Meta… Slovo, které jako zaklínadlo pomalu proniká a mění všechny dostupné řady britské značky KEF, jež si tuto zdánlivě prostou, leč funkční technologii nadělila při příležitosti svých 60. narozenin. Od top modelů Blade a Reference nyní pronikla i do střední kategorie modelů řady R, jimž vládne štíhlý a vysoký sloupek R11, ode dneška přesněji R11 Meta.

Na rozdíl od vyšších modelů Reference se u erkové řady zvnějšku nezměnilo prakticky nic, nejvýraznější úpravou je nápis Metamaterial Absorption Technology na krycím kroužku dvanácté generace Uni-Q středo-výškového měniče (což je stále stejná vývojová úroveň jako v původních R11), typické technologické finesy této značky. Právě tam se totiž „Meta“ nachází – jde o labyrint za vysokotónovou kopulkou, vyrobený z metamateriálu a schopný absorbovat prakticky veškerou energii, která by se jinak vrátila zpět k membráně a zkreslila její pohyb a tedy i zvuk.

Jak jsme už řekli, na první pohled se kabinet nijak nezměnil. Stále jde o štíhlý, vysoký a relativně hluboký objekt z MDF profilů, uvnitř vyztužený pěticí horizontálních vzpěr na energii absorbujících spojích, doplněné jsou jednou vzpěrou šikmou a jednou svislou, vytvářející uzavřenou pracovní komoru pro Uni-Q. Tlumení sází na kombinaci pórovitých materiálů. Celá výška se vzpíná na čtveřici ostrých hrotů, zakotvených v nevelkých patkách po straně reprosoustav. A že je co vzpínat… Každá reprosoustava váží 36,5 kg při výšce 129,6 cm, šířce 20 cm a hloubce 38,4 cm.

Vpředu jsou čtyři basové měniče – dva nad a dva pod centrálně usazeným Uni-Q. Všechny mají koše ukryté za elegantními kroužky, ten mohutný okolo koncentrického řešení má dokonce jméno Shadow Flare a z velké míry eliminuje nežádoucí vysokofrekvenční odrazy od ostrých hran ozvučnic.

Na zadní úzký panel se vtěsnala nezbytná destička s dvěma páry terminálů, spojených uvnitř skříně – chcete-li přemostění zrušit, musíte chvíli točit přítomnými kolečky bez vizuální indikace toho, jestli jste či nejste spojeni. Možná o něco méně praktické, leč designové.

Zhruba v úrovni každého z „vnitřních“ basáků se pak vzadu nachází bassreflexové nátrubky, posunuté ke kraji skříně. Zdánlivě klasické vyústění má ale uvnitř zajímavé řešení – stěny trubky jsou měkké a pružné, což zabraňuje vznikům rezonancí a turbulencí. Na rozdíl od vyšších řad nejsou reflexy měnitelné a laditelné.

Jak už bylo řečeno, centrem všeho dění (a vlastně i inovací) je Uni-Q 12. generace. Číslo je nicméně lehce orientační, protože jak nám bylo řečeno při návštěvě v KEF, může během životnosti té které generace i tak docházet k mírným úpravám a ladění, takže už s ohledem na implementace „Meta standardu“ bychom mohli tento měnič označit jako 12,5 generaci. Uprostřed je vysokotónová hliníková kalota s průměrem 2,5 cm, překrytá nepřehlédnutelným systémem „mandarinkových“ rozptylek, usměrňujících energii. Okolí tvoří 12,5 cm široká kónická membrána se zpevňujícími žebry. Opět je hliníková a drží na malém, tuhém závěsu. Sílu dodává pole feritových magnetů.

Čtveřice basáků má průměr 16,5 cm a hlavní membránu tvoří mělká hliníková mistička. Říkáme hlavní, protože jde o hybridní konstrukci, kdy je tento vnější kónus bez středové prachovky připevněn k nosné papírové membráně pod ní. I tady je v motoru feritový kruh.

R11 Meta stále udržují třípásmový koncept, frekvenční výhybky filtrují pásma na úrovních 330 a 2 500 Hz. Udávaný frekvenční rozsah činí 46 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), ovšem „v typické místnosti“ (tedy poblíž zdí apod.) mají tyto reprosoustavy dosáhnout až na 26 Hz. Od 33 Hz výš pak zároveň podle specifikací drží zkreslení pod hranicí 1% (90 dB / 1 m). U jmenovité impedance 4 ohmy zaznívá varování o propadu k 3,2 ohmu (nízká, ale dnešními zesilovači vcelku běžně akceptovatelná úroveň). Citlivost je mírně vyšších 90 dB / 2,83 V / m.

KEF R11 Meta jsme mohli poslouchat v demonstrační místnosti dovozce, výrazně vytlumené materiály od Sonitus Acoustic. Poslouchalo se na SACD Accuphase DP-450 přes zesilovač AVID Sigsum a na kabelech Nordost Tyr 2 a Frey 2. Pro srovnání byla řádka modelů od Fyne Audio z řad Classic a Classic Vintage. Stabilitu zajišťovaly ještě nožky pod hroty Blue Horizon Spike Shoe Extreme.

Na basovém základu v „Imagination“ Arta Peppera („Meets The Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) bylo cítit, že R11 Meta se nepouští do nějakých efektů, bas je zarovnaný, civilní a velmi rychlý, což přispívá ke snadné čitelnosti a odlišení jednotlivých brnknutí. Ani mocný zvuk zesilovače Sigsum nedonutil reprosoustavy vytvořit nějakou „bouli“ a pro někoho se tak mohou zdát R11 Meta vespod sušší. Ale je-li v nahrávce obsažen sušší bas, dostanete jej a jeho energii v pěkně koncentrované formě, ne že ne. Není to hromový bas, roztřásající podlahy a okna, je přesný a udržuje tonus.

Zdánlivě nepatrná inovace na středo-výškovém modulu Uni-Q přinesla až neočekávanou progresi, znatelnou i na pěkné, ač nijak audiofilské nahrávce typu „It’s Too Late“ od Carole King („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2). Reprodukce je podstatně hladší, jemnější a kultivovanější, jako kdyby se ztratil tlak, hudba se mnohem lehčeji a harmoničtěji rozlévá, vokál, ale i nástroje jsou výrazně snáze čitelné. Změna se projevuje hlavně výrazně otevřenějším středním pásmem, v němž jsou nahrávka a systém ukázány mnohem upřímněji – zároveň ovšem nemáte pocit, že by průměrná nahrávka měla být neposlouchatelná. Je jednoduše věrná, prostá v tomto pásmu téměř úplně technické tvrdosti, zbyla jen přesnost a pevnost, která zvuk přibližuje řadě Reference.

To samé – logicky – platí i pro nejvyšší spektrum. Jak si R11 Meta poradily s činely a dalšími vysokými tóny v Pontyho „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) bylo prostě parádní. I tady vnímáte kvalitu nahrávky, ale je to tím, že reprosoustavy umí mnohem klidněji dodat výrazně více informací a nuancí, prokreslení je rozhodně o úroveň výš než dřív. Cinkání má skvělý švih a drajv, přitom ale bez agrese, která by mohla unavovat. Je to všechno právě tak akorát – energie, detail, všechno. Navíc máme pocit, že navázání středo-výškové sekce je přirozenější, reálně bezešvé, což vytváří homogenní reprodukci tam, kde je nevíce potřeba.

Na divokých bubíncích a dalších zvucích živelné „Cubana Be“ od Dizzy Gilespieho („A Night In Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627) se projevila pravá podstata charakteru R11 Meta – zvuk byl semknutý, napjatý, úderný a velmi rychlý. Všechno tak má skvělé kontury, je to kontrolovaný přednes, precizní, ale méně masitý. Prim tu hraje intenzita a soustředěnost, ne schopnost rozklepávat nohavice u kalhot. Ve výsledku nepůsobí reprodukce vlastně nijak bombasticky, ale čím déle posloucháte, tím víc oceníte, jak je hudba pod stále stejnou velmi dobrou kontrolou, lhostejno, zda hrajete potichu nebo hodně nahlas. Všechno „drží“.

Na bezmála šeptaném úvodu „Déja Vu“ od Crosby, Stills, Nash & Young („Déja Vu“ | 1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) bylo hned jasné, že R11 Meta poskočily v informativnosti a rozlišení skutečně o třídu výše, jednotlivé hlasy jsou nejen lépe rozlišené, velmi snadno tu zaslechnete každou strunu i drobné zvuky okolo, ale hlavně je to mnohem relaxovanější. Jednak nabízí R11 Meta skvělé kontury, nástroje jsou zaostřené a konkrétní, jednak ale hraje všechno (snad právě i díky výtečné přesnosti a velmi nízkému zkreslení) tak nějak „samo“ a výtečná čitelnost už nese znaky drahého high-endového zvuku.

„Fast“ od Steva Reicha a Pata Methenyho („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2) prokázala nesměrovost konstrukce, aspirující na co nejvýrazněji bodový zdroj zvuku. Už z takových 2,5 metru se všechno hezky prováže a je pak vlastně jedno, jestli reprosoustavy namíříte na sebe nebo kolmo ke zdi, jestli sedíte trochu tak nebo jinak, stereobáze neztrácí spojitost, lokalizace je stále parádní a zvuky v ní konkrétně zasazené. Tam kde nahrávka má hloubku, tam ji KEF ukážou a vice versa – nevnáší ani v tomto ohledu žádné své manýry. Líbilo se nám, jak se hudba odehrává s naprostým klidem, bez stresu či takové té někdy až příliš snaživé monitorovosti.

„Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) následně potvrdila, že R11 Meta zahrají tak, jak je nakrmíte. Ne přímo ve smyslu připojeného zesilovače, ale z pohledu kvality nahrávky. Tento skvělý záznam zněl prostě excelentně – hlasy přítomné, nástroje výborně ohraničené a jasné, celek skvostně plastický a dokonce i plnější. Hudba zaznívá plynule, výtečně uvolněná, středy a výšky mají high-endový nadhled a jednoznačně dostáváte harmoničtější, muzikálnější zvuk než dřív a to navzdory tomu, že výrazně více ukazuje i podstatu mixu.

KEF R11 Meta jsou zvenku zdánlivě nezměněné a i když čtete technický popis, nemáte na rozdíl od vyšších řad pocit, že by mezigenerační změna byla nějak obsáhlá. Leč, jak vidno, ono to stačí. Pod identickým čistým a jednoduchým vnějším pláštěm se díky úpravě důležitého středo-výškového měniče Uni-Q změnily schopnosti, jimž reprosoustavy vládnou – vyzrály jako dobré víno, nebo příhodněji možná i jako dobrá hudba. Středy jsou otevřenější a informativnější, výšky živější, lépe zaostřené a mnohem méně technicistní. Přidejte k tomu stále ten klasický utažený a rychlý bas a máte moderní KEF jak vyšitý, tedy přesný, čistý, zaostřený a jedním slovem věrný. Oproti minulé inkarnaci je tu ovšem mnohem více nadhledu a dospělosti, což reprosoustavy zvukově posouvá o krok blíže směrem k podstatně dražší řadě Reference a vlastně to celkem ospravedlňuje i razantní cenový nárůst. R11 Meta jsou výtečné sloupky pro každého, kdo si cení opravdovosti.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose koaxiálního měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, vysoký strop se zavěšenými pohltivými panely,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že R11 Meta jsou naladěné na rovinu, i když od 1 kHz má pásmo přeci jen drobný „schod“ a energie je tu o kousek nižší. Basový rozsah je však moc pěkně vyrovnaný, potvrzuje to poslechové dojmy o zarovnaných, neefektních spodních oktávách. Ve volném prostoru reprosoustavy v plné síle sáhnou na cca 40 Hz, do tolerančního pásma a udávaných hodnot se vejdou zcela korektně, což je vynikající. Famózní je také nesměrovost – rozdíly mezi přímým vyzařováním a tím pod úhlem mnohem více ovlivní akustika prostoru než reprosoustavy samotné.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Téměř unikátně vynikající je také uniformita vertikálního vyzařování, za všech podmínek je prakticky stejné.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Zde je vidět, že okrajové basové měniče jsou tlumené přeci jen rychleji, než ty vnitřní, i když KEF udává u R11 Meta čistě třípásmovou konstrukci. Není to samozřejmě žádný poslechový problém, spíše technická zajímavost.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

KEF slibuje u svých reprosoustav nízké zkreslení a skutečně je to tak – hodnotu 1% překračují (opět v souladu s udávanými parametry) až pod úrovní 33 Hz, jinak patří mezi velmi spořádané.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance je poměrně netypický, potvrzuje však ladění systému někam kolem 35 Hz a také čtyřohmovou impedanci, přičemž deklarovaný pokles lehce nad 3 ohmy je posunutý již relativně výš ve frekvenčním pásmu, takže by všeobecně neměly být R11 Meta úplně komplikovanou zátěží pro zesilovače. Několik viditelných rezonancí pod úrovní 50 Hz lze možná připsat „pružícímu“ systému bassreflexů, kdo ví.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 161 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou upřímné, aniž by to bylo studeně technické

+ hezké zpracování

+ udrží formu a kontrolu při každé realistické hlasitosti

+ vyrovnané a transparentní

+ čistota středů a výšek je excelentní a o třídu lepší než dřív

+ velmi pěkný prostor

ZÁPORY

- mezigenerační zdražení o 20% (byť je to dnes obvyklé)

- pro někoho může být záporem i to, že se vizuálně neliší od starších a dostupnějších R11

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet