Plzeňský výrobce audio techniky Filip Říha umí nabídnout širokou řádku zesilovačů integrovaných i dělených, stejně tak překvapivě hodně řad reprosoustav, zahrnujících úctyhodné množství modelů. Portfolio zůstává již relativně dlouho konstantní, ačkoliv v něm bez změny názvů a (většinou) koncepcí probíhá kontinuální vývoj. Proto třeba dnes představované sloupky Mikro S Plus (2024) v zásadě na první pohled připomínají předchozí verze, ale událo se na nich víc než dost změn.

Není to tak, že byste na pohled nepoznali snadno Říhův rukopis. Ozvučnice z 2,8 cm tlustých MDF panelů jsou čistě nalakované a mají organicky zakulacené hrany i rohy, do té celkové čistoty a jednoduchosti však vložil konstruktér jisté „technokratické“ detaily – ať už jsou to viditelné montážní šrouby měničů, hezké spodní profily se silentbloky místo obvyklých nožiček a hrotů, nebo je to fortelný bassreflex ve spodní části zad, kousek nad velmi netypickou konektivitou, realizovanou přes speakON konektor, který garantuje ideální přenos, snadné použití a krom vizuální účelnosti nemá záporů.

Do přední desky jsou namontované dva měniče, ten vrchní oproti předchozí generaci prošel změnou typu. Průměr tkané kaloty je 2,7 cm, pochází od SEAS. Středobas je osvědčený model s kónusem z papíru a rákosových vláken, jehož průměr dosahuje 17,6 cm. Vlastně se udála proměna bezmála identická, jako u nedávno popisovaných regálovek Mikro M Plus (2024).

To se týká zejména úprav frekvenční výhybky. Každé pásmo má svou vlastní desku plošných spojů, aby nedocházelo k vzájemnému ovlivňování součástek, kvůli přeladění s novým tweeterem proběhla úprava tlumivky středobasu, odstranění kompenzace jeho indukčnosti (místo LC článku zůstal jen kondenzátor s novou hodnotou), přišlo také na úpravu citlivosti vysokotónového měniče.

Z fyzických změn je to hlavně úprava bassreflexu. Aby bylo dosaženo optimálnějšího zisku v té správné úrovni, plastový a pěkně zpracovaný nátrubek se zkrátil – to mimo jiné tolik „netlačí na středobas“.

Dvoupásmový systém má deklarovaný frekvenční rozsah 42 – 20 000 Hz (-3 dB), nominální impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Při výšce rovného metru, hloubce 30 cm a šířce 21 cm váží sloupky 24 kg.

Poslech probíhal primárně na Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, nicméně měli jsme možnost zkusit i synergii s firemním setem - RIHA LINE-4 v2024 / RIHA B100 v2024, oboje v aktuální verzi (platí tam totéž co u reprosoustav – název zůstává, technika se vyvíjí). O kabelech, podložkách a všemožném dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Anglická elektronická klasika „Teardrop“ od Massive Attack („Mezzanine“ | 1998 | Circa | 00724384559953) je namixovaná s velkou silou ve spodních oktávách, na zaplatitelnou a ne obrovskou dvoupásmovku se Mikro S Plus (2024) umí spustit tak hluboko, že z tučných beatů se k vám dostane valná většina, imponující ale není až tak hloubka nebo objem (oboje je s ohledem na podobu a kategorii rozhodně nadstandard), nýbrž to, jak snadno je to všechno artikulované, tedy ta míra nadhledu a lehkosti, s nimiž basy broukají. Je to reprodukce bez jakékoliv arogance nebo nucenosti, basy plynou, civilní a organizované, v praxi „úplně normální“ a zejména v kombinaci s elektronikou RIHA zformovaný vysoko nad obvyklé standardy a očekávání dané cenovky.

Míra samozřejmosti, s níž se rozvíjí jednotlivé vokály sboristů Nidaros domkor v „Mariavise“ („MOR“ | 2024 | 2L | 2L-176-SABD), byla též vysloveně výtečná. Oproti minulým generacím, které si pamatujeme, jde o mnohem lehčí a uvolněnější přednes, oddělení jednotlivých hlasů se zdá pohodové, klidné a ač umí Mikro S Plus (2024) vykreslit detaily tak, že působí netechnicky, je jich tu víc než dostatek. Reprosoustavy „prostě hrají“, bez efektů, vyspěle a transparentně. Hodně tím pádem záleží na poslouchaném materiálu (ačkoliv i horší nahrávky jsou vlastně snadno snesitelné, Mikro S Plus (2024) lehce odfiltrují jejich hrubost) a elektronice, sloupky to vše fakticky reflektují.

Velmi konkrétní jsou i výšky, vlastně to platí pro celý frekvenční rozsah prakticky uniformně. Cinkání v „Hey, No Pressure“ (Ray LaMontagne | „Ouroboros“ | 2016 | SONY | 886445381665) je docela přímočaře řízné, Mikro S Plus (2024) ho zvládají předat v jeho jasné, znělé a energické podobě, aniž by to jakkoliv útočilo na uši posluchače. Tón je ryzí, přesný, nicméně ne technicistní. Kov zní svižně, kontrolovaně, přesto cítíte klid, s jakým měnič pracuje a nevtírá se, není to dominantní, ale srovnané, bezmála monitorové v tom správném, realistickém slova smyslu. Opět – za nějakých 60 tisíc jde o výtečný výsledek.

Transparentnost Mikro S Plus (2024) funguje i z pohledu vnímání dynamiky nahrávek. Kontrasty a energie v „Breeze“ Jiro Inagakiho a Soul Media („WaJazz: Japanese Jazz Spectacle Vol. 1“ | 2022 | Nippon Columbia | 180GHMVLP01) patří mezi to nejlepší z asijského jazzu druhé poloviny 20. století a mimo to i master nahrávky je excelentní. Živý, plný energie a plnosti. Právě tak ho reprosoustavy ukážou, jejich limitem se zdá být tak leda připojená elektronika, jejíž volbou si „vyladíte“ charakter do požadované řekněme intenzity. Je znát, že reprodukce má kontrolu, jistotu a nadhled, pročež hraje netlumeně, avšak nepřehnaně, plyne do uší bez vtíravosti a tlaku, přesto umí disciplinovaně brouknout kde je třeba, případně dát najevo výbušnou údernost dvou o sebe tlukoucích dřívek v úvodu. Je to velmi živý a přesto stále poklidně působící výsledek.

Díky tomu, že Mikro S Plus (2024) hrají v zásadě pravdivě a „neladěně“, vyniká podoba té které skladby zejména díky všem součástem systému reprosoustavám předřazeným. Poměrně dost jinak tak hrál „Smyčcový kvartet č. 1“ (Quatuor Diotima | „Metamorphosis Ligeti“ | 2023 | Pentatone | 5187061) na systému RIHA a sestavě Norma, byť u obou cítíte s velmi dobrou rychlostí rozřazené detaily a nuance, vhled do nahrávky je – jak už bylo pojmenováno výše – skoro monitorový. Jednotlivé smyčce se vyloupnou, mají své místo a jasné, zřetelné ohraničení, struny texturu a tóny kontrolovaně, přehledně doznívají, takže v otevřeném zvukovém poli vnímáte hudbu ve velice solidní komplexnosti. A přitom stále bez pocitu tlaku na pilu.

Cosi o přesnosti a vyrovnanosti vyzařování prozradilo též provázání a plasticita scény ve „Faith“ (Alf Carlsson & Jiří Kotača Quartet | „Our Stories“ | 2024 | Animal Music | ANI123-2). Dění není svázané s ozvučnicemi, obraz je vyrovnaný a snadno čitelný, prostě úhledné stereo s dobrou lokalizací a zřetelnou technickou precizností, která vytváří krásný a pohlcující prostor, do kterého už se můžete opravdu snadno vpít. Za dané peníze jde o skvělé výsledky…

Poslechový zážitek z „Cambridge 1963“ Jóhanna Jóhannssona s houslemi Mari Samuelsen v čele („LIFE“ | 2024 | Deutsche Grammophon | 00028948657735) byl krásný. Právě proto, že krásný je sám záznam a Mikro S Plus (2024) vám ho ukážou tak, jak jim ho naservíruje elektronika. Jen velmi málo slyšíte samotné reprosoustavy, jejich charakter prakticky není a tím proniká hudba do prostoru moc příjemně, vyvážené, bez přehánění a s dospělou hladkostí. Jiný slovy, dostáváte to, co jim pošlete.

RIHA Mikro S Plus (2024) jsou středně velké a rozhodně ne nezaplatitelné sloupky, které za svou cenu (definovanou v jejich přátelské úrovni mimo jiné i tím, že jde o malosériovou lokální výrobu bez nutnosti živit běžný dlouhý prodejní řetězec) nabízí skvostné výsledky. Nejen, že čistý design si můžete na přání oživit skoro libovolným vlastním nápadem (což je výhoda většiny manufaktur), ale hlavně jde o technicky dotažený reprodukční systém, který z dvou pásem umí nabídnout pěkně provázaný, organický, velmi otevřený a reálně skoro „bezcharakterní“, transparentní celek. Ten se velmi snadno poslouchá, nemá žádnou agresivní, únavnou nebo jinak nepříjemnou charakteristiku, ba naopak nese neklamné známky „dospělého hi-fi“. Na kompaktním půdorysu dostanete v podobě Mikro S Plus (2024) „skoro-monitor“ s takovou mírou disciplíny a čistoty, že o jejich přítomnosti v prostoru skoro nebudete vědět, takže zůstane primárně jen hudba.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Odečteme-li zjevné vlivy prostoru plus jisté náznaky neúplného „složení pásem“ kvůli blízkosti měření, vidíme hlavně v zásadě vyrovnanou křivku, sahající v realitě někam ke 40 Hz bez excesů a mimo jiné s precizní nesměrovostí.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance neklesá pod nějakých 7 ohm, Mikro S Plus jsou určitě bezpečnou zátěží. Kolem 250 Hz je nepatrný náznak rezonance celého systému. Ladění se zdá být skutečně kolem deklarovaných 42 Hz. Elektrická fáze se reálně drží v bezproblémových mezích. Co je ale nejdůležitější, to je absence prudkých změn a výkyvů.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 58 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelná konstrukce

+ volný, lehký, samozřejmý přednes

+ pocit snadno proudící energie a dynamiky

+ zjevná synergie s firemní elektronikou

+ celkový nadhled

+ možnost přizpůsobení vnějšího provedení díky zakázkové výrobě

ZÁPORY

- reálně vlastně nic, pokud vám nevadí drobnosti jako netypické reprokonektory

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Audio-Visual Technology | www.audio-visual.cz 

fSdílet

Tweet