Geneze značky Yamaha, dnes jednoho z největších výrobců (nejen) elektroniky a hudebních nástrojů na planetě, asi není žádným tajemstvím a byla vyprávěna už tolikrát, že se k ní vracet netřeba. Přes sto třicet let úspěšné existence mluví samo za sebe. Yamaha je pak konzervativní společnost, která své portfolio obnovuje rozvážně a neuspěchaně, zejména v kategorii „lepšího hi-fi“ na pomezí high-endu, kde se inovovalo po nějakých 5 – 6 letech a na první pohled nejviditelnější změnou je dvojka v názvu nové generace.

Ve třídě výše zmíněného „lepšího hi-fi“ jsou aktuálně k dispozici tři modely integrovaných zesilovačů – základní A-S1200 a top model A-S3200 doplňuje prostřední A-S2200, koncepčně bližší spíše základnímu modelu.

Šasi je poměrně konzervativní, ducha Yamahy a vizuální odkazy až ke „zlatým časům“ hi-fi v 70. letech minulého století objevíte na první pohled. Přístroj není s bezmála 23 kilogramy hmotnosti žádné ořezávátko, má pak standardní rozměry 43,5 x 46,3 x 15,7 cm (š x h x v) a hezké zpracování, kdy kovovou techničnost oživují černě lakované pěkné bočnice.

Výrazným prvkem čelní stěny je nevelká „zasklená“ plocha s VU metry, retro vlnu ctí i řada ovládacích prvků. Největší z nich je logicky potenciometr pro regulaci hlasitosti, dále jsou velké i netypicky štíhlé prkvy pro aplikaci tónových korekcí v basech a výškách či pro vyvážení kanálů. Hezky robustní chod má i přepínač vstupů, vysloveně hezké jsou malé páčky pro zapnutí přístroje, ztlumení nebo volbu mezi MM a MC režimem phono přezesilovače.

Další tři kruhové přepínače upravují chování sluchátkového výstupu, vybírají aktivní sadu reproduktorových terminálů nebo upravují reakci VU metrů na signál, abyste si mohli dopřát třeba pocit výraznějšího pohybu nebo je naopak zcela odstavit.

Pohled zezadu odhalí plochu neméně pěkně zorganizovanou a materiálově neméně hodnotnou, než jako objeví zkoumání zbytku šasi. Širokou konektorovou banku lemují dvě sady reproterminálů (buď pro dvoje různé reprosoustavy nebo pro bi-wiring), napájecí zásuvka má tradičně jen dva póly bez zemnění.

Nejvýraznějším rozdílem oproti nižšímu modelu je přítomnost jednoho pár symetrických XLR vstupů s možností snížení úrovně o 6 dB (pro srovnání s úrovní RCA konektorů) nebo možností otočení polarity. Dále jsou tu tři sady linkových cinchových vstupů a jeden vstup pro gramofonové přenosky, výstupů jsou také dvě sady – jedna sada linková (vedle ní je ještě další linkový vstup a tvoří tak klasickou páskovou smyčku), druhá regulovaná. Připočtěte ještě přímý vstup do koncového stupně a máte celkem solidní konektivitu, byť proti moderním trendům čistě analogovou.

Výbavu doplňuje šoupátko, kterým můžete zamezit automatickému vypínání bez signálu z důvodu šetření energií. Je tu i trojice 3,5 mm jacků – vstupní trigger slouží pro aktivací spolu s dalšími komponenty, další vstup a výstup jako průchozí sběrnice pro předávání pokynů dálkového ovládání dalším komponentům.

Vnitřní organizace přístroje je úhledná a propracovaná, jak se na Yamahu sluší a patří. Většina prostorů po bocích je vyfutrována velkými chladiči, nad v prostřední části uloženým velkým toroidem s výkonem 625 VA a bankou velikých kondenzátorů se klene zpevňující můstek, zajišťující bytelnost šasi.

Signálové obvody jsou od vstupu po terminály plně symetrické a koncipovaná s ohledem na dosažení co nejnižší vnitřní impedance (čemuž mají napomáhat i vnitřní kabely s průměrem 2,7 mm). Basové rytmice má pomáhat koncept mechanického zemnění, spočívající v celkové bytelnosti, poctivě udělaných nožkách a propracované nosné konstrukci těla.

Výrobce u zesilovače udává výstupní výkon 90 Wattů / 8 ohm (20 Hz – 20 kHz při THD 0,07%) s špičkovým výkonem 160 Wattů (do 4 ohm na 1 kHz). Hodnota celkového harmonického zkreslení by se při použití běžných linkových vstupů neměla dostat nad 0,035%, odstup signálu a šumu by měl být přes 110 dB (u cichů, u XLR dokonce přes 114 dB). Pracovní frekvenční odezva činí 5 – 100 000 Hz (0, -3 dB), tlumící faktor pak přes 250.

Yamaha A-S2200 hrála primárně ve dvou redakčních sestavách a to buď krátce místo Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2 spolu s RME ADI-2 DAC FS a KEF LS50 Meta nebo po nejdelší dobu místo Norma Revo IPA-140 s OPPO UDP-250, Métronome DSC1, GMG Power Harmonic Hammer 3000P a Xavian Quarta v hlavní sestavě. V té první se používají kabely ZenSati Authentica, v té druhé Nordost Heimdall 2, o přesných detailech sestav se můžete dočíst v pravém sloupci -->. Pro porovnání jsme měli i nižší model A-S1200 a vyšší model A-S3200.

Na kontrabasu v Methenyho „Upojenie“ ze stejnojmenného alba (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) bylo cítit, že prostřední model hraje o něco hutněji a o něco rázněji, než A-S1200, ale rozdíl byl nevelký. Bas má hebčí charakteristiku, slušnou poddajnost a navzdory papírově – v dnešním kontextu – standardnímu výkonu nepůsobí zvuk chudě nebo neprůbojně. Kontrabas na druhou stranu není nijak dominantní, kontrola a ohraničení je slušné, nevnucující se – nejen vzhled, ale i zvuk je tedy tak trochu „retro“. 28 000,- navrch oproti A-S1200 ale určitě nereflektuje posun v kvalitě a kontrole.

Zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) byl neexplicitní, takový celkově měkčí, hladší, ale vlastně kultivovaný a příjemný, chvílemi až se snahou o muzikální pohodovost. Zesilovač netlačí na pilu, hudbu jen tak plyne. Tvrdší a ráznější nahrávka je mírně uklidněná, možná lehce světlejší v tom smyslu, že vokál spíše než na plnost a váhu sází na prokreslení a vyniká tak i sykavkové pásmo, byť klidně a neagresivně. V podání hlasu je A-S2200 také o krok (ale ne úplně o skok) lepší než A-S1200.

V čem byl pak rozdíl patrný ještě o něco méně, to bylo podání činelu v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9). Objemově bylo nejvyšších frekvencí spíše akorát, než nějak přehnaně hodně, ale zato byly alespoň hezky propracované, s již patrným a dobře kontrolovaným dozvukem každého tónu. I tady je celkové vyladění ale spíše jemnější, kultivované a klidné.

S dynamikou „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) si zesilovač poradil o krok sebevědoměji než nižší A-S1200, prezentace houpavých basových tónů byla přeci jen samozřejmější a lépe dýchající, celkově zesilovač nabízí dobrou kontrolu, ovšem také klidné, uvolněnější ladění zvuku bez bezprostřední nápadnosti a údernosti. Chce se říct, že je to zvuk kultivovaný a uvolněně plynoucí, zejména u modernější hudby by ale tu a tam zasloužil větší „kopanec“.

Rozlišení v „Sabbath“ Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) bylo solidní, zacuchaná skladba nechaotická, dobře rozpracovaná a podaná adekvátně třídě vyššího hi-fi s ambicemi na skvělý zvuk. Yamaha je možná nenápadná, nechce analyticky předestírat i ty nejjemnější nuance, ale v nahrávce se vlastně dát už lehce a nenuceně orientovat. Je to sebevědomější prezentace s dospělejším rozdělením jednotlivých hudebních linek, než tomu je u A-S1200, opět je ale otázka, jestli odpovídá příplatku.

V hudební scéně „Summertime“ ve verzi od Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) bylo znát slušnou proporční velikost nástrojů i tu těžko popsatelnou kvalitu „vzdušnosti“, kdy se hudba rozplývá všemi směry bez zřetelného středobodu. Není to ale přesto úplný hologram se zařezávajícími nástroji, je to takový organický, klidně vykreslený obraz.

Že A-S2200 není žádné „ořezávátko“, to ukázala „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) – zesilovač se svou nenápadností přeci jen pěkně zvedne „deku“ nad středním pásmem, hraje měkčeji a jemněji, ale s pěknou čitelností. Zvuk se dá snadno poslouchat, není ohromující nebo okamžitě strhující, zároveň ovšem umí hrát nenuceně a klidně dlouhé, dlouhé hodiny a dát třeba vokálu takovou tu přirozenou civilnost.

Prostřední z rodiny integrovaných „ambiciózních“ zesilovačů japonského giganta Yamaha je dobrý zesilovač, o tom není pochyb. Je velmi důstojně vyrobený, má dobře nastavené ovládací prvky s pohodlnou, velmi plynulou a jemnou regulací hlasitosti nebo má také solidně všestrannou konektivitu, byť omezenou na analogovou doménu. To ale snad jen podtrhuje jeho zaměření „mimo současnost“, kde nejen vzhledem, ale i výbavou a zvukem sází na seriózní hodnoty tradičního hi-fi, což je dozajista pro jistou skupinu milovníků dobré reprodukce „právě to ono“. Snad jen fakt, že cenový rozdíl oproti minulé generaci nebo třeba oproti nižšímu A-S1200 je celkem výrazný a zvukový posun (v obou zmíněných pohledech) spíše decentní, není úplně k oslavování.

Kč 86 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi dobře postavený zesilovač

+ celkově příjemný, klidný zvukový projev

+ nekonfliktní charakteristika

+ všestranná analogová výbava

ZÁPORY

- rozdíl proti A-S1200 neodpovídá nárůstu ceny

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: K+B Expert | www.yamaha-hifi.cz 

fSdílet

Tweet