„i“ jakožto „improved“ (či „vylepšeno“ pro ty, kteří nehovoří anglicky) je vcelku častý způsob, jakým rozlišit produkty, které prošly větší či menší technologickou revizí, ale ještě to nestačilo na získání zcela nového jména. Ke stejnému kroku se odhodlali také v dánském Skanderborgu, odkud pochází firma Dynaudio, jenže tam podle všeho udělali víc, než jenom pár změn u řady Contour, čímž jí proměnili v Contour i.

Veprostřed této série stojí středně velké sloupky Contour 30i, které se na první pohled od původního modelu zase tak moc neliší. Štíhlý, relativně vysoký kabinet, jehož čelní stěnu ze dvou třetin obemyká přidaná, jakoby až tekutá deska, zakulacené rohy, na úrovni provedené povrchy (zde se navíc rozhodně Dynaudio posunulo a z pěkných udělalo velmi pěkné), nožičky, které protahují diagonální linie základny nebo dva bassreflexy na úzké lince zadní stěny, jeden nahoře a jeden těsně nad destičkou s jediným párem terminálů (ta dříve byla u podlahy, dnes je zhruba ve třetině výšky kabinetů) – to zůstalo zachováno.

Nicméně technologicky, jak Dynaudio tvrdí, bylo přepracováno prakticky všechno, co se zásadně promítá do zvuku – oba typy měničů i výhybka.

Proměnou tak prošel tweeter Esotar 2, nyní Esotar 2i. Stále sice sedí ve zvukovodu, měkká kopulka o průměru 2,8 cm nyní nově využívá větší tlumenou pracovní komoru, stejně jako má integrovaný prvek Hexis, původně vyvinutý pro vyšší modelovou řadu Confidence. Ten funguje jako difuzor a tříští energii ze zadní strany membrány, čímž se potlačuje vznik nežádoucích rezonancí a zlepšuje se průběh frekvenční odezvy.

Vývojem prošla také dvojice osazených 18 cm MSP středobasů. Přestože membrána je stále z polymeru na bázi hořčíkových silikátů, na místě jí drží nový pavouk, jehož žebrování je nepravidelné a má mít za cíl lepší kontrolu výkmitu membrány. Cívka z hliníkového drátu zůstala zachována.

Následkem vylepšení měničů – dle slov Dynaudia – je skutečnost, že se mohla celkem značně zjednodušit frekvenční výhybka, což je samozřejmě vždycky dobře. Zmizelo obvodové řešení, zaměřené na korekci impedance, takže signál teče přes méně komponentů a neztrácí tolik energie.

Contour 30i jsou pak i fyzicky nepatrně odlišné od svých předchůdců. Mají rozměry 116,9 x 30 x 40,3 cm (v x š x h) a váží 31,4 kg, což je překvapivě méně, než u „třicítek“. Jsou koncipované jako dvou a půl pásmové, pásmové přechody výhybky druhého řádu jsou na 300 a 2 200 Hz.

Velmi působivý je psaný frekvenční rozsah 32 – 23 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost 87 dB / 2,83 V / m je jen průměrná, udávaná impedance 4 ohmy napovídá, že lze (tak jako většinou u podobně koncipovaných high-endových modelů) očekávat propady i k poměrně kriticky nízkým hodnotám.

Contour 30i jsme zkoušeli v pražském studiu AVITSmart, kde jim společnost dělaly dva důstojné systémy – jednak to byl Electrocompaniet ECI 6DX ve spojení s velkými monobloky AW400, případně systém na bázi elektroniky Moon – 780D / 740P / 870A. Oběma sestavám předskakoval cd přehrávač Moon 650D, obě byly napájeny přes IsoTek EVO3 Sigmas a koncové stupně přes IsoTek EVO3 Titan One. Propojeno bylo kabeláží Nordost – od vrcholných Valhalla 2 a Tyr 2 až po Heimdall 2. Porovnávat jsme mohli s Contour 20i, ale ve stejném prostoru jsme s časovým odstupem slyšeli ne daných systémech třeba i Estelon YB, Dynaudio Confidence 30, ale i několik dalších, byť jen v krátkosti.

Basové brnkání v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) bylo zespodu limitováno rozsahem a energií překvapivě málo, reprosoustavy se pouští hluboko, jakkoliv se to na první poslech nemusí úplně zdát, protože je tu mnohem výraznější akcent na přesnost a čistotu než na efekt, objem a váhu. Může se tak trochu zdát, že to není takový ten hmatatelně sytý bas, není tam ten pocit živelné hustoty a „barevnosti“, ale kontury jsou působivě sebejisté, rozmanitost hlubokých tónů, jejich propracování, to překonává očekávání. Nečekejte rozmáchlé basy, ale nebojte se, že by jich bylo málo – jsou utažené, rychlé a úderné, jak se sluší a patří.

Nezabarvený, nestranný a velmi otevřený je i prostor středního pásma, kde vokál Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Hértiage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) zní až trochu věcným, ovšem technicky brilantně vykresleným způsobem – parádní rozlišení, lehkost se kterou se jednak hlas nese i s jakou zapadají na místo právě ony jemné nuance, to je prostě paráda. Přitom ale Dynaudio nesahají k tvrdosti nebo přílišné ráznosti, není to detailnost za cenu nějakého kompromisu z pohledu poslechového komfortu – hrají se samozřejmostí a lehkostí, s klidem a celkovou „přiměřeností“, signalizující přesnost a neefektní autentičnost, což podtrhuje i to, jak absorbují charakter připojené elektroniky nebo to, že vnímáte zvuk tak nějak „zřetelně“.

Cinkot činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) byl neméně konkrétní a zřetelný, dobře spřažený se středním pásmem, nekonzistentní v množství energie i v tom, jak snadno a lehce zní. Bez agresivity, s pocitem hladkosti zněly činely i přes zjevně výtečnou informativnost a detailnost. Máte pocit až lehce nenápadné samozřejmosti – činel má věrohodný objem i tonalitu, má skvěle načrtnutou strukturu a jeho „kovovost“ je přibarvená tak maximálně nádechem elektroniky, nikoliv výškáče u Contour 30i. Výšky zní s detailem, transparentností a čistotou bez jiskřivosti nebo lesklosti.

U velkých bubnů v úvodu „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) to není o takovém tom rozmáchlém gestu, které vás silou a váhou zatlačí do sedačky, je tu spíše kompaktnější objem, ale zato důraznost, rychlost a dynamická sebejistota, kterou ovšem musí podpořit adekvátní elektronika. Pak umí být Contour 30i dostatečně svižné a rázné, byť tak činí s o něco měkčím, poddajnějším stylem, jakoby více v klidu. Cítíte nicméně nadhled a schopnost reagovat na úrovni mikrodynamických změn bez stresu nebo nejistoty, ačkoliv makrodynamický efekt tu není. „Jen“ realita a nepřikrášlená čistota.

To platí i v oblasti rozlišení, ačkoliv tady se ta celková vlastně opravdu vynikající čitelnost doceňuje snáze. Contour 30i propracovaly „Fourtysomething“ od zpěvačky Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) s parádní lehkostí. Vnímáte precizně oddělené nástroje, vnímáte přítomnost publika a jeho šum (ale ne jako nějakou stěnu hluku v pozadí, ale jako už dobře separované zvuky lidské přítomnosti), vnímáte to, že signál skrze Contour 30i teče s klidem a bez „brždění“. Jejich zvuk je velmi „neutrální“, netlačí kupředu žádnou část pásma, nesnaží se o líbivost, prostě zahraje tak dobře, jak dobře zahraje systém. Nicméně právě na drobných ambientních dozvucích a ozvěnách, které nejsou jen „cosi kdesi vzadu“, ale plnohodnotná součást reprodukce, vnímáte, že Contour 30i jsou skutečně dobře navržené.

Prostor hudební scény v „Dream about you“ se zpěvačkou Evou a akustickými kytarami („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byl posazený za ozvučnicemi, ty pak nejsou součástí celkového vjemu, hudba je z nich vytažená, široká na jejich rozteč a neroztržená ani v až atypicky širokém rozestupu. Scéna je veliká, uvolněně samozřejmá a opět snadno a nekomplikovaně srozumitelná. Není problém vnímat pozici jednotlivých nástrojů, stejně jako je zpěvaččin hlas posazený pěkně veprostřed, tam kde má být. Navíc se nezdá, že by Contour 30i vyžadovaly nějaké speciální zacházení stran velkého natáčení nebo laborování s pozicí v místnosti.

„Breaking Silence“ od Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4) byla nenápadně zpacifikovaná, prostá jakýchkoliv stop nepřiměřeného nebo problematického chování, zvuk plynul s lehkostí, nenásilný, otevřený, možná ne kdovíjak intenzivní, ale velice autentický, snadno přehledný a velmi, vlastně velmi detailní. Contour 30i se nesnaží být efektní za každou cenu, ale i když přijde hluboký bas, „ustojí“ jeho nápor více než se ctí, mají kontrolu a třeba kopák působí velmi přesvědčivě včetně fyzicky citelného impulsu. Zvuk je vyvážený, nic z něj nikde netrčí a máte pocit homogenního celku.

Nová generace sloupků Contour 30i možná prošla jen relativně delikátní evolucí, ale na zvuku se to rozhodně podepsalo pozitivně. Co dříve bylo „ok“, to je v současné inkarnaci „výtečné“. Nejde jen o elegantnější vnější provedení, jde o to, že verze „i“ přináší vyrovnaný, nenásilný, audiofilsky autentický a v ničem nepřehánějící, v ničem ale zároveň neubírající zvukový projev. Dynaudio se tu blíží ideálu „zmizelé“ reprosoustavy, nebýt trochu celkově stopově měkčího a jemnějšího ladění. Není tu ale ani stopy po stresu, uspěchanosti nebo umělém tlaku – Contour 30i velmi ochotně přejímají zvukové charakteristiky připojených systémů, jsou přesné, čisté a otevřené, navíc působí, že se lehce rozehrávají, bez nutnosti na ně tlačit, takže spíše než reprosoustavy samotné tu uslyšíte charakter řetězce před nimi. A to je koneckonců správně. Nemohou vám tím sice zaručit automatickou zábavnost (oproti podobně velkých a drahým konstrukcím se třeba může zdát bas utaženější a méně přítomný, byť je v reálu přesnější a propracovanější, než je běžné), mohou vám ale ukázat hudbu takovou, jaká je a jsou etalonem toho, jak přesně mohou reprosoustavy v této třídě hrát.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, který prošel drobnými akustickými úpravami, ale vesměs působil jako běžný pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo mezi prvními peaky na impedanční křivce naznačuje naladění bassreflexu na cca 32 Hz, mezi 100 a 300 Hz klesá impedance až ke 3 ohmům. Nejsou tu nicméně žádné prudké změny, také elektrická fáze má poměrně čistý, nenáročný průběh bez excesů. Drobná zaškobrnutí na 700 a 2 500 Hz naznačují přítomnost nějaké rezonance, ať už půjde o vibraci kabinetu nebo  vnitřní stojaté vlnění. Celkově ale nejsou Contour 30i nepřiměřeně náročné s ohledem na svou cenovou třídu a zesilovače, které v takové třídě k reprosoustavám připojíte. 

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 195 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bas s dobrou úderností a disciplínou

+ celkově organizovaný přednes

+ vysoce transparentní – jaký systém / nahrávka, takové zážitky

+ celková čistota a čitelnost reprodukce

+ pěkné zpracování

ZÁPORY

- bas je spíše organizovaný a přesný, než působivý (třeba pro filmy apod.)

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AVITSmart | www.avitsmart.cz 

DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet