Historie a tradice, to jsou pojmy, které dobře vystihují přístup japonské značky Yamaha, jedné z nejstarších v oboru domácí reprodukce hudby (nemluvě o tom, že gigantická korporace „má prsty“ i v segmentu profesionálního audia, stejně jako nesmírnou tradici ve výrobě hudebních nástrojů). Geneze jména Yamaha započala roku 1887, kdy Torakusu Yamaha opravil první varhany, v roce 1954 se objevil první audio výrobek pro domácnosti a zbytek je historie.

V součanosti se Yamaha prezentuje primárně jako výrobce dostupné elektroniky, ať už jde o A/V receivery nebo jde o stereofonní komponenty v tom nejtradičnějším duchu. Relativně čerstvě jsou nicméně v nabídce také komponenty luxusní řady 5000 (a mimochodem patří předzesilovač C-5000 a koncový stupeň M-5000 patří mezi skutečně high-endově autenticky hrající přístroje) nebo retro reprosoustavy NS-5000 s cenovkami ze skutečně prémiového světa.

Nu a pak, pak je tu „něco mezi“, tedy komponenty řad „středních tisícovek“, které se nedávno dočkaly technologického osvěžení. Nejvýše postaveným integrovaným zesilovačem je A-S3200, již pěkně velký a dobře vybavený, leč stále ve své podstatě velmi konzervativně koncipovaný přístroj.

Už z designového pojetí je cítit, že A-S3200 si neklade za cíl nabídnout nejmodernější světonázor a že spíše čerpá z hodnot, které byly populární desítky let nazpět. Není to ale na překážku celkové eleganci, přístroj je robustní, výjimečně pěkně zpracovaný (povšimněte si lakovaných dřevěných bočnic i tlustých, precizně opracovaných kovových dílů) a účelně přehledný, přitom má ale dost vlastního „výrazu“.

Dominantním prvkem na čelním panelu velkého zesilovače je obdélník s dvojicí vsazených a teplým světlem podsvícených VU měřáků a veliký otočný prvek (mimochodem s krásně pozvolným chodem), kterým upravujete hlasitost.

V dolní řadě je pak vyrovnaných jedenáct nesourodých ovládacích prvků, které přesto tvoří přirozeně působící celek. Příjemně „jiné“ je zapínání zesilovače nevelkou, ale pevnou páčkou zcela vlevo, milý je 6,3 mm výstupní konektor pro sluchátka, u nějž je možné čtyřpolohovým přepínačem hned vedle regulovat základní úroveň (úpravu hlasitosti sdílí s hlavními výstupy).

Další dva zcela identické čtyřpolohové přepínače v sousedství slouží v jednom případě k přepínání reproduktorových terminálů (s volbami odpojeno, terminály A, terminály B nebo paralelní připojení A a B) nebo v druhém případě k nastavení chování zmíněných „měřáků“.

V prostředku šířky najdete trojici velmi úzkých ovladačů, sloužících k práci s tónovými korekcemi – můžete upravovat basy a výšky, případně vyvážení kanálů. Následuje zmenšenina kulatého ovladače hlasitosti, kterou se volí žádoucí vstup. Zcela vpravo ukončuje nabídku ovladačů dvojice páček, identických s tou spínací – jednou si nastavíte režim zesílení modulu přenoskového předzesilovače (MM / MC), tím posledním odpojíte či znovu zapojíte zvukové výstupy.

Ani pohled zezadu nezapře kombinaci luxusní noty s pěknými materiály a jisté míry účelnosti. Když se rozhlédnete, uvidíte pouze analogovou konektivitu, A-S3200 nechává moderní trendy mimo své zorné pole a žádné digitální vstupy, natož pak možnost streamování tu nenajdete.

Alespoň v analogovém světě ale nabízí vrcholný integráč Yamahy dostatečně široké portfolio – jsou tu tři tradičně pojaté linkové vstupy v podobě RCA konektorů, jsou tu i dvě sady symetrických XLR vstupů. U těch můžete maličkým šoupátkem nastavit snížení úrovně o 6 dB (čímž se srovná hlasitost s RCA vstupy), můžete také otočit fázi a to vám dává jistotu, že bude připojení kompatibilní s drtivou většinou dostupných zdrojů.

K dispozici je ještě čtvěřice cinchů, kde jeden pár slouží jako vstup a druhý pár jako neregulovaný linkový výstup. Poslední dvě sady RCA konektorů pak slouží jako pre-out (pro subwoofery, koncové zesilovače,…) a jako přímý vstup do koncového stupně, takže A-S3200 může sloužit třeba jako zesilovač pro přední pár reprosoustav v sestavě domácího kina, když se ji rozhodnete propojit s tou puristicky stereofonní.

Jak už bylo řečeno, lze k A-S3200 připojit dva páry reprosoustav, nebo jedny zapojit formou bi-wiringu, k tomu slouží dva páry moc pěkných reproterminálů na každém kanálu. Dole a přímo uprostřed je klasická napájecí zásuvka (bez možnosti centrálního vypnutí) a je tu i trojice 3,5 mm jacků. Je tu vstup a výstup pro externí čidlo dálkového ovládání, do třetice je tu i vstup pro spouštěcí napětí, takže zesilovač může být spuštěn nějakým dalším komponentem.

Vzhledem k neostýchavé cenovce A-S3200 je očekávatelné i slušné vnitřní provedení a Yamaha tu rozhodně neselhává. Poměrně velký vnitřní prostor přístroje dominantně okupuje veliký zakázkový toroidní transformátor s výkonem 623 VA a téměř úplně symetricky rozdělené desky plošných spojů po stranách. Desky s výkonovými moduly jsou připevněné na běžně vypadajících chladičích, o preciznosti svědčí zasazení do měděné „vany“.

Konstrukční zpracování nazývá Yamaha „Rigid Streamlined“ a jeho mechanickou preciznost ilustruje třeba i taková drobnost, jako jsou nožičky z mosazi, tvarované do formy hrotů s připevněnými mističkami. Na hroty se rozkládá váha bezmála 25 kg, což je velmi citelná hodnota, vezmeme-li v potaz běžnou šířku 43,5 cm, jen lehce nadstandardní výšku 18 cm a poměrně nadstandardní hloubku 46,4 cm.

Důležité je, že vnitřní obvodové řešení nabízí plně symetrické signálové cesty od vstupu po výstup, snaží se dosáhnout co nejnižší impedance a Yamaha se prý věnovala i takým drobnostem, jako je výběr použitých kabelů (i když jich není moc) – jsou měděné a mají průřez 2,7 mm2.

Poměrně velké filtrační kondenzátory s celkovou kapacitou 88 000 uF jsou prošroubovány mosaznými šrouby a velkými kontaktními plochami. Stejně jako na ostatních kritických místech, i tady se konstruktéři chtěli ujistit, že energie se v kritických místech neztratí.

Yamaha je známá také tím, že udává seriózní technické parametry – A-S3200 nabízí plnokrevných 170 Wattů na kanál (4 ohmy / 1 kHz / 0,7% THD), ve špičce má do 8 ohm 120 Wattů a „drží“ až do 2 ohm, kde máte k dispozici 300 Wattů na kanál.

Tlumící faktor je vyšší než 250 (1 kHz / 8 ohm), frekvenční odezva je dostatečně široká s rozsahem od 5 do 100 000 Hz (0, -3 dB). U diskrétně konstruovaného phono předzesilovače udává Yamaha odklon od RIAA standardu maximálně +/- 0,5 dB. Hodnota celkového harmonického zkreslení se drží pod úrovní 0,035% (50 W / 8 ohm), odstup signálu a šumu nad 110 dB, u symetrických vstupů dokonce nad 114 dB (naopak u MC přenosek bude 90 dB a u MM přenosek 96 dB, i to jsou ale vynikající parametry).

Yamahu A-S3200 jsme poslouchali v rámci redakčních sestav, primárně s Xavian Quarta, kde byl zdrojem Métronome DSC1 (případně v kombinaci s OPPO UDP-205 jako transportem), napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno kompletně kabeláží Nordost Heimdall 2. K porovnání krom redakční Norma Revo IPA-140 byly i modely A-S1200 a A-S2200 od Yamahy nebo Musical Fidelity M8xi či Pilium Leonidas. V druhé sestavě se porovnávalo s Grandinote Shinai a to za pomoci Cambridge CXC a Teac NT-503, kabelů Nordost Red Dawn a Fischer&Fischer SN-70 na nožkách IsoAcoustics Gaia III. O dalších podrobnostech typu filtrů a jiného příslušenství se dozvíte více v pravém sloupci -->.

Když začal hrát kontrabas v „Upojenie“ ze stejnojmenné desky (Metheny / Jopek | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8), Yamaha ukázala svůj trochu „nostalgický“ tón s basem nepřehnaným v objemu, nezdůrazněným, bez té moderní „napumpovanosti“, ale zato hluboký, krásně kulatý a čistý, s až luxusním vyzněním. A-S3200 má tendenci k trochu „noblesnějšímu“ podání s lehkým dotekem sametu, ale velkému dřevěnému nástroji to vysloveně sluší, navíc když zesilovač nabídne i přesvědčivou kombinaci vřelosti a váhy tónů, aniž by to znamenalo nějakou nekonkrétnost. Naopak je definice jednotlivých brnknutí doslova výtečná, stejně jako fyzicky citelný pocit pulsu, který každou rozhýbanou strunu provází. Yamaha nabízí etalon kultivovanosti v rámci své cenové kategorie.

Střední pásmo v „So far so good“ (Carola | „Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) bylo velmi „naturální“, Yamaha se snaží zůstat svým charakterem co nejvíce v pozadí a upřímně se to docela dobře daří – A-S3200 nabízí dost síly, aby expresivní zpěv měl údernost a drajv, ale přesto netlačí nijak dramaticky na pilu, nezdůrazňuje a nechává vokál vyplynout přirozeně do popředí, ten je přitom už naprosto bezproblémově zřetelný. Yamaha je velmi transparentní, takže spolu s hezkou barvou hlasu pronikne k posluchači také jistá syrovost přeci jen starší nahrávky, kterou zesilovač prostě bez dalšího přenáší dál. Čistota a otevřenost jsou výtečné – o to víc ale samozřejmě slyšíte kvalitu nahrávky i kvalitu zdroje, jakkoliv to A-S3200 předestírá velmi kultivovaným způsobem i v případě nějakých kompromisnějších řešení.

Také nejvyšší část frekvenčního spektra se chová s maximální neutralitou, výšky nechybí, ani jich ale naopak není efektně moc, vyznění je zcela závislé na nahrávce samotné. V „Caravan“ Dukea Ellingotona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) jejich objemem při nahrávání nešetřili a tak jich je požehnaně, energie činelů je přímočará, ale ne ostrá nebo jedovatá. Rychlé výšky jsou skvěle „zaříznuté“, oddělení jednotlivých cinknutí je příkladné, stejně jako podání dozvuku, signálové pozadí je čisté a tiché, takže vyniknou i jemňoučké detaily, dopad paličky na plochu činelu je velmi konkrétní, pevný a jasný, žádné zjemnělé ševelení. Moc pěkné, autentické výšky bez strojové mechaničnosti nebo naopak přílišné ohlazenosti.

Poměrně nenápadný zvukový projev Yamahy se pak drží svého klidného nadhledu i u dynamických skladeb typu „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2). Tam je cítit, že má A-S3200 dostatek výkonu a nechá si „naložit“ víc, víc a víc, aniž by byl cítit nějaký dramatický limit. Je tu solidní soustředěnost a pocit síly, zvuk je „masitý“ jak se sluší a patří, zesilovač sám ho drží živý, energický, přitom ale kontrolovaný. Pulsující hudba dýchá nenuceným způsobem, už tu mizí ten mechanický rozměr a nadhledem se A-S3200 už řadí k „dospělým“ zesilovačům se vším všudy.

V obdobně nenuceném duchu vyzněla i Mehldauova velmi komplikovaná, vrstevnatá a zvukově až „zamotaná“ „Sabbath“ z desky „Largo“ (2002 | Nonesuch | 9362-48114-2). Takhle skladba leckdy vyznívá jen jako trochu divoká směs různorodých zvuků a její poslech vyžaduje soustředění – A-S3200 vám ji ale naservíruje už opravdu velmi pěkně organizovanou, je to velký, odvážně vzdušný a vlastně výtečně přehledný zvuk, takže nemusíte „hledat“, abyste vnímali jednotlivé nástroje a ten zčásti záměrných chaos (zčásti ale způsobený zvukařským rozhodnutím, že „to musí hrát“ i na běžné aparatuře) má jaksi hlavu a patu. Yamaha není nijak nutkavě analytická, nesnaží se extrahovat ty nejjemnější nuance nebo „nakopnout“ zvuk do až expresivní formy, naopak zůstává velice v klidu, přičem je ale rozlišení prostě velice dobré.

Hudební scéna v „Summertime“ v podání Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) byla citelně větší a vzdušnější, než třeba u obou nižších modelů Yamaha a bez problémů snesla srovnání s Normou, ale vlastně i Grandinote. Hudba je vytažená z reprosoustav, nástroje mají své pěkně a přirozeně ohraničené místo v prostoru v předozadní i pravolevé ose, je tu i zřetelné echo z nahrávacího prostoru, prostě taková nenápadná komplexnost a hodně jemnůstek, což v celkovém součtu budí ten správný „hi-fi“ dojem, že jde o skutečnou, bezmála hmatatelnou hudbu se vším všudy. Stereofonní báze pak nikam necestuje a vůbec je prostor prostě vynikající.

Přestože Yamaha nemá ve svém „hudebním slovníku“ efekty, zdůrazňování, ani maskování, dokáže dát nahrávkám tak nějak všeobecně příjemnou tvář – a to i těm horším. V „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) téměř zmizela ta jakási „tupá deka“, hudba se otevřela a nahrávka ukázala, že má sílu v basech, aniž by bylo nutné nějak efektně tlačit na pilu. Celkově hudba působí relativně klidněji, ale tak nějak „snadno“, prostě se line, ještě ne takovým tím ultra high-endovým fluidním stylem, ale velmi organicky, přirozeně a snadno poslouchatelně.

Japonský gigant Yamaha má extrémně dlouhou tradici ve světě hudby a nakonec i ve světě „podoboru“ její domácí reprodukce. A přestože v dnešních dnech má v portfoliu hlavně dostupná „standardní“ řešení, nabízí i zesilovače velmi vysoké úrovně, z nichž integrovaný zesilovač A-S3200 můžeme označit za skutečně vynikající v kontextu ceny. Pro někoho je možná škoda, že ani tato nová generace nemá žádnou digitální výbavu (protože to prostě JE nevyhnutelně zesilující trend), férově ale přiznejme, že to nemusí být velký hendikep, neb v této kategorii už budete mít po ruce nějaký kvalitní zdroj signálu, který pravděpodobně už digitální vstupy mít bude. A-S3200 je krásně zpracovaný přístroj s bohatou možností nastavení a rozmanitou konektivitou, byť oboje je v takovém tom trochu starosvětském duchu. Vynikající je pak Yamaha v tom, jak dokáže v jednom těle nabídnout už slušně velký výkon, který téměř „nedochází“, dokáže nabídnout zvuk kultivovaný a vyzrálý, přitom ale velmi transparentní a tonálně skvěle autentický, prostý nějakých nepříjemností a netlačící na pilu. Je to prostě celkově styl, pro jehož pojmenování se přímo nabízí slovo „přirozený“, protože rozhodně máte pocit, že hudba je zahraná tak jak má být, ať už ji vnímáte z jakéhokoliv pohledu – respektive je zahraná tak, jak ji připravil zvukař a jak ji dokázal zpracovat váš zdroj signálu. Yamaha v modelu A-S3200 nabízí solidní, dlouhodobé hodnoty, nabízí čistotu a věrnost, jiný slovy nabízí puristické high-fidelity tak, jak by patrně mělo vypadat.

Kč 159 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klidný, důstojný a velmi audiofilský zvukový projev

+ moc pěkné zpracování

+ již dostačující výstupní výkon i pro náročné momenty

+ celkově vyvážené pojetí

+ velmi přirozená tonalita

+ velmi slušná transparentnost / nemnoho vlastního charakteru

ZÁPORY

- někomu může za danou cenu chybět moderní digitální konektivita…

- …stejně jako moderní „napumpovaná“ energie

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: K+B Expert | www.yamaha-hifi.cz 

fSdílet

Tweet