Ať už si o výrobcích berlínského výrobce Burmester myslíte co chcete, Dieter Burmester byl dozajista muž, který měl vizi a dokázal ji realizovat. Krom hudebního talentu mu pak nešlo upřít technické nápady ani obchodní talent a proto je dnes, po více než 42 letech od svého založení, Burmester tam kde je. K výrobkům Burmester je ale třeba přistupovat s otevřenou hlavou, protože pompézní design může budit dojem, že jde jen o jakousi "leštěnku", stejně jako je třeba neřešit cenovou politiku firmy, protože to prostě JE výrobce drahých kousků.

Druhým důležitým krokem je uvědomění si, že už od počátku Dieter Burmester říkal, že jeho výrobky samozřejmě fungují samy o sobě, ale teprve když vytvoříte řetězec od zásuvky po reprosoustavu (a katalog firmy to snadno umožňuje), tak všechno "zaklapne" tak jak má. My jsme si tuto teorii ověřovali na systému z řady Top Line, tedy vlastně druhé nejzákladnější firemní série, kdy jsme během roku 2018 mohli sestavu poslouchat minimálně desetkrát a to jak po jednotlivých komponentech, tak jako celek a s mnoha různými filtry, různými kabely a různými reprosoustavami.

Burmester 089

Zdrojem signálu byl CD přehrávač 089 a už na první dobrou jasně poznáte, že koukáte na Burmester. Respektive budete koukat na sebe, protože leštěný čelní panel je spíše zrcadlo. Nicméně je to prostě vizuální "podpis" firmy... Vprostředku je vsazené okénko, pod nímž je jednořádkový displej, který zobrazuje všechny běžné informace.

V pravé části je pod gravírovaným logem třípolohová páčka, takže spouštění přehrávače je dotekovým zážitkem. Asi bychom se ani nedivili, kdyby v Burmesteru pečlivě zkoušeli, jaký odpor má mít pro ideální pocit to zapružení směrem vzhůru, kterým se přehrávač zapíná a vypíná.

Pod displejem je pak devět identických kroužků - čtyři tlačítka v otvořech vlevo a čtyři vpravo kolem centrálního přijímače signálu dálkového ovládání slouží jednak k základnímu ovládání přehrávání, jednak k výběru vstupů a jednak k regulaci hlasitosti, což vám tak nějak naznačí, čeho je 089 schopen. Aktuálně zvolený vstup indikují svislé diody po levé straně displeje.

Charakteristickým konstrukčním prvkem CD přehrávačů Burmester je mechanika umístěná na horní straně. Masivní hliníkový kryt se posouvá s olejovitou dokonalostí v profilu tvaru U a i tady je manipulace fyzicky uspokojujícím zážitkem.

Na zadní straně dokonale zpracovaného stroje je poměrně neočekávaná směska konektorů. Jsou tu pochopitelně analogový výstupy - jak RCA, tak XLR. Obě formy pak mají regulovatelnou výstupní úroveň, doplňuje je další cinchový výstup, který má ale fixní úroveň linkovou. Podobně klasickým prvkem výbavy jsou ale i výstupy digitální - je tu koax a optika. Méně typické pak jsou stejně zvolené vstupy digitální, kdy ke koaxu a optice přidal výrobce i USB typu B pro spojení s počítačem. Přehrávač 089 tak lze využívat i jako převodník. Co je pak ale úplně netypické, to je jeden set symetrických XLR vstupů v analogové formě, takže 089 v kombinaci se svou schopností řídit hlasitost poslouží i jako jednoduchý rozcestník pro běžný domácí systém. Praktické...

Burmester 089 může být zapojený i do komplexnějšího systému, je tu vstup i výstup spouštěcího napětí, sofistikovanější řízení je možné přes rozhraní RS232. Nu a pak už je tu jenom napájecí zásuvka s klasickým kolébkovým vypínačem - trochu nešťastné je snad jen to, že se k němu nedostanete se zapojeným napájecím kabelem, protože jeho koncovka (pokud to není klasický "černý počítačový kabel" nebo firmou dodávaný kabel Power 2,5 se "slim" koncovkou, který jinak pořídíte za 12 990,- Kč) přepínač prostě překryje. 

Pohled pod horní kryt je fascinující - centrálně usazená mechanika s řemínkovým pohonem má brutálně bytelnou konstrukci, žádný plast, žádné rezonující části, ale masivnost a pečlivost, kterou si přehrávač v ceně auta zaslouží. Evidentně velkou péči věnovali při návrhu také napájecímu zdroji, postavenému kolem pečlivě odstíněného toroidního transformátoru. A také signálové cesty jsou precizní a zjevně promyšlené a to včetně proprietárních zesilovačů XAMP 2 před výstupní částí - to je mimochodem do puntíku převzaté řešení z top modelu 069.

Přestože Burmester příliš nezabředává do technických detailů, dozvíte se, že převodníky pracují s rozlišení až 24 bitů / 192 kHz (můžete si nastavit upsampling všech příchozích signálů na 24 / 96 nebo 24 / 192). Výstupní signál lze regulovat v šedesáti digitálně řízených krocích, pokud budete chtít použít přehrávač v minimalisticky poskládaném systému. A ačkoliv regulace hlasitosti je skvělá a plně funkční, v okamžiku vložení plnohodnotného předzesilovače 088 ji už asi používat chtít nebudete. Na druhou stranu, pokud do začátku chcete ušetřit půl milionu, high-endovou čistotu a funkčnost od ní očekávat můžete.

Zbývá už jen dodat, že 089 má šířku 48,3 cm, výšku 11,4 cm a hloubku 33,5 cm, to vše při hmotnosti 13 kg.

Burmester 088

Předzesilovač, to je často podceňovaný, ale velmi kritický komponent a to tím více, čím preciznější sestavu skládáte. Velmi vypovídající byl pocit, kdy jsme do sestavy 089 / 911 MK3 vnořili vlastně nijak nutný předzesilovač 088 - co do vstupů a komfortu totiž zmíněný systém pro většinu lidí naprosto postačuje. Jenže předzesilovač je trochu jako vyjednavač nebo špičkový psychoterapeut - dokáže ze "vztahu" dvou komponentů vykřesat harmonii a jiskru, kterou jste snad ani neočekávali.

Každopádně i předzesilovač 088 je typickým produktem berlínské fabriky - ten výrazně chromovaný a zrcadlově lesklý čelní panel s výraznými šrouby po stranách si prostě nespletete. I tady je uprostřed displej se zelenými znaky v jediném řádku, je ale o poznání menší, než u 089. Po obou stranách mu rozměr vymezují masivní kovové válce, sloužící pro výběr vstupu a regulaci hlasitosti. Pod displejem je centrálně usazené oko přijímače pokynů dálkového ovládání a po obou jeho stranách dvojice páček - jimi se dostanete k mnohým funkcím a nastavením předzesilovače, ať už mluvíme o jemnosti průběhu regulace hlasitosti, výstupní fázi nebo třeba vypnutí displeje. V pravé části je onen charakteristický oblouk firemního loga a pod ním stejná spínací třípolohová páčka jako u přehrávače. Každopádně, ovládat těmito fyzickými prvky Burmester takříkajíc tête-à-tête je prostě fyzicky uspokojující - v každém pohybu totiž cítíte tu mechanickou dokonalost, s níž Němci své produkty vyrábí.

Tělo samotného přístroje je stejné, jako nabízí prakticky všechny Burmestery - robustní a krásně kartáčované hliníkové panely, sešroubované pečlivě velkými šrouby vytváří šasi pevné a nadčasové, byť si na jeho estetiku dost pravděpodobně budete muset trošku zvyknout.

Pohled zezadu odhalí zásuvku se stejně (ne)dostupnou spínací kolébkou jako u přehrávače, i tady se nachází rozhraní RS232 a 3,5 mm spínací triggery jako u přehrávače a dokonce je tady i stejný USB port typu B pro spojení s počítačem (ovšem výhradně pro ovládací účely). Digitální konektivitu pak doplňuje jeden koaxiální vstup. Zbytek je pak plně analogový - všechny konektory mají podobu XLR, pět je klasických a šestý je označený jako surround a propouští signál přímo do koncového stupně. Po pravé straně je zemnící kolík. Výstupy jsou pak tři - jeden pár XLR je regulovaný, druhý pár XLR je linkový a třetím konektorem je 6,3 mm sluchátkový jack. Ten je vzadu umístěný patrně hlavně kvůli designové čistotě, protože jinak je to patrně nejméně praktické místo, kde lze sluchátkový konektor mít.

Vnitřní konstrukce je plně dual-mono, je tu mohutný pás napájecího zdroje s pečlivě zakrytým toroidním transformátorem a dále pak mimořádně precizně zpracované a promyšlené desky plošných spojů. V signálové cestě nejsou žádné vazební kondenzátory, zato tu jsou také zesilovací moduly XAMP 2. Regulace hlasitosti se šedesáti kroky je plně převzatá z vyššího modelu 077. Volitelně si místo zmíněných digitálních rozhraní můžete naporoučet modul phono předzesilovače s doladitelnými parametry; specifikovat musíte jen to, zda má mít zesílení vhodné pro MM nebo MC přenosky. Případně lze pořídit klasický linkový vstup - všechny máte v základu z továrny v ceně, stačí si vybrat, nic ale ani nebrání pozdější výměně při zakoupení jiného modulu.

Předzesilovač má pak mnoho možností nastavení, počínaje pojmenováním jednotlivých vstupů a volbou jejich citlivosti (-6 až +12 dB) pro srovnání úrovní hlasitostí konče. Změnit lze ale třeba i polaritu pinů na XLR vstupech nebo úroveň výstupu pro připojení koncového stupně.

I Burmester 088 je poměrně velkým strojem - s šířkou 48,2 cm, výškou 9,5 cm a hloubkou 34,5 cm váží bez pár deka 10 kilogramů.

Burmester 911 MK3

Koncový stupeň 911 MK3 je pak zástupcem rodu mohutných a okázalých strojů, které si zaslouží neschovávat v koutě. Jeho čtvercové tělo je totiž na bocích vybaveno dlouhou řadou velkých lomených žeber, takže působí jako obrněný. Vpředu je pásek lesklého chromu, na němž je jediné tlačítko, kterým se zesilovač zapíná. Aby bylo jasno, že jde skutečně o Burmester, je tu logo na trojúhelníkovém bloku leštěného hliníku na přední horní hraně, stejně jako ještě druhé, o hodně větší logo vygravírované spolu s mnoha prohlubněmi do plochy horního panelu.

Zadní panel pak sice není osázený žebry, ale zato má na každé straně robustní madlo pro snazší manipulaci s velkým přístrojem. V prostředku je napájecí zásuvka s velikým kolébkovým vypínačem, po stranách jsou pak vertikálně orientované reproterminály pro každý kanál. Masivní křídlové matice vám pomohou ukotvit bezpečně naprosto jakýkoliv kabel. Poblíž madel je pak na každé straně symetrický XLR vstup. Pod nimi je pak ještě vstup a na druhé straně výstup spínacího napětí. A toť vše, koneckonců na koncovém stupni toho ani víc netřeba. Pokud chcete, můžete 911 MK3 použít jako monofonní koncák za pomoci příplatkového kabelového adaptéru, případně vám ho za příplatek mohou propojit rovnou v továrně, takže kabel nebude vidět, ale zase nebudete moci udělat krok zpět směrem ke dvoukanálové verzi.

Když odklopíte vrchní plát, objevíte hned za čelním panelem opravdu veliký 750 VA toroidní transformátor v bytelném pouzdru, zbytek volného prostoru uprostřed přístroje zabírá baterie dvanácti velikých filtračních kondenzátorů s celkovou kapacitou 130 000 mF.

Obvodová řešení si 911 MK3 z nemalé části půjčuje od velké "kostky" 909. Každá použitá součástka je pak při ručním skládání v Berlíně (což je platné pro všechny výrobky Burmester) měřena a kontrolována, aby zapadla do kýžených tolerancí. Výstupní kontrola pak spočívá v tom, že zesilovač běží sedm dní v kuse naplno a je díky počítačové automatizaci průběžně měřen. Signálové cesty jsou navrženy plně symetricky a bez vazebních kondenzátorů. Propojovací kabely jsou z čistého stříbra, výstupní část pracuje poměrně dlouhou dobu v čisté třídě A.

Zesilovač má díky osmi vybíraným tranzistorům na každém kanálu masivní výkon 350 Wattů na kanál do 4 ohm, respektive 770 Wattů v můstkovém zapojení. Burmester se chlubí velmi nadprůměrným tlumícím faktorem 2 750. Za pozornost stojí ale i frekvenční odezva 10 - 220 000 Hz (-3 dB) nebo odstup signálu a rušivých napětí větší než 103 dB.

911 MK3 je kus zesilovače - má šířku a hloubku 48,2 cm při výšce 21,6 cm, celkovou masivnost podtrhuje váha 31 kg.

Celý systém i jednotlivé komponenty jsme měli možnost poslouchat na několik místech, primárně ale v poslechové místnosti dovozce, ale třeba i v ostravském Studiu Špalíček a to více než desetkrát v průběhu celého roku, v kombinaci s mnoha různými reprosoustavami, kabely i dalšími komponenty, hlavní dlouhý poslech kompletního systému se ale konal na kabeláži Nordost Tyr 2 a stříbrné kabeláži Burmester, kdy byl systém spojen s reprosoustavami KEF Reference 5. Jinak se střídaly třeba Burmester B18, KEF R3, KEF R5, KEF R7 nebo KEF R11 či Bowers&Wilkins 802 D3 a Tannoy GRF 90, z elektroniky třeba různé kombinace přístrojů Accuphase - E-650, DP-430, DP-560, E-270 nebo E-470, případně McIntosh MCD550, D´Agostino Progression Mono, Burmester 151 a další a další. Používalo se také zemnící a napájecí příslušenství Nordost - lišta Qbase, uzemnění QKore a vlastně vše, co realisticky QRT nabízí.

Prvním a důležitým závěrem budiž to, že jakkoliv jsou i jednotlivé výrobky Burmester velmi vysokého standardu, teprve když je složíte do kompletního systému (a čím víc Burmesteru v řetězci bude, tím lépe), tak někde nějaká kolečka zaklapnou tam kde mají být a výsledek je dechberoucí. A právě pocity z poslechu celého řetězce najdete dále.

Bohatou a povětšinou trochu přebujelou basovou linku v "By Your Side" od Sade ("Lovers Rock" | 2000 | epic | 500766 2) Buremster vzal, zkrotil a nabídl nádherně kompaktní, fyzicky důrazný, výtečně přesný a působivě konkrétní bas. Přitom ale Burmester také dokázal, že ti, kdo jeho zvuk berou za studený a "německý", ti patrně neslyšeli právě celou adekvátně propojenou sestavu - protože tady nebylo po techničnosti ani stopy a to ani s tak přesnými a razantními reprosoustavami, jakými jsou Reference 5. Naopak systém plně respektoval ten hřejivý nádech bohatého basového základu, držel ho v pevných rukou, ale ne tvrdě, takže hluboké tóny byly poddajné, kulaté a nevtíravě samozřejmé a tam, kde mělo přijít takové to fyzicky vás prostupují mrouknutí, tam také přišlo, lehce otřáslo námi i stěnami místnosti a přesto zůstávalo klidné. Tóny jsou oddělené s jistotou a nadhledem a zůstávají precizně kontrolované už od minimální hlasitosti až do koncertních úrovní, nezměněné v celém rozsahu co do celkové samozřejmosti.

"Temptation" od Diany Krall ("The Girl in the Other Room" | 2004 | Verve | 0602498622469) byla zvládnutá s působivou transparentností, je cítit něco, co by se dalo nazvat bytelností a hlavně - už při naprosto minimální úrovni je to nádherně čitelná reprodukce, pečlivá, přesná a skvostně organizovaná, velmi, velmi pevná a bohatá na detaily, prokreslená až tam, kam nahrávka samotná sahá. A přitom, pokud hrají všechny tři přístroje v kompletu, tak nepůsobí ani trochu technicky, je to až překvapivě přirozený a uvolněný přednes, není tu žádný tlak, žádná nucenost, žádný stres a i když jsou kombinace jednotlivých komponentů, v nichž má Burmester tendenci k jisté tvrdosti a suchosti, tak v rámci celého "Burmester-ekosystému" mu nic takového nelze vyčítat a to napříč všemi spojeními, které jsme vyzkoušeli.

K cinkotu činelů v "Question and Answer" stejnojmenné desky Methenyho, Hollanda a Haynese (2008 | Nonesuch | 7559-79910-0) nelze říct víc, než že šlo o famózně realistický přednes a čím detailnější reprosoustavy nasadíte, tím hlouběji, hlouběji a hlouběji se dostanete. Ale s prakticky jakýmikoliv opravdu high-endovými reprosoustavami zjistíte, jaké hotové myriády informací a nuancí v nahrávce jsou, jak snadno elektronika rozkryje i takové drobnosti, jako je rozdílnost síly úderu do činelu, načež ten trochu jinak dlouho dozvíná, je to filigránský, jemný, krásně propracovaný detail. Každé cinknutí promptně vyskočí, rychle a pevně a je tu krásně zřetelný gradient dozvuku, textura a vůbec prostě všechny ty jemnosti, které reprodukci dostávají k realitě tak blízko, až z toho mrazí.

Janáčkova "Symfonieta" ("Rok české hudby" | 2004 | Panter Praha | TU 0002-2) byla kontrolovaná při libovolné hlasitosti, na libovolných reprosoustavách a v jakkoliv komplexní a dynamicky náročné pasáži. Je to naprosto pevná reprodukce, respektující s nadhledem a zřetelnou rezervou dynamiku signálu, zvuk se line bez zaváhání, s požehaným množstvím energie a tahem na branku, který zvládne zaplnit i velkou místnost. Překvapivé je,s jak obrovským pocitem suverénnosti zvládá sestava Burmester řídit reprodukci při delikátním šepotu, přes který byste snad slyšeli upadnout i špendlík (a že i zde je cítit dýchající dynamika), až po záplavu zvukové energie, otřásající v nadživotní důraznosti všemi stěnami. V této konfiguraci patří už zvuk Burmesteru k dynamicky reálně nelimitovaným a hlavně nelimitujícím.

Zvuk Burmester se často popisuje jako mimořádně analytický a nelze s tím vlastně polemizovat - a jak už bylo řečeno, v některých kombinacích může analytičnost sklouznout až k příliš chladné a tak trochu tvrdé reprodukci. Nicméně třeba v "Like a Rolling Stone" od Barb Jungr ("Man in the Long Black Coat" | 2011 | Linn Records | AKD 386) stačilo opět spolehnout se na radu "čím víc Burmester, tím lépe" a po nějakém technickém odstupu nebylo ani stopy. Všechno tak zapadne do sebe a vytvoří mimořádně přesvědčivý, čistý a jasný obraz, který je excelentně přesný, snadno čitelný a každý zvuk, každý detailíček, každá jemnost, prakticky každý nádech má svůj moment, konkrétně a čistě zazní, aniž by se při sebevětší jemnosti ztrácel v hlubinách nahrávky. Je tu kázeň, zřetelnost, ale také ona již zmíněná uvolněná nadřazenost, díky které je všechno samozřejmé.

Pokud chcete získat doopravdy celý zvuk Burmester, budete muset systém zapnout se zřetelným předstihem - platí to zejména pro koncový stupeň, který se opravdu hodně otevírá se stoupající provozní teplotou. A že mu to trvá déle než lecjakým elektronkám. Teprve po úplném ustálení provozních parametrů ale získáte maximum - třeba i co se týká podání prostoru v nahrávkách. Protože teprve po takové půlhodince (i více) na zahřátí cítíte, jak pocitově zmizí reprosoustavy z prostoru - a že Burmester dokáže vytlačit zvuk téměř z jakýchkoliv. Ilsleyho "Railway tracks" ("AUDIOphile Pearls Vol. 10" | 2014 | AUDIO | 11-14) byla krásně velká, plná vzduchu, bez zábran roztažená v pravolevém, ale i předozadním směru, s jasně zasazenými jednotlivými nástroji. Je to prostě už referenčně organizované a plastické, ale hlavně samozřejmě přehledné, oproštěné od toho dojmu reprodukovanosti.

A ještě jednou musí zaznít, že teprve když jsme spojili všechny tři popisované komponenty dohromady, jejich zvukový charakter dosedl na "to ono" místo ve zřetelné synergii. V takové kombinaci totiž systém vykazuje i nečekanou míru tolerance k nahrávkám s nějakou zvukovou vadou - třeba sykavky Báry Zmekové v její "Ještě kousek" ze stejnojmenné desky (2013 | Jámor), mohou být poměrně řízné a přeci jen poněkud ochuzující o zážitek z tak pěkné muziky. Ale jako sestava je Burmester tak mimořádně dospělý, tak uvolněný a samozřejmý, že sice vnímáte to trochu přiostřené "sss", ale netrápí vás, netahá za uši, ani nenutí snižovat hlasitost. Je to plný, přirozený, bohatý a realistický přednes, ať už jde o velikost, hutnost a barvu kontrabasu, nebo o zpěvaččin klavír - jasný, znělý a úderný. A navíc máte pocit výjimečné plynulosti, jednotlivosti se s nadhledem spojují do toku hudebních emocí a snadno vás vezmou a unesou na svých vlnách i vlnkách na místo, kde technika už nehraje roli, ale kde se jenom bavíte.

Značka Burmester má v lecjakých očích (a uších) punc trochu přeleštěné, trochu moc drahé, trochu až snobsky pojaté elektroniky, která má tendenci hrát přeci jen tvrdě a analyticky, aby byla efektní. Budiž - leckdy totiž lze k takovému zážitku skutečně dojít (a to i s takovými komponenty, jako jsou 089, 088 a 911 MK3), ale bude to na 99% tam, kde neposlechnete v úvodu zmíněné rady Dietera Burmestera. Je totiž třeba spojit dohromady tolik jednotlivých komponentů Burmester, až vznikne skutečný systém - a čím více součástí v sestavě bude nést logo berlínské značky, tím více hudby vám dodá. Ačkoliv jsme třeba byli zprvu nadšení zvukem kombinace 089 a 911 MK3, bylo to až ve chvíli, kdy do hry vstoupil předzesilovač 088 (de facto zbytečný, pokud budete brát ohled jen na funkce a možnosti), kdy se dostavil wow efekt, díky kterému jsme prostě už jen seděli a poslouchali a poslouchali a seděli a bylo jedno, na jakých reprosoustavách, jakou hudbu nebo jak nahlas. Protože z onoho trošičku suchopárného "zvukaře" Burmestera se v tu chvíli vyloupl pravověrný muzikant Burmester a nabídl zážitek, který byste si od podobné cenové úrovně slibovali. Byl to zážitek přirozený, netechnický a tak suverénní, že zatlačil všechnu techniku do pozadí i přes její chromovanou vyleštěnost. Fenomenální...

Kč 459 900,- - 089

Kč 459 900,- - 088

Kč 519 900,- - 911 MK3

Kč 47 900,- - MMI modul s digitálními vstupy pro 089

Kč 70 900,- - volitelný modul (DAC nebo phono MM nebo MC) pro 088

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jako systém funguje Burmester fantasticky

+ pocit, že výrobní kvalita zajistí mimořádně dlouhou životnost

+ referenční úroveň čistoty

+ dynamika a energie

+ autorita s jakýmikoliv reprosoustavami

+ rovný, skálopevný zvuk

ZÁPORY

- leštěná estetika nemusí být každému po chuti

- zejména koncovému stupni trvá opravdu dlouho, než se prohřeje do provozní teploty

- regulace hlasitosti u přehrávače se té u předzesilovače nevyrovná

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet