Valhalla, to je dle nordických legend síň padlých, neboli místo nejvyššího pána Ódina, kam za doprovodu valkýr přichází zasloužilí padlí bojovníci, aby tu za hojného popíjení medoviny a pojídání slaniny čekali na Ragnarök, tedy poslední bitvu. Odkaz na toto mystické místo má ve svém katalogu už přes 15 let i severoamerický výrobce kabelů Nordost z maličkého (třináctitisícového) massachusettského Hollistonu, od roku 2013 pak kabely vyrábí ve druhé generaci.
Řada Valhalla 2 sestává z širokého spektra kabelů, od napájecích, přes analogové interkonekty, kabely ke gramofonovým raménkům, přes digitální audio i video kabely až po kabely reproduktorové a soudě dle všech ohlasů nemá zvukově pranic společného s řadou původní (tedy víceméně až na vnější vzhled a jméno).
Základem dobrého zvuku je dobré napájení, v řadě Valhalla 2 samozřejmě nechybí napájecí kabel. Kabel se šedivo-stříbrným povrchem je na obou stranách zakončen vlastními koncovkami Nordost, kterým se říká HOLO:PLUG a jsou bytelné a dostupné ve všech variantách. Kabel sestává ze sedmi samostatných vodičů ve firemní Dual Mono-Filament obalu; vodiče mají pevné jádro, jsou z postříbřené bezkyslíkaté mědi o čistotě 99,999999% a mají průřez 7x16 AWG, tedy jedna žíla cca 1,3 mm2 (9,1 mm2 celkem). Každý vodič je mechanicky zcela oddělený od ostatních a potažený 85 mikronů tlustou vrstvou stříbra. Izolaci obstarává vrstva extrudovaného FEP, tedy Teflonu. Nordost u svých kabelů nabízí pouze předem dané délky, protože říká, že každý kabel je mechaniky vyladěný a jakékoliv krácení či prodlužování mění zvukové vlastnosti k horšímu.
Napájecí kabel má odpor 1,33 Ohm / 1000 stop, zvládne přenést 20 Ampér a výrobce tvrdí, že oproti běžným kabelům, jimiž se signál šíří rychlostí cca 50% rychlosti světla, tak skrze Valhalla 2 prochází 91% rychlostí světla a prý i to je jedním z hlavních důvodů, proč je kabel jaký je.
Signálový kabel má pak opět krásný světlý povrch a výborné zpracování s dřevěnými prvky, stejné je i zakončení zlacenými konektory HOLO:PLUG v podobě RCA nebo XLR. Tentokrát kabel sestává z 10 vláken s plným jádrem, každé má průřez 24 AWG, tedy jedna žíla cca 0,2 mm2 (celkem 2 mm2). Opět jde o bezkyslíkatou měď čistoty 99,999999% s 85 mikrony postříbření na povrchu, to vše uzavřené v Teflonové izolaci dle Dual Mono-Filament technologie. Stínění obstarává zdvojená postříbřená vrstva, pokrývající 97% plochy kabelu.
Kapacita činí 17 pF / stopa, indukčnost 0,076 uH / stopa a opět je prý velmi důležitým parametrem rychlost šíření signálu, která činí 87% rychlosti světla.
Reproduktorové kabely Valhalla 2 (ale vlastně i Nordost obecně) poznáte díky jejich velké šířce a plochému designu. Reprokabel tvoří 28 vodičů o průřezu 22 AWG, tedy jedna žíla cca 0,32 mm2 (8,96 mm2 celkem), rozdělených do skupin po sedmi (i okem lze vidět čtyři skupiny kabelů). Vodiče jsou opět ze stejného materiálu (bezkyslíkatá měď čistoty 99,999999% s 85 mikrony postříbření na povrchu), izolované opět Teflonem a využívající Dual Mono-Filament technologii. Na koncích jsou opět HOLO:PLUG vidličky, nebo Z-plug banánky.
Kapacita 10,9 pF / stopa, indukčnost 0,125 uF / stopa a rychlost šíření signálu 97% rychlosti světla jsou všechny parametry, které se o kabelu dozvíte. Tolik tedy k tomu, co lze vyčíst z oficiálně publikovaných vlastností.
Teď ještě něco k technologii Dual Mono-Filament. Jde o výrobní proces či techniku, která má dle slov výrobce za úkol minimalizovat vliv dielektrika na vodičích. V podstatě jde o omotávání vodiče teflonovým vláknem v propočítané geometrii předtím, než se nasadí běžný teflonový obal. Cílem je minimalizovat kontakt vodiče s izolací a vytvořit mu prostor, aby pracoval pokud možnost téměř zavěšený ve vzduchu. Do spirály smotané vlákno prý též výborně funguje na potlačení mechanických rázů a vibrací. Slovo Dual pak naznačuje, že ve spirále není v této generaci jen jedno, ale rovnou dvě vlákna, která se nejprve omotají jako hadi jedno okolo druhého a pak teprve kolem vodiče, což znamená více vzduchu mezi vodičem a dielektrikem.
Nordost mimochodem také doporučuje minimální délky svých kabelů, v zásadě tak trochu podsouvají nutnost mít alespoň metr pro signálové a dva metry pro výkonové kabely. Je to zajímavé, většinou by mělo platit spíše celkem selským rozumem pochopitelné "čím kratší, tím lepší".
Sestavu prokabelovanou setem Valhalla 2 jsme poslouchali v Kopřivnici u Naim Studio, kde na nás čekala poměrně malá, ale o to lépe akusticky dotažená místnost, řešená jak nábytkem, tak hlavně panely na všech stěnách a dalšími akustickými prvky včetně rezonátorů.
Poslouchalo se přes Naim CDx2, propojené přes BNC do Naim NDS se zdrojem PS555 DR (sám sloužil chvíli jako zdroj signálu), odtud přes RCA kabely do předzesilovač Pass Labs XP30 a odtud symetrickými XLR do koncového stupně Pass Labs X350.8 a ještě odtud přes reprokabely v antirezonančních držácích Nordost Lift do TAD Evolution One, postavených na nožkách Nordost Sort Füt. Komponenty v racku Naim Fraim pak byly podloženy Nordost Sort Kone. A aby toho nebylo málo, používala se i napájecí liště Nordost, pračka Accuphase PS-510 pro komponenty s nízkým odběrem a QRT Qx4 a Qx2, což jsou krabičky, které vyzařují jakési kvantové pole, mající za úkol eliminovat škodlivost elektromagnetického záření. O poslechový prostor tu tedy bylo postaráno až do těch patrně nejmenších možných detailů, z ještě nezmíněných například včetně vlastní pojistky a přívodu k zásuvkám apod.
Kabely Nordost a řada Valhalla obzvlášť si sebou nesly jisté stigma velmi živých, až ostrých a trochu moc řízných elementů, které rozhodně nezněly přátelsky v každém systému. Nutno říct hned na začátku, že Valhalla 2 jako kdyby byly v tomto ohledu z úplně jiného světa a zdají se být naprosto univerzálně použitelné.
Ač jsme měli možnost na různých místech a různých sestavách opakovaně slyšet jednotlivé komponenty použité sestavy, takhle pohromadě a s kabely Nordost to byla premiéra - a hodně vydařená, do velké míry právě i díky Nordostu. Třeba bas, tak pevný, tak autoritativní, tak fantasticky, perfekcionisticky vysochaný, žulově neochvějný a přitom pružnější než tětiva Robina Hooda, tak takový už jsem dlouho neslyšeli. Reprosoustavy reagovaly na signál výjimečně přesně a poslušně, objemově bylo kontrabasu v "Noche de Ronda" ("Nocturne" | 2001 | Universal Music | 013 611-2) od Charlieho Hadena hodně, ale ne přebujele. Navíc ten impuls a důraz! Brouknutí strun byla nelimitovaná a intenzivní, tak sytá, tak bohatá a tak přirozená a skvostně kontrolovaná, že před námi prostě stál kontrabas se vší svou velikostí a autoritou.
Zajímavé bylo, jak si systém poradil se spíše průměrnou nahrávkou, jakou čistě ze zvukového pohledu je "Hallelujah" v podání Renée Fleming ("Dark Hope" | 2010 | Mercury | 2739699). Jako kdyby ta nervozita a ostrost téměř úplně zmizela (taková ta ostrost, kterou většinou zamaskují ty úplně základní sestavy, ty střední a vyšší z ní udělají poněkud otravnou záležitost a jen ty nejlepší z ní udělají zase snesitelnou záležitost). Hlas byl vlastně krásně vykreslený, slyšeli jsme s naprostou samozřejmostí dokonce dodýchnutí, jako kdybychom měli ucho přímo v mikrofonu. Ta fantastická transparentnost, sytost a barevná bohatost byla přímo fascinující, stejně jako pocit, vokálu zcela oproštěného od "kabinetového" zabarvení nebo jakéhokoliv zkreslení. Tohle je prostě krásné...
Ta nádherná znělost, jakou sestava prokázala v "Dreaming" od Art Ensemble of Chicago ("Live in Berlin" | West Wind | WW2051), byla strhující. Nejvíce fascinující byl činel a ta jeho absolutní samozřejmost, to dokonalé vykreslení proporcí, ten realistický objem a ten jasný vjem, že tón vzniká v místě dopadu paličky, šíří se velkou kovovou plochou, rezonuje a pozvolna, lehce a s naprostým přehledem doznívá; průběh tónu, jeho gradace i plynulounké doznění jsou bez nejmenšího problému rozeznatelné i mezi linkami ostatních nástrojů. Kabely samotné jako kdyby posloužily stejně jako finální doladění, doostření a zklidnění, jako odstranění poslední mechanické vrstvy reprodukce, zanechávající čistou organickou přirozenost.
Stejně tak dynamika systému už byla v takhle velkém prostoru naprosto dostačující - třeba "Mefistofeles" z Lisztovy "Faustovské symfonie" (1995 | Denon | CO-78826) byl perfektní; každý tón projel vzduchem jako rozžhavený nůž máslem, všechno bylo naprosto transparentní, tak rychlý, výbušný, přitom ale hutný a mohutný zvuk podtrhl živoucí dynamiku, kterou systém dokázal udržet i při velmi nízkých hlasitostech. Reprodukce je naprosto uvolněná a samozřejmá, jako kdyby oproti jakékoliv příležitosti, kdy jsme jednotlivé součásti sestavy slyšeli dříve, všechno dostalo jakési "turbo" a fungovalo prostě a jednoduše bez omezení.
Velmi výmluvná byla Buckinghamova "Not too late" z "Live at the Bass performance hall" (2008 | Reprise | 9362-49903-1), uvozená potleskem velkého publika. Právě ten potlesk zněl tak živě, tak dokonale čistě a řízně, že to bylo skoro jako sedět přímo v sále. Ale teprve když se rozdrnká Buckinghamova akustická kytara, kdy je slyšet úplně všechno včetně pohybu prstů po hmatníku, včetně lehkých nádechů, včetně zadrnčení trsátka a včetně toho, jak je Buckingham zrovna daleko od mikrofonu, teprve pak je to neskutečně "live". Fascinující je ono přirozené podání všech těch detailů, jejich skloubení v komplexním celku a poskládání v tak přesvědčivém celku, že se skoro cítíte být v první řadě.
Hudební scéna v "The Foggy Dew" od The Chieftains ("The Wide World Over" | 2002 | rcaVictor | 09026639172) byla zcela nezávislá na ozvučnicích, limitovaná jen velikostí místnosti a přesto jdoucí i jasně do hloubky. Nástroje byly naprosto v klidu usazené a prostor přehledný, nehybný, ultimativně přirozený, opět prostě jako kdybychom seděli v nahrávací místnosti a hudebníci prostě a jednoduše kolem nás. Právě kabely Valhalla 2 jako kdyby byly tím posledním článkem, který smaže jakoukoliv mechaniku a zůstane jen vzduch a z něj proudící tóny, jako kdyby reprosoustavy a elektronika přestaly být důležité.
Oproti první generaci se pak jasně potvrzuje, že Valhalla 2 jsou přes všechnu svou detailnost a preciznost hlavně muzikální a velice přirozené, netechnické. I nijak zvukově zázračnou "Song to say goodbye" od Placebo ("Meds" | 2006 | 0602537175369) dokázala sestava prokabelovaná řadou Valhalla 2 zklidnit, "posadit na zadek" a nechat dokonale žít. Tempo, razance a přehlednost od basu po výšky, všechno funguje jako organický celek, všechno šlape a všechno dává smysl.
Valhalla 2 jsou skvělé kabely, téměř dokonale naplňující heslo, že nejlepší kabel je žádný kabel. Jako kdybyste po jejich zapojení měli najednou pocit, že reprodukci něco přestalo brzdit, že z řetězce zmizela jakási hmota, kterou musela hudba doteď procházet. Nordost Valhalla 2 jsou kabely, které, zdá se, fungují opravdu výjimečně dobře a podtrhují organický a přirozený dojem z hudby. Z libovolné hudby - přes Valhalla 2 uslyšíte, jak doopravdy může hrát vaše sestava. A nevýhoda? Inu, pochopitelně cena - bude těžké se rozhodnout, jestli si na propojení běžné složené sestavy pořídíte set Nordost Valhalla 2, nebo jestli dáte přednost ten milion a čtvrt utratit třeba za auto či v některých koutech republiky třeba za dům. Pokud ale máte ultimativní sestavu, byla by škoda neuvolnit její plný potenciál i špičkovými kabely - a Nordost Valhalla 2 jsou právoplatnými členy high endového nebe.
Kč 296 250,- - reprokabel 2x 2m
Kč 189 990,- - signálový kabel 2x 1m
Kč 149 990,- - napájecí kabel 1m
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/kabely-reproduktorove/1149-nordost-valhalla-2#sigProId070f97d7cb
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jednoznačně jedny z nejlepších kabelů široko daleko
+ jsou i vizuálně pěkné
+ neuvěřitelně jasný, čistý a vzdušný zvuk
+ i přes lehce esotericky znějící principy se zdá, že každá součást funguje
+ zvuk je usazený, přesný, konkrétní a jednoduše věrný a holograficky přehledný
ZÁPORY
- cena je hodně náročná na vydýchání
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz
PRODÁVÁ: Naim Studio | www.naimstudio.cz