Rožnovská firmička RDacoustic před lety začínala jako výrobce originálních reprosoustav s širokopásmovými měniči. Od té doby nejen, že uplynulo hodně vody, ale také se do jejího katalogu postupně propracovaly mimo jiné nadstandardně dimenzované napájecí filtry nebo třeba různorodé a neméně rozměrné (leč atraktivní a účinné) akustické prvky. Benjamínkem nabídky jsou antirezonanční podložky EVO-3.

Samotný koncept není nikterak překvapující ani složitý. Pod komponenty, racky nebo reprosoustavy dáte podložku a ta svou konstrukcí absorbuje (přesněji na teplo přeměňuje) mechanické pohyby, které by ideálně u zařízení neměly probíhat. Ideou je, že odstranění vibrací zajistí lepší funkci toho kterého komponentu, což zase logicky povede k čistšímu zvuku.

Základem EVO-3 jsou dva duralové, krásně opracované a do lesku vypulírované kotoučky. Na jejich povrch nanesena vrstva mědi a na ni ještě nikl, který se následně při teplotě 600 stupňů Celsia vytvrzuje při procesu nitridace.

Oba kotoučky jsou spojeny centrálním šroubem lehce „navolno“, ale přitom pevně v plovoucí celek. Distanci mezi nimi udržují tři malé kuličky, vyrobené s minimální tolerancí, každá se pohybuje v leštěném sférickém pouzdře. Výrobce prý po tři roky zkoušel různorodé geometrie a materiály, než se ustálil na výše popsaném řešení.

EVO-3 jsou nicméně k dispozici i tak ve dvou variantách – kuličky totiž mohou být buď keramické (konkrétně z nitridu křemíku v tmavé barvě) nebo zirkoniové světlé. Ty první – podle slov výrobce – mají zpevnit bas a projasnit zvuk i prostor, ty druhé zase akcentovat středy a výšky. Keramiku doporučují RDacoustic primárně k elektronkám, zirkonium zase k tranzistorům (pokud půjdou EVO-3 pod zesilovače).

Kruhový půdorys podložek má průměr 6 cm, na výšku zaberou EVO-3 pouze 3,2 cm. Váhový limit výrobce nespecifikuje, říká ale, že pod běžné komponenty stačí podložky 3, zatímco pod všechno ostatní patří 4. Máte-li chuť experimentovat s půltunovým zesilovačem, bude jistě dobré nosnost prověřit.

Podložky EVO-3 jsme měli možnost vyzkoušet pod řádkou komponentů. Mezi všemi jmenujme Bluesound NODE (Gen 4), EverSolo DMP-A6, Cambridge CXA81, OPPO UDP-205, Métronome Le Player 3, ale i Norma Revo SC-2 LN nebo Linn Selekt DSM. K porovnání jsme používali Nordost SortKones, Solid Tech IsoBlack a Ansuz Darkz T2s.

Někteří z čtenářů jistě nebudou úplně chtít věřit (a nakonec i nás to relativně překvapilo), ale mezi „černými“ a „bílými“ skutečně bylo slyšet rozdíl. Za těch samých podmínek, pod tím samým komponentem se zvuk (ne drasticky, leč slyšitelně) změnil a pouhou změnou charakteristiky vibrací tak můžete docílit jemného doladění výsledného charakteru. Jde vlastně ve finále o zábavnou činnost, určitě si můžete dát i tu péči, že byste hledali právě ten svůj mix jedněch a druhých. Níže popsané dojmy jsou sumářem toho, co jsme vypozorovali vždy v jedné kompletní sadě (tj. nemixovali jsme druhy).

Spodní, tempo udávající frekvence v „Lovers Rock“ ze stejnojmenné nahrávky nigerijsko-britské zpěvačky Helen Folasade Adu, známější jako Sade (2000 | epic | 500766 2) byly s podporou zirkonia citelně údernější, fyzičtější, jistěji konturované a oddělené. Možná ne tak objemné, zato koncentrovanější a pocitově přesnější. To křemík naopak podpořil mohutnost, pocit uvolněnosti a jakousi poklidnou bublavost, zdůraznil se pocit váhy a sytosti – je to však méně definované, ač stále subjektivně lepší, než když je přístroj položený „jen tak“.

Silný a procítěný hlas Lary Fabian v „Je Suis Malade“ („Carpe Diem“ | 2009 | Universal | 5319313) měl v „zirkoniové variantě“ slyšitelně lepší oddělení, více čněl nad nástroji a tím působil konkrétněji, zřetelněji. Podložky tu podpoří pocit soustředěnosti. Druhé modely zase více zdůrazní objem, sytost a jakousi organickou lidskost, hlas má takový barevnější, jemnější charakter. Rozdíly právě ve středech, kde jsou naše uši velmi citlivé, patří mezi nejvýraznější, s nimiž jsme se měli tu možnost potkat – a to mluvíme i o podstatně dražších řešeních.

Coververze „First of May“ od Bee Gees v podání Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2) je plná jasných zvonivých výšek, u nichž „světlá“ sada zajistila větší „křupavost“ – to je trochu neobratná interpretace anglického výrazu, kde dává velmi jasný smysl. V českém světě bychom snad mohli říct, že jde o jasnější cinknutí, tón je precizněji vycizelovaný a zřetelně samostatnější. „Temná“ varianta nevytahuje výšky k obdobné jasnosti, mnohem spíše podtrhne pocit organického propojení, ač i tak jsme měli pocit zlepšení v oblasti čistoty. Jde o takový sytější a klid akcentující charakter.

Také dynamiku v Prokofjevově „Symfonii č. 1 v D dur, op. 25“ (Sergiu Celibidache / Münchner Philharmoniker | „Symphonies 1 + 5“ | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8) ovlivnily obě sady, obě vlastně spíše k větší jistotě, ale přesto každá jinak. Zirkonium jako když podpoří snadnost vzedmutí energie, je to lehčí, vzdušnější projev s větším, fyzičtějším důrazem a odpichem, zatímco nitrid křemíku zdůrazní tekutost, hmotu a plynulost, hudba dokáže silněji a hutněji zabrat.

V našich systémech jsme preferovali téměř bez výjimky zirkoniovou variantu – i proto, jak v „Remember“ jazzového saxofonisty Hanka Mobleyho („Soul Station“ | 1999 | Blue Note | 7243 4 95343 2 2) nenásilně, ale nezpochybnitelně vytáhly pocit čistoty a jasnosti. Hudba se zvýrazní hlavně v okrajových drobnostech a nuancích, výsledek je pevnější a pocitově zřetelnější. Na druhou stranu keramika zase umí zajistit expanzivnější a organičtější přednes, všechno plyne s větší grácií a všeobecně snáze. Vláčnější a sytější pocit neznamená, že by se ale nějak zhoršila dostupnost detailů, ba naopak, i tady je mírný posun vpřed a pocitu konkrétnosti oproti „nepodloženému“ zařízení.

Do filmové „God Particle“ (Hans Zimmer | „Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) vnesly zirkoniové kousky větší jistotu a vtiskly každý jeden tón pevněji do jeho místa, scéna se zdála sebevědoměji definovaná a dokonce i širší. Je tu víc vzduchu, víc místa, čímž se celé hudební dění snáze čte. Keramické modely zase „přiloží pod kotel“, všechno silněji vře, je to hutnější, propojenější, méně holografické, zato živelnější a robustnější, jakoby v o něco větším měřítku prezentované.

Hobojová interpretace Telemannovy „Fantazie pro flétnu č. 3 v b moll“ („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006) byla za podpory zirkoniových podložek konkrétnější. Nástroj stál jasněji a hmatatelněji, monitorověji uprostřed scény, zatímco u keramiky jsme zase měli pocit výraznějšího propojení s okolím, bylo tu více vzduchu, respektive citelněji přítomný tu byl „ambient“, pocit ozvěn v prostoru a podobně.

Hraní si s detaily a doplňky jinak již ke spokojenosti vyladěných systémů je zábava na dlouhé večery a něco, čím si můžete jemně ladit výsledné charakteristiky. Jak přesně to funguje, to vám nepovíme, i když rozdíly v charakteristice vibrací lze snadno i změřit, o čemž se můžete přesvědčit o kousek níže. Existují antivibrační podložky velmi dostupné, avšak přinášející jen málo, řešení s velmi zajímavým poměrem ceny a výkonu a pak i extrémní, kde jedna stojí klidně desítky tisíc. Čeští RDacoustic se rozhodli nabídnout velmi hezky zpracované modely a navíc vám ještě přidat trochu dobrodružství tím, že si můžete vybrat z dvou variant použitých kuliček, z nichž každá funguje trochu jinak (měřitelně i slyšitelně). Ale nejlepší na tom je, že EVO-3 nestojí žádné neakceptovatelné peníze, ba naopak – za tak mechanicky a materiálově pěkné obrobky jsou nějaké tři tisíce skvělá nabídka. Tím víc, že ty i ty (otázka „které“ je čistě subjektivní preferencí, případně je odpověď navázaná na to, co si přejete ve své sestavě ovlivnit) minimálně u nám dostupných komponentů výslednou kvalitu zážitku jasně a nezpochybnitelně zlepšily. A co se týká oné osobní volby, u nás by to bylo zirkonium a EVO-3 si okamžitě připisujeme na seznam přání…

MĚŘENÍ

Měření vibrací probíhalo na bočním panelu komponentu se středně pevným šasi z tlustších hliníkových profilů. Přístroj byl položen na standardním nábytku z 10 cm masivních dubových desek, tedy v poloze, kde jsou testované komponenty běžně používané.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V – bez podložek

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V – zirkonium

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V – nitrid křemičitý

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu šasi (červená)

EUR 120,- / ks

cca Kč 3 000,- / ks

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásné zpracování

+ atraktivní cena

+ slyšitelný i měřitelný přínos

+ možnost vybrat si z dvou materiálů, kdy každý překvapivě funguje trošičku jinak

ZÁPORY

- reálně asi nic

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: RDacoustic | www.rdacoustic.cz 

fSdílet

Tweet