Němečtí T+A odvozují své jméno od slov Teorie a Aplikace (v českém smyslu použití), dá se tedy čekat, že takto už doslova od základu technologicky orientovaná společnost bude nabízet lecjaká technicky zajímavá řešení. A je to skutečně tak – možná z nějakého důvodu jejich úspěchy tolik neční, ale třeba provedení D/A převodníku v nejvyšší sérii jejich komponentů je na vskutku mimořádné úrovni. Mimo běžný řád také míří produkt nejnovější, kterým jsou magnetoplanární sluchátka Solitaire P (a vlastně i „doprovodný“ zesilovač HA 200).

Sluchátkový svět se v posledních letech rozšířil neuvěřitelným způsobem, což nejlépe ilustruje skutečnost, že co ještě relativně nedávno bývalo velmi drahým luxusem (dejme tomu sluchátka v kategorii kolem 25 000,- Kč), tak je dnes v podstatě lepším standardem a sluchátka za vyšší desítky tisíc nejsou výjimkou. T+A si ale troufli jít rovnou do kategorie nejvyšší, kde se reálně nachází jen minimum konkurence – jmenovitě třeba Abyss AB-1266 Phi, HiFi Man Susvara, STAX SR-009S nebo Focal Utopia.

Solitaire P, jak se rozhodli svou verzi sluchátkového absolutna nazvat němečtí vývojáři, poznáte podle decentních tvarů a pěkných materiálů (což je přístup, který rozhodně nesdílí každý výrobce). Základní konstrukce je z poctivých hliníkových částí, všechno je mechanicky perfektně zpracované, klouby jsou provedené odolně a třeba i na vysouvacím mechanismu týlního mostu je cítit, že materiálově jsou sluchátka tak, jak mají být.

Mušle jsou oválné, velké a prostorné, vnější stranu tvoří jen velmi prostupná ochranná mřížka, vnitřní prostor je čalouněný křiklavě červenou látkou, která dost značně kontrastuje s celkově uměřeným provedením. Náušníky z Alcantary jsou mimořádně pohodlné, měkké a dobře přilnou k uším. Pohodlná je vlastně celá konstrukce – navzdory relativně nemalé hmotnosti sluchátek je můžete mít na hlavě celý den bez pocitu únavy nebo nežádoucí zátěže.

Pokud bychom v oblasti komfortu užívání měli připomínku, pak je to jen velmi nejasně rozlišený pravý a levý kanál přívodního kabelu, kde než objevíte téměř neviditelné označení, budete potřebovat lupu. Jinak je ale kabel velmi dobře zpracovaný, dostatečně ohebný, ale zároveň bytelný a viditelně schopný snést dlouhodobé namáhání. Sluchátka jsou k dispozici ve standardu s několika kabely, můžete si ale přikoupit třeba i symetrický kabel s XLR konektorem (což je v kombinaci s HA 200 slyšitelně nejlepší kombinace).

Uvnitř mušlí pracuje měnič TPM 3100, vyvinutý a vyráběný přímo v Německu. Vztah značky k podobnému typu reproduktoru se datuje až do roku 1983, kdy její zakladatel vyvinul první planární elektrostatický reproduktor. Technologickou inspirací pro nový měnič tak byla řešení, která firma používá ve svých referenčních reprosoustavách pro středo-výškový rozsah.

Jde tedy o ultra tenkou polymerovou fólii, „zavěšenou“ v magnetickém poli, generovaném neobvykle tvarovanými neodimovými magnety (mají podobu tyček s proměnlivou délkou). Díky přesnému zpracování výrobce říká, že magnetické póly je schopen udržet ve správné pozici s přesností na setiny milimetru, což umožňuje aplikaci skutečně precizně stejné síly po celé ploše membrány, chcete-li zajišťuje perfektně lineární magnetické pole. Na membráně se pak nachází složitým fotochemickým procesem nanesené kovové vrstvičky o tloušťce mikrometru.

Výrobce udává jen málo podrobností, ale důležité je impedance 80 ohm a frekvenční rozsah, který má sahat od 5 do 54 000 Hz. Fantasticky působí údaj o tom, že při hlasitosti 100 dB mají mít Solitaire P zkreslení jen 0,015%.

Sluchátka jsme poslouchali s doporučeným firemním zesilovačem HA 200 (a skutečně tak hrála zřetelně nejlépe), ale zkoušeli jsme je také na RME ADI-2 DAC FS, Teac NT-503 nebo Apogee Groove a Chord Mojo. Všechna čest, rozehrát k uspokojivým výsledkům je šlo vlastně jakýmkoliv ze zmíněných zařízení, byť tam právě ta a nikoliv sluchátka byla limitem výsledné kvality. Sestava T+A má v sobě nějakou fungující chemii. Porovnávalo se primárně s Focal Clear.

Ať už máte sluchátka jaká chcete (bez aplikované ekvalizace), jejich basový rozsah je vnímaný jinak, než jak je to u velkých reprosoustav. Ze sluchátek můžete slyšet 20 Hz a přesto mít pocit, že to není dostačující a právě jen ty nejlepší modely umí vzbudit pocit „skutečného“ basu – tak jako Solitaire P, které v Bachově „Toccata BWV 565“ („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-150) hrají sluchátka s báječně konturovanými spodky, s takovou opravdovostí, plností a s takovou svobodou a samozřejmostí v artikulaci (poplatné, nutno říct, kombinaci s HA 200, neb jinak právě basům lehce na energii chybělo – tak trochu „jak je zvykem“), že vaše hlava bezmála přesvědčí i vaše tělo, že cítí tu expanzivní energii a hmotnost varhanních spodků. Solitaire P pak ale mají také úžasnou kázeň – zvuk je přesný, ale zároveň nenucený, je daleko od svých limitů, plný, sytý, informativní a intenzivou zážitku prakticky na roveň velkým plnorozsahovým stereofonním reprosoustavám.

Pokud mají Solitaire P nějaký svůj vlastní charakter, tak je to absolutní nekonfliktnost, schopnost i až hraničně agresivní záznam vokálu - typu zpěvu Izumi Masuda v „May you have happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) – „zkrotit“. Není to ale krotkost ve smyslu ohlazení nebo zjemnění, upozadění nějakých křiklavějších frekvencí a detailů. Je to „nesluchátkový“ charakter, bezprostřední, hmatatelný, nádherně otevřený a přitom fantasticky čistý a klidný zároveň. Ve srovnání s prakticky jakoukoliv jinou sluchátkovou zkušeností je to jakoby opatrnější přednes, ale přesto se můžete snažit jak chcete a nenajdete tu jednu konkrétní vlastnost a charakteristiku, která by zvuk takovým činila. Hlas je pečlivě izolovaný, plastický, je velký a má jasnou fyzickou plnost, není to jen plochá skica, ale skutečný vokál s tělem za ním. Je krásně detailní, rozlišení je opravdu špičkové a přesto působí tak nějak jemně a hladce. Fakticky to ale vůbec není na škodu, protože tak můžete s hudbou na uších bez sebemenšího pocitu únavu (a dokonce s pocitem, že sluchátka za chvíli úplně zmizí) poslouchat třeba 8 – 10 hodin v kuse.

Týž dojem jisté hladkosti, ale zároveň absolutního fyzického zhmotnění záznamu je stejně, snad i více patrný na nejvyšší části frekvenčního spektra. Činel v „So what“ Milese Davise je na masteru od ABC Records („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) vysloveně agresivní, sluchátka T+A ale jako kdyby při libovolné hlasitosti zůstávala naprosto v klidu, zcela prosté jakékoliv, byť nejmenší stopy agresivity. A přesto je to činel tvrdý, konkrétní, jasně kovový a znělý, má skvostné rozlišení včetně těch nejjemnějších dozvuků a ševelů, opět téměř fyzicky vnímáte každý dotek, každé rozechvění kovu. Je to jako být uchem přímo vedle činelu, kdybyste to chtěli snášet, při správné hlasitosti by to bylo skutečně téměř jedna ku jedné a přesto, jistý dotek sladkosti, jistá jemnost se reprodukci musí přiřknout. Je to netypický, ojedinělý zvukový charakter, nicméně opět nutno říct, že velice příjemný.

Z pohledu dynamiky spadají Solitaire P do kategorie skutečného high-endu – bubny v „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Record“ | 2014 | ABC Records) byly skvělé. Pevné, tuhé, pružící po každé ráně, razantní, ale opět ne agresivní. Rána paličkou je suchá, rychlá, naprosto samozřejmá a hlavně objemem a hmatatelností působivá. Už je to opět pocit o něco víc jako z reprosoustav, než ze sluchátek. Přestože vaše tělo ty údery a tlak vzduchu fyzicky necítí, hlava mu to skoro namlouvá. Je to dynamika nelimitovaná, která s nadhledem a uvolněností zvládá špičku za špičkou, neúnavně, nenuceně, sebevědomě. Zvuk pak dýchá už od úrovně tichoučkého nočního poslechu.

Budeme-li soudit rozlišení, patří Solitaire P také na špičku. Nehrají s takovým pocitem zaostřenosti jako třeba výše zmíněné Abyss nebo Focal, ale přesto uslyšíte všechno, co v nahrávce je – T+A pak kombinují typický pocit sluchátkového drobnohledu s oním pocitem hmotnosti a konkrétnosti velkého hi-fi. V „Jacob’s Dream“ v podání Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) bylo všechno tak skvostně uspořádané, tak fantasticky čitelné, že se chcete do hudby přímo ponořit. Opět i velmi prezentně nahrané struny kytary jsou jakoby zklidněné a přesto je jejich textura dokonale rozebraná a skoro v prstech cítíte ten kov. Je každopádně cítit, že zvuk je pod absolutní kontrolou, že je čistý a i ty nejjemnější nuance v pozadí jsou prokresleny. A přitom sluchátka nabízí spíše holistický přístup, žádné akcentování drobností, aby to znělo bombasticky. Tohle bombastické prostě je…

Velmi dobře funguje i podání prostoru – Händelova „Wasser Musik“ („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byla osvobozená z vnitřků mušlí, roztažená celkem signifikantně v pravolevém i předozadním směru a moc pěkně plastická a vrstevnatá. Sluchátka jsou tak konkrétní, že můžete skutečně prstem ukazovat odkud přichází ten který zvuk. Samozřejmě, že i v této lize stále cítíte, že jsou to sluchátka a není to zvuk přicházející jako u velkého sterea „odevšad“, ale ta volnost, lehkost a vzdušnost je krásná a hodná sluchátkové špičky.

Cohenova vřelá a houpavá „In my secret life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) stojí na baskytaře a jeho charakteristicky hluboko posazeném vokálu a nutno říct, že poslech přes T+A byl fantastický. Vlastně to byla až medově sladká, pohodová hudba, linoucí se s úžasnou bohatostí, s pocitem, že všechno je možná takové opět klidné / jemné, ale stejně skvostně konkrétní, plné detailů a nuancí. Můžete použít i hyper analytický stroj typu RME a stejně se nedostanete ani na dohled nějaké nepřirozené tvrdosti nebo suchosti. Hudba prostě zní, spojitá, velká, plná, barevná a nemechanická, linoucí se s geniální a silně návykovou „normálností“.

Na to, že Solitaire P jsou první sluchátka firmy T+A, nutno říct, že jimi potvrdila svou pozici technologicky orientovaného výrobce – je cítit, že do návrhu bylo investováno dost času a dost myšlenek, protože ačkoliv jsou Solitaire P sluchátka až děsivě drahá, jsou prostě krásná. Jsou výtečně vyrobená a patří mezi nejkomfortnější, se kterými jsme se kdy potkali. A to je důležité, protože jejich zvuk je ve své přirozenosti a neobvyklé, neslýchané kombinaci technické preciznosti a jakési organické hladkosti a jemnosti ultimativně návykový, pročež je patrně nebudete chtít sundat z hlavy. Ani rekordních deset hodin poslechu prakticky v kuse pak s nimi nevedlo k pocitu vyčerpání nebo bolesti za krkem. Faktem je, že Solitaire P vám ale otevřou každou nahrávku jako luxusní mušli, plnou lahodných zážitků. Tohle jsou rozhodně jedna z nejlepších sluchátek na aktuálním trhu a mají to „konečné“ kouzlo, díky němuž budete chtít víc, víc, víc a víc hudby…

Kč 124 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ špičkové rozlišení

+ celkový suverénní nadhled

+ famózně muzikální

+ mimořádný fyzický komfort nošení

+ až fyzicky hmatatelný bas

ZÁPORY

- nestřídmá cenovka

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet