Když psal Schiller v roce 1785 svou Ódu na radost, byl velice nemocný. Když ji Beethoven v roce 1824 zhudebňoval, byl již téměř deset let hluchý. Jako kdyby pro ty, kteří s ní přišli do styku, přinášela ne radost, ale spíše starost... Svou malou ódu na radost vypustil do světa nedávno i Roberto Barletta se svou značkou Xavian. Její příběh je také komplikovaný, ale všechno nasvědčuje spíše tomu, že tentokrát je zakončení radostné.

Za malými regálovými reprosoustavami Joy leží zajímavá historie - pozornější čtenář, který se již v posledních letech s produkty Xavian setkal, by snad mohl vypozorovat "rodové rysy", kteréžto Joy sdílí s níže postavenou kompaktní regálovkou Bonbonus. Není to náhoda - původně měl koncept být novou generací Bonbonus, ale svěží nápady a nové součástky způsobily tak velkou změnu, že se narodila úplně nová modelová řada.

Již zmíněné společné rysy spatřujeme zejména v tom, že jde o kompaktní, úzkou a relativně vysokou dvoupásmovou reprosoustavu s dvojicí malých bassreflexů vpředu. Materiálem je, jak je poslední dobou u Xavian zvykem, masiv. Tentokrát nejde o ořech, ale o dub, i tak mají ale stěny tloušťku 1,8 cm - i díky tomu váží při nevelkých rozměrech 30,5 x 17 x 20 cm (v x š x h) celých 6,9 kg a i na poklep je ozvučnice v dané třídě asi nejpevnější, s jakou jsme se kdy potkali.

Zvenku je textura opravdového dřeva prostě moc pěkná, celková estetika kombinuje přírodno (ať už v neupraveném povrchu nebo ještě hezčích provedeních cognac nebo coffee a dalších) a díky zaobleným hranám a vyfrézovaným konturám předního a zadního panelu také jistý nádech tradičnosti, zejména té anglické. Na přední stěně se nám moc líbila skvěle řemeslně opracovaná dvojice bassreflexových výdechů, ale celkově je znát pečlivost ruční výroby. Jak tweeter tak středobas evokují svými šasi ty z modelu Bonbonus, ale jak jeden, tak druhý jsou zcela nové, navíc pochází od značky AudioBarletta (tedy si je de facto vyrábí Xavian sám, byť ne v Hostivici, ale v Itálii).

Rozhodně méně tradiční je vzhled zadního panelu. Jednak tím, že z něj nic "netrčí", jednak tím, že tu najdete zapravený držák na stěnu. Joy jsou totiž koncipovány tak, aby (i díky dodávaným distančním podložkám) mohly být pouhý centimetr od zdi, což se může z estetických důvodů celkem hodit. Tak blízko u zdi mohou být i díky terminálům zapuštěným v kruhové prohlubni. Jde ale vlastně jen o dva otvory přímo v desce výhybky, Xavian dodává i adekvátní banánky. To, že v Xavian umí zkušení truhláři pracovat se dřevem opravdu výtečně, to dokazuje mimo jiné i tenounké a dokonale zpracované písmo s názvem modelu a firmy. Je hezké vidět, že není nutné řešit takové věci nálepkou, ale že se s nimi dá vyhrát...

Uvnitř skříně je na zadní stranu přimontována deska z masivu a teprve na ní je na tlumící vrstvě blok výhybky na plošném spoji. Přímo srze tuto desku pak prochází zmíněné reproterminály a vše je propojeno napřímo kabely pro co nejlepší a nejstabilnější kontakt. Bohaté vrstvy vytlumení směrují vzduch k poměrně dlouhým drahám bassreflexů.

O nejvyšší tóny se stará měkká hedvábná kopulka s impregnací, má průměr 2 cm a cívku o průměru 2,6 cm. Středobas pak má 15 cm širokou membránu z papíru, uprostřed níž je měkký vrchlík, který prý pozitivně upravuje charakteristiky měniče, stejně jako zkratovací kroužek na pólovém nástavci. Oba měniče jsou vyráběny právě a jen pro model Joy.

Malé regálovky pracují ve frekvenčním rozsahu 55 - 20 000 Hz (v toleranci -3 dB), mají charakteristickou citlivost jen 85 dB (2,83V / m) a jmenovitou impedanci 8 Ohm. Výhybka se zapojením Fase Zero dělí práci měničům na poměrně vysoké hranici 3 500 Hz.

Xavian Joy jsme poslouchali na sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D, Norma Revo IPA-70B / ASUS Xonar Essence One MUSES MKII nebo Cambridge CXA80 / Cambridge CXC. Srovnávalo se s Xavian Perla, Xavian Premio, Harbeth Monitor 30 nebo třeba Elfton Mignon a Vienna Acoustics Haydn Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black nebo KrautWire z Lifetime série. O kvalitu napájení se staral IsoTek EVO3 Solus s kabelem EVO3 Initium.

Řekneme-li to rovnou, tak basová odezva nás prostě a jednoduše zaskočila - ač jsme od toho byli poněkud zrazováni, poslouchali jsme i ve velkém prostoru a ani tady nebyl bas s ohledem na cenu problém, pokud jsem seděli ve standardní vzdálenosti kolem dvou a půl metru. Samozřejmě v malých prostorách pod 20 metrů čtverečních je odezva ještě lepší a vše funguje jak má. Ano, velký kontrabas v Davisově "So what" ("Kind of blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) byl samozřejmě zespodu trochu nedostatečný a prostě se "nevešel", nicméně nadchla nás ta vstřícná, organická podoba hlubokých tónů, jejich měkký, ale už slušně čitelná struktura. Nedočkáte se fyzicky citelného impulsu, zejména v menším prostorách je však spodek šťavnatý, dostatečně bohatý a velmi kultivovaný, bez pocitu násilnosti. Váha a hutnost odpovídají rozměrům, nicméně třeba pro elektrickou basu a výš už si není nač stěžovat.

Co je ale vysloveně excelentní, to je střední pásmo, kde je talent Joy absolutně nejzřetelnější. Když začala zpívat Katie Melua v "God on the drum, Devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061), ta celková bezprostřednost, ta absence jakýchkoliv překážek a jakékoliv mechaničnosti, s níž vokál zazníval, nás naprosto nadchla - v téhle cenové kategorii jen stěží najdete takhle pěkné středy a zejména pak hlasy. Snad je to relativně vysoko posazeným dělícím kmitočtem, snad optimalizací měničů pro konkrétní nasazení (když už si je výrobce nejen navrhuje, ale i vyrábí), každopádně to však funguje. Hlas zněl už velice dospěle a plasticky, pokud udržíte rozumnou poslechovou vzdálenost, pak má i nádhernou plasticitu a konkrétnost, je čistý, lehký a velice uvolněný a srovnávat se může s čímkoliv do 30 000,-.

Tweeter hrající opět od relativně vysokých frekvencí také působí, že má příjemný klid na práci. Proto i činely v "That slavic smile" od The Modern Jazz Quartet ("Echoes" | 1987 | Pablo | 00025218014229) zněly nepřiškrceně, ale ani nebyly nijak přehnané, prostě tak objemově akorát. Líbilo se nám i to, jak v rámci třídy kopulka dokázala vystihnout kovový charakter činelu, samozřejmě tu nejsou ty zásadní nuance a detaily, necítíte, jak tón rezonuje plochou, nicméně je to neupejpavý a znělý úder. Není to nicméně nijak přehnané, naopak vyznění je audiofilsky jemné a decentní, hladké a klidné.

Dynamický potenciál malých ozvučnic s nepříliš velkými měniči odpovídá konceptu a ceně, takže samozřejmě třeba v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827) nebyl cítit takový ten dospělý a velký tlak a zátah, ale reprosoustavy se zdají jít za signálem poměrně snadno a rychle, tudíž třeba i stisk klávesy velkého klavíru působí dostatečně pevně a jistě. Už tak trochu cítíte velikost nástroje, nenastává pocit dynamického zahlcení a třeba pro nástroje jako jsou housle a další drobnější akustické nebo elektrifikované "poprockové" instrumenty bohatě stačí, navíc působí opravdu jistě a uvolněně, ani náznakem se neblíží nějakým křečovitým limitům.

Přehled a rozlišení v "Indigo dreamscapes" od DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) jsou naprosto super, opět zejména ve středním pásmu. Samozřejmě diferenciace ve spodních oktávách není TAK suverénní, ale je naprosto v pořádku v kontextu cenové třídy. Skvělé bylo, že svůj prostor měl činel, basa, bicí a reprodukce je už velmi pěkně transparentní a až překvapivě dobře, nenásilně a uvolněně zorganizované. Ve své třídě Joy rozhodně patří mezi to nejlepší, co si co do množství informací ve zvuku lze postavit domů.

Kouzlo plastického prostoru dvoupásmových monitorů poslouchaných relativně nablízko se nevyhnulo ani Xavian Joy. Mají jedinou podmínku, nesmíte je poslouchat příliš zdaleka, když už se soustředění přeci jen lehce rozmělňuje; jinak už je trošku jedno, zda jsou u zdi nebo hodně v prostoru, jsou nenáročné i na natočení. Ve "Spirit of the air" Pata Methenyho ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 759-79847-3) za správných podmínek byla zřetelná i hloubka scény, velmi dobrá, pevná a jistá lokalizace a stejně tak se scéna rozkládala i kousek doprava a doleva za ozvučnice a byla opravdu pěkně trojrozměrná. Zajímavé bylo, že už tu chvílemi byl i pocit předozadní lokalizace v onom velmi organickém celku, pokud se vám podaří dobře trefit rozměr poslechového trojúhelníku.

Poslouchat Xavian Joy je opravdu radost a své jméno nemají malé regálovky nadarmo - jsou tak "normální" a nenafintěné, jak to jenom jde. Zvuku je dostatečně velký a plný, aby v malém prostoru měla i rocková "Ashes to ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) kouzlo, ale Joy jsou natolik přirozené, že vám dají najevo i to, že nahrávka není zrovna zvukový klenot. Nicméně ani to nevadí, Joy stále umí být zábavné.

Malé Xavian Joy jsou důkazem toho, že v malém prostoru, jakým je běžný český obývák, můžete mít i kompaktní reprosoustavy a jsou-li udělané dobře, přináší spousty muzikální radosti. Ano, jsou tu limity na basech, ano, jsou tu fyzikální limity dynamiky, ale ty naprosto nádherné, přirozené, uvolněné a zatraceně přesvědčivé, otevřené středy to bohatě vynahradí. Ty jsou totiž úžasně bezprostřední a vstupují do prostoru naprosto bez překážek, takže hudba je nakažlivá a jen těžko se opouští. Xavian Joy hrají výborně a jsou maličkými audiofilskými klenoty do malých místností a vynecháme-li velkou orchestrální klasiku nebo elektronické duc-duc na vysoké hlasitosti, jsou také velmi univerzální. Xavian Joy, jak už bylo řečeno na začátku, jsou takovou malou česko-italskou ódou na radost.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Xavian Joy zcela plní slibované - nástup reprodukce na úrovni 55 Hz by v adekvátním menším prostoru mohl být ještě o pár Hz níže, nejen s ohledem na cenu je ale křivka naprosto korektní, bez jakýchkoliv propadů nebo zdůraznění. Pokud už něco, je tu maličko zřetelnější střední pásmo a i poslech potvrzuje, že právě tam vás Joy umí dostat "nejblíže" hudbě.

Impedanci jsme, bohužel, kvůli poruše měřícího systému nemohli změřit.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 19 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásné zpracování a materiály

+ v malých místnostech umí nabídnout i zřetelný bas

+ obrovsky muzikální a bezprostřední, zejména na středech

+ slušná přehlednost a čitelnost

+ velmi pěkné podání prostoru

+ verzatilní možnosti umístění

ZÁPORY

- nic

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Xavian | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet