Roberto Barletta má za sebou (a přejme mu srdečně, ať ještě i před sebou) dlouhou kariéru – minul již milník půlstoletí sběru životních zkušeností, z toho více než 30 strávil navrhováním, zkoumáním a výrobou reprosoustav. 26 let z toho pak v Praze, kde budoval XAVIAN, malou firmičku, jejíž věhlas ovšem za to čtvrtstoletí přesáhl do nemalé části audiofilského světa, což je vlastně obdivuhodným úspěchem české značky. Na oslavu a jako jisté bilancování svých a firemních jubileí započal Barletta v roce 2022 vývoj projektu Virtuosa Anniversario, jenž se z „nové, lehce poupravené edice populárního modelu“ přetavil v průběhu času na „mimořádný koncept s ultimativními řešeními“.

Podlahový model Virtuosa si získal (zejména) mezi českými příznivci dobrého zvuku jisté jméno a prý je dodnes vyhledávaným kouskem, snad i proto oslavná limitka 50 párů Virtuosa Anniversario drží v základu podobné designové principy ozvučnice, ač tím tak nějak podobnost s původním modelem končí.

Aktuální Virtuosa Anniversario má tvar, který v portfoliu XAVIAN etablovala řada XN (ostatně tato série byla právě kvůli tomuto modelu probuzena zpět do života a je základem firemní identity už od roku 1997 a dob modelů XN 225, XN 230 či XN 325), tedy zakloněné čelo, sloužící pro časové sladění vyzařovaného signálu a štíhlou, leč relativně hlubokou ozvučnici.

V souladu s ideou původního designu tu najdeme kolem středového a výškového reproduktoru do elegantních tvarů výrazně sražené hrany, kterýžto prvek v méně nápadné šířce pokračuje i kolem spodní části čelního panelu. Oproti svým starším jmenovcům stojí Virtuosa Anniversario na robustním podstavci, který má integrované antivibrační nožičky Soundcare. Ty však lze vyjmout a díky závitu M8 nahradit libovolným řešením, které budete považovat za adekvátní.

Zadní panel je čistý, dokonale svislý a jen velmi nízko, skoro u podstavce najdete dva páry zakázkových reproduktorových terminálů XAVIAN, umožňujících plnohodnotný bi-ampingový provoz. Samozřejmostí je u firmy elegantní hliníková cedulka, na níž jsou všechny nezbytné údaje.

Konstrukce kabinetu spoléhá na nadstandardně tlusté MDF profily s ručním dýhováním či hlubokým klavírním lakem. Uvnitř skříně jsou tři nezávislé komory, tlumené bitumenem, rounem a filcem. Jednu uzavřenou sdílí středy a výšky (ta má smotaných 7 metrů česané ovčí vlny, kterážto hustota materiálu v daném prostoru nejlépe odpovídá frekvencím středního pásma, to jen pro zajímavost), druhá je určena pro basák a otevřená skrze na míru vyráběný dřevěný bassreflexový nátrubek. Už jeho výrazně elipsovitý tvar napovídá, že Virtuosa Anniversario sází na neobvyklé řešení stran osazení.

Jedná se totiž minimálně o jedny z prvních, ne-li úplně první standardně vyráběné reprosoustavy, které používají pro všechna pásma nejnovější generaci dánských měničů Scan-Speak Ellipticor, které se vyznačují mimořádně konstrukčně náročným řešením s eliptickou kmitací cívkou, dodávající měničům charakteristické pohledové vlastnosti, odlišující je od čehokoliv jiného z momentální světové nabídky.

Na výškách pracuje 3,8 cm široká membrána z ručně impregnovaného hedvábí s 12 cm hliníkovou planžetou, obkrouženou elegantním magnetickým krycím prvkem z kovu. Má tedy samozřejmě oválnou cívku a kruhově rozložené pole deseti neodymových magnetů pro maximální kontrolu.

O kousek níž se nachází reproduktor s gumovým závěsem, působícím vlastně úplně běžně, nebýt hodnotně působícího kovového magnetického kroužku a typického tvaru středové krytky. Protože tu však jsou, je jisté, že nejde o klasický koncept, ale opět o Ellipticor, tentokrát s průměrem 18 cm a membránou z papíru. Cívkou hýbá šestice neodymových magnetů.

Basům je vyhrazen velmi podobně pojatý, byť 21 cm široký měnič – také má papírovou membránu a šest neodymů (respektive celý „pohonný“ systém je identický, jen membrána větší a o něco těžší). Všechny tři měniče se párují v toleranci +/- 0,5 dB, aby průběh obou kanálů byl identický.

Výrobně náročným řešením je jednak geometrie membrány, která je není klasicky kónická, ale mají „curvilinear“ profil, což se do češtiny špatně překládá. Oficiální překlad křivočarý toho totiž představivosti moc nedá. Důležitý je i fakt, že středový vypouklý oválek prachovky je integrální součástí membrány, není tedy lepený jako u většiny měničů a to zvyšuje nejen pevnost, ale zároveň i dovoluje dosažení extrémní výrobní přesnosti a nízkých tolerancí.

Eliptický tvar cívky a magnetické mezery zaručuje podle všech dostupných informací výrazně nižší zkreslení, než u konvenčních řešení, stejně jako excelentní impulsní odpověď. Rozmístění magnetů pak umožňuje uchovat uprostřed velké množství prostoru, sloužícího pro účinné chlazení systému, následně dovolující vysoké zatížení.

Protože se však jedná o velmi pokročilou konstrukci, jde o reproduktory extrémně drahé – pro řádovou představu mohou být 5 – 10x dražší, než standardní koncepce. Dnešním kurzem přepočteno stojí šest měničů pro Virtuosa Anniversario bratru 136 000,- Kč, to je u reprosoustavy této cenové hladiny zcela nevídané. A obecně jde o poměr vstupních nákladů vůči prodejní ceně, který je naprosto neobvyklý.

Nešetřilo se nicméně ani na frekvenční výhybce, jakkoliv její konstrukce a zapojení jsou taktéž odvážně odlišné. První, čím se výrobce chlubí, je absence použití jakéhokoliv kondenzátoru. Ne zcela typické třípásmové řešení sestává z pouhých pěti součástek, zato pečlivě vybíraných a náležité (tj. opět finančně nákladné) kvality. Ohromná zapouzdřená basová pásková tlumivka se nachází kvůli váze a vibracím na samém dně ozvučnice, středo-výšková sekce je namontována zhruba uprostřed její výšky na vlastním tlumeném profilu. Protože se používají výkonné vybírané odpory s armádní certifikací, které je možno výrazně zatížit, jsou namontovány na hliníkových chladících profilech. V jejich blízkosti pak najdete další precizní tlumivky dánské provenience. Dělící kmitočty filtrů leží na 300 a 2 500 Hz.

Virtuosa Anniversario sice umně skrývají své skutečné proporce díky šikminám a relativně úzkému tělu, avšak přesto mají na výšku 108,8 cm, na šířku 26 cm a do hloubky 43 cm, přičemž podstavec sám má půdorys 34 x 51 cm, takže reprosoustavy nějaké to místo zaberou. Váha tomu pak odpovídá – 51 kg na kus.

XAVIAN udává frekvenční rozsah 37 – 20 000 Hz (-3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost mírně nadstandardních 92 dB / 2,83 V / m.

Reprosoustavy jsme měli možnost vyzkoušet v prostředí hostivického showroomu XAVIAN a to ve spojení se zesilovači Norma Revo IPA-140 a Riviera Labs Levante, kdy zdrojem byl primárně streamer EverSolo DMP-A6 a univerzální zdroj Norma DS-1. Propojeno bylo kabely XAVIAN Aulos a XAVIAN Mondiale II. K porovnání stály třeba Quarta Evoluzione či další reprosoustavy z portfolia firmy.

Stačilo prvních pár vteřin a bylo jasno, že zvuk, který umí Virtuosa Anniversario vykouzlit, je naprosto odlišný od všeho, co jsme zatím měli možnost slyšet (až na několik výjimečných custom projektů z podstatně vyšších cenových sfér). Měniče řady Ellipticor jsou…na to snad nejsou slova. Prakticky prostě nejsou, ta živost, ta rychlost, ta lehkost a rozlišení, to je tedy něco. A ve třídě tří set tisíc? Neuvěřitelné, velké značky by vám podobnou úroveň nabídly za tří, čtyř, klidně pětinásobek.

„Looping Leaves“ Laurenta Rochelle („Polychrome Sounds from the Underground“ | 2020 | Linoleum) stojí na jeho bas klarinetu a dalších výrazných hlubokých zvucích. Reprosoustavy mají mimořádně proměnlivý charakter, s Levante zněly jako poctivé vřelé áčko, s Normou zase jako studiové odposlechy. Společným jmenovatelem budiž zejména fascinující rychlost, stojící za nádherně přirozenou artikulací a ohraničením spodních tónů. Není tu na druhou stranu žádná subjektivně vnímaná hřmotnost, hutnost nebo pocitově mohutná váha – hloubka je však velmi dobrá, prostě jen utažená a neefektní. Minimálně tak, jak to zvládne zesilovač… Úžasná je hlavně bezprostřednost, taková ta famózně nenásilní pevnost všeho. Spousty odstínů, naprostý nadhled a konzistentní kvalita a charakter od nízkých úrovní až po koncertní hlasitost. Ani tam se reprosoustavy neroztřesou, neztrácí jistotu a zůstávají civilní, utažené, ale přitom ne vysušené. Přesnost, přesnost a zase přesnost, v tom chytře jednoduchá výhybka a měniče Ellipticor a s tím samozřejmě i Virtuosa Anniversario rozhodně výrazně vystupují z davu.

„Terrapin“ Syda Baretta („The Madcap Laughs“ | 1994 | nahráno 1968 | EMI | 7243 8 28906 2 1) je v zásadě velmi jednoduchá, vede ji jeho zpěv a drnkání na struny akustické kytary. A přesto umí i takhle zdánlivě nekomplikovaný záznam Virtuosa Anniversario rozklíčovat, ba téměř hmatatelně zhmotnit ve velkém a vzduchem dýchajícím prostoru. Jadrné, famózně čisté struny zvoní kovem, ale odlišíte díky fantastické čistotě i zvuk napjaté struny od zvuku trsátka – a přitom to není nic analytického, žádná studenost či odstup, žádná technika. Také vokál je vytěžený na maximum (vůbec ne špatné) kvality záznamu. Informativnost je navíc naprosto přirozená, tak snadná, tak volná, tak nenásilná jako snad nic jiného. Naprosto špičková je pak i holografie a výbušnost, benefity výjimečné rychlosti přednesu. S Normou pak Virtuosa Anniversario zní naprosto neutrálně, zatímco s Rivierou nabude v objemu, chytne barevnou bohatost, ovšem také rozlišení poskočí o dvě třídy. Měniče Ellipticor umí tohle všechno zprostředkovat s úplnou přesvědčivostí, ukážou vám každou nuanci, každý rozdíl, každou změnu.

Vysokotónová sekce bicí soupravy Kenny Elliotta v „A Baptist Beat“ (Jeff Goldblum & The Mildred Snitzer Orchestra | „Plays Well With Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) byla vystižená perfektně. Ne ve smyslu efektně, uměle zábavně nebo v nějaké jednotlivosti – prostě skutečně perfektně, kompletně tak, jak je v nahrávce. Dokonale jasně slyšíte rozdíl mezi zvukem jednotlivých činelů, každé kovové cvaknutí a cinknutí má fascinující přehlednost – od dopadu paličky či štětečku, představujících jeden zvuk až po doznění celé té třepotající se kovové plochy, což je zvuk zcela odlišný a přesto přirozeně propojený s tím prvním. Neexistuje tu ani náznak jakéhokoliv stresu či zkreslení, které by způsobovalo únavu, ostrost či cokoliv poslechově nepříjemného – špičkový záznam má také špičkovou kvalitu. Každý nový dopad ruky bubeníka přidá do reprodukce další vrstvu, která však nezastírá doznívání vrstvy předchozí, energie je perfektně kontrolovaná a čitelná, ať už super potichu nebo velmi nahlas, Virtuosa Anniversario se nezdají mít limity. I tady je jasně cítit, jak odlišné zesilovače jsme používali – třeba Norma má precizní soustředění, zatímco Riviera mohutnou, klidnou a samozřejmou otevřenost.

Pokud berete dynamiku jako příval zvuku a větší dynamičnost prostě jako větší příval, pak byste asi Virtuosa Anniversario za obzvláště dynamické neoznačili. Jsou utažené, kompaktní, precizně reagující a rychlé jako sprinter po dvojité porci kari. Pokud však dynamiku – troufneme si říci, že korektněji – vnímáte jako rychlost a schopnost v co nejkratší době odprezentovat co nejrozdílnější úrovně hlasitosti / energie, pak jsou nové XAVIAN jedinečné; respektive jejich osazení má fascinující potenciál (jde prostě o v zásadě revoluční novou generaci měničů), který tu zjevně není nijak zpomalen ani sítí frekvenčních filtrů a vyniká tak naplno. Virtuosa Anniversario patří k (ve druhém popsaném smyslu slova) nejdynamičtějším, nejrychlejším a nejbezprostřednějším reprosoustavám, které jsme měli možnost potkat a právě proto prakticky dokonale propouští kvalitu záznamu, elektroniky, kabelů, podložek…prostě všechno před nimi. Symfonické těleso Vienna Radio Symphony Orchestra, hrající „Koncert pro klarinet a orchestr III“ Maleka Jandaliho (Rachel Barton Pine / Marin Alsop / Anthony McGill | „Concertos“ | 2022 | Cedille Records | 0735131922029), bylo však pod famózní kontrolou. Virtuosa Anniversario excelují hlavně klidem, s nímž je hudba prezentovaná – sebevýraznější skok v úrovni energie se prostě stane, okamžitě, samozřejmě, bezprostředně a bez komprese. Nemáte pocit, že se třese podlaha nebo že by se dělo něco výjimečného, ale pak stačí přepnout jinam a vše se zpomalí, znekonkrétní, znejistí a vy teprve doceníte, jak svižné a okamžité Virtuosa Anniversario jsou. Je to atletická, konkrétní reprodukce, v níž má stejně snadnou dostupnost pro ucho jemné zaševelení činelu (to jsme mimochodem ještě nikdy dřív nezaslechli) jako mocné současné vzedmutí všech nástrojových sekcí. Ale hlavně – díky tomu, že dění je strukturované už potichu nemusíte nijak šponovat hlasitost a nervy sousedů či jiných členů rodiny, je živá radost poslouchat už na naprosto společensky akceptovatelných úrovních.

Špičková reproduktorová technologie (a chytře, čistě poskládaná a tím nezadušená) vykazuje také schopnost mimořádného rozlišení, ještě před pár lety sotva myslitelného, které však má nulovou techničnost, nulovou mechaničnost a slova jako „přirozený“ a „transparentní“ jsou tak naplněna ve svém významu až po okraj. „Factory Girl“ od skupiny Beoga („Live at Stockfish Studio“ | 2010 | Stockfish Records | 4013357405325) je skutečně hezký záznam, pečlivě vypucovaný a možná i trochu načančaný přesně podle stylu německého labelu. Rozlišení Virtuosa Anniversario je díky zvolenému technologickému řešení na danou finanční třídu naprosto unikátní – i výrazně výše na cenovém žebříku by bylo skvělé, ani v kategorii sedmimístné cenovky byste nos neohrnuli nad tou mírou detailů a lehkostí jejich prezentace. Přitom nejvíc fascinující je samozřejmost a homogennost, poslechová bezpásmovost. Jde o souvislý, organický, ultimativně transparentní zvuk – Norma hraje úplně jinak, Riviera zase úplně jinak a přitom oboje má famózní množství detailů. Je zde všechno (tedy s lepším zdrojem by toho třeba bylo ještě víc, fakticky prostě reprosoustavy nejsou tím limitem), úžasně snadno srozumitelné a přítomné. Neznáme jiný typ měničů, který by hrál takhle čistě a netechnicky zároveň. A implementace ve Virtuosa Anniversario nechává rozkvést jejich potenciál. Výjimečné je i to, jak snadno a naprosto neúnavně (snad díky rychlosti a prakticky absentujícímu zkreslení) můžete poslouchat dlouho, dlouho a dlouho. Cokoliv posloucháte pak vám bude minimálně chvíli připadat jaksi neostré, nejisté, nevyvážené a možná i pomalé.

„Hot Liquorice“ je energická bigbandovka Dicka Waltera („Pure Big Band – Part 1“ | 1993 | KPM Music | LC 2061), tedy nahrávka s mnohými prostorovými informacemi díky počtu členů zúčastněného tělesa. Maličko se nám zdálo, že v daném prostoru jsou Virtuosa Anniversario mírně náchylné na správnou pozici posluchače v pravolevé ose, že tu existuje jakýsi optimální sweet spot. Vertikální kupodivu ale nijak zásadně. I tady se ukázalo, že Virtuosa Anniversario jako houba vsávají potenciál, proudící po drátech a obvodech a hrají tak, jak hraje řetězec. Uhrančivá je propojenost celého stereofonního obrazu – scéna je subjektivně maličko zvednutá nad běžnou úroveň, trochu jako byste se usadili pod nízkým pódiem. Ani velký odstup kanálů nic neznamená, homogennost zůstává. Přesto mají tyto XAVIAN poměrně velké proporce zvuku a scény (že má krom pravolevé osy též naprosto jasně vykreslenou hloubku je jasné), nejsou efektně velké nebo pocitově nějak zvětšené. Buben je třeba relativně „nad realitou“, zatímco dechy naopak tenčí – podle mixu, podle pozice mikrofonů, naprosto realisticky v kontextu nahrávky. S Levante scéna ještě podstatně víc rozkvetla, zejména právě v předozadní ose. Tady už jsme v kategorii (ne finančně, avšak zcela jistě zvukově), kdy není třeba hodnotit, zda jsou nástroje oddělené, zaostřené, čitelné či kdesi cosi – tohle je špičkový high-end a dobrá nahrávka je prakticky holografická.

„In My Secret Life“ Leonarda Cohena („Absolutely Bass Voice“ | 2017 | ABC Records | HD-177) vyzněla se svou plnou záměrnou hedvábností, převisem basu a houpavostí. Nahrávka není rozhodně vyrobená tak, aby zněla věrně, má být krásná a pružná – a taková je. XAVIAN (zejména pak v kombinaci s Levante) hrají neuvěřitelně v klidu, sametově nádherně a über vyrovnaně, nikde nic nepřebývá, není-li to tak zaznamenané. Je to absolutně vyzrálý, luxusní, ničím nepřibarvený zvuk s napjatou, tuhou basou, táhlým vokálem s miliardou odstínů a přirozeně znějícími barvami nástrojů. Doslova se můžete vpít do reprodukce a rozpustit se v ní, je intenzivně emociální tím, jak je skutečná.

Nuž, začněme tím, že je třeba Robertovi Barlettovi pogratulovat k neobvykle odvážnému kroku – je dost pravděpodobně prvním, kdo pro (víceméně) sériový model reprosoustav zvolil nejpokročilejší, nejmodernější techniku světa reproduktorů, použil k ní odvážně jednoduchou, zcela transparentní frekvenční výhybku se špičkovými součástkami a to vše se rozhodl nabídnout světu za částku, která se vymyká tradičním kalkulačním vzorům, podle nichž by měla být troj až pětinásobná. Přidejte k tomu krásně zpracované tělo s dotekem luxusu dle nejlepších tradic XAVIAN a dostanete produkt, který je nezpochybnitelnou zvukovou referencí v základním smyslu toho slova, špičkou třídy (z logiky výše popsaných důvodů) a krásným, zábavným a při všem překvapivě tolerantním zvukovým průvodcem světem hudby. Měniče Ellipcitor jsou fascinující svou schopností předat i ty nejjemnější nuance (pročež si vychutnáte všechny své nahrávky naplno), sebedrobnější rozdíly (takže jakákoliv součást řetězce od elektroniky až po detaily jako jsou nožičky a podložky promění slyšitelně výsledek) a dynamické kontrasty – zvuk je prvoligově rychlý a tím bezprostřední, výbušný a hmatatelně konkrétní. A přes to všechno jsou tyhle fantastické reproduktory snadno poslouchatelné, vlastně tolerantní a neunavující. Právě takové jsou pak XAVIAN Virtuosa Anniversario, úžasný to dárek, který si značka dala (pravda, s lehkým zpožděním) k výročí svého čtvrtstoletí. Udělejte si radost – minimálně si jděte poslechnout, co všechno umí nejmodernější reprodukční technologie. A nebo ještě lépe – využijte možnosti mít ji doma, protože nikdo a nikde vám ji nejspíš takhle dobře a zároveň za takhle racionální cenu Ellipticor nenabídne. Bravo!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, na míru připravenými panely upravenou akustikou, byť celkově blízkou běžným domácím prostorům

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na grafu frekvenční odpovědi je vidět běžné ovlivnění akustikou místnosti (propad na 200 Hz, promítající se jako zdůraznění na 400 Hz atd.), ale jinak má ladění mírně svažitou charakteristiku, ústící podle všech vědeckých výzkumů v příjemné poslechové pocity. Je vidět, že vysokotónový měnič nad úrovní 10 kHz relativně rychle ztrácí energii, porovnáme-li jej s konvenčními konstrukcemi. Celkově však není nikde žádný problém, naopak pásmo zejména nad 500 Hz je výtečně čisté a perfektně navazující. Impozantně dobrá je pak také nesměrovost konstrukce – rozdíly mezi přímým a nepřímým vyzařováním jsou mikroskopické. Celkově je vidět, že – vzhledem k jednoduché výhybce – Ellipticor jsou měniče navržené jako homogenní celek. Využitelnou energii nabízí Virtuosa Anniversario už nad hranicí 30 Hz, což je vzhledem k proporcím výtečné.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Kupodivu i velké vertikální úhly mění frekvenční charakteristiku méně, než je běžným zvykem.

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Krycí mřížka je vzhledem k velikosti a tvarování poměrně drahým příplatkem, ale pokud ji musíte z estetických a/nebo praktických důvodů mít, budiž vám útěchou, že prakticky nijak výslednou reprodukci neovlivňuje a je zjevně pečlivě vymyšlená.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Toto je v praktickém světě jedno z nejdůležitějších měření, protože svým způsobem ukazuje chování celého páru reprosoustav v reálné vzdálenosti a prostoru. Na jednu stranu jsou tu vidět charakteristiky poslechové místnosti, na straně druhé ale nutno říci, že plynulost, tvar a spojitost naměřené křivky jsou vynikající – není to studiově rovný monitor, ale ladění pro ucho a hudbu, ostatně stačí pročíst studie třeba akustiků a vědců ze skupiny HARMAN, kteří se tomuto tématu velmi poctivě věnují na špičkové úrovni.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Výhodou konstrukce s takto čistě koncipovanou frekvenční výhybkou a měniči, které jsou navrženy tak, že tvoří už z výroby propojený celek, je obrovskou výhodou velmi čisté napojení pásem, které oba grafy ukazují.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedanční křivky je vpravdě unikátní – takhle prakticky čistě odporovou a rovnoměrnou zátěž pro zesilovač jen tak nevidíte. Je tu jen lehounce naznačený ladící bod bassreflexového systému kolem deklarovaných 37 Hz a dále pak už jen jemně stoupá. Zdánlivě nízká úroveň impedance nicméně nepadá pod 3 ohmy (minimum měřící systém ukázal na 3,1 ohm právě na 37 Hz) a v této třídě se očekává použití zesilovače s pevným velkým zdrojem, navíc linearita průběhu je zárukou nekomplikované zátěže. Připojte k tomu obdobně vyrovnaný a čistý průběh elektrické fáze a není se kde čeho bát. Ostatně, tvar celého průběhu velmi připomíná dávnou a mimořádně oceňovanou výhybku Sonus faber Extrema, která též nepoužívala žádné kondenzátory.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Z šumového dna akcelerometru jen jemně vystupuje hlavní rezonanční kmitočet systému na 450 Hz, ale velmi rychle se opět ztrácí. Konstrukce skříně je tedy velmi pevná, s ohledem na to, že materiál je klasické dřevo a ne kovy či různorodé exotické polymery, tak vlastně až neočekávaně pevná a nerezonující.

Výstup z akcelerometru při 2,83 V (červená) v porovnání s klidovým stavem ozvučnice (zelená)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 330 000,- - ořechová / třešňová dýha

Kč 360 000,- - černý / bílý klavírní lak

Kč 14 990,- - 1 pár magnetických mřížek

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

VIDEO

Prohlédněte si pro zajímavost video, v němž Roberto Barletta vysvětluje konstrukční principy Virtuosa Anniversario.

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásné zpracování ozvučnic

+ ultra transparentní

+ výjimečně atraktivní cena v poměru k výkonům – „velké značky“ by podobné výkony prodaly za několikrát tolik

+ čitelnost, rozlišení a struktura již od velmi nízkých úrovní

+ vysoká citlivost a lehké rozehrávání

+ skvostné rozlišení a pravdivost (a přitom neukazují limity vysloveně nepříjemně)

+ obrovský prostor s fascinující hloubkou

+ okamžitost, bezprostřednost, důraznost a výbušnost, živá energie

+ parádní celopásmová integrace a homogennost

ZÁPORY

- oproti běžné produkci mají ultra přesný a čistý, ale ne „tělesný“ bas

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: XAVIAN | www.xavian.cz | https://eshop.xavian.cz/