Luxusní materiály, vzhled i zvuk, svěží vítr do světa elegantních a stylových sluchátek. Tak se dají popsat první dva pokusy o průnik legendárního ostrovního výrobce do světa velmi osobního poslechu. Úvodní model P5 byl obrovským překvapením, dostupnější, téměř dámská varianta P3 už ani tak ne, i když zasloužené ovace sklidila též. Málokdo ale asi čekal, že v Bowers&Wilkins vytáhnou ještě silnější trumf – velká sluchátka, hodná skutečně pozice vlajkové lodi katalogu.
Celkem předvídatelně se aktuální nejvyšší model sluchátek s logem B&W jmenuje P7 a i když je cítit jeho designová příslušnost se stájovými sourozenci, působí již od pohledu tak trochu jako Goliáš vedle dvou Davidů. Poprvé jsou totiž sluchátka z této stáje pojata jako ucho obepínající, ne jen překrývající. Cílem je pochopitelně zajistit lepší izolaci od okolí a tedy klidnější poslechový zážitek; nutno podotknout, že skvělou protihlukovou izolací disponoval už i původní model P5.
V dílnách Bowersů se podařil malý zázrak – přestože výrobní kvalitě modelů P5 a P3 nebylo co vytknout, velké P7 působí ještě lépe. Ano, jsou na trhu sluchátka (třeba vrcholné modely Ultrasone za několik desítek tisíc), která jsou zhotovena ještě z hodnotnějších materiálů, ale dovolíme si říct, že nikdo v cenové třídě do 15 000,- nenabízí takhle precizní zpracování, tak dobrý pocit ze základní robustní konstrukce z leštěné oceli a měkoučké kůže, za kterou by se nemusel stydět ani volant v Maserati.
Jeden každý detail v těchto sluchátek je čirým fyzickým potěšením – mohutně polstrovaný týlní most připomíná právě již onen zmiňovaný volat jak svými proporcemi, tak maximální tuhostí, stejně jako fascinující precizností švů. Kovovou mechanickou dokonalost zase můžeme obdivovat na vysouvacích úchytech mušlí, prohnuté kovové nožky mezi sebou dokonale chrání signálový kabel a dvojice kloubových válečků zajišťuje perfektní přilnutí k lebce, případně sklopení sluchátek do převozní polohy. Dokonale vyladěný pohyb a odpor umožní snadno nastavit ideální polohu s vědomím, že bez ztráty této mechanické jistoty můžete sluchátky pohnout mnoho a mnoho tisíckrát. Samotný rozsah nastavení je pak nebývale široký.
Pro komfort poslechu i nošení jsou samozřejmě důležité mušle. Opět mají „firemní" obdélníkový tvar, zvenku byste je skoro mohli zaměnit za verze známé z menších modelů. I zde je totiž zvenku dominantní hliníkový „čep" s logem výrobce, ukrývající magnetický systém měničů. Z vnitřní strany už ale jasně vidíte, že místo „polštářku" je tu skutečně hodně bohatě polstrovaný náušník, v jehož centru se za elegantní tkaninou ukrývají reproduktory. Když si sluchátka nasadíte, náušníky dokonale utěsní prostor ucha a odříznou vás od světa, přičemž nechávají kolem uší rozumné množství prostoru. Bytelná konstrukce má ale za následek to, že sluchátka na větší hlavě vyvíjí už poměrně velký přítlak, takže vás po delší době poslechu nejspíše budou čekat mírné otlaky. Není to sice vysloveně nepříjemné, nepohodlné či dokonce bolestivé, přesto jsme si po dlouhém pracovním dni s těmito sluchátky na uších rádi vzpomněli na měkoulinké objetí P5 a P3. Žádný jiný problém se při nošení jistě nevyskytne, přes veškerou masivnost a bytelnost totiž P7 váží rozumných 300 gramů.
Přívodní signálový kabel dostatečné délky 1,2 m, vybavený dálkovým ovládáním pro zařízení Apple, vede jen do jedné mušle a po vzoru předchůdců i zde je na straně sluchátek konektor „mini" rozměru 2,5 mm, na straně druhé pak klasický 3,5 mm jack, ovšem s pouzdrem téměř úplně obepínajícím konektor. Nejen, že tak působí elegantně, ale připojíte jej i do výstupů zařízení, kam se často kvůli zapadlé zdířce velké „klasické" konektory nedostanou. I u modelu P7 zachoval výrobce možnost snadno náušníky odejmout, což je nutné při výměně signálového kabelu, ale velmi to ulehčuje i případnou výměnu.
K novým, opět koncepcí uzavřeným, sluchátkům uvedl Bowers&Wilkins i nové dynamické měniče. Mají průměr 40 mm, pohání je magnetický systém s cívkou z hliníkového drátu, potaženého mědí. Samotná membrána je tlumena vrstvičkou nylonu. Firemním zvykem je produkovat sluchátka nesmírně „jednoduchá", tedy taková, kterým stačí k rozhýbání i relativně slabší zdroje signálu. V této tradici pokračují i B&W P7 s citlivostí 111 dB/V a deklarovanou impedancí 22 Ohm, která je ještě hluboko pod běžnou „mobilní" úrovní 32 Ohm. V dokumentaci se dále dočtete ještě to, že sluchátka pracují ve frekvenčním rozsahu 10 – 20 000 Hz a v jejich zvuku nepřekročí celkové harmonické zkreslení hodnotu 0,3%.
Bowers&Wilkins P7 jsme měli možnost poslouchat na ASUS Xonar Essence One MUSES a Xonar Essence III, stejně jako na sluchátkovém výstupu NAD C370 a Philips GoGear VIBE. Zdrojem signálu byl kromě D/A převodníků ASUS i Pioneer BDP-LX71, nebo multimediální síťové přehrávače Mede8er nejvyšší řady 1000. Pro porovnání jsme sáhli po redakčních Sennheiser IE 8 a Sennheiser HD 26 Pro, doplňovaly je Bowers&Wilkins C5 a Koss Porta Pro CZ.
Není určitě překvapením, že i P7 pokračují v nastoleném trendu maximálně audiofilského, velice korektního a uměřené podání. Oproti menším modelům jej ale P7 posouvají ještě o kousek dál, dost možná i zásluhou tiššího prostředí pro práci, nebo většího prostoru, kde samotný zvuk vzniká. Jisté je, že P7 po zvukové stránce své třídě určitě kralují.
Až časem doceníte ten klid, čistotu a naprosto vyklidněný přednes těchto sluchátek, jaký se ukázal třeba v „Night Passage" známého Forcioneho alba „Ghetto Paradise". Kromě čisťoučké, hedvábně jemné akustické kytary skladbě dominuje velice přesný bas – není ho mnoho, zato je perfektně konturovaný, neútočný a přitom má jasnou citelnou váhu. Bowers&Wilkins tak zjevně cílí na posluchače, kteří nikam nespěchají a mají chuť se uvolnit a opravdu jen s láskou a chutí poslouchat; prvotní efektnost, která je často fajn pro krátký poslech, ale jinak je spíše únavná, se tu nedostavuje.
Basové složky sice možná není moc, ale pokud ve skladbě má dominantní postavení, nebojí se P7 dát jí dost prostoru. Hezky nám „zabublaly" v Rutterově „Requiem – Pie Jesu" z disku „Crystal Cable Arabesque". Varhany na uši pěkně dorážejí a působí skutečně jako velký nástroj, rezonující skrz velikou masu vzduchu, což je dojem vlastní spíše poslechu reprosoustav, než sluchátek. Bowers&Wilkins má však zjevně zkušenosti a ví, jak na to. Ani při tomto měkkém, sytém tónu ale nezanikne zvuk harfy, vše má své jasné místo a vyhrazený, organizovaný prostor. Jakmile tak začnou zpívat sboristé a sólistka, je jasné, že střední pásmo je v téhle nahrávce dominantní. Napříč frekvencemi je ale také jasné, že nylonová vrstvička na membráně přináší do reprodukce dotek sametu a něhy, vše je neuvěřitelně klidné a spořádané, dokonce i tam, kde v drtivé většině případů slýcháme sykavku či kovové říznutí. Pravdou ale je, že pro 100% výkon je dobré nebrat P7 jako mobilní sluchátka na venkovní poslech, ale jako opravdová velká sluchátka pro poslech domácí, ve společnosti kvalitního sluchátkového zesilovače – zdaleka nejlépe jim totiž bylo s ASUS Xonar Essence One MUSES a hlavně vyšším bratříčkem Essence III (i když je fakt, že kterým sluchátkům by se v takové společnosti nehrálo nejlépe?).
Přestože jsou P7 velice tolerantní, chyby a limity nahrávek nemaskují – jen je činí díky své sametovosti snesitelnějšími. Užili jsme si tak i starou nahrávku The Beatles „Abbey Road", ani zdaleka tak hezky hrající, jako její nejnovější remastery z 21. století. Kytary jsou čisté a pěkně řízné, ale je tu cítit určitá staženost a deka. I tak ale máte pocit radosti za poslechu, pohody a uvolnění, tak silné je muzikální kouzlo přednesu těchto sluchátek.
Chloupky zdvihajícím objemem a důrazem nás potěšil zvon ve skladbě „Red Right Hand" Nicka Cavea, konkrétně z rippované verze výběrové desky „The Best Of". Zvuk je tu hutný, jemný a plný energie jako med vystřelený ze středověkého děla. Jeho kouzlo opět umí strhnout a dát prostor k vyniknutí nejen znovu, ale i base a vokálu, aniž byste měli pocit, že z reprodukce je cokoliv vyzdvihováno. Naopak, přestože P7 jsou v určitém slova smyslu zrcadlovým protikladem studiového odstupu a profesionality, jsou natolik dospělá a talentovaná, že i zábavný přednes zůstává věrným.
Skvělou dynamiku a rychlost, které byste snad kvůli nespěchajícímu, hutnému zvuku ani neodhadli, předvedla sluchátka B&W v testovacím sampleru LessLoss „Drums Duet" v plnohodnotném rozlišení 24 bit / 96 kHz. Jak malé perkuse, dřívka a paličky, tak klasický buben tu působí naprosto uvolněně, živě a nekomprimovaně, i když opět i zde je cítit určitá vrstvička pohody a sametu, pokrývající jednotlivé tóny.
Má-li ale skladba dravé tempo, umí se mu P7 v pohodě přizpůsobit, jejich klid je spíš dostatečnou dynamickou rezervou a celkový nadhledem. Queens of the Stone Age slaví se svým posledním albem „...Like Clockwork" jeden úspěch za druhým, jednou za našich oblíbených skladeb pak je „My God is the Sun". Dravé tempo, ostrá kytara, zvuková stěna rytmické sekce a svéhlavý vokál jsou často obtížně rozlousknutelným uzlem, sluchátka Bowers&Wilkins P7 ale ani na chvíli nezaváhala. Umění nenásilně rozvrstvit nahrávku a nechat vás v ní poletovat je jim vlastní, sebezběsilejší jízda je nerozhází. B&W tak nějak přirozeně servíruje i drobné informace, drobná ťuknutí paliček, nebo nádechy zpěváka, ale nesnaží se provádět zvukovou pitvu, vlastní třeba Sennheiser HD 700 (a mající taky velké kouzlo). U těchto sluchátek je to prostě hudba a muzikálnost, co vítězí na celé čáře.
Bowers&Wilkins P7 zůstávají i přes mírný přebytek něhy a bohorovný klid věrné principům věrné reprodukce, ne že ne. Je radost poslouchat i náročnou skladbu, jakou je Haydnův „Smyčcový kvartet v D moll, opus 76, číslo 5" v podání Engegardkvartetten, jenžto můžete získat jako výstavní klenot severského vydavatelství 2L. Všechny strunné nástroje tu mají jasně definované kontury i do hloubky naznačená těla, opět budete mít radost z dynamických schopností. Muzikální, radostný přednes, pravda, staví i na maličko sytějších barvách nástrojů, než by se na střídmě věrný reprodukční nástroj slušelo, ale nepřekračuje to rozhodně rozumnou míru, kterou by měl být schopen akceptovat i náročnější audiofil, natož pak běžný milovník dobrého zvuku a hudby.
Vlajková loď mladé sluchátkové divize Bowers&Wilkins se opravdu povedla. Už tak atraktivní „lifestyle" segment a styl totiž kombinují s už opravdu velice dobrým zvukem; dokonce tak dobrým, že kdyby sluchátka stála i nějakých 15 000,-, patrně by nikdo neprotestoval. Fyzickým provedením a luxusním designem se mohou poměřovat s i o hodně dražšími konkurenty, zvukem pak ve své třídě okolo deseti tisíc vyniknou a neutrhnou ostudu ani v kategorii do oněch 15ti tisíc. Přestože se může podle parametrů zdát, že jsou to ideální velká přenosná sluchátka, nejvíce z nich dostanete v domácím prostředí, s dedikovaným sluchátkovým zesilovačem. Pokud tak vašemu uchu lahodí hlavně klid, uvolněnost, samozřejmost a přirozenost, pokud vám nevadí, že sem tam hrají P7 trochu „hezčeji" a barevněji a pokud je vaše hlava akurátních rozměrů, kdy vyšší přítlak mušlí nebude nepříjemný (nebo nemáte v plánu mít sluchátka na uších déle jak zhruba dvě hodiny), pak jsou Bowers&Wilkins jednoznačně na stupních vítězů své třídy, dokonce možná i na stupínku nejvyšším...
Kč 9 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ úžasné fyzické provedení
+ parádní izolace od okolí
+ lehce se rozehrávají
+ jsou vyvážená, lehká a přitom muzikální
+ velmi přirozený, uvolněný přednes
ZÁPORY
- vyvíjí přeci jen poměrně silný tlak na hlavu
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz
