Americký AudioQuest si posledních pár let celkem výrazně zakládá na tom, že svá napájecí řešení – ať už jsou to kabely, nebo je to některý z dostupných filtrů – posunul mílovými kroky kupředu a to zejména díky technologickému přínosu, který do vývojového procesu firmy přinesl Garth Powell a jeho tým. Je pak pravdou, že napájení je dnes už snad ne přímo zanedbávaný, ale stále možná trochu podceňovaný segment sestavy. Přitom naše domovy jsou stále plnější různorodého rušení od mnoha a mnoha zařízení všeho druhu a kvalitní filtr by tak měl být nedílnou součástí každé sestavy.

Pro poslechové řetězce z vyšší kvalitativní (a upřímně samozřejmě i cenové) kategorie připravili Američané sérii filtrů Niagara. Ta dnes sestává ze čtyř modelů, dimenzovaných zejména s ohledem na „zásobování“ zesilovačů (ale i počet zásuvek). Druhou nejdostupnější je verze s číselným označením 3000.

Jde v praxi o napájecí filtr komponentového rozměru (44,5 x 38,6 x 8,8 cm při váze 11,3 kg), kde zásuvky jsou kompletně na zadní straně, zatímco přední – mimochodem efektně lesklá, elegantně navržená a pěkně zpracovaná – stěna má krom ozdobných prvků také zapuštěnou spínací kolébku. Při jejím překlopení máte trochu pocit, že zapínáte celou elektrárnu. Zelená dioda tu pak signalizuje provozní napětí, červená při případném rozsvícení extrémní přepětí.

Vzadu pak najdete jednu zásuvku přívodní (klasický typ IEC, žádné vysokoampérové speciality) a sedm výstupních připojovacích pozic. Jsou pěkně zpracované, mají Schuko podobu. Nápis nad nimi indikuje, že mohou všechny dohromady poskytnout maximálně 10 A, jsou ale ještě rozděleny do skupin – vlevo je dvojice „High Current“, typicky určená pro zesilovače, vpravo pětice „běžných“ výstupů pro zdroje signálu a podobná nízkoodběrová zařízení. Zajímavostí je další kolébkový spínač, který přiřazuje částečně aktivní, částečně pasivní „napájecí korekci“, o které si popovídáme později.

Vnitřní prostor Niagara 3000 odhalí celkem jednoduchou, přehlednou konstrukci, které dominují dvě desky plošných spojů, silné kabelové cesty, krabička u přední stěny, připomínající jistič (snad proto ten pocit „nahazování elektrárny“) a velký válec, což je pouzdro onoho „korekčního“ systému.

Filtrační systém v Niagara 3000 je dle slov výrobce „pasivní filtr střídavého proudu s nejširším rozsahem v audio průmyslu“ a říkají mu Ground-Noise Dissipation. Součástí jsou stříbrné kontakty a tlusté vrstvy mědi na cestách, kudy proud prochází, ale také dva stupně filtrace. První (Level-X Linear Noise Dissipation) pracuje na všech zásuvkách, pokrývat má 21 oktáv s účinností více než 24 dB od 10 kHz do 1 GHz a má být málo citlivý ke změnám zátěže. Druhý filtrační stupeň je právě onen Ground-Noise Dissipation systém – jde o tři baterie blíže nijak zásadně nespecifikovaného filtračního systému. Stejně jako u první technologie, i zde je cílem odstranit vysokofrekvenční rušení.

Nakousnutý systém „korekce“ napájení spočívá prakticky v tom, že filtr má v sobě zásobárnu energie, díky níž umí vykrýt po dobu až 25 milisekund nestandardní nároky zesilovačů do výše 55 Ampér. To by mělo pomoci zabránit vzniku dynamické komprese v momentech hlasitých špiček.

Součástí Niagara 3000 je také nedestruktivní ochranný okruh, který zvládá až 6 000 V / 3 000 A. To by mělo bez problémů pokrýt cokoliv, co fyzicky dokáže projít domácím rozvodným systémem bez požáru.

Filtr Niagara 3000 jsme poslouchali v redakčních prostorách a to na čtyřech různých sestavách. Jednak primárně na Xavian Quarta v systému s OPPO UDP-205 a Métronome DSC1 na kabelech Nordost Heimdall 2, přičemž se zde srovnávalo s GMG Power Harmonic Hammer 3000P. V druhé sestavě s Emotiva ERC-4, Emotiva XSP-1, Emotiva XPA-DR2 a RME ADI-2 DAC FS se poslouchalo na kabelech ZenSati Authentica, Cable4 superblack a InAkustik přes KEF LS50 a GoldenEar SuperSub X. Porovnávalo se s IsoTek EVO3 Titan One a Genesis One. Třetí a čtvrtá sestava sdílí reprosoustavy Fischer&Fischer SN-70, v jedné variaci ale hraje Teac NT-503 s Grandinote Shinai na kabeláži Nordost Red Dawn, v druhé variaci Cambidge CXA81 s Cambridge CXC a kabely Dynamique Audio Horizon 2. Filtruje tu IsoTek EVO3 Sirius. Více o napájení, sestavách a příslušenství v pravém sloupci -->.

Zprvu je dobré zopakovat jako vždy a všude, že napájecí filtr nemusí být tím pravým ořechovým – třeba máte štěstí, váš elektrický rozvod je nový, pokud možnost oddělený od okruhu s ledničkou, lampami a bůhví čím dalším a ještě k tomu třeba nežijete ve městě, takže ve finále přínos takhle velké investice nebude odpovídající. Nejvíc se také vliv napájecího filtrování projeví u nejdostupnějších komponentů (kvůli limitované kvalitě filtrování v samotném zdroji v těchto komponentech) a naopak u nejlepších výrobků, kde je zase rozlišení už takové, že každá změna je nápadná.

Niagara 3000 měla nejmenší vliv na „spínané“ modely jako má Emotiva nebo RME, tam rozdíl slyšitelný sice byl, ale neproporční k dané ceně (to ale platí samozřejmě i pro osazené napájecí řešení od IsoTek). Naopak bez problémů filtr „ustál“ i proudově relativně náročné Grandinote Shinai, pozitivně slyšitelný vliv měl také na zdroje signálu, velmi markantní u Cambridge CXC, překvapivě dobře slyšitelné ale také u Métronome DSC1.

Po zapojení Niagara 3000 se zprvu zdálo, jako kdyby basu dokonce přibylo, což je vjem opačný, než je běžné. Když pak ale chvíli posloucháte kontrabas v „Upojenie“ ze stejnojmenné desky Pata Methenyho a Anny Marie Jopek (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8), uvědomíte si, že nejde o větší objem, nýbrž o větší razanci a konkrétnost basu, který se k vám dostává. Niagara 3000 ani výkonnější integrovaný zesilovač „neškrtí“, ale naopak svou de-facto baterií pomáhá náročné špičky řádně vyživit. Pointou ale bylo, že bas byl ve všech sestavách pevnější, se zřetelně lépe definovanými okraji a přitom se z něj téměř neztratil takový ten pocit bohatosti a velikosti.

Rázný sound nahrávky „So far so good“ od seveřanky Caroly („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) je ve finále zajímavě nahraný a jak mají některé nástroje až trochu „přebuzený“ zvuk, zrovna zpěvaččin vokál je sejmutý velmi bezprostředně. I když sám o sobě byl dominantou nahrávky, když přepnete komponenty ze zásuvky ve zdi do Niagara 3000, tak zpěv jako kdyby udělal notný krok kupředu, doslova se zformuje mimo plochu doprovodných nástrojů a ještě o krok se vyčistí. Jakkoliv má pak hlavní redakční sestava samostatný přívod a jsou v ní velmi kvalitní komponenty, stejně Niagara 3000 dokázala dodat hlasu pocit větší jasnosti i přítomnosti ještě jemnějších detailů – ne že by předtím rozlišení bylo špatné, ale jako kdyby zmizela s přítomností filtru jemňoučká vrstva závoje.

Řízná a tvrdá křáchnutí činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) Niagara 3000 v porovnání s klasickým nefiltrovaným připojením zněla mnohem kultivovaněji; až ostrá a za uši tahající stará nahrávka s vysokým podílem energie na výškách se jakoby uklidnila, takže můžete poslouchat bez urgentní potřeby stáhnout hlasitost při každém dopadu paličky na činel. Filtr také vnáší právě na vysokých frekvencích zřetelně lepší rozlišení, tu si všimnete, že činel doznívá déle, respektive jeho dozvuk se neztrácí mezi zvuky ostatních nástrojů, tam si zase všimnete lepšího podání textury – celkově je tu prostě více informací.

Když přijde na energickou a bohatou „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2), hutné syntetické spodní frekvence s velkou dynamikou jsou pevnější a důraznější, fyzicky citelnější, ani při vysoké hlasitosti pak nemáte pocit, že by se zesilovači nedostávalo energie. Skoro je to naopak, Niagara 3000 tu zjevně stačí. Možná by nedokázala poskytnout dostatečnou rezervu pro výkonnější monobloky při vyšších hlasitostech (typicky ve větších místnostech), ale běžný integrovaný zesilovač do 200 Wattů výkonu v běžném prostředí nevykazuje známky problémů nebo dynamické komprese kvůli nedostatečnému příkonu. Naopak celkově dynamika působila „bombastičtěji“ a to díky utaženější, kontrolovanější reprodukci.

Nejmarkantněji poznáte vliv napájecího filtru tam, kde je složitý hudební materiál a tedy každá drobnost, která zlepší jeho čitelnost je kvitována s povděkem. Tak třeba i až chaotická Mehldauova „Sabbath“ z desky „Largo“ (2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) dostane s lepším napájením také jaksi výrazně lepší řád a z čistého chaosu a změti zvuků povstane najednou zřetelnější rytmus, konkrétněji oddělené jednotlivé instrumenty (takže si najednou uvědomíte, kolik hráčů se tu účastní) a najednou nemáte pocit únavnosti při snaze sledovat všechno to zamotané dění. Celkový efekt filtrace by se dal přirovnat tak trochu k tomu, když hudbu o něco zesílíte – to máte také pocit, že všechno je „víc na dosah“.

Trochu opomíjený a ne moc často diskutovaný vliv filtrovaného napájení je ten, že hudební scéna se rozšíří a prohloubí, ať už je to čím chce. V porovnání s napájením přímo ze zdi byla stereo báze „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) zřetelně širší a zmizel pocit těžiště veprostřed mezi reprosoustavami, kolem kterého se všechno točí. S lepšími filtry se scéna ještě rozšíří a ještě prohloubí, ale už s Niagara 3000 máte výtečnou lokalizaci a hlavně pocit, že prázdný prostor mezi nástroji je skutečně prázdný, což podtrhuje jejich ohraničení a vnímání jejich proporcí. Chce se říct, že je to prostě „více stereo“.

Čistě z pohledu poslechového zážitku se dá říct, že Niagara 3000 nechává víc vyniknout jiskru hudby a více ukazuje, co je systém zač. Tak vlastně – trochu paradoxně – byl zážitek z „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) vlastně fakticky méně příjemný, než bez filtrace. V nefiltrovaném zvuku se totiž snáze ztratily nedokonalosti nahrávky a nebyla tolik cítit „deka“ ve středním rozsahu, kdežto po vstupu Niagara 3000 do řetězce zmizelo rušení a zůstala jen nahrávka samotná a její jaksi intenzivnější vnímání.

Tažení AudioQuestu za lepším napájením komponentů má v posledních letech velmi hmatatelné výsledky a práce Gartha Powella je rozhodně obdivuhodná, neb dokázal posunout AudioQuest v segmentu napájecích kabelů a filtrů k samé špičce toho, co je k dispozici. Za jeho práci a nápady si sice AudioQuest nechává řádně zaplatit, ale třeba konkrétně u Niagara 3000 dostanete pěkný, bytelný komponent, dostanete rozumný, pro většinu lidí naprosto dostačující počet zásuvek a dostanete řešení, které „uživí“ za běžných podmínek i silnější zesilovače při poslechu dynamických hudebních pasáží. V praxi tak pro mnoho sestav Niagara 3000 „už stačí“, přičemž zvukový přínos čistšího, „tiššího“ zvuku je zřetelný snadno a rychle.

Kč 80 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ „nepřidusí“ ani silnější integrovaný zesilovač

+ slyšitelný rozdíl oproti připojení do zásuvky

+ velmi pěkně se utáhne basová složka, aniž by ztratila drajv

+ dostatek zásuvek

ZÁPORY

- cenovka je poměrně tučná, ale filtr může být u běžných sestav „konečná“

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet