Představovat japonskou legendu Yamaha je dozajista oním nošením dříví do lesa – pokud jste při zájmu o hudbu nezaznamenali značku, která je na světě už 133 let a která je jedním z nejdůležitějších výrobců hudebních nástrojů (a motorek a kdovíjaké techniky vlastně ještě), pak jste zřejmě na tento web zabloudili úplnou náhodou. Yamaha je také jedním z výrobců, kteří ve vší serióznosti pokrývají potřeby pro domácí reprodukci zvuku a obrazu od těch nejdostupnějších tříd až směrem k opravdovému high-endu. Spíše tam míří i trojice integrovaných zesilovačů střední a vyšší třídy, která začíná modelem A-S1200.
Možná to souvisí s tím zmíněným stářím značky, možná s něčím jiným, ale je fakt, že hned jak se na A-S1200 podíváte, cítíte tradici a jaksi ortodoxní přístup. Vizuálně se mimochodem dvanáctistovka prakticky neliší od předchozí generace. A-S1200 je poměrně robustní stroj, má příkladné zpracování a skutečně bytelné šasi, pevný kov tu doplňují přišroubované dřevěné boční panely a retro notu volí vlastně i všechny ovládací prvky a celkové ladění čelního panelu.
Když se na něj podíváte, zaujme vás patrně dvojice VU metrů, vsazených do relativně malého okénka (nejsou tak opulentní, jako třeba u top modelu A-S3200) se žlutavým osvětlením. Druhým nejvýraznějším prvkem je velký kruhový ovladač hlasitosti, který má příjemný chod i celkovou kvalitu. Spodní řadu ovládacích prvků rámuje zprava i zleva dvoupolohová velká páčka, ta vlevo je hlavní vypínač, ta vpravo aktivuje funkci ztlumení.
Přepínač vstupů má až překvapivě výrazný odpor, spolu s přecvaknutím polohy se vždy rozsvítí i malá dioda u označení příslušného vstupu. Trojice prvků, kterými se regulují tónové korekce a vyvážení kanálů, má podobu úzkého svislého „proužku“, chod všech tří je plynulý a díky dlouhé dráze můžete nastavit korekci s příjemnou přesností.
Maličký kulatý přepínač slouží ke změně chování VU měřáčků (můžete je i vypnout, budete-li chtít), druhý volí výstupní reproterminály (a opět nemusí být aktivní žádné). K připojení sluchátek slouží 6,3 mm jack, sdílející regulaci úrovně s hlavními výstupy.
Pomalu se přesuňme ke konektivitě, přitom můžeme obdivovat krom lakovaných bočnic také opravdu pěkný vrchní kryt s velmi bohatým perforováním, naznačujícím něco málo o možném množství ztrátového tepla.
Organizace zadního panelu je podřízená logice, nehraje si na žádnou estetickou špičku. O to víc ale oceníte, jak kvalitní konektory výrobce použil, všechno je mechanicky i materiálově na opravdu vysoké úrovni. Co možná někoho zamrzí, to je v dnešní době absence digitální konektivity – A-S1200 je puristicky analogový přístroj. Vstupů je nicméně tak akorát – jsou tu čtyři páry linkových nesymetrických cinchů, přičemž vstup LINE 2 má u sebe také linkový výstup. Trochu stranou dlí cinchové vstupy phono modulu, vedle nichž je šoupátko volící mezi MM a MC zesílením (byť bez možnosti nějakého hlubšího nastavení) a zemnící kolík. Z praktické zkušenosti je phono zhruba tak jako sluchátkový výstup – dobré jako bonusové řešení v zesilovači této ceny, dedikované řešení s trochou péče ale nabídne jednoduše víc.
Konektivitu doplňuje jeden pre-out a jeden přímý vstup do koncového stupně. Zatímco pre-out je aktivní vždy (takže jej můžete použít třeba pro subwoofery), vstup do koncáku je prostě klasický další vstup, který se bude hodit třeba v systému kombinujícím stereo a domácí kino.
Reproduktorové terminály z mosazi jsou tu ve dvou sadách (A a B), což umožňuje kupříkladu bi-wiringový provoz reprosoustav nebo ozvučení nějaké druhé zóny. Napájecí zásuvka je zcela běžný typ, ovšem bez zemnícího kolíku.
Malé šoupátko pak slouží k aktivaci nebo vypnutí automatického vypnutí po určité době provozu bez signálu, jistou formu sofistikovanějšího spínání a ovládání umožňuje trojice 3,5 mm jacků. Jeden je vstup spínacího napětí, další dvojice je pro signály dálkového ovládání – je tu vstup a výstup, takže A-S1200 může být součástí celého systému komponentů Yamaha, které pak bude možné ovládat jediným ovladačem.
Yamaha samotná popisuje A-S1200 vcelku trefným sloganem „nostalgický design, dnešní technologie“. Vnitřní konstrukce a koncepce je nicméně také spíše klasická až ortodoxní, než „dnešní“. Centrem síly je dobře dimenzovaný toroidní transformátor s výkonem 625 VA, obvody jsou koncipované – dle slov výrobce – s ohledem na co nejmenší impedanci s důsledným použitím tlustých zemnících vodičů. To vše se pojí s technologií „mechanického zemnění“ – ten zesilovač sdílí s top modely firmy, v podstatě jde o perfektní mechanické zpracování šasi, díky němuž se nežádoucí energie odbourává právě v šasi a nepřenáší se do desek plošných spojů a kritických součástek vůbec. K základové desce jsou pevně přišroubované jak nožičky, tak třeba i chladiče, toroid nebo blok zásobních kondenzátorů. Spolu s celkovou velikostí a robustností (22 kg při šířce 43,5 cm, výšce 15,7 cm a hloubce 46,3 cm) tak skutečně máte pocit mechanické odolnosti.
Výrobce se nikde nerozepisuje o nějakých sofistikovaných technologiích nebo součástkách ultimativní kvality – dalo by se říct, že A-S1200 je postavený velmi racionálním a důvěryhodným způsobem. Faktem ale je, že výkon klasických tranzistorů, pracujících ve třídě A/B, dosahuje slušných (byť pro někoho možná až příliš konzervativně udávaných) 90 Wattů do 8 ohm (20 – 20 000 Hz / 0,07% THD), respektive 150 Wattů do 4 ohm za stejných podmínek.
Signálové obvody pracují ve frekvenčním rozsahu 5 – 100 000 Hz (0, -3 dB), tlumící faktor dosahuje hodnoty 250 a vyšší (1 kHz / 8 ohm). U RIAA ekvalizace udává Yamaha toleranci +/- 0,5 dB. U hodnoty celkového harmonického zkreslení najdete číslo 0,035% (50 W / 8 ohm), odstup signálu a šumu je pak 110 dB. Celkově nejsou technické parametry na papíře nic, o čem byste snili, ale – upřímně na rozdíl od mnoha jiných – jsou deklarované seriózně a patří mezi „rozhodně dostačující“.
Yamahu A-S1200 jsme poslouchali v redakčním prostředí, kde hrála jednak se svými „kolegy“ A-S2200 a A-S3200, stejně jako s Norma Revo IPA-140 a to spolu s OPPO UDP-205 a Métronome DSC1 přes Xavian Quarta. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, propojeno kompletně kabely Nordost Heimdall 2. Phono jsme porovnávali s Grandinote Celio a to přes VPI Scout s raménkem Jelco a přenoskou Hana. Krátce jsme zkoušeli srovnávat také s Grandinote Shinai spolu s Teac TN-503 a to přes Fischer&Fischer SN-70 a kabeláž Nordost Red Dawn. Více o detailech sestav, používaných filtracích a dalším příslušenstvím se dozvíte v pravém sloupci -->.
Linka kontrabasu v „Upojenie“ ze stejnojmenné nahrávky Pata Methenyho a Anny Marie Jopek (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) zněla měkčeji, ale s vlastně moc hezkou houpavostí. Bas v hezkých proporcích by možná unesl trochu váhy navrch, mohl by být plnější, ale je to kultivovaný, klidný bas s fajnovou čitelností. Zní bez přikrášlování, ale ne ve smyslu suchého, technicistního přednesu; tady hraje hudba s příjemnou uvolněností. Transparentnost je velmi slušná, i když i komponenty s bohatší tonalitou a výraznější barevností jako kdyby A-S1200 trochu v basech „krotil“.
Ve stejném duchu se dá patrně pokračovat i v popisu středního pásma – zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) zněl opět s lehkým dotekem hebkosti, řečové pásmo je celkově pěkné a tak nějak příjemně poslouchatelné. Možná není vokál tak úplně prezentní, tak úplně hmatatelný a bezprostřední, ale hladkost a celková kultivovanost zajišťují, že ani při vyšší hlasitosti není poměrně řízná nahrávka nijak agresivní nebo tvrdá. Rozlišení a transparentnost tu jsou v dobrém standardu, spíše ale trochu nenápadné, zvuk působí civilně.
Cinkot činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) měl přiměřený objem, ale opět spíše neokázalé, poklidné a civilní vyznění. Jednotlivá cinknutí jsou slušně oddělená, přednes je nenásilný, dostatečně lehký a svižný. Pokud máte rádi průbojnější, živý a výbušný přednes, tak A-S1200 sází spíše – tak jako konstrukčně – na „klasiku“, na srovnanost a nepřibarvenost.
Jakmile zatížíte přístroj nějakou dynamicky náročnou nahrávkou, jako je „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2), projeví se poctivé dimenzování součástek. Zvuk „drží“, nemá tendenci ke splasknutí nebo dynamické kompresi a to až do poměrně vysokých hlasitostí. Kontrola je férová, zvuk jako kdyby plynul v takovém celkově elegantním klidu. Yamaha si ani tady nepřidává, nepostrkuje zvuk dopředu, takže oproti leckteré konkurenci jako kdyby tady tak trochu chybělo drama, nicméně bas už pulsuje se solidním objemem a ohraničením a celkově je to zvuk „na hranici high-endu“.
Možná na vás zvuk A-S1200 v první chvíli ničím konkrétním nezapůsobí, ale čím déle ho posloucháte, tím více oceníte nenucený styl, s nímž nahrávkám dává tvar a kontrolu – netlačí na pilu, detaily neexponuje, ale třeba i trochu zašmodrchaná „Sabbath“ Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) zněla bez pocitu splašené chaotičnosti, transparentnost je dobrá a zvuk přejímá charakteristiky připojeného zdroje signálu. Yamaha také hudbu nezabarvuje, zvuk působí „normálně“ a civilně.
V „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) byla hudební scéna rozložená kolem citelného centra gravitace uprostřed mezi reprosoustavami, to bylo patrné ale jen v malé míře a i tady byla scéna prezentované v civilizované šířce a hloubce. Nástroje ani scéna samotná nemají dramaticky velké proporce, ve celkové civilnosti už ale má hudba vkusné obrysy a organizaci s fajnovou lokalizací.
Že je A-S1200 solidní zesilovač, to prozrazuje to, jak dokázal zvednout „deku“ v „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123). Nahrávka má svoje limity, Yamaha ji ale dokáže už slušně otevřít, drží ji pod férovou kontrolou a hraje tak jaksi „normálně“ – nepřibarveně, bez efektů, ale zároveň bez suchosti, techničnosti nebo odtažitosti. Hudba má dost energie, elektronika drží dobrý rytmus a vůbec hudba zní velmi civilizovaně. Možná to není zvuk, který by vám okamžitě rozbušil srdce, ale je to hudba, která šlape a má drajv.
Základní model mezi „lepšími“ zesilovači od Yamahy nese všechny charakteristiky, které by dobré hi-fi mělo mít – je pěkně zpracovaný, má příjemně nastavené ovládací prvky (a zvlášť plynulost a pevnost ovládání hlasitosti stojí za to vyzdvihnout) a má parametry, které v reálném každodenním světě „prostě stačí“. Někomu může chybět digitální konektivita, někomu větší dramatičnost dynamiky, jinému zase exponovanější detaily, ale to všechno je součástí „hladkého“ charakteru ortodoxně pojatého hi-fi. A-S1200 rozhodně není levný přístroj, ale má v sobě jakousi celkovou důvěryhodnost, má potenciál vydržet s vámi roky, roky a roky a má také zvuk, který má až takovou tu puristicky audiofilskou věrnost, kombinovanou ovšem s kultivovanou klidností. Výsledkem je zesilovač, který stojí za to vyzkoušet – a pokud už to budete dělat, dejte mu čas, protože to není prvoplánově efektní záležitost.
Kč 58 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/zesilovace-integrovane/2917-yamaha-a-s1200#sigProId2203c75230
FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/zesilovace-integrovane/2917-yamaha-a-s1200#sigProId18055a7093
--- --- --- --- ---
KLADY
+ moc hezké zpracování
+ jemná, plynulá hlasitost
+ dobrý pocit celkové čistoty
+ nepřikrášlená, autentická tonalita
+ funguje v podstatě velmi podobně jako A-S2200
ZÁPORY
- nárůst ceny o 13 000,- oproti minulé generaci a o 29 000,- (!) proti předminulé
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: K+B Expert | www.yamaha-hifi.cz