Dánské Dynaudio není jistě nutné představovat, firma s rozkročená již desítky let stejně silnýma nohama mezi segment domácího i studiového poslechu a ze své základny v městečku Skanderborg vysílá do světa konstrukce od dostupných po ryze high-endové. Spíše k té vyšší sféře patří série Contour, vlastně druhá nejvyšší v nabídce. Není to tak dlouho, co v ní proběhla malá, ale ne zanedbatelná změna, kterou ale poznáte jen podle parametrů a uchem, vnější podoba nových modelů s „i“ jako „improved“ na konci je prakticky identická.

Dynaudio na svých webových stránkách říká hned v úvodu popisku tohoto modelu, že „Contour 20i jsme navrhli tak, aby předčily všechny stojanové modely Controur z minulosti“. To je odvážné prohlášení.

Contour 20i jsou seversky čisté, jednoduché a moderně navržené reprosoustavy. V jejich vcelku ordinérních rozměrech vynikne o něco menší než standardní šířka (dále „zahlazená“ pomocí zakulacených svislých hran a dodatečného černého panelu, v němž jsou teprve přichyceny měniče a který „přetéká“ do boků) a o něco větší než standardní hloubka. Kabinety mají boky lehoulince klenuté, to pomáhá potlačit vznik vnitřního stojatého vlnění a dalších nežádoucích projevů nakumulované energie.

Zepředu tedy vidíte jen v poměrně výrazném zvukovodu uprostřed veliké planžety zapuštěnou kopulku, pod ní celou šířku skříně zabírá koš středobasu s nezaměnitelnou membránou dánského výrobce (takže na první pohled vypadají všechny firemní měniče stejně, ale liší se použitými komponenty „v pozadí“). Doplňte jen decentní logo a je to vše.

Ani vzadu ale minimalistický přístup nemizí – v horní části vydechuje relativně malým plastikovým nátrubkem bassreflex, ve spodní části jsou připraveny velmi pěkné reproduktorové terminály na jednoduché destičce a to je vše.

Samotná ozvučnice nedoznala mnoha změn. Stále jde o MDF profily s vnějším dýhováním, předsazená deska pro měniče je nicméně hliníková. Její zakulacení navazuje na zakulacení koše středobasu, což je prvek prý velmi pracný na výrobu, ale zřetelně snižující zkreslení, vzniklé odrazem energie o hrany ozvučnice.

Obměny se proti předchozí generaci dočkal v prvé řadě vysokotónový měnič. Jde o klasickou tkaninovou kopulku modelu Esotar, zde jako Esotar 2i s průměrem 2,8 cm. Do konstrukce promlouvají zkušenosti z vývojového procesu firmy a jejich aplikace v top modelech Confidence, takže nyní u tweeteru najdete větší pracovní komoru s výrazným tlumením (pro přesnější chod, kdy energie ze zadní strany membrány nerezonuje a nezkresluje chod reproduktoru) nebo plastikový nástavec Hexis. Ten vypadá nedůležitě, ale pomáhá opět směrovat proudění vzduchu stlačovaného zadní stranou membrány tak, aby nevznikala turbulence a výsledkem je nižší zkreslení a vyšší přesnost.

I na wooferu proběhla obměna, nicméně menší než u tweeteru. Jde stále o klasickou kónickou membránu z MSP (polymer na bázi křemičitanu hořečnatého), stále má hliníkovou cívku a zdvojený ferritový magnet stejně jako průměr 18 cm. Nově pak byl navržen pavouk, držící membránu – tento nový je vyroben z aramidových vláken, navíc jeho žebrování má nestejnou výšku, což má přispívat k lepší kontrole výchylky membrány.

Zlepšená odezva obou měničů prý pak umožnila vývojářům Dynaudia upravit výhybku – konkrétně ji zjednodušili odstraněním obvodu impedanční korekce. Výhybka 2. řádu leží na frekvenci 2 200 Hz.

Už bylo řečeno, že Contour 20i jsou v podstatě běžně velké, s několika drobnými „ale“ – jsou lehce vyšší (44 cm), lehce užší (21,5 cm) a lehce hlubší (36 cm), než je běžně zvykem. Také hmotnost 14 kg je poměrně signifikantní.

Výrobce uvádí pracovní rozsah od 39 do 23 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy nebo charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Dynaudio Contour 20i jsme poslouchali v pražském studiu AVITSmart a to na několika sestavách. Dobře si s Dynaudio sedl Electrocompaniet ECI 6DX v kombinaci s monobloky AW400 ze stejné stáje, kdy zdrojem byl Moon 650D. Alternativně jsme hráli přes Moon 870D, Moon 740P a Moon 870. Napájelo se přes IsoTek EVO3 Sigmas a koncové stupně přes EVO3 Titan One. Propojeno bylo mixem kabelů Nordost – od signálových Heimdall 2, přes napájecí Tyr 2 až po reproduktorové Valhalla 2. Ve stejném prostoru jsme poslouchali také Contour 30i, Falcon Acoustics R.A.M. Studio 10 nebo třeba Audio Physic Classic 25 a Audio Physic Midex a další.

Možná mají v určitém slova smyslu Contour 20i limitovanou maximální hloubku tónů, které vyzáří, ale na baskytaře v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) to nijak omezující nebylo. Bas je skvěle konkrétní, výtečně informativní a reprosoustavy dokážou jednotlivá brnknutí roztřídit a urovnat jako podle pravítka. Disciplína je u nich opravdu prvotřídní, byť možná spolu s tím až lehoulince neosobní (jakkoliv stačí připojit nějaký zesilovač s vlastním charakterem a ten se skrze transparentní Contour 20i docela projeví a „dokoření“ výsledný zvuk). Středobas je také potentní z hlediska energie, dokáže udržet jak přesné a čisté kontury tónů, tak jim dodat šťávu a sílu, utaženou a pěkně zkrocenou, zařezávající.

„Profesionálně“ přehledný a otevřený zvukový charakter s vysokou transparentností pokračuje též v pásmu středním, kde zejména vokály (jako ten patřící Karen Matheson v „Ailein Duinn“ z desky „L’Héritage Des Celtes“ (2011 | Columbia | COL 481530-2)) mají umetenou samozřejmou cestičku k posluchači. Contour 20i nepřidávají k barevnosti ani k plnosti prakticky žádnou vlastní signifikantní stopu, jako kdyby prostě ustoupily z cesty. Je znát, že reprosoustavy mají skutečně high-endové rozlišení – nakládají s ním ale nikoliv tou lehce audiofilskou cestou až zdůrazněného „detailíčkování“, ale hrají naprosto přesně, věrně a nenásilně, takže mohou zprvu působit až lehce opatrně či odtažitě. Stačí jim ale věnovat nějakou tu soustředěnou chvíli poslechu a uvolnit se a doceníte tu velmi samozřejmou, neokázalou prezentaci, skrze kterou výrazně probleskuje jak nahrávka samotná, tak předřazený řetězec a že každá změna komponentu je jasně slyšet.

Jestliže pak středobas pracuje výtečně, funguje tweeter excelentně (ale adjektiva lze klidně i prohodit, soulad kvalit je velmi solidní). Činely v „La Rosita“ (Hawkins & Webster | „Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) byly tvrdé, jadrné a konkrétní, nepřikrášlené, zároveň ale ani nijak přitlačené. Nejvyšší pásmo je velmi detailní, každý tón svižně vystřelí do prostoru, je skvěle konturovaný a živý, tóny zní s lehkostí a samozřejmostí, s nezkreslenou tonalitou podanou přesně tak, jak ji vykouzlí elektronika. Výšky jsou prostě výtečně rozpracované, s výtečným přehledem a nejen v dané ceně umí Contour 20i vykreslit frekvence opravdu špičkově.

Jakkoliv nejsou Contour 20i nijak velké, nechají se v dynamických skladbách, jako je „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158), dotlačit kam jen to nahrávka a elektronika dovolí. Dají vám mnohem výraznější makrodynamické sebevědomí, než by se zdálo, umí naplnit prostor hudbou a umí dýchat už při relativně nízké hlasitosti, stejně jako drží pevně a neagresivně i při hlasitosti vysoké. Zvuk je pevný a zároveň pružný, takového toho „nepřekážejícího“ stylu, jako kdyby Dynaudio prostě ustoupily z cesty nahrávce samé. Možná se může zdát, že Contour 20i vedle lecketeré konkurence působí „bezkrevně“, ale jsou „fakticky správné“, protože respektují přesně to, co do nich pouštíte – opět až monitorovým způsobem.

„Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) byla skvěle čitelná napříč pásmy, reprodukce je velmi homogenní a skvěle transparentní. Contour 20i na vás nicméně informace nijak nesrší, nechávají je spíše tak nějak uvolněně proplout, byť hloubkou prokreslení a tím, jak zřetelně reprosoustavy hrají si rozhodně zaslouží zařadit mezi analytické. S příkladnou samozřejmostí slyšíte i lehoulinké skřípání porcelánu nebo takové ty neurčité zvuky, které způsobuje řada lidí u stolků v koncertním sále a díky kterým cítíte tu autentickou live atmosféru. Detaily jsou nevtíravé, přitom ale velmi, velmi dobře zpracované.

Svou „skoro-monitorovou“ náturu potvrdily Contour 20i také podáním prostoru v „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) – chtějí rozhodně správně natočit stojí za to jimi popostrkovat, dokud obraz scény „nezaklapne“ jak má. Když je všechno jak má být, odmění se Contour 20i tím nejlepším co lze dosáhnout – jejich hmota z prostoru zvukově zmizí a zůstane jenom ve vzduchu zavěšená trojrozměrná hudba, s nástroji lokalizovanými a ohraničenými pečlivě v pravolevé i předozadní ose a s pocitem vzduchu, který je obklopuje a propojuje celou stereo bázi. Všechno působí takovým tím správně „normálním“ a přirozeným způsobem.

Formálně asi není zvuku Contour 20i co vyčítat ani v popové „Breaking Silence“ Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4) – cítíte jistý limit komprimované nahrávky, ale protože je tu pořádek, zjevná kontrola a přesvědčivá vyrovnanost, zcela jednoznačně ho lze přisoudit právě nahrávce. Pak slyšíte to, jak hraje ten který systém a teprve pak je tu charakter reprosoustav, zastoupený vlastně docela minimálně. Snad i díky tomu ale ve výsledném zážitku tak nějak trošku schází jiskra, není to zvuk, který by vás teď hned a tady strhnul a získal si vás, musíte se k němu proposlouchat a smířit se s tím, že uslyšíte věci „na rovinu“.

Navážeme-li na poslední větu předchozího odstavce, můžeme Contour 20i označit za optimální řešení náročného audiofila, který chce své nahrávky slyšet tak, jak jsou. Dynaudio mají jen minimální vlastní charakter, jako kdyby celkově hudbě „nepřekážely“, propouštějí jí, aniž by ji nějak filtrovaly nebo modifikovaly. Jsou celkově velice spořádané a velice detailní, jejich zvuk působí „rovně jako když střelí“. Jestli je to dobře, nebo vám to nevyhovuje, to si musíte rozhodnout sami, faktem ale je, že Contour 20i jsou důsledně realistické a to určitě není univerzálně příjemný charakter. Fakticky jsou ale „velmi správné“ a pokud je dobré něco vypíchnout, tak je to skvělá prostorovost a homogennost. Na regálovky jsou Contour 20i rozhodně drahé, ale splňují více než důstojně nároky, které taková cenovka předjímá.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, který prošel drobnými akustickými úpravami, ale vesměs působil jako běžný pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva ukazuje v příjemně vyrovnanou odpověď s lehoulince zdůrazněným basem od 100 do 300 Hz (jde ale o minimální akcent), Contour 20i jsou prakticky lineární (na křivce se podepisuje i vliv místnosti od 50 do 10 000 Hz, tedy všude, kde je to doopravdy důležité. Nad touto hodnotou je v přímé ose vidět opravdu hodně výrazný přírůstek energie, o nějakých 5 dB. Protože se ale naopak odpověď linearizuje při minimálním natočení, stačí nemířit osami přímo na své uši, ale spíše je nechat téměř kolmo k zadní zdi. První náběh na 35 Hz je zdůrazněný nějakým módem místnosti, reálně ale můžete od Contour 20i očekávat frekvence mezi 40 a 50 Hz (měřilo se poměrně daleko od zdí, v domácím prostředí budou ozvučnice velmi pravděpodobně blíže a tím se basy zdůrazní). Důležité je, že frekvenční odezva nemá žádné nepřirozené zdůraznění, zlomy a že ctí trend celkové vyrovnanosti až monitorového charakteru.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Waterfall

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční charakteristika Contour 20i je mírně nestandardní, ale přesto nejeví známky nějaké přehnané náročnosti. Úvodní sedlo na cca 33 Hz naznačuje ladící frekvenci bassreflexu, dále je křivka prostá nespojitostí nebo malých zákmitů, takže v kabinetu nejsou žádné nežádoucí rezonance nebo stojaté vlnění. V pásmu mezi 180 a 480 Hz klesá impedance k hodnotě 4 ohmů, nemělo by to ale ani v nejmenším být problematické pro zesilovače, které u této kategorie reprosoustav můžeme oprávněně uvažovat. Elektrická fáze je podobně poklidná a prostá prudkých proměn, z optima vypadává jen pod druhým impedančním peakem (ale jednak je to typické chování a jednak díky relativně vysokému peaku to nebude problém). Celkově jsou Contour 20i z elektrického pohledu vzornou a nezáludnou zátěží.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 125 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné zpracování, hodné dané ceny

+ celkem dospělá basová odezva (byť logicky s limitovaným rozsahem)

+ detailnost

+ zatížitelnost

+ parádní prostor, v němž reprosoustavy zmizí

ZÁPORY

- cena je vysoká a někteří konkurenti v ní umí ještě pár Hz dolů navíc

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AVITSmart | www.avitsmart.cz 

DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet