Už jméno více než čtvrtstoletí staré německé značky Audio Physic navozuje pocit technologicky orientované společnosti, což tak nějak dotvrzuje i pohled na povětšinou zakloněné a technicistně vizuálně pojaté ozvučnice. Tento tradiční přístup značky je zřetelný také u prakticky prostředního modelu z nejvyšší Reference Line, který má hezký název Midex a dle slov Audio Physic má „kombinovat výkony s elegancí v perfektní harmonii“.

Na první pohled je jasné, že Midex mají kořeny ve výrobních prostorách značky v Brilonu na západě Německa, jen co by kamenem dohodil (a zbytek došel) od hranic s Holandskem a Belgií. Poznáte to podle toho, že kabinet s ostrými hranami se poměrně výrazně zaklání a že reproduktory jsou zasazené do černé desky, vizuálně oddělené od zbytku skříně. Poměrně charakteristické (alespoň pro vyšší modely) je také posazení na robustní, do stran vykukující kovové nožky.

Ty poslouží dobře také jako stabilizační body, protože Midex jsou velké a poměrně těžké. Dřevěná verze má 32 kg, opláštění bílým nebo černým sklem přidá ještě další čtyři kilogramy, což už se celkem pronese. Připojte k tomu výšku 112 cm, šířku 20,2 cm a hloubku 34 cm a máte poměrně výrazný objekt i pro větší prostory.

Midex se také chlubí tím, že v rámci běžných konstrukčních konvencí vnáší do designu originální postupy. Týká se to třeba už rozložení čtyř měničů – woofer je totiž nejen tradičně dole, ale také úplně nahoře, teprve pod ním je pak tweeter a středotónový reproduktor. Prý je to řešení zvolené zejména s ohledem na lepší interakci s akustikou běžného prostoru, kdy výsledkem je přesnější basová reprodukce.

Kabinety samotné se zdají být poměrně standardní, nenechte se ale zmýlit pěknou dýhou nebo zmíněným sklem. Jde o stěny sendvičové konstrukce s charakteristickým pojetím dle Audio Physic – je tu jádro z pevného materiálu a uvnitř i vně přilepené další panely. Jako pojidlo je použitý specifický elastický materiál, takže díky němu kmitající panely elegantně odbourávají nežádoucí energii vnitřní i vnější. Mezery mezi panely jsou pak také chytře využité jako bassreflexové otvory, takže tu není žádný typicky používaný a na první pohled viditelný reflex.

Dalším technologicky nápaditým řešením je použití vnitřního zpevnění z neběžného materiálu, konkrétně pórovité keramické pěny. Keramika patří k nejtvrdším dostupným materiálům a přesto v této pěnovité podobě sestává povětšinou ze vzduchu, takže toto zpevnění je tvrdé, aniž by fakticky ubíralo pracovní prostor měničů. Část vnitřních výztuh je také vyrobena z desek se strukturou plástve – opět v sendvičovém vrstvení. Tento materiál je tužší než MDF a přitom výrazně lehčí a jde o řešení převzaté z top modelu Structure.

Speciální tlumení je věnováno také modul výhybky a reproduktorových terminálů. V praxi jde o oddělení desky s terminály pomocí elastického materiálu, což přispívá k redukci dopadu vibrací na součástky výhybky.

Na nejvyšších tónech pracuje měnič oceňovaného typu HHCT III (neboli Hyper Holographic Cone Tweeter). Kopulka je zasazená trochu dovnitř čelní stěny a její okolí je tlumené porézním materiálem. Pointou systému „hyper holografie“ je snížení rezonancí a vibrací měničů na absolutní možné minimum. Podle stejného principu je konstruovaný také středotónový reproduktor HHCM III s kónickou membránou a výrazným fázovým nástavcem. Zajímavostí obou měničů je také použití technologie aktivního tlumení membrán – obě membrány jsou kovové a za pomoci vlepeného kroužku „předpjaté“, takže doznívání jejich vlastních rezonancí je minimalizované.

Kovové jsou i kónusy nízkofrekvenčních reproduktorů – ty mají už slušný průměr 17 cm a jsou z hliníku s vrstvičkou keramiky. I tady jsou aplikované výše zmíněné principy, tedy snaha naprosto minimalizovat nežádoucí vibrace – třeba technologií zdvojeného koše, který rozkládá působící síly do více míst a tím snižuje zkreslení výsledného zvuku.

Prakticky pak Audio Physic vlastně nijak zásadně neříká nic hlubšího o technických parametrech svých modelů, tedy ani těch u Midex. Dozvíte se o frekvenčním rozsahu 30 – 40 000 Hz (bez udaného tolerančního pásma), ve výpisu najdete impedanci na úrovni 4 ohm a citlivost 89 dB (opět ale bez konkretizovaných podmínek).

Poslouchali jsme v showroomu dovozce, jehož poslechová místnost je nicméně pro reprosoustavy velikosti Midex už trochu malá – částečně to vyvažuje slušné ošetření akustickými panely. Poslouchalo se na systému s Naim NDX 2, Moon 280D a Octave V 110 SE a to přes kabeláž Nordost Heimdall 2 a Valhalla 2. Napájelo se přes IsoTek EVO3 Sigmas a IsoTek EVO3 Titan One. K porovnání byly třeba Audio Physic Classic 25, ale ve stejném místě jsme poslouchali třeba i Falcon Acoustics R.A.M. Studio 10, Dynaudio Contour 20i a spoustu dalších.

Brnkající baskytaru v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) artikulovaly reprosoustavy velmi pečlivě, její mroukající hloubka byla až fyzicky citelná, reprosoustavy si „odfouknou“ s nebývalou volností, s výraznou rezervou (je cítit, že Midex umí jít ještě hlouběji, než je základní tón baskytary) a s bohatou energií, která s naprostou lehkostí vyplní místnost od podlahy po strop. Bas byl ve střední místnosti až zdůrazněný, ale když ztlumíte hlasitost, abyste „neprobudili“ nežádoucí chování akustiky, zůstává bas plnokrevný, šťavnatý a jaksi „buclatý“ a elastický, aniž by byl líný.

Zpěv v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) nebyl úplně dominantní, Karen Matheson byla sice před ostatními nástroji, ale ne úplně „vypíchnutá“. Přesto je znát, že rozlišení středo-výškové sekce je už opravdu excelentní, srozumitelnost je samozřejmá, každé slovo zřetelné a Midex hrají velmi konkrétně a přitom transparentně, takže přes ně prosvítá snadno vřelejší a jemnější charakter elektronek Octave. Už se pohybujeme v opravdu kultivované úrovni, kde přednes není ani stopově technický – vnímáte u zpěvačky pocit nejen éterického vokálu ve vzduchu, ale i přítomného těla, je to až „bytelný“ zvuk, jakoby posazený pěkně nohama na zemi, s plnou energií. Detail je sebevědomý, ale střídmě nenápadný a přirozeně dávkovaný.

Výšky jsou pak vskutku excelentní, jak prozradil cinkot činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) – každý úder byl exponovaný, puristicky čisťoučký a jasný, s vynikajícím podáním textur. Je cítit, že Midex už vytěží nahrávku v tomto spektru až na dřeň. Tonalita je nevtíravě neutrální, stačí změnit komponent nebo nahrávku a výšky se přizpůsobí a přestože je nevýhodou takové autenticity expresivní podání nectností nahrávek a elektroniky, tak ta snadno, s jakou každý tón vystřelí do prostoru a zařezává, tak ta stojí za to.

Při hlasitém poslechu mocných bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) se dříve vzdala akustika prostoru, než reprosoustavy – ty nepovolí, ať je tlačíte kam chcete a i jejich netradiční řešení basu zůstává kontrolované a konturované. Energie proudí pěkně od podlahy, nenuceně zvládá dynamické špičky a zvuk je elastický, až trochu olejnatý ve své plynulosti, je to houževnatý a klouzající zvuk, snadno a lehce, přitom velmi pečlivě kontrolovaně zářící. Cítíte sílu a sebejistotu, možná chvilkami až trochu efektní, zejména vespod.

Midex mají už také opravdu velmi slušné rozlišení, jemné cinkání porcelánu a ruch hostů v úvodu „Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) nebylo nijak vytržené z pozadí a přesto dobře čitelné akorát zřetelné. Přednes už je elegantně samozřejmý, netlačí na nějakou jednotlivost, ale rozkrývá s klidem a nadhledem celé pásmo. Nic není vytržené, ve zvuku Midex se v lehce netypickém mixu odráží jak ona nenucenost, tak místy expresivní agilita. Je každopádně znát, že zvuk je šťavnatý a přesto je každý nástroj jasně zakotvený, všechno je konkrétní a autentické, jak se na high-end sluší a patří.

Odkaz na holografii se v podání Midex proměnil v „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) v opravdu výtečně plastické podání nástrojů a lokalizaci bez připomínek. Scéna je organizovaná v pravolevém směru a má taktéž patrnou hloubku, scéna drží pohromadě i s větším rozestupem ozvučnic. Je pravda, že je třeba Midex tak nějak správně natočit, aby všechno „zaklaplo“, ale jakmile to uděláte, není to nepříjemně úzký sweet spot pro jednoho (ale ani pro pět, Midex se přeci jen chovají trochu „audiofilsky“).

Efektní popík typu „Breaking Silence“ od Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4) byl efektně „nabušený“ od spodních tónů, hudba ale pevná a rázná jak má být, zvuk přitom už měl téměř ten opravdu ideální atribut „tekutosti“. Projevuje se tu celkově neutrální a transparentní ladění s jen lehkým dotekem vřelosti a klidnosti, takže fakticky větší vliv má kvalita nahrávky a řetězce, faktem ale je, že Midex se nechají dotáhnout dostatečně daleko, aby byly pevně ukotvené v high-endové sféře.

Německý Audio Physic je trochu svébytná značka, ale není to nijak „technicistní bláznovství“, navzdory mnoha zajímavým technologiím a řešením zůstávají jejich reprosoustavy konstruované také s ohledem na soužití s nimi v reálném světě. V kontextu nabídky střední model Midex v sobě integruje všechno důležité, co dělá Audio Physic tou značkou, jakou dneska je a za vlastně ještě dosažitelnou cenovku nabízí pro střední a možná hlavně větší prostory vysokou technickou úroveň, opatřenou snadno poslouchatelnou slupkou a snadno „koukatelným“ designem. Nejvíce imponující je bezesporu lehkost, s jakou artikulují pásmo od velmi hlubokých až po nejvyšší tóny, celkově pak ale stojí Midex za pozornost každému, kdo hledá detailní a nenuceně energický přednes.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, který prošel drobnými akustickými úpravami, ale vesměs působil jako běžný pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ve frekvenční odpovědi se objevují dva prvky, které tak úplně nepatří k Midex – jednak je to mód místnosti na 170 Hz, jednak zdůraznění (kvůli menší než optimální velikosti prostoru) na 40 Hz. Dost pravděpodobně i propad na 500 Hz svým tvarem odpovídá charakteristice nějakého typu interakce s prostorem a výškou poslechové osy a lze ho tak většinově ignorovat. Odhlédneme-li od toho, není frekvenční odezva vlastně úplně daleko od ideálu celkové vyrovnanosti, byť to není referenční studiová přímka. Je vidět, že tweeter je v přímé ose až příliš živý, pod úhlem 30 stupňů zase dosti ztrácí energii (nemusíte se ale zase tolik starat o odrazy od bočních stěn) a optimální tak bude Midex jen lehoučce vtočit směrem k posluchači. Vidět je také lehký akcent na energii středního pásma. Celý rozsah se nicméně vejde do běžného rozptylu +/- 3 dB.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo mezi prvního dvěma peaky je položené na úroveň 30 Hz a zhruba tam tak bude ladící frekvence bassreflexového systému. Impedance se k deklarovaným 4 ohmům spouští jen velmi sporadicky, mnozí Midex jsou naprosto korekční čtyřohmové reprosoustavy. Křivka nemá žádné záludné zvraty nebo příliš prudké zlomy, jen na úrovních 680 a 1 800 Hz je vidět lehká nespojitost, která znamená přítomnou rezonanci. Elektrická fáze je také poměrně bezproblémová, jen potvrzuje přítomnost zmíněných rezonancí a jen mezi 50 a 60 Hz vybočuje celkem výrazně do negativních hodnot, není to ale nic, co by zesilovač adekvátní čtvtmilionovým reprosoustavám neměl zvládnout.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 245 990,- - základní provedení

Kč 254 990,- - příplatková provedení

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantně moderní design

+ příjemně energická a sebevědomá charakteristika

+ ultra hluboký bas z vlastně skladné ozvučnice

+ plný, „buclatý“ zvuk s netechnickou uvolněností, ale přitom dobrou kontrolou

ZÁPORY

- potřebují dost prostoru, aby basové spektrum nebylo těžké a dominující

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AVITSmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet