pokovená vrstva na fóliové membráně je natolik tenká, že je skrz ni vidět. Průsvitné jsou také membrány nyní recenzovaných dipolárních elektrostatických reprosoustav 400i holandské firmy Final Sound, založené v roce 1991. Poznamenám hned v úvodu, že v rámci high-endové kategorie jde o cenově dostupný model. Špičkové elektrostatické reprosoustavy bývají velmi drahé, a to, co mne zaujalo na jmenovaném modelu, je kombinace mimořádně průzračného zvuku a relativně příznivé ceny. Maloobchodní cena páru reprosoustav 400i v základním provedení je 79.990 Kč, což sice není úplně zanedbatelná částka, ale i přes to se může jevit jako výhodná, pokud přihlédneme ke skutečnosti, že jde o perfektně znějící elektrostaty. Nutno však dodat, že je prakticky nutné přikoupit subwoofer, například některý z firemních modelů. Reprosoustavy a subwoofery Final Sound jsou značně variabilní a umožňují vytváření různých kombinací od klasické stereofonie až po multikanálové domácí kino. Navíc elegantně ploché elektrostatické soustavy, vyráběné v různých velikostech, výborně ladí s designem současných plochých televizorů. Potěšilo mne však, že jsem mohl po dobu několika týdnů z těchto čistě znějících reprosoustav průběžně poslouchat „pouze“ hudbu, a to bez vyrušování pohyblivými obrázky na ploché či jiné obrazovce.
Elektrostatický sendvič
Model 400i, vysoký 125 cm a široký 27,5 cm, na první pohled vypadá podobně jako klasické elektrostatické soustavy se symetrickou dvojčinnou konstrukcí push - pull. Průhledná fóliová membrána (elektroda), z akustických důvodů rozdělená na několik různě širokých vertikálních pásů, je napnuta mezi dvěma pevnými perforovanými elektrodami, nazývanými též statory.
U obvyklé konstrukce je na pokovenou membránu přivedeno pouze stejnosměrné polarizační napětí a do obou vnějších statorů je ve vzájemně opačné polaritě přiveden shodný vysokonapěťový hudební signál. Konstruktéři firmy Final Sound však navrhli inverzní řešení funkce elektrod, které bylo patentováno v roce 2006. Na rozdíl od zmiňovaného klasického invertoru, přivádějícího vzájemně obrácený hudební signál ke dvěma vnějším statorům, je v konstrukci Final Sound přiváděn vysokonapěťový proměnný hudební signál naopak na membránu. Statory jsou nyní statické i v elektrickém smyslu, protože je k nim ve vzájemně opačné polaritě přivedeno stejnosměrné polarizační napětí.
Mezi hlavní výhody popisovaného řešení patří skutečnost, že hudební signál je rozdělen na několik úrovní a přiveden k samostatným vertikálním segmentům fóliové membrány. Jednoduše řečeno z jednoho úzkého pruhu membrány vyzařují především výšky a z jiného širšího pásu střední a nižší tóny. Tím lze dosáhnout nejen vzorné kmitočtové linearity, ale také rovnoměrnou směrovou vyzařovací charakteristiku v relativně velkém horizontálním úhlu, a to při zachování zcela plochého tvaru elektrostatického panelu. Popisovanou konstrukci lze částečně přirovnat k vícepásmovému systému. Zatímco například Martin Logan řeší problém horizontální směrové charakteristiky výšek výrazným vyklenutím statorů i membrány, resp. konvexním elektrostatickým panelem, technologie Final Sound používá svislé pásmové členění membrány při zachování plochého tvaru panelu.
Ve vertikálním směru je u celkově svisle orientovaného elektrostatického panelu vyzařovací charakteristika výšek pochopitelně směrová (rovnoběžně přímková), avšak membrána modelu 400i je vysoká cca 114 cm, čemuž zhruba odpovídá i výška poslechově optimálního akustického pole. Navíc panely postavené na přibaleném podlahovém podstavci jsou mírně zakloněné, což je výhodné pro přibližné směrování vyzařovaného zvuku k pozici uší posluchače. Zkrátka při praktickém poslechu podlahových reprosoustav 400i můžete pohodlně ležet na nízké pohovce, seděl v křesle anebo si sednout třeba i na vysokou barovou stoličku, a stále se budete nacházet v optimálním akustickém poli.
Zdroje zvukového signálu a elektrické energie
Reprosoustavy jsou v dolní části zadní strany opatřeny standardními terminály pro připojení výstupu ze zesilovače pomocí obvyklých reproduktorových kabelů. Svorky umožňují připojení kabelu pomocí banánků, plochých vidlic tvaru „U“ či odizolovaného vodiče. Soustavy byly během poslechu připojeny k dvoukanálovému výkonovému zesilovači Dudek DPA 386 SE a také ke zcela nové verzi integrovaného zesilovače Sroll Lyric s CD transportem téže značky. Výstup ze zesilovačů je uvnitř reprosoustav přetransformován na již zmiňovaný vysokonapěťový signál a přiveden k jednotlivým segmentům fóliové membrány. Dodám, že nominální impedance reprosoustav Final Sound je 4 ohmy. Výrobcem doporučený zesilovač k modelu 400i by měl disponovat výkonem větším než 50 W, což jmenované testovací zesilovače s rezervou splňují.
Ke každé reprosoustavě je přibalen nevelký síťový adaptér se stejnosměrným výstupním napětím 12 V, který se připojí do zdířky na zadním panelu soustavy. Popis zprovoznění soustav 400i možná působí složitě, ale v praxi je velmi jednoduché. Určitý čas pro nutné experimentování však vyžaduje vyladění aktivního subwooferu.
Transparentní zvuk
Soustavy jsem poslouchal v kombinaci s dostupným subwooferem Final Sound S110, jehož pořizovací cena je 13.990 Kč. Jmenovaný subwoofer má klasickou basreflexovou ozvučnici, je osazen jedním elektrodynamickým reproduktorem celkového průměru 203 mm a jeho vestavěný zesilovač disponuje výkonem 110 W. Jde o poměrně dynamicky znějící přístroj, kterému nechybí drajv, avšak podle mého názoru nedosahuje zvukové neutrality firemních elektrostatických soustav. Určité zabarvení přednesu hlubokých tónů je při soustředěném poslechu přece jen patrné. Zároveň je fakt, že například energeticky náročné údery na velký symfonický buben vyzněly až překvapivě mohutně a důrazně. A působivě impozantním způsobem byly reprodukovány masivní hluboké tóny velkého bubnu v druhé skladbě na albu Eallin charismatické Mari Boine. Avšak během reprodukce „rychlé“ basové linky (baskytary či kontrabasu) nepůsobil subwoofer S110 natolik brilantně, aby mohl tvořit skutečně rovnocenného zvukového partnera extrémně rychlým elektrostatickým soustavám.
Využil jsem také možnost vyzkoušet pevněji znějící subwoofer Cabasse Santorin 21, jehož „rychlejší“ projev se mi v kombinaci s elektrostaty líbil více. Pokud bych se však stal majitelem průzračně znějících soustav Final Sound 400i, tak bych určitě nelitoval vynaložit větší finanční částku za odpovídající špičkový subwoofer, a u shodného dovozce bych se porozhlédl po některém z vyšších modelů značky Velodyne.
Recenzované elektrostatické soustavy si určitě zaslouží úplně ten nejlepší subwoofer, jaký můžete sehnat. Kromě faktu, že z pochopitelných fyzikálních důvodů nemohou účinně reprodukovat nejnižší tóny (jde o otevřený dipól, účinně vyzařující od 65 Hz výše), na jejich projevu nenalézám nic podstatného ke kritice. Díky dipólové konstrukci mají zhruba osmičkovou vyzařovací charakteristiku, což znamená, že příliš nevyzařují do stran. Avšak to podle mého názoru není nevýhoda, ale naopak výhoda. Na rozdíl od všesměrově vyzařujících reprosoustav nejsou u dipólů Final Sound přímé zvukové vlny, přicházející k uším posluchače, tolik rušeny zpožděnými vlnami, odraženými od bočních stěn poslechové místnosti. Tato výhoda se projeví obzvlášť patrně v akusticky méně tlumených místnostech s převahou architektonicky čistých prázdných stěn. Obdobná výhoda se také týká již popisovaného rovnoběžně přímkového vyzařování soustavy ve vertikálním směru. Také zde může přijít vhod skutečnost, že Final Sound prakticky nevyzařuje výšky ke stropu ani k podlaze.
To, co mne pozitivně překvapilo, byla velmi vyrovnaná vyzařovací charakteristika v pravolevém směru, o které jsem se již částečně zmiňoval v technické části recenze. Tak vzornou vyrovnanost vyzařování výšek jsem od zcela plochých panelů nečekal. V širokém a vysokém akustickém poli se můžete před reprosoustavami 400i pohybovat ve velkém rozsahu vpravo a vlevo, a také nahoru a dolů, a soustavy budou mít prakticky stále stejný zvukový charakter.
Hlavní zvukovou vlastností soustav Final Sound je senzační zvuková čistota, magická průzračnost a také přirozená spojitost reprodukce od vyšších basů až po nejvyšší tóny. Soustavy 400i zní natolik přirozeně, že je snadné zapomenout na jejich přítomnost a oddat se poslechu hudby.
Kmitání membrány vzniká odpuzováním shodných a přitahováním opačných elektrických nábojů mezi elektrostatickými poli statorů a proměnným polem pokovené lehoučké fólie, a to rovnoměrně v celé její ploše. Tím je dosažena senzační přesnost, rychlost a transparentnost reprodukce. Díky extrémně přesnému přenosu rychlých tranzientních signálů je přednes bohatý na množství detailů. Ty jsou však servírovány nenásilným způsobem.
Množství výšek, které jsou dokonale integrovány do celku, považuji za optimální. Případný triangl v symfonickém orchestru zní velice čistě, věrně a přesně, a přitom neokázale. Nevyčnívá z reprodukce. Cinknutí trianglu působí zcela samozřejmě. Totéž lze napsat o sykavkách jazzových či popových zpěvaček. Jsou jasně zobrazené, perfektně čitelné avšak bez agresivních „roztřepených“ záznějů, které bývají slyšitelné u některých klasických elektrodynamických vysokotónových reproduktorů s kalotovou membránou.
Jednoznačnou pochvalu zaslouží také reprodukce pásma vyšších basů a středů. Opět použiji výrazy extrémní čistota a transparentnost, pomocí kterých lze alespoň částečně popsat sluchem vnímanou zvukovou kvalitu. Mezi další zvukové lahůdky patří realisticky zobrazený a vyrovnaný zvuk klavíru, potvrzující věrnost přednesu soustav.
Líbí se mi také schopnost věrně reprodukovat pestrost a bohatost světa zvukových barev hudebních nástrojů v nejrůznějších (nejen akustických) hudebních žánrech. Kromě množství akustického jazzu, komorní i symfonické huby atd. jsem si s chutí poslechl zvukově velmi „suché“ (ale historicky důležité) album Discipline od King Crimson. Final Sound 400i si nebraly servítky a bez diplomatických obalů přesně reprodukovaly onu typickou „suchost“ nahrávky. Přenesly ji natolik precizně, že její specifický zvukový charakter nesmlouvavě vytáhly na světlo a tím ji učinili ještě působivější. Elektrická kytara Roberta Frippa působila velmi pikantně a především objevně, jako kdybych ji poslouchal poprvé, a aristokratický styl hry bubeníka Billa Bruforda byl zobrazen skutečně transparentně. Kultivovanost jednotlivých úderů na bubny a činely zde perfektně vynikla.
Na závěr dodám, že testované elektrostatické soustavy disponují vzdušným a plastickým zobrazením prostorové scény. Senzačně prostorově a reálně působí například reprodukce vokálních sborů. Final Sound 400i považuji za velmi zdařilé reproduktorové soustavy, pomocí kterých lze demonstrovat zvukovou věrnost.
K testu ochotně zapůjčilo High-End Audio Studio ( http://highend.cz/ ).
Cena Kč 79 990,-
