Němečtí T+A před 45 lety započali svou dráhu jakožto výrobci reprosoustav, následně přidali elektroniku a relativně nedávno se vrhli dokonce do světa sluchátek – nutno říci, že s modelem Solitaire P udělali celkem solidní díru do světa a leckdo je považuje za nejlepší magnetostatická sluchátka na trhu. Možná mírným překvapením pak ale bylo uvedení Solitaire T, sluchátek, která mají být zaplatitelná a přitom univerzální v tom smyslu, že je stejně snadno použijete venku na cestách, v práci pro komunikační účely i doma při soustředěném poslechu.

To vlastně není úplně typická orientace firmy T+A, která se zaměřuje spíše na maximálně dotažená technologická řešení v duchu Teorie a Aplikace i toho, že sama sebe pasuje na společnost vědců, kteří se rozhodli „dělat zvuk“.

Vnější podobou se Solitaire T nesnaží být nijak extravagantní, naopak jde o jednoduše, čistě a veskrze běžně pojatá sluchátka. Hlavní nosnou konstrukci tvoří hlavový most, robustní a pěkně zpracovaný, v místech kontaktu s hlavou je tak akorát vycpaná koženka. Oválné uzavřené mušle jsou relativně velké, v mohutných koženkových náušnících s měkkou pěnou uvnitř je díky tomu alespoň komfortní dostatek místa i pro větší uši.

Protože jde o přenosná sluchátka, jsou na mušlích pochopitelně ovládací prvky, relativně maličké, ale stále ještě přijatelně ovladatelné. Je tu také analogový jack pro analogový vstupní signál a USB pro digitální připojení, nebudete-li chtít využívat vestavěné Bluetooth připojení. Právě to činí ze Solitaire T ideálně univerzální řešení – na cestách použijete Bluetooth a svůj telefon, v práci třeba analogový jack a doma USB rozhraní.

Všechny kovové prvky jsou v souladu s přístupem T+A soustružené z masivních hliníkových částí a před anodizací prochází procesem pískování pro dosažení jemné struktury, tudíž působí velmi bytelně a důvěryhodně, stejně jako moderně a hodnotně. Dobrý dojem vzbuzují i klouby za mušlemi, sloužící ke skládání sluchátek do transportní polohy. Na každé straně můžete zahlédnout také otvory, prozrazující polohu mikrofonů pro snímání hovorů (dva na pravé mušli) i pro systém ANC (pár na každém uchu).

To opravdu zajímavé pak leží pod povrchem zkosených mušlí, kde přichází ke slovu silné vývojové zázemí značky T+A. V centru všeho dění leží na míru vyvinuté měniče. Dynamický reproduktor s 42 mm celulózovou membránou (do konkrétního páru se měniče pečlivě vybírají) má propracovanou konstrukci včetně kupříkladu tlumení, potlačujícího nežádoucí zkreslení pocházející od kmitací cívky. Měnič byl prý optimalizován tak, aby pracoval ideálně jak s aktivním napájením přes DSP a zesilovač, stejně jako v čistě pasivním režimu.

Bezdrátové Bluetooth 5.1 rozhraní s podporou aptX HD a AAC je postaveno na čipu Qualcomm QCC 5127 s mimořádně nízkou spotřebou energie, následuje sekce D/A převodníku s čipem ES9218. Tam putují data přímo, jsou-li sluchátka v bezdrátovém režimu nebo připojena k počítači přes USB, přes klasické analogové konektory (Pentaconn, 3,5 mm a 6,3 mm jack na konci kabelu z klasické bezkyslíkaté mědi) prochází systémem Active Analog, kde zůstává k dispozici regulace hlasitosti nebo aktivní potlačení hluku.

Sluchátka se všemi svými možnostmi nabízí frekvenční rozsah 4 – 22 000 Hz při celkovém harmonickém zkreslení pod 0,05% (1 kHz / 94 dB). U podobného typu zařízení je zásadní také celková výdrž baterie. Li-Ion článek tu má kapacitu 1 200 mAh a poslouží 70 hodin v běžném provozu a 35 v režimu maximální zvukové kvality.

Solitaire T jsme poslouchali nějaký ten týden při běžných cestách, při práci i soustředěně ve spojení s PC. Ke srovnání jsme měli Focal Clear v kombinaci s Apogee Groove nebo Bowers & Wilkins PI7. První dobrou zprávou je, že sluchátka se příjemně nosí i na větší hlavě, druhou, že jejich potlačení hluku funguje dobře a prakticky úplně vás odstřihne díky kombinaci fyzického utěsnění a aktivního „antihluku“ od okolí.

Sanbornova „Medley“ z alba „Another Hand“ (1991 | Elektra | 7559-61088-2) obsahuje skutečně pečlivě sejmuté basové linky, ať už basu Charlie Hadena nebo kopák B.J. Barona a Solitaire T jim dodají, troufáme si říct, nejlepší artikulaci, jakou jsme kdy v bezdrátovém světě slyšeli. Neakcentují až tak plnost a váhu basu, hrají po vzoru firemního zvukového standardu s uměřeným, přesným, pevným, ale ne suchým basem, v němž v pohodě vynikají barvy a odstíny tónů. Je to jednoduše věrnost bez efektů. Tam kde je ale intenzivní „ducnutí“ obsažené v nahrávce, tam ho sluchátka také šťavnatě předají, o to není třeba mít strach – basy jsou vykreslené parádně realisticky – velmi dobře už v obyčejném bezdrátu, vynikajícím způsobem pak v režimu vysoké kvality.

Zpěv Susan Graham, nesoucí se Berliozovou „Méditation“ z kantáty „La Mort de Cléopâtre“ (hrají Berliner Philharmoniker | diriguje Sir Simon Rattle | 2008 | EMI | 50999 2 16224 0 3) se nesl čistě, přirozeně, zároveň vlastně všeobecně umírněně, prostý efektů a technicistnosti. Dá se bez uzardění říci, že tohle je opravdové hi-fi na cesty, věrné, jasné, ale uhlazené a ukázněné. Celé střední pásmo zaznívá otevřeně, orientovat se i v komplexnější nahrávce není problém a je cítit zřetelný nadhled, srovnatelný se stolními sluchátkovými systémy vyšší třídy. Těžko věřit, že se tohle všechno podařilo v T+A natěsnat do nenápadných malých sluchátek. A opět, což je jasné, v režimu vysoké kvality dostanete ještě o kousek konkrétnější, jasnější a detailnější přednes.

Nemusíte se ani bát, že by sluchátka sklouzla v podání činelů k byť jen náznaku nějaké plechovosti. Naopak, cinkání ve „Spirits (Having Flown)“ od Bee Gees („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) zaznělo čistě, s nezbytnou dávkou přímé, jadrné energie, ale přitom bez agrese či únavnosti. Výšky se neprosazují „na sílu“, ale vyplouvají na povrch s nenuceností, pokukující po sluchátkovém high-endu. Objemově jsou úplně akorát, Solitaire T se neuchylují k oblíbenému zdůraznění konců pásma.

Pokud mají Solitaire T nějaký svůj limit, pak se nachází hlavně v čistě bezdrátovém režimu, kde je cítit cosi jako limit hlasitosti nebo důraznosti na skladbách typu Beethovenovy „Symfonie č. 3 v Es dur, op. 55“ (známější asi jako „Eroica“), kde síla Cleveland Orchestra pod taktovkou George Szella („Symphonies No. 3 & No. 8“ | 1991 | nahráno 1957 | SONY | SBK 46 328) je sice patrná, ale hudba jaksi nebouří úplně tím způsobem, který byste si ideálně přáli. I zde je nicméně kontrola elegantní, rozmanitost bezproblémová a dynamické kontrasty snadno patrné. A vždycky samozřejmě stačí vybudit sluchátka třeba v analogovém režimu, kde tento limit není citelný.

Na daný koncept (a vlastně i cenu) si lze jen stěží představit, že by reprodukce nabídla více informací, aniž by došlo k jejich přehnanému zdůraznění. Von Weberův „Koncert pro klarinet či. 1 v F moll, op. 73“ s Sharon Kam v roli hlavní sólistky („Clarinet Concertos“ | 1996 | Telarc | 2564 69718-6) byl skvěle čitelný, lhostejno v jaké pasáži, při libovolně vrstvených nástrojích – stále máte na zřeteli všechny linky. Navíc Solitaire T důsledně respektují nahrávku a to v dobrém i zlém. U této to je výhoda, neb je skutečně dobrá, ale zkoušeli jsme i dosti obyčejné, staré nebo jednoduše hudebně zajímavé, ale zvukově mizerné a sluchátka vám je naservírují jaké jsou. Může za to jejich výtečná disciplína, právem je řadící do světa prémiového hi-fi a na samý vrchol bezdrátového světa.

Uzavřený koncept do jisté míry definuje možnosti šíře podání prostoru nahrávek a tak i Solitaire T nabízí spíše kompaktnější scénu v oktetu Sofie Gubajduliny „Hommage á T.S. Eliot“ („Offertorium“ | 1989 | Deutsche Grammophon | 00289 479 1518). Nicméně pocit pravolevé orientace v nahrávce je excelentní, sluchátka hrají skutečně precizně a čistě, takže výsledkem je netechnické, organické a přesto velmi informativní podání s jednoznačně zakotvenými a oddělenými nástroji.

Methenyho „James“ („Offramp“ | 1984 | nahráno 1982 | ECM | 817 138-2) samozřejmě zněla moc příjemně a kultivovaně, všechno má své místo a zvuk je jasně koncipován pro ty, kteří na svých cestách chtějí neuspěchanou, neumělou, ale naopak maximálně realistickou reprodukci. Energie všech nástrojů je usměrněná a kontrolovaná, není tu však cítit žádná nucenost nebo vyslovená snaha, takže hudba plyne s přirozenou lehkostí a je radost poslouchat.

Značka T+A má mocné technologické zázemí a je to na kvalitě jejich výrobků znát. Přestože jsou Solitaire T vyráběna kvůli ceně v Číně, nemění se firemní standard ani u nich – mají prémiovou úroveň materiálů i jejich zpracování a hlavně zůstávají věrná „téáčkové“ úrovni reprodukce, kdy si troufneme říct, že v bezdrátovém světě sotva získáte věrnější, přesnější, realističtější zvuk, než právě tady. Přidejte k tomu solidní komfort nošení, díky němuž vás nerozbolí uši ani hlava ani po nějaké té hodině nošení, zamíchejte spolu s tím praktickou aplikaci a v neposlední řadě možnost provozu ve vícero režimech, kdy si na své přijdete jak minimalisticky s telefonem, kvalitativně výše s přímým připojením k počítači nebo třeba v klasickém stolním systému s dedikovaným sluchátkovým zesilovačem. Ve všech svých převlecích Solitaire T nabízí příkladnou kvalitu a organickou autenticitu, přehled a kontrolu. T+A Solitaire T jsou etalonem bezdrátových sluchátek a vynikajícími „drátovými“ sluchátky, což dohromady znamená výtečný poměr ceny a výkonu pro každého, kdo chce svou hudbu na vysoké úrovni vždy a všude.

Kč 32 800,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ různorodé možnosti provozu…

+ …které všechny mají víc než dobrý zvukový standard

+ bytelné provedení

+ jsou lehká a komfortní

+ dobře fungující ANC v kombinaci s fyzickým oddělením

+ hezká doprovodná aplikace

ZÁPORY

- bezdrátový provoz nabízí limitovanou hlasitost (pokud tedy máte rádi opravdu hlasitý poslech – jakkoliv je nezdravý)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet