Tannoy se svou řadou Prestige vždy s hrdostí odkazoval na fakt, že jsou „jiní", respektive že tato série reprosoustav je tak naprosto odlišná svým okázale „nábytkovým" pojetím, zapadajícím do noblesních sídel anglické vyšší společnosti a do tamních gentlemanských klubů, že nemá žádné reálné obdoby. Tannoy Prestige jsou reprosoustavy pro ty, kteří ocení starožitonost, kteří nespěchají a kteří maj své vlastní hodnoty, kteří mají trpělivost nechat se pomalu oslovovat a kteří se nebojí být mimo dav. Dnes představovaný druhý nejvyšší model Canterbury SE pak asi nejvíce ze všech zhmotňuje to, čím si Tannoy kdysi vydobil nesmrtelnou pozici na Olympu high fidelity, i kdyby v budoucnu už vůbec žádné reprosoustavy vyrobit neměl.
Ještě před pár týdny jsem patřil mezi ty, kteří kouzlo Tannoy brali s dostatečnou rezervou, opodstanění existence nejvyšší řady pak s dvojnásob velkou. Nepřesvědčila mě ani ukázka modelu Canterbury SE na High End Praha, kde to sice nebyl vyslovený prů....švih, ale ani dechberoucí nadšení. Přesto jsem byl zvědav, jak se Tannoy vybarví při mnohem intimnějším a klidnějším poslechu v prostorách studia HiFi Design, které nám (mě a Canterbury) poskytlo útočiště i technologické zázemí pro vytvoření důsledného závěru. A že u reprosoustav této kategorie, zvláště po čistě negativních dosavadních zkušenostech, jsem chtěl být víc než důkladný.
Jak již bylo naznačeno, poslech se konal v akusticky upravené místnosti o podlahové ploše necelých 50ti metrů čtverečních, což je tak na spodní hranici doporučeníhodné velikosti poslechového prostoru - nebál bych se, že Tannoy neozvučí 80 čtverečních metrů, naopak vidím jako poměrně reálné, že ve dvacetimetrové místnosti se „udusí". Zdrojem signálu byl talentovaný CD / SACD přehrávač Marantz SA-15S2, který v polovině času předával hudbu skrz KrautWire Guru S do pasivního předzesilovače Creek OBH-22 a dále opět po KrautWire do „áčkových" monobloků Xindak PA-1 a opět přes bi-wiring KrautWire do Tannoy. V druhé polovině času jsem se přesunuli ke zdánlivě - avšak opravdu pouze zdánlivě (ale nepředbíhejme) - nedostatečné třídě vybavení; zdroj signálu v podobě Marantzu zůstal netknutý, kabeláž též, ale do srdce sestavy se přesunula PrimaLuna DiaLogue One. A popravdě nebýt tohoto kroku, závěr dnešního profilu by byl více než jen rozpačitý. Ještě by stálo za zmínku, že o bezchybné napájení se starala „pračka" Xindak PC-200.
Tannoy Canterbury SE hostí v útrobách své skříně (jinak toto dřevěné monstrum s váhou přes 60 kilogramů a objemem ozvučnice 235 litrů při rozměrech 110 cm x 68 cm x 48 cm nedá nazvat) měniče v uspořádání Dual-Concentric, které bylo uvedeno už v roce 1946 (tedy před neuvěřitelnými čtyřiašdesáti lety) a které právě svou jinakostí vybojovalo Tannoy základ jejich popularity. Jedná se o výškovou kalotu o průměru 5,1 cm ze slitiny hliníku v dlouhém zvukovodu, zakončeném několika otvory, které tomuto řešení dodaly jméno Pepperpot, neboli pepřenka a která produkuje tóny nad 1100 Hz. Celé toto uspořádání se skrývá uprostřed 38 cm širokého středobasového měniče s membránou ze speciálně upraveného papíru, poháněného 5,2 cm širokým magnetem. Měl-li by někdo potřebu zvýšit frekvenční rozsah směrem vzhůru, doplňkový tweeter ST200 dokáže hrát 14 kHz do 100 kHz. V poměrně volném tolerančním pásmu -6dB dokáží Tannoy vyprodukovat tóny v rozsahu 28 Hz až 22 kHz, nemám ovšem důvod nevěřit, že v již přísné a běžněji používané toleranci -3dB se Canterbury nebude pohybovat od nějakých 35ti Hz do 20 000 Hz, protože v celém frekvenčním pásmu mi při běžném poslechu - pravda, varhanní hudbu jsem vynechal - nic nescházelo. Tannoy se dále chlubí citlivostí 96dB, která by měla umožňovat i provoz s opravdu hodně nízkovýkonnými zesilovači, ovšem výrobce samotný doporučuje minimální výkon zesilovacího prvku na úrovni 50 Wattů, ale tento osmiohmový nábytek bez problémů zahraje i s výše zmíněnou PrimaLunou v triodovém režimu, kdy je výkon pouhých 18W na kanál, i když je cítit, že ultralineárních 36 Watt slouží podstatně lépe. 230 Watt u monobloků PA-1 se pak zdálo být opravdu až zbytečně příliš násilným výkonem.
Skříň ozvučnice pak ještě hostí vzadu pět reproduktorových terminálů (bi-wiring + uzemění), vpředu po obou stranách po celé výšce skříně speciální „tyčinkou" uzavíratelné průduchy bassreflexu (takže nakonec mohou mít Canterbury otevřenou či zavřenou ozvučnici nebo něco mezi - například stojí-li blízko bočních stěn; já jsem je měl právě takto „napůl uzavřené") a pod samotnými měniči pak najdeme krom zlatavého štítku, hrdě hlásajícího, že se opravdu koukám na reprosoustavy a nikoliv kredenc, dvojice „tunítek" - jedno přidává či ubírá na síle výškového měniče v několika krocích od -3 po + 3 dB a druhé koriguje vyzařování celé soustavy pro přizpůsobení poslechovému prostoru.
Všechny následující skladby, na nichž se budu snažit poukázat na kvality či nekvality Tannoy jsem nejprve projel v kombinaci Marantz + Creek + Xindak, kde některé části poslechu dopadly dobře, ale za některé okamžiky by se téměř musely stydět i reprobedny u mé kuchyňské věžičky Philips. V této kombinaci se totiž dokonale projevilo to, co běžně slýchám či čtu na internetových fórech - že Tannoy neumí zahrát rockovou hudbu, že jejich zvuk často připomíná projev megafonu, že neumí být jemné a kdesi cosi. Budiž - skutečně tomu tam občas bylo a ačkoliv u akustických nástrojů převládal spíše dojem pozitivní, zbytek rozhodně neospravedlňoval vysokou pořizovací cenu. Po výměně za elektronkovou PrimaLunu DiaLogue One mi ovšem poklesla čelist a obočí vystřelilo vstříc nebesům. Ještě nikdy a nikde, u žádných jiných reprosoustav jsem neslyšel takovou změnu v charakteru a kvalitě výsledného zvuku při změně řetězce jako zde. Po výměně jsem totiž konečně pochopil ty, kteří dokázali Tannoyům z Prestige série podlehnout.
Deska „Illustratosphere" Dana Bárty (či spíš celá jeho diskografie) patří k tomu nejlepšímu a nejdosplějšímu, co lze vyposlechnout z tvorby českých umělců. Mimo jiné si ale také dává záležet na kvalitě nahrávky a Canterbury dokázali v celé místnosti vytvořit zvuk nebývale velký, usazený před i za reprosoustavami, s reálně velkými nástroji i naprosto dokonale vykresleným zpěvákem před tím vším. Živé a neutrální podání středů se směrem k okrajům pásma mírně zabarvuje a basy jsou spíše než betonově pevné sametové a velmi objemné, jak už by jeden čekal od tolika litrů vzduchu uvnitř.
Hovoříme-li o vzduchu a objemu, nemohu vynechat úvodní krátkou litanii z Palestrinovy mše „Tu es Petrus", kdy je smíšený sbor snímám ve skutečném chrámu i se všemi akustickými nectnostmi takového prostoru. Takhle proporčně uvěřitelný a v prostoru pevně a přesně umístěný sbor jsem slyšel naposledy v podání Cabasse La Sphére, jakkoliv tam byl o poznání dynamičtěji a otevřeněji podaný. Tohle prostě zvládá jen doslova velká reprosoustava. Tannoy sice nikde nejde k mikroskopickým detailům, celek si ale zachovává určitou specifickou a velmi těžce popsatelnou přitažlivost, charisma. Hlasy mají mnoho barevnosti, spousty odstínů a přestože i v nižších cenových sférách najdete repro, které odhalí více z pozadí nahrávky a nechá vás nahlédnout do mikrodění v ní, Canterbury neselhává v přenosu ruchů a odrazů, typycky chrámových dozvuků velkého prostoru a v zobrazení chvění té obrovské, uzavřené masy vzduchu.
Chvění, ovšem zcela jiného druhu, také bez diskuse vyvolává hudba německých Rammstein - trochu jsem se bál, zda se u rázné „Haifisch" z posledního studiového alba „Liebe ist für alle da" neprojeví jako skutečnost šeptanda, že tyto reprosoustavy nedokáží pořádně zahrát tvrdší žánry. A projevila... I když, abych nekřivdil, skutečně neposlouchatelné to bylo pouze s monobloky Xindak, které sice vůbec nejsou špatné, ale s útlocitnými Tannoy si prostě nerozumí. Pocit deky přehozené přes reprodukci, zvuk slitý, bez lokalizace nástrojů a téměř umělohmotný, naprosto nehodný půlmilionových reprosoustav. Obrovským překvapením se tak stal výkon PrimaLuny DiaLogue One, která dokázala na masivním basovém fundamentu Rammsteinům dodat přesně tu živost, otevřenost a údernost, kterou tento druh hudby potřebuje. Rytmické údery do bicích a drnkání basové kytary mají plnost, razanci a velikost dostatečnou pro rozvibrování skel v oknech, cítíte každý basový tón přímo fyzicky kdesi hluboko v podbřišku.
Jednoduché nahrávky - míněno jednoduché co do nástrojového složení - jsou hlavní doménou Canterbury SE, protože přesně na takové hudbě koncept Dual-Concentric exceluje. Důkazem buď „The Köln Concert" Keitha Jarreta, patrně nejslavnější sólově klavírní jazzový koncert historie. Piano jako kdyby ve skutečné velikosti vystoupilo mezi sloupy (no dobrá, skříněmi) a i když se nedozvíme úplně všechno o detailech a ruších v pozadí nahrávky jako od některých analytických reprosoustav, piano je živé, barevné a hlavně skutečně uvěřitelně velké, slyšíte rezonovat dřevo jeho těla i doznívat jednotlivé jeho struny.
Podobně jednoduchou nahrávkou pak je i „Sunset Road" od Bély Flecka, uvozený vybrnkáváním na banjo. Textury strun, objem nástroje i barva tónů jsou v souladu s realitou, i když se posléze přidají další nástroje, lokalizace a vzduch kolem nich jsou pořád přesné a živé, ačkoliv i tady je cítit určitý zvukový „filtr" Canterbury, které si hrají po svém.
Tannoy Canterbury SE jsou náročnými společníky. Musíte jim vybrat odpovídající partnery, musíte respektovat jejich citlivost na každý článek reprodukčního řetězce, zvláště pak na zesilovací prvek, kde větší a silnější nutně neznamená lepší (ba spíše naopak - osobně bych doporučil přidržet se nějakých šarmantních elektronek typu PrimaLuna, Audiomat, Audio Research nebo KR Audio), musíte si pohlídat vhodnou kabeláž a musíte respektovat jejich osobitý charakter, vzdálený ideálu příkladné neutrality. Překonáte-li všechny tyto imperativy a přistoupíte k Tannoyům s otevřenou myslí, možná i vy pak pochopíte to zvláštní kouzlo jejich charakteru. A nebo také ne... Tannoy Canterbury SE jsou prostě své a buď je budete milovat nebo nesnášet. Já jsem se zamiloval...
PS: Udělení doporučení se týká výhradně kombinace s elektronkovým zesilovačem PrimaLuna DiaLogue One s velmi důrazným poukázáním na nutnost extrémně pečlivého výběru zesilovače i ostatních prvků sestavy!
Kč 436 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ se správně zvoleným (!) zbytkem systému jsou neskutečně šarmatní
+ výrobní provedení a výjimečný styl
+ detail, razance a plnost zvuku
+ dokáží zobrazit opravdu reálnou velikost nástrojů
+ možnost vcelku libovolného umístění v prostoru díky „nábytkové" ozvučnici
+ variabilita nastavení - otevřená / uzavřená ozvučnice, regulace výšek i prostoru
+ citlivost vhodná pro rambajz i z pár-wattových elektronek
ZÁPORY
- extrémní citlivost na připojený zesilovač i kabel
- velmi úzký sweet spot, i když by to mělo být přesně naopak
- nejsou to univerzální ani neutrální reprosoustavy
- mají výrazný vlastní charakter, který nebude sedět každému
- jsou rozměrné a rozměrná tak musí být i poslechová místnost
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Perfect Sound Group
http://www.perfectsoundgroup.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 272 658 390
