ELAC, firma poctivě německá, patří k nejzavedenějším jménům v oboru reprodukce zvuku. 90 let, to už je panečku tradice. Dlouholetou stálicí v katalogu firmy jest série 300, v dnešních dnech obsahující pouze mikroskopický model BS302 a přeci jen větší, ač stále velmi malý a kompaktní BS312. Když pak říkáme „dlouholetou“, znamená to již od roku 1995, kdy vznikl v hlavě tehdy nového vývojáře ELAC Rolfa Jankeho model Elegant 305, při němž byla poprvé nasazena síla počítačových simulací.

Modely této řady poznáte velmi snadno – může za to hlavně ozvučnice z kovu a také proporce, které se soustředí na dosažení co nejmenšího pohledového profilu, což však nahrazují relativně až nezvykle výrazným protažením do hloubky. BS312 vpředu nabízí pohled pouze na dvojici měničů, kolem nichž je jen nejnutnější množství materiálu, středobas se téměř dotýká tří ze čtyř hran obdélníkového čelního panelu v dosti technicistním střihu.

Podlouhlé kovové pouzdro je po bocích okrášleno trojicí horizontálních prohlubní, které trochu připomínají oblíbené „rychlé pruhy“ na automobilech. Dozadu se toho pak také zrovna mnoho nevešlo, což je s ohledem na rozměry logické. Najdete tu vaničku s jedním párem terminálů, ty jsou zato bytelné a příjemné na omak i utahování. Nad nimi je výdech bassreflexového nátrubku, poctivě zaoblený.

Vnitřní prostor je využit na maximum, horizontální přepážkou je rozdělený na dvě spojené prostory, frekvenční výhybka je také uložena ve dvou patrech, což je ale vlastně dobře a představuje to naplnění známého rčení „z nouze ctnost“.

Malé BS312 jsou samozřejmě koncipované jakou dvoupásmové, na výšky byl zvolen nevyhnutelně firemní Air Motion Transformer reproduktor JET 5, pro středy a basy kónická membrána o průměru 11,5 cm. I ona nese charakteristický rys měničů ELAC – označení AS-XR říká, že jde o hliníkový sendvič (konkrétně vrstvičku hliníku na základním papírovém tvaru) a že má „krystalový“ povrch s mnoha zlomy, které pomáhají optimalizovat pevnost a vůbec celkové chování reproduktoru.

ELAC udává dělící frekvenci reprosoustav na relativně vysokých 3 200 Hz, celkovou frekvenční odezvu pak od 42 do 50 000 Hz. V jakém tolerančním pásmu to platí ovšem nevíme. Citlivost dosahuje standardních 87 dB při 2,83 V na 1 m při poctivé deklaraci reprosoustav jako čtyřohmových, přičemž jejich impedance prý klesá až na 3,4 ohm na 280 Hz. Reprosoustavy váží nečekaných 7,2 kg a to při šířce jen 12,3 cm, výšce 20,8 cm a hloubce 28,2 cm.

Model BS312 jsme mohli poslouchat v prostorách pražského studia AV Center, kde jim sekundoval zejména MODEL 40n od Marantz a kabeláž ze středu nabídky firmy Cardas, porovnávat jsme mimo jiné mohli s firemními FS247.4.

Prvním dojmem byl při poslechu ve vlastně dosti nepřiměřeně velkém prostoru naprostý wow efekt v tom slova smyslu, že oči očekávají zvuk malý, adekvátní proporcím ozvučnic a měničů a on z BS312 vylézá přeci jen relativně citelný objem, neočekávaný zejména na nejhlubších oktávách „Remember Hymn“, kterou složil John Ambercrombie pro své starší album a zde ji hraje s Robert Balzar Trio („Tales“ | 2008 | Robert Balzar | 9802115026 2). Skutečně máte pocit, že basová linka není jen naznačená, byť samozřejmě ty úplně nejhutnější oktávy tu opravdovou plnost nemají a vidíte, jak výrazně malý středobas pracuje. Artikulace ovšem rozhodně ušla. Cítíte také, že to je bas laděný u ELAC v tom smyslu, že se snaží opřít se do váhy ještě trochu víc kolem ladící frekvence celé soustavy.

Dle „While I Play“ od Bee Gees („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) bylo jasné, že tu panuje přirozená soustředěnost na řečové pásmo a taková ta potěšující konkrétnost této oblasti, vlastní menším, dobře sladěným dvoupásmovkám. Líbila se nám celková pevnost, stejně jako dobré rozlišení. Vokál ční s lehkostí a dobrou samozřejmostí nad nástroji, byl také solidně komplexní. Zvuk plyne nenásilně a rozhodně proporcemi přesahuje očekávání, je to srovnatelné nejen s klasicky velkými, ale pocitově i většími regálovkami, ELAC umí „vyrobit“ realisticky velké nástroje.

Svižný vysokotónový reproduktor pracuje dle očekávání k plné spokojenosti, detailů na činelech a dalších kovových perkusích v „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) bylo požehnaně, byly čisté, klidně prezentované, bez nepřirozených ostrostí či agrese, zato rychlé a snadno čitelné. BS312 nemají žádnou efektní pronikavost nebo zdůrazňování, přesto je výšek v celém rozsahu právě tak akorát.

Gershwinova „American in Paris“ (Riccardo Chailly / Katia & Marielle Labéque | „Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2) šlapala s obdivuhodnou porcí odvahy, dobrou plností a v utaženém, kontrolovaném stylu. Jinými slovy, ani velký orchestr s houpavou hudbou nepostrádá sílu a opět dochází na pocit, že zvuk je větší a sytější, než by proporce slibovaly. Kde je potřeba, umí malé reprosoustavy také „šťouchnout“, jakkoliv zatlačíte-li na ně a budete po nich žádat vysoké hlasitosti ve velkém prostoru, jednoznačně vám ukážou fyzikální limity. Na tom ale není nic špatného, až k takovému bodu jsou vzorně úderné a dynamické, jak jen to vyšší třída hi-fi vyžaduje.

Pevný zvuk vespod a čistota středů a výšek nabízí čistý a velmi důstojný poslech i v mnohovrstevnaté „O przychodze sam, jako kazales, Królu“ od Karola Szymanowského („Complete with Sir Simon Rattle“ | 2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4). Je to vynikajícím způsobem kompaktní a konkrétní zvuk, za dané peníze sotva poptávat víc – může za to hodně ono zmíněné bezmála minimonitorové kouzlo ruku v ruce s utaženou soustředěností. Množství detailů v nejvyšších sférách je rozhodně nadstandardní, JET 5 je velmi informativní, část pásma zpracovávaná středobasem má však také pěkné, byť v kontextu třídy zase ne výjimečné množství detailů.

Správně ustavené BS312 předestřely propojenou a opět až překvapivě dobrou hudební scénu v Mozartově „Houslovém koncertu č. 2 v D moll, K211“ se sólistkou Anne-Sophie Mutter („Violin Concertos Nos. 2 & 4“ | 1998 | EMI | 5 65539 2 7). Dokonce se objevil pocit hloubky, opět asi i díky zvuku, který je velmi soudržný a konkrétní. Dá se říct, že i v tomto projevují BS312 monitorové vlastnosti – pocit lokalizace zvuků je velmi dobrý, stejně jako celková čitelnost.

„Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4) byla zábavná – hlavně díky vlastně až skvělé rytmice, stavící na utažené kontrole a lehkém akcentu v oblasti ladící frekvence reprosoustav, díky čemuž všechno hezky zaklapává a ponouká vás pokyvovat si hlavou. Reprodukce má přirozenou plynulost, dokonce až jistou naléhavost. V kontextu nároků světa běžného hi-fi tu nic nechybí – hlas je jasný, hluboké tóny se sypou s ochotou a dobrou porcí energie, zatímco výšky dotváří lehkost, vzdušnost a pocit dobrého rozlišení. Všechno prostě funguje, jak už to u vypilovaného produktu má být.

Kompaktní ELAC BS312 jsou svým pojetím neobvyklé a vlastně tak úplně nezapadají do moderní doby, žádající výraznou estetičnost nebo jistou míru efektu vizuálního i zvukového. Jsou to účelně konstruované reprosoustavy, které chtějí na minimálním prostoru nabídnout výkony srovnatelné s mohutnějšími konkurenty a daří se jim to. Navíc leckteré z nich předčí tím, jak pevně, konkrétně, napnutě a přitom se sebevědomým nadhledem hrají, jak kompaktně a homogenně přednášejí a jak dobře dokážou vtáhnout do hudebního dění. Samozřejmě mají nějaká svá lehká omezení, ale velmi informativní vysokotónový reproduktor s disciplinovaným středobasem umí načrtnout hudbu s přesvědčivostí a zábavností bez potřeby k ní něco výraznějšího přidávat. Jde o specifické, ale kouzelné malé bedničky…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, menším zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké množství reprosoustav rozčleňujících prostor,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ve volném prostoru sbírají BS312 energii od 60 Hz, což je s ohledem na jejich proporce vlastně velmi slušný výsledek, v menších prostorách a u zdí lze očekávat odezvu klidně již kolem 50 Hz. Nebýt zvýraznění v oblasti kolem 300 Hz, šlo by navíc o odezvu velmi solidně vyrovnanou, byť je tu vidět u o něco výraznější aktivita vysokotónového reproduktoru od cca 4 kHz výš. Výškáč také relativně svižně ztrácí energii pod bočním úhlem, což znamená, že by BS312 mohly být celkem citlivé na správné natočení k posluchači, zato nebudou tak citlivé na interakci s nezatlumeným prostorem.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Poslechová výška je víceméně nastavena tak, aby správná frekvenční odezva byla v ose výškového reproduktoru – je tak vhodné použít kvůli jejich malým rozměrům spíše vyšší stojany.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

V oblasti mezi 100 a 200 Hz je znát trochu vyšší než obvyklé celkové zkreslení, je to možná důsledkem „tlačení“ reprosoustav do hlubších tónů při menším objemu.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladící frekvence celého systému je posazena na úroveň cca 65 Hz, impedanční minimum je někde těsně pod 4 ohmy. Na průběhu impedance nejsou znatelné žádné malé nespojitosti či jiné artefakty, které by prozrazovaly vnitřní rezonance, celkový průběh pak není nijak zvlášť náročný či záludný. Jde o vcelku průměrnou zátěž, která by nicméně při poslouchání komplexnějšího materiálu a vyšších hlasitostech asi ocenila dobrý zesilovač s jistou rezervou.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Hlavní rezonanční kmitočet je posazený relativně nízko, zato téměř nevyčuhuje z šumového dna měřícího aparátu a dá se říct, že kovový skelet reprosoustav je příkladně pevný.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 46 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ super kompaktní rozměry

+ nabízí relativně slušný bas na danou velikost

+ kouzlo dvoupásmové soustředěnosti kolem středů

+ svižnost a čistota výškáče

ZÁPORY

- logicky mají své limity v celkové dynamice a hloubce projevu

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet