Americká firma JBL, součást koncernu Harman (jenž už zase pár let spadá pod Samsung), patří mezi nejznámější a také nejzasloužilejší výrobce audio techniky s akcentem na reproduktory a reprosoustavy. Přestože v současné nabídce kalifornské firmy možná není úplně jednoduché se kvůli jeho šířce vyznat (část ultimativního portfolia navíc vzniká v „pobočce“ JBL Synthesis), v segmentu běžného hi-fi dominuje nejnovější řada Stage, jíž pro změnu vládne robustnější sloupový model A190 (pro ty, kteří chtělí sloupek, ale mají méně místa jsou k dispozici ještě A180 a A170).

Jen stěží byste našli reprosoustavy, které vypadají jednodušeji, než právě JBL Stage A190. Jejich ozvučnice mají čistě pravoúhlé tvary (byť se zakulacenými vertikálními hranami) s výškou 107 cm, šířkou 26 cm a hloubkou 37 cm. Přestože jsou vyrobeny z běžných MDF profilů, váží mírně nadstandardních 22,56 kg, což svědčí o použití nejedné vnitřní příčky i solidní celkové tloušťce stěn. Stabilitu sloupků zajišťují čtyři nožičky, montované ve směru diagonálních os zespodu skříně.

Zezadu rozbíjí čistou plochu stěny dva nad sebou umístěné basreflexové nátrubky, pod nimi výrobce umístil vaničku s dvěma páry základních reproterminálů, které však poslouží svému účelu, ať už máte banánky, vidličky nebo holý vodič. A samozřejmě umožní třeba i bi-amping.

Vpředu se nachází tři měniče, Stage A190 jsou koncipované jako 2,5 pásmové. Vzhled je mírně „neevropský“ díky tweeteru zapuštěnému ve výrazném zvukovodu HDI (High Definition Imaging) a dvěma bíle svítícím vroubkovaným membránám velkého průměru pod ním.

Valnou většinu rozsahu obstarává hliníkový vrchlík za krytkou, usazený v již zmíněném zvukovodu. Průměr má typických 2,5 cm. Doplňují ho dva (středo)basové měniče, průměry membrán jsou 20,3 cm a kónusy jsou vyrobeny z polycelulózy. Výrazný gumový závěs zajišťuje dobrou poddajnost při výkmitu, vroubky zase zpevňují a potlačují rezonance.

Frekvenční výhybka je nastavena na úrovně 1 400 a 2 000 Hz (což je poměrně neobvyklé řešení). K frekvenční odpovědi 36 – 40 000 Hz nenabízí výrobce doplňující toleranci. Jmenovitá impedance činí nicméně 6 ohm a charakteristická citlivost v tomto kontextu mírně nadstandardních 91 dB / 2,83 V / m.

Stage A190 jsme poslouchali v showroomu dovozce v Července, kde byl k dispozici Arcam HDA SA30, Arcam HDA ST60, signál z Roon ARC a vše se napájelo přes Niagara 7000 od AudioQuest přes mix kabeláže střední třídy od téhož výrobce. K porovnání byly JBL L52 Classic, L100 Classic nebo třeba Revel F35 a nejvyšší modely AQ.

JBL dokázaly i v celkem nepřiměřeně velké místnosti celkem působivě zabasovat – minimálně vzhledem ke své cenové relaci. Fundament Pepperovy „Imagination“ („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) zněl houpavě a plnokrevně, bylo to jistě lehce líbivé ladění s jistou dávkou akcentu na nejnižší část frekvenčního rozsahu, ale proč ne – znělo to zábavně. Stage A190 přitom netlačí bas nijak výrazně tvrdým způsobem, spíš ho nechávají příjemně bublat, nemá ale málo síly. Rozhodně se snaží nabídnout spíše objem než suchou věcnost.

Zpěv Carole King v „It’s Too Late“ („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) má v záznamu výtečnou čistotu, působící někdy i tvrdším způsobem. JBL nabízí spíše hladší, nekonfliktní střední pásmo, lehce zakulacené basovým objemem, ale stále korektně srozumitelné a adekvátně čisté. Tady se zdají být Stage A190 jasnější a energičtější než v basech, vlastně až trochu dopředné, jako kdyby tím reprosoustavy vyvažovaly svůj objemnější bas a snažily se zachovat dobrou čitelnost hlasového rozsahu. Nižší středy začínají vykazovat také onu objemnost basové složky, což s sebou nese hezké podání pocitu těla.

Nejvyšší frekvence v Pontyho jazz-rockové „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) zněly proti nižším pásmům civilněji, příměji, vlastně až energicky, přitom ani tady nebyla nějaká agrese, která by vás nutila upravovat hlasitost či filtrovat nahrávky – JBL jsou dobře navržené a zůstávají nejedovaté, nastavené pro „běžný poslech“, k čemuž tedy dobře seděl i styl Arcamu. Cinkání má docela pěknou strukturu, za dané peníze sotva chtít víc – dozvuky jsou ale trochu kratší, zvuk je zaříznutější.

Máte-li chuť, můžete reprosoustavám dát dynamickou zátěž, jakou si jen přejete. I pěkně nahlas ve velkém prostoru důstojně ustály velmi razantní bubínky z „Cubana Be“ Dizzy Gillespieho („A Night in Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627). Rozehrávají se snadno a ochotně, hlasitost jim vlastně sluší a mají takový ten fyzický důraz a ráz, slušivý pro moderní rock a příbuzné žánry nebo třeba pro filmy. Zvuk je od střední úrovně i poměrně velký a vyplňující, má také pěknou „ducavost“ vespod. Není to nicméně údernost pneumatického kladiva, spíše to připomíná tu mohutnost, kterou cítíte třeba při jízdě s velkým americkým osmiválcovým motorem.

V „Déjà Vu“ ze stejnojmenné nahrávky superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young („Déjà Vu“ | 1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) bylo jasně cítit, že Stage A190 exponují vokální rozsah přeci jen méně, než obě okrajová pásma, takže může působit trochu hladší a ne tak zřetelně prokreslený, rozhodně není zaměřený na nuance a audiofilskou honbu za detaily. Přesto je to na dané cenové hladině rozhodně kultivovaná reprodukce, pokud budete chtít až lehce koncertní styl běžného popu / rocku / elektra a podobných žánrů, tam je jejich místo.

K výše zmíněnému dopomáhá bezpochyby také to, jak dobře umí Stage A190 naplnit místnost zvukem, jsou mohutné a nebojí se ani velkých prostor, stále je stíhají energeticky nasytit. Velmi dobře jim pak jde udržení homogennosti stereofonní scény – kompozičně střídmá „Fast“ Pata Methenyho a minimalistického guru Stevea Reicha („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2) staví scénu na výborně lokalizovaných zvucích a JBL i s velkým fyzickým odstupem kanálů zůstaly spojité. Jen při velmi nízké poslechové úrovni už v takové konfiguraci pevné propojení mizí (což není nic divného), ale to lze vyřešit jejich postavením blíže k sobě. Máte-li však rádi skutečně velkou scénu a máte velkou místnost, Stage A190 ji zvládnou v tomto ohledu ukočírovat a je to v dané ceně vlastně působivé.

Jakkoliv jsou svým naturelem JBL Stage A190 ideální pro rockovou hudbu, mají v sobě zakódovánu jistou tolerantní příjemnost (nebo možná právě proto…) a umí hrát pohodově i muziku jako je povedená nahrávka „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6). Ano, reprodukce je trochu hladší, než by vyžadovala audiofilská touha po perličkách, jiskřičkách a (nad)realističnosti, ovšem JBL to vynahrazují svou zábavností, možná lehce efektní, ale rozhodně fungující. Není to puristický zvuk, ale hlasy zní civilizovaně, hlubší tóny udávají rytmus a výšky hezky a přesto neúnavně cinkají.

JBL Stage A190 jsou reprosoustavy pro běžné lidi, kteří chtějí lepší zvuk pro svoje každodenní potřeby – ať už je to nějaké rádio, filmy a seriály, nebo jejich široká pop-rocková sbírka, videohry či jednoduše cokoliv. Jako víc než rozumně dostupné ozvučení čehokoliv zmíněného Stage A190 fungují, mají zábavnou kombinaci plnosti, energie a nekonfliktnosti, která se postará o zklidnění případných nežádoucích hran, jichž ve středním proudu nemusí být úplně málo. Také se jaksi ochotně rozehrávají a umí naplnit zvukem i velké místnosti, unesou i vyšší hlasitost. Jde o reprosoustavy, které nejsou určené vybíravým audiofilům, kteří chtějí až nadrealistické zážitky – jsou pro každého, kdo chce snadno a příjemně poslouchat dobrý, čistý zvuk, který (byť přetvořený reprosoustavami maličko po svém) se prostě dobře poslouchá.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 80 metrů čtverečních, velmi vysokým šikmým stropem, firemními akustickými panely AQ a se spoustou nepravidelně rozestavěné audio techniky a reprosoustav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřené odpovědi je dle očekávání vidět celkem výrazný přídech na basové složce a to s vrcholem mezi 70 a 80 Hz, tedy v rytmickém rozsahu. Ve volném prostoru Stage A190 dodaly nějakých 50 Hz, u zdi se odhadem dokážou určitě posunout ještě výrazně níže. Křivka není úplně rovná, je tu vidět lehké zdůraznění oblasti od 300 do 1 000 Hz a dále 4 000 – 15 000 Hz (to se nicméně dá lehce ztlumit natočením reprosoustav). Obecně odpovídá styl trochu efektnějšímu podání, ale přitom je vidět, že technicky v JBL skutečně vědí, co činí.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Dle tohoto grafu je vidět ladící frekvenci reprosoustav na působivě nízkých 35 Hz, celkově se jen v nekritických místech a nevelké míře pouští pod úroveň 5 ohmů, průběh impedance je pak zjevně kompenzovaný a Stage A190 nebudou nijak zásadní zátěží ani pro běžné dostupné zesilovače, odpovídající jejich třídě. Ani elektrická fáze totiž nemá nějaké vysloveně kritické momenty. Je tu ale každopádně vidět nespojitosti a záchvěvy, které prozrazují rezonance – na 180 Hz, 240 Hz nebo mezi 800 a 900 Hz. V těchto místech je vidět i jisté změny na frekvenční odpovědi, zdali spolu souvisí ale nelze snadno odhadnout.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Kabinety Stage A190 poměrně netypicky a poměrně silně rezonují na mnoha frekvencích, některé z nich jsou v souladu s rezonancemi viditelnými na impedanci. Že by to ale nějak zkreslovalo reprodukci se nicméně nezdá – viz výše uvedené grafy harmonického zkreslení.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 24 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cena

+ zábavně živý zvukový projev (i když ne puristicky audiofilský)

+ dynamičnost

+ mají drajv a přímočarost, snadno se rozehrávají

ZÁPORY

- poněkud opticky jednodušší povrchové provedení

- přeci jen „rockově“ akcentují basový základ

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet