Riviera Labs patří mezi malosériové výrobce špičkové audio elektroniky s akcentem na krásu a částečně i luxus – ostatně co jiného byste od firmičky založené zkušenými audiofily roku 2017 v Pozzuoli, městečku spadajícím do neapolské aglomerace očekávali. Pod dohledem Vesuvu vznikají stroje s výrazným designem a zajímavými konstrukčními řešeními, jdoucími svou vlastní cestou.

Praktickým základem nabídky je integrovaný zesilovač Levante (tedy nepočítáme-li sluchátková řešení, která mimo jiné nejsou zase o tolik levnější), jehož pojmenování možná odkazuje na Rivieru di Levante, oblast táhnoucí se po pobřeží od Janova až k Toskánsku, ale třeba také na „východ“ ve smyslu východu slunce.

Tak či tak, fotografie přístroje reálně vlastně nevystihují jeho estetiku, košatou a s přídechem retra, zejména v champagne / zlaté kombinaci (ta černo / niklová působí zase velmi technicistně). Čelní panel se zhruba ve čtvrtině své šířky láme v oblasti, kde je zasazen mohutný motorizovaný potenciometr regulace hlasitosti, nebojí se nápisů v kurzívě ani frézovaného firemního loga. Přesto se nezdá být nějak ornamentální, stále má v sobě ducha italské elegance, ať už to tamní designéři zvládají jakkoliv (míněno napříč bezmála všemi italskými výrobky).

Rozhodně zaujmou výrazné knoflíky, které s mocným kovovým oporem a „přecvaknutím“ mění pracovní režim zesilovače (to ten vlevo), respektive vybírají vstup (tím vpravo). Ve spodní části najdete tři tlačítka – spínání, noční režim (ztlumí relativně silně zářící diody) a zapnutí sluchátkového režimu. To poslední tlačítko je samozřejmě vedle velkého a robustního 6,3 mm výstupu, protože Levante nebere sluchátkový poslech jen jako doplněk, ale jako plnohodnotnou paralelu ke klasickému stereu.

Boky komponentu osázel výrobce celkem výraznými chladícími žebry, také horní plocha je co nejotevřenější to jde, aniž by se snížila strukturální pevnost šasi. Zadní panel krom zlomu kopíruje provedení toho čelního. Vlevo nahoře jsou čtyři páry cinchů linkových vstupů (jeden můžete volitelně proměnit na phono při zakoupení dodatečného modulu), pod nimi ve vertikální orientaci jeden symetrický XLR vstup. Ještě kousek pod ním pak zemnící kolík. Reproduktorové terminály nejsou nijak zvlášť masivní, přesto se s nimi dobře pracuje a hezky drží kabely – jsou uspořádané do „véčka“. Zcela vpravo najdete napájecí zásuvku s vypínací kolébkou. Pro některé aplikace může být škoda, že není přítomen pre-out.

Každým svým krásně mechanicky zpracovaným detailem Levante dává ostentativně najevo, že nemusí jít klasickými cestami a hrdě volí vlastní stopu, se sebevědomým přístupem „berte nebo neberte“. Ať už jde o zakulacení rohů, volbu fontu, barevnosti, uspořádání vstupů a výstupů, všechno je prostě „po svém“.

Tak trochu specifický je i konstrukční přístup pánů z Riviera Labs. Třeba proto, že než začali kreslit a zkoušet, prostudovali si, jak naše ucho z fyziologického hlediska zkresluje vnímaný zvuk – citují třeba studii, že to může být až 10% u druhé harmonické při vyšším, ale ne šíleném akustickém tlaku 90 dB. A dále říkají, že kombinace ucha a mozku o tom ví, pročež je zkreslení „odstraněno“. Tento princip pak využívají i při ladění svých strojů, protože (dle jejich slov) je-li zkreslení zesilovače podobného typu a průběhu jako to v uchu, sami si jej při poslechu vymažeme z vnímání a zbude nám (teoreticky) dokonale čistý tón, i kdyby sám zesilovač měl naměřené vyšší zkreslení.

Když tedy konstruktéři popřemýšleli, rozhodli se postavit své přístroje na několika základních principech, které optimalizují zvuk „pro ucho“ a ne pro grafy a tabulky. Jednak tedy u svých zesilovačů ctí organický profil harmonického zkreslení, to je pilíř první. Druhou zásadou je absence celkové zpětné vazby a jen nejnutnější minimum té místní, obvody jsou navíc nastaveny na práci v čisté třídě A, kde to jen jde. Dále volí „rozumnou“ úroveň tlumícího faktoru zhruba 15 – 20 (prý to stačí a extrémní tisícové hodnoty jsou jen masáž ega, zejména v kategorii, kde se jaksi automaticky předpokládá pevný napájecí zdroj a reprosoustavy s jistou mírou citlivosti a rychlými měniči). Nakonec, ale určitě ne nejméně podstatné je soustředění na stabilitu napájecího zdroje a následně tedy i zesilovače za libovolné zátěže. To jde pak ruku v ruce i s minimalizací „nadstandardních“ obvodů jako jsou ochrany – respektive v tomto případě nejsou.

Levante dále sází na hybridní koncepci, který je podle Riviera Labs tou nejvhodnější cestou k dosažení výše popsaných cílů. Dvě triody ECC81 / 12AT7 (můžete si je měnit a s nimi i charakter zesilovače) s následným MOSFET bufferem slouží pro napěťové zesílení, sílu dodávají MOSFETy (šest sad VISHAY IRFP240 / IRFP9240 na kanál) – všechny části a celky se prý sice měří, ale výběr konkrétních součástek podléhá zásadně poslechovým výsledkům. Jak už bylo řečeno, ctí zesilovač firemní filozofii – pracuje v čisté třídě A (s výkonem 30 Wattů na kanál při 8 ohmech), byť konkrétně zde nabízí výrobce možnost přepnout do A/B, kde dostanete 120 Wattů (ale prvních 6 je stále v áčku), vše bez celkové zpětné vazby.

Vnitřní obvody jsou uspořádané způsobem známým spíše z elektronkových komponentů. Výkonové moduly jsou po bocích namontované na chladičích, předzesilovač je v přední části, napájecí zdroje (oddělené pro elektronky a tranzistory) jsou dole na šasi. Podstatnou část prostoru zabírá zapouzdřený transformátor.

Hlouběji však pánové z Riviera Labs svou konstrukci (patrně záměrně) nerozebírají.

Zesilovač není žádný střízlík – má šířku 44 cm, hloubku 49 cm a výšku 19,5 cm, přičemž váží důvěryhodných 30 kg.

Levante jsme poslouchali v showroomu XAVIAN ve společnosti EverSolo DMP-A6 a reprosoustavy Virtuosa Anniversario a to na reprokabelech Mondiale II a signálových kabelech Aulos. Pro porovnání byl k dispozici integrovaný zesilovač Norma Revo IPA-140. Delší čas pak Levate strávil v redakční sestavě – napájen přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, sycen signálem z Métronome DSC a napojen na KEF Blade One Meta. To vše přes kabely Valhalla 2 / Heimdall 2 od Nordost, s přídavkem KrautWire Super Symetric Gold. Na srovnání byl tradiční systém Norma SC-2 LN / Norma PA 160 MR. Sluchátkový výstup jsme podrobili hodnocení na Focal Clear v porovnání třeba s EverSolo DAC-Z8.

Ralf Gauck je německý baskytarista, který to dotáhl tak daleko, že má svou vlastní Signature řadu bezpražcových nástrojů. Jeho sólo v „Little Wing“, kterou si časopis stereoplay vybral na předváděcí CD „Ultimate Tunes 2“ z roku 2013, mělo v kombinaci s Virtuosa Anniversario fantastickou sílu. Bas byl perfektně utažený, špičkově rychlý a intenzivní, konkrétnost a drajv jsou daleko před čímkoliv, co má obvyklé „lampové ladění“. Tady není po nějaké zjemnělosti nebo měkkosti ani stopy, je to bas hluboký i fyzický. Jakmile přepnete do čisté třídy A, tak přijde o kousek své razance, zato se objeví ještě o kousek víc barev, víc mohutnosti, víc hloubky.

Ve spolupráci s KEF Blade One Meta byla hloubka ještě působivější, i když zase naopak rozdíl mezi třídou A a AB méně výrazný (byť v základu stejný – áčko je měkčí a bohatší, á-béčko tužší a důraznější). Levante má však i tady v nejhlubších polohách neskutečnou kontrolu, sotva pochopitelnou u integrovaného a sice drahého, ale ne šíleného přístroje. Záznam je vytěžený až k nejnižším zaznamenaným oktávám, naprosto samozřejmý a vyplňuje i vyšší desítky metrů čtverečních s noblesní samozřejmostí. I čistě áčkový režim má síly s přehledem na rozdávání, navíc pak jakousi hedvábnou pružnost a vřelost.

Sluchátkový výstup je trochu „menší“ a to ve všech směrech – nejde tak hluboko a nemá tak krásnou barevnou plnost, nicméně pořád jde o výtečný, třeba zrovna sluchátkům Clear plně adekvátní výstup, mnohem lepší, než bývají doplňkové moduly v zesilovačích. Definice je i tak zcela bezproblémová, zesilovač má za každých podmínek rezervu a velmi dospělou jistotu.

Zpěv Grace Slick v „Triad“ doplněný jednoduchou linkou akustické kytary („Crown of Creation“ | 2013 | nahráno 1968 | Culture Factory | 0819514010265) ukázal přes super transparentní Virtuosa Anniversario luxusní bohatost, kterou umí Levante vdechnout kdykoliv a čemukoliv. Měli jsme pocit skvostné velikosti, běžně slýchané spíše u velkých dělených systémů a také přehlednosti, která je…inu prostě normální. Většina přístrojů v přímém srovnání působí stísněně a opatrně, kdežto jediný integráč Riviera Labs má drajv, sílu a kontrolu, stejně jako mikrodetaily – slyšíte pohyby prstů po hmatníku, dotlačení struny přes pražec nebo každý zpěvaččin nádech. V čistém áčku navíc ještě okoření zesilovač reprodukci větší hutností a ještě přirozenějším pocitem těla, které je prakticky hmatatelné.

Dechberoucí, bezmála šokující živoucnost a intenzita jsou ještě zdůrazněné stylem Blade One Meta. Zesilovač má sice svůj vlastní styl, ale přesto jako kdyby hlavně amplifikoval charakter vašeho řetězce. Skvostný je způsob, jak rychle, intenzivně a přehledně umí Levante vykreslit hlas i kytaru, komplexní texturu strun a vůbec udržuje na výstupu pořádek. Možná stylový, elegantní pořádek, ale rozhodně špičkový. Vokál tu měl prakticky koncertní kvality, ta bezprostřednost, zaostření, pevnost a plasticita, to všechno vás skoro nutí se předklonit a vpít se do zhmotňovaných not. Je navíc fajn, že můžete zvuku dát v čisté třídě A více intimity, zatímco v A/B nakopnete drajv a sílu, aniž by jeden či druhý měly jakýkoliv deficit – jen si ladíte míru „krásna“.

Ve sluchátkách zůstal Levante excelentně otevřený, jde hlavně o tu až neuvěřitelnou svižnost, čistotu, otevřenost a autoritativní kontrolu, které tu pracují v kombinaci s lehounkým přídechem vřelosti. Žádná agrese, přesto bezprostřední výbušnost. Je ale pravda, že zesilovač umí vyživit reprosoustavy lépe, než sluchátka – stále však platí, že byste museli pustit třeba dvě tři desítky tisíc korun, abyste dostali takovýto sluchátkový výstup a to je setsakramentsky dobré.

Lampy a áčkové stroje (nedej Bože elektronky ve třídě A) mají často tendenci prezentovat cinkot činelů a další jemné, ostré a řízné vysokofrekvenční kovové zvuky s přidanou sladkostí a hedvábností. Levante také, ale jen velmi decentně, takže jasné perkusní tóny z „Feeling Alive“ od Agathe Jazz Quartet („Räumlichkeit & Transparenz Vol. 1“ | 2015 | stereoplay) mají spoustu odstínů a fantastickou výbušnost. Dozvuk je zahraný se skvostnou precizností, zaostřený a i jemné ševelení je parádně konkrétní. Zapněte třídu A a během dvaceti třiceti vteřin zesilovač přeladí do stylu, v němž je ještě více detailů, ještě jasnější barvy a ještě přirozenější textura, byť také celkově o něco měkčí prezentace.

Prominentnější výšky KEF Blade One Meta Levante rozhýbe naprosto excelentním způsobem – neztrácí se ani pod návalem basové energie, každý činel má naprosto distinktivní charakter a prásknutí paličky je rychlé, velmi blízké tomu ve skutečném světě. Bojíte-li se u áčka a elektronek zjemňování, tak tady nemusíte, protože tak řízný, jasný, rychlý a bezprostředně energický zvuk by mohl závidět lecjaký čistý tranzistor. Je to autentické a luxusně prokreslené.

Čistý a rychlý výstup najdete i na sluchátkovém konektoru, v kombinaci s Focal Clear, které mají samotná tendenci k říznějšímu projevu, zněl možná na výškách trochu sušeji, ale se stále excelentním rozlišením a s živoucí pronikavostí.

Kdo jiný by měl nahrávat Vivaldiho „Jaro“ a vlastně celý cyklus „Čtyř ročních období“, než tradiční římský komorní orchestr I Musici a hostující houslista Roberto Michelucci (1993 | Belart | 450 051-2). Jarně krásná, pozitivní hudba byla v interpretaci Levante překvapivě silná – 30 nebo 120 Wattů jsou evidentně relativní čísla, takový drajv a odhodlanou pevnost nenajdete občas ani u mnohaset wattových konstrukcí. Trylky houslí a viol jsou dokonalé, vše se nese primárně ve jménu okamžitosti, bezprostřední výbušnosti a přitom zvuku, která má váhu, objem i sílu. V pasážích „presto e forte“, kdy se sejde maximální snaha všech interpretů, cítíte pořád obrovský nadhled a rezervu zesilovače, čert ví, kde ji bere. V nízkovýkonném režimu čisté třídy A je možná reprodukce o špetku houpavější a uvolněnější, ale pořád má tu grandiózní sílu a energii.

Fascinující je, že i s KEF Blade One Meta si Levante pohrává s naprostou jistotou a úctyhodnou samozřejmostí. Zvukem byste patrně zatloukli hřebík do betonového profilu, kdybyste chtěli a to i v áčkovém režimu. Množství energie je prostě enormní, stejně jako vjem kontroly – nulová zpětná vazba a konstrukce s minimem prvků vedou k fascinující dynamické rychlosti, která je srovnatelná s násobně výkonnějšími obrovskými zesilovači. Hudba dýchá, má sílu islandských gejzírů a mocnost zimní coloradské laviny, nevyhnutelně mířící ke svému cíli. Tohle je reprodukce hraničící v intenzitě s realitou.

Sluchátkový zážitek pak byl o kus méně důrazný, přeci jen volnější, avšak stále příjemně zpěvný, vlastně primárně definovaný vlastnostmi a charakterem sluchátek. Zdálo se, že by Levante uhrál i o stupeň nebo dva kvalitnější sluchátka, přesto je dominantní ten pocit, že všechno má podstatu, tělo i velmi, velmi pevnou kontrolu.

„Keqrops“ pro klavír a 92 členný orchestr („Synephaï“ | 1986 | Decca | 476 5430) Iannise Xenakise, v Bulharsku narozeného a ve Francii tvořícího Řeka, kombinujícího vášeň k matematickým postupům kompozice a architektuře (jeho osobnost je komplikovaná podobně jako jeho hudba a pracoval i v ateliéru známého Le Corbusiera), zvládl Levante v kombinaci s hyper přesným zvukem Virtuosa Anniversario naprosto v klidu, s uhlazenou zralostí, bez tlaku, ale v úžasně učesané přehlednosti, nechávající vyniknout každou nástrojovou linku samostatně, jistě a pevně. Hřmot orchestru je bezmála perfektní, rozřazenost tónů připomíná hymnus konce dnů a vy jen sedíte s otevřenými ústy – všechno má své místo, všechno má svůj řád a konkrétnost je působivá i na půlmilionovou komponentu.

S bohorovným klidem Levante rozhýbe a zastaví i portfolio měničů KEF Blade One Meta, i tady je zvuk o dost lepší, než jsme očekávali. Divoká chaotičnost a drtivá intenzita nahrávky jako kdyby najednou dávala smysl, zesilovač vám dá prostor pochopit oč jde a proč je všechno takové, jaké je. Ani famózní dělená Norma nemá takovou schopnost vše rozčlenit a zpřehlednit, tady už se pohybujeme ve světě absolutního hi-fi, konkurujícího zážitku „naživo“.

Špičkové rozlišení proniká i do sluchátek, nicméně troufneme si říct, že v tomto případě už jsou to právě Focal Clear, která nestačí komplexnosti záznamu – mít nějaký o kousek vyšší model, patrně by ho Levante uhrál.

„That Old Feeling“ Paula Desmonda, Jima Halla a vokalistky Jackie DeShannon („Easy Living“ | 2000 | nahráno 1965 | rcaVictor | 74321747962) má hudební scénu zaznamenanou tak trochu „postaru“, bez moderní dokonalé holografičnosti, ale přesto nás nesmírně zaujalo, jak dokáže Levante roztáhnout a prohloubit obraz tak, že máte pocit, že se využívá celý rozměr poslechové místnosti. Proporce jsou velké, těla nástrojů sytá a přitom vše v pravolevém i předozadním směru působí excelentně celistvým způsobem. Virtuosa Anniversario vykreslují samy o sobě obraz spíše trochu výše, Levante ho třeba oproti Normě vytáhne blíž k vám, protáhle dál od vás a v pravolevé ose se skutečně jakoby zarazí až o stěny. V áčkovém režimu jsou rozměry nástrojů i hlasu ještě o kousíček výraznější.

Také přes Blade One Meta je scéna velikánská, šťavnatý zvuk s fantastickou plastičností a skvělou lokalizací každého zvuku vás bezmála pohltí, jako kdybyste seděli na krajíčku pódia. Chce to jen vztáhnout ruku a můžete se dotknout rezonujícího korpusu kontrabasu támhle či tuhle naopak fyzicky cítit puls každého úderu do bicí soupravy. Nejde o úplně „vzdušný“ pocit, ale ta rozsáhlost a trojdimenzionalita jsou fantasticky zábavné.

I ve sluchátkovém režimu Levante umí zvuku udržet pravolevou i předozadní organizaci, šíři a hloubku scény však opět definují schopnosti a možnosti sluchátek. Zesilovač prostě „jen“ drží graciézní přesnost a přehlednost.

Pieces of Dream je moderní jazzová kapela s přídechem funku a v témže duchu se nesou jejich nahrávky. „All In“ ze stejnojmenné desky (2015 | Shanachie | 0016351543721) má skvělý basový riff a Levante mu dá sílu, schopnou rozhoupat prkna v podlaze….u sousedů. Jistota, dokonalé ohraničení, myriády barev a odstínů, skvostná detailnost a famózní plnost jsou to hlavní, co tu zaujme. Hudba tepe a vy jste jednoduše a prostě na koncertě. I v áčkovém, teoreticky „nízkovýkonném“ režimu se objeví jen trochu teplejší ladění, ale síla, důraz, váha a preciznost zůstávají, těží schopnosti über přesných měničů Elipticor ve Virtuosa Anniversario na maximum.

Neskutečnou sílu a důraz, prokazující, že technické parametry byste v zásadě měli brát s rezervou, ukázal Levante i s KEF Blade One Meta. Jakkoliv je redakční poslechová místnost velká, zvuk ji vyplnil od podlahy ke stropu, od okna ke dveřím, od rohu k rohu. Zesilovač exceluje ale hlavně svou fluidností, ta absolutní muzikálnost je fascinující. Možná je cítit, že Levante má trochu svého vlastního ladění a svůj styl, přesto je to zážitek plný „skutečnosti“. Můžete hrát potichoučku a už to dynamicky dýchá, můžete hrát na koncertní úrovni a vysklít si okna, zesilovač má všechno pod kontrolou v jednom každém okamžiku. Jediné, co tu doopravdy řešíte, ja radost z poslechu, která je mimořádná.

Ani ve sluchátkách neubývá chuti, síly, drajvu a potěšení – čistota je pak taková, že si musíte dát pozor na maximální hlasitost, Levante hraje tak čistě a kontrolovaně, že ani velmi vysoká hlasitost neotravuje.

Co říci víc? Ne že bychom od Riviera Labs neočekávali po všech světových recenzích mnoho, ale už půldenní poslech v Hostivici s (mimochodem skvělými) Virtuosa Anniversario ukázal, že Levante je něco víc než to, že jde o distinktivní, vlastní cestou jdoucí, záměrně specificky pojatý přístroj, který má ale fluidum. Má charakter, má úroveň, má noblesu a má kulturu. Když jsme ho pak zapojili „doma“, proměnil naši poslechovou místnost v útočiště čisté muzikálnosti, v prostor pro hraní, emoce a s neuvěřitelným šarmem nás prakticky přikoval do sedačky. Ta kontrola! Ten detail! Ty barvy! Ta dynamika! Rychlost! Brilance! Vřelost! Bohatost! Není to puristicky neutrální zvuk, není dokonale věrný nebo precizně holografický, ale je vrcholně hudební. Je to jeden z nejlepších integrovaných zesilovačů (a to zdaleka ne nejdražší), který jsme měli možnost slyšet, překonává dělenou Normu (jinak fantastickou) a vlastně v kontextu hudebních prožitků, které umí zprostředkovat, ani jeho vysoká cena nepůsobí nepřiměřeně. Levante patří do sféry výjimečných audio přístrojů, které nemají potřebu cokoliv čímkoliv dokazovat – vypadá, funguje a hraje čistě podle svých pravidel a vás při poslechu jme téměř nábožná úcta, nutící vás utopit se v tom bezbřehém přívalu fantastické hudebnosti, která z Levante sálá.

Kč 550 000,-

Kč 65 000,- - volitelný phono modul PH1

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dechberoucí muzikálnost

+ plnobarevný zvuk

+ na integrovaný zesilovač špičková kontrola

+ tichý poslech a jeho rozlišení

+ skvěle široký rozsah použitelné hlasitosti až po koncertní úrovně

+ možnost provozu ve třídě A / A/B s výraznou proměnou charakteru

+ dostatečná konektivita

+ možnost instalace dobrého phono modulu

+ velmi dobrý výstup na sluchátka

ZÁPORY

- dálkové ovládání je pouze na hlasitost (ale v této třídě a pro seriózní poslech to komfort omezovat nebude)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: XAVIAN | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet