Tudy / tam
Už jste byli v Rudolfinu?
Představujeme program sezony 2025/2026 | Česká filharmonie
▶ Česká filharmonie uvítá dirigenta „tří tenorů“. A představí Vězně - iDNES.cz
Opakovaně doporučujeme, alespoň okusit, zvuk jen pár aktustických nátrojů - trio, kvarteto.. co děláte ve středu?
ČSKH – Pražákovo kvarteto & Jiří Vodička | Česká filharmonie
Vítáme vás v "zuřivě hudebním úplňkovém" víkendu plném hudby (než začnou festivaly) díl závěrečný 4., s netradičním závěrečným obsahem - skladby pod vlivem Měsíce a tradičním úplným závěrem - audiofilská alba.
Viděno odsud / viděno odtamtud
Už jste byli v Uzbekistánu?
ECM Records - skoro 6 dekád audiofilova štěstí:
*
Nezávislé vydavatelství ECM (Edition of Contemporary Music) založil L.P. 1969 producent Manfred Eicher a od té doby vydalo přes 1700 alb, jen s malou nadsázkou, skoro bez, jedna lepší mňamka než druhá až ta tisíc sedmistá.
Zvláštní nároky kulturního podniku vzbudily pozornost již na samém počátku. Roku 1972 německý zpravodajský magazín Der Spiegel poprvé informoval o vydavatelství devětadvacetiletého mnichovského „mavericka“, které vzbuzovalo stále větší zájem špičkových amerických hudebníků, neb podle tohoto časopisu se zde objevovaly „nejlepší jazzové nahrávky současnosti“. Firma byla založena o 2 a ½ dříve a plody její práce byly (od prvopočátku) příkladné nahrávkou i lisováním (čti výsledným zvukem). Hybatel osudu snad každého audifila na téhle planetě Manfred Eicher se narodil v Lindau a studoval klasickou hru na kontrabas v Berlíně. Poté, co v raném věku objevil lásku k hudebníkům, jako byli Bill Evans, Paul Bley, Miles Davis a jeho basista Paul Chambers, začal se intenzivně věnovat také jazzu. Jako asistent produkce u Deutsche Grammophon se seznámil s nejvyššími standardy při nahrávání klasické hudby. Přesnost a soustředěnost, které se tam naučil, začal přenášet na improvizovanou hudbu.
„Free at Last“ byl zcela programově první titul nového labelu, album s hudbou Američana Mala Waldrona. Následovaly významné nahrávky Keitha Jarretta, Jana Garbarka, Chicka Corey, Paula Bleyho, Egberta Gismontiho, Pata Methenyho a dalších, které upevnily špičkovou pověst ECM. Od konce sedmdesátých let se v programu pravidelně objevují také jména jako Meredith Monk či Steve Reich.
Pro další vývoj labelu bylo přelomové setkání Manfreda Eichera s hudbou Arvo Pärta (1 z jeho skladeb je v redakčním TOP100 hudebních alb, viz odkaz:
Přečtěte si jinde IX. | NESTÍHÁME - Hi-Fi Voice - recenze audio-video techniky a chytrého bydlení )
Jeho „Tabula Rasa“ je epochální nahrávka, která skladatele proslavila po celém světě a položila A.D. 1984 základy noové řady ECM Records - a tvůrčího partnerství, které trvá již několik desetiletí. Giya Kancheli, Valentin Silvestrov a Tigran Mansurian se díky vydáním na ECM představili také širokému publiku; György Kurtág a Heinz Holliger vydávají na mnichovské značce již řadu let významné části své tvorby. Interpreti jako Hilliard Ensemble, Kim Kashkashian, Gidon Kremer, Anja Lechner, Dánské smyčcové kvarteto, Thomas Zehetmair či András Schiff představují příkladnou interpretaci klasiky a přinášejí vzrušující nové repertoárové objevy. Projekty napříč žánry a kulturami tvoří katalogové těžiště obou řad - od nahrávek tria „Codona“ kolem roku 1980 přes „Officium“, setkání norského saxofonisty Jana Garbarka a mužského pěveckého sboru Hilliard Ensemble (1993), až po Tarkovského kvartet Françoise Couturiera.
Forma a důslednost komponované hudby si našly cestu do improvizace, na druhou stranu v inspirovaných interpretacích komponovaných děl je vždy cítit moment rizika, spontánnosti a improvizační svobody. Britský hudební publicista Paul Griffiths to shrnuje:
„ECM se stala samostatným žánrem, žánrem s rozostřenými okraji, ale jasně vymezeným středem. Nachází se v místě, kde je hudba ceněna bez ohledu na svůj původ. V době, kdy neplatí žádné definitivní definice, kdy i nahrávka - zdánlivě konec tvůrčího procesu - dokazuje svou hodnotu tím, že vyvolává otázku, nebo více než jednu.“
ECM se od počátku orientovala na model péče o autory, který používají literární nakladatelství. „Naše práce je založena na principu trvání,“ řekl jednou Manfred Eicher v jednom rozhovoru. Mnozí z hudebníků, kteří u ECM pořídili své první nahrávky ve svých dvaceti letech na počátku sedmdesátých let, jsou s tímto vydavatelstvím spojeni dodnes. „Je také důležité, aby se mezi umělci vydavatelství rozvíjely vztahy, protože to prospívá jejich práci,“ říká Eicher. Jako producent nahrávek se považuje za partnera umělců, který hraje hlavní roli ve všech pracovních procesech od výběru místa nahrávání až po hudební ztvárnění alba a design obalu. Když už je řeč o obalech: obaly desek ECM, tolik obdivované a tolik kopírované, psaly historii designu. Švýcarské nakladatelství Lars Müller Verlag věnovalo designu obalů tohoto labelu dva opulentní svazky.
ECM je často ztotožňováno s čistým zvukem nahrávek bohatým na podtóny. Neexistuje však nic takového jako zobecněný „zvuk ECM. Nahrávka závisí na tom, kdo ji nahrává, nikoli naopak. „Samozřejmě také věnujeme veškerou myslitelnou technickou péči,“ říká Manfred Eicher. „Rozhodující je však samotná hudba a s ní spojené estetické pojetí. A z toho vyplývá charakteristika zvuku.“
Pokud opravdu, ale opravdu nemáte čas si těch 1700 alb poslechnout, malý ECM předvýběr:
Best ECM Albums: 50 Must-Hear Classics From The Legendary Jazz Label
Nadešel čas v době úplňku pustit do láskou vyladěného HiFi systému zvukový signál, který jste si za posledních 24 hodin od včerejšího upozornění zvolili. O chlápkovi jménem Ludwig van Beethoven jsme si povídali v minulém díle HUDBA - hudbou skladatelskými schopnonstmi zcela mimořádný, staletí přesahující - v osobním životě spíš nešťastný neúspěšný, v profesním to bylo o fous lepší (i ve své době uznáván za velmi schopného skladatele), byť přeloženo do "současnostštiny" něco jako "někdy je trochu lépe někdy hůř", prostě tak nějak jen tak tak přežívající - Taylor Swift, Bruce Springsteen, Ed Sheeren, Paul McCartney, Lady Gaga, Elton John, Beyoncé, Rolling Stones, Rihanna či Metallica - chvílemi trochu úspěch ale finančně...
Netušíme co bude za pár set let, ale tipujeme, že jejich hudba spíš nebude tak často hraná, jako dnes ta Beethovenova. Jedním z ideálů nejen pro dnešní noc je tedy hudba Beethovenova a pro takovou napsaná sonáta Měsíčního svitu...
(4) ✨ Making An Entrance ✨ 🎥 @DancePhotography #gymnast #athlete #level10 - YouTube
výše / níže - měsíční svit a krok samozřejmě nevylučují hudbopohyb
...ale k té Mondscheinsonate, dnes po světě kde zatím vládne angličtina známá jako Moonlight, kompletně klavírní sonáta č. 14 cis moll „Quasi una fantasia“, Op. 27/2, obecně známá jako Měsíční sonáta či Sonáta měsíčního svitu (v originálu Monscheinsonate) je sonáta pro sólový klavír, autorem je Ludwig van Beethoven, který ji okončil ji A.D. 1801 a vydal s věnováním své klavírní studentce (nebyl moc společenský a zamilovával se do svých studentek - téhle bylo 20, jemu 31), hraběnce Giuliettě Guicciardi.
Skladba (zejména její 1. věta) si získala oblibu už za Beethovenova života a (do)dnes patří mezi nejznámější klavírní skladby vůbec! Je nespočet nahrávek a mnoho dobrých a skvělých, no a jak to bývá... Přestože jde "jen" o stisk kláves ve správném pořadí a ve správnou chvíli - rozdíl z vyznění je obrovský obří a není rady. Tedy jistě pár doporučení tu máme, ale jediná cesta je poslouchat - rozhodně to po první co vás nezaujala nevzdat! Když narazíte na tu pravou, právě pro vaše ucho, je to mana nebeská a jeden z vrcholů té co máme tak rádi a rády a často sem o ní vkládáme citáty slavných - HUDBY
Sonata quasi una Fantasia pro klavichord nebo pianoforte (dnes z 99% hraná na klavír), jejíž název Fantasia odkazuje k neobvyklému sledu vět v klavírní sonáty , jejichž věty se svým tempem odchylují od konvenční sonátové formy. Dílo nemá standardní první (rychlou) větu, jak sonáty tohoto období obvykle obsahují. Dílo začíná skvostným Adagio sostenuto, následuje živější Allegretto a pak rychlé, dramatické finále Presto. Nezvyklé je, že tempo se větu od věty zvyšuje. Franz Liszt charakterizoval 2. větu jako "květ mezi dvěma propastmi". Hector Berlioz sonátu popsal, "je to jedna z básní, které nelze vyjádřit lidskou řečí". Beethoven trochu rozladěn řekl, "napsal jsem lepší věci".
Skladbu původně nazývanou Arborová sonáta, tzn. krytý stromy jak zní v básni a (nevíme jestli je to legenda, též) neb Beethoven údajně stvořil 1. větu v altánku, ještě za autorova života spojoval spisovatel a hudební kritik Ludwig Rellstab s "měsíčním třpytem". V článku v Berliner Allgemeine musikalische Zeitung z 11. srpna 1824 píše:
"Nestál bych za falešnou kvintu, kdybych zapomněl na Adagio z Fantazie v C moll. Vidíte (čti slyšíte) jak ezero spočívá v soumraku měsíčního svitu, vlny matně narážejí na temný břeh, ponuré lesní hory se zvedají a uzavírají posvátný kraj před světem, labutě létají se šeptajícími zvuky jako přízraky lásky z potopy, osamělé landery a tajemné zmar. – Ticho , dobrou noc!”
To je z dnešního pohledu - vlastně skvěle napsáno, a nemáme co dodat. Snad jen - jděte a poslouchejte a "svoji" nej- verzi hledejte (někdo má zvuk spojen s barvou, ale je to i matematika - ukázka níže). No na co čekáte..
(57) Moonlight Sonata Easiest piano tutorial #shorts #pianoworldwide #piano #beethoven - YouTube
Měsíční mňamka par excellence je Debussyho Clair de Lune pocházející z roku 1890. Claude Debussy zpracoval báseň Clair de Lune od svého přítele Paula Verlaina (vyšla 1869) geniálně, a ona asi "geniální" bude, její tajemno a energii se pokusilo do hudby transformovat více skladarelů - tehdejší přední francouzský skladatel Gabriel Fauré; autor 6 varahanních symfonií a dalších skladeb varhaník známého Notre-Dame Louis Vierne; německý skladatel opět "specialista" na varhanní hudbu Sigfrid Karg-Elert; dirigent Josef Zygmunt Szulc narozen ve Varšavě tehdy Ruském impériu hned po studiích "utekl" do Paříže a jeho píseň na slova této básně byla velmi úspěšná, začátkem 2. dekády 20. století jí nazpíval tehdy nejznámější zpěvák planety Ital Enrico Caruso; nelze oponout holandského génia samouka skladatele dirigenta Alphonse Diepenbrocka fascinujícího volbou textů pro své skladby (od starořeckých po Nietscheho), který v hudbě spojil polyfonii 16. století (čti stará huba) s WAGNERovskou romantikou (čti monumentální bombastická moderní hudba) a okořenil impresionismem - i jeho báseň dostala. Báseň která "jen" popisuje místo zalité měsíčním světlem...
Votre âme est un paysage choisi
Que vont charmant masques et bergamasques
Jouant du luth et dansant et quasi
Tristes sous leurs déguisements fantasques.
Tou en chantant sur le mode mineur
L'amour vainqueur et la vie oportun
Ils n'ont pas l'air de croire à leur bonheur
Et leur chanson se mêle au clair de lune,
Au calme clair de lune triste and lesise of arbêres,
sagloter d'extase les jets d'eau,
Les grands jets d'eau sveltes parmi les marbres.
...a vy jako posluchač to prostě slyšíte cítíte; vnímaví se děje zúčastní a v poklidu maličko stranou ve svitu Měsíce vše popsané pozorují. Skladba z konce předminulého století (Clair de Lune - měsíční světlo), je součástí a 3. větou Suite Bergamasque pro sólový klavír. Na rozdíl od zbývajících částí díla je Clair de Lune klidnější až lehce melancholická. Navozuje pocit osamělé procházky zahradou osvětlenou měsíčním světlem (a přitom - pravděpodobně - popisuje vaši duši).
Antonín Dvořák - Rusalka (jeho muzeum je v Praze, památník ve Vysoké u Příbramě /ne to není překlep/ a tamní nedalekou tůňku jenž mu byla inspirací k Rusalce, i při základně minimálním zájmu o tuto hudbu doporučíme k návště - inspirace instalace vídeňským muzeem Sisi je jednoznačná, přesto procházka lesem, kde A.D. brouzdal a skládal - něco do sebe má)
Arnold Schoenberg - Pierrot Lunaire
Měsícem zasažený Pierrot je cyklus písní o 21 větách od vídeňského skladatele Arnolda Schoenberga (pokud neznáte URČITĚ zkuste - držíme palce aby jste přežili, stojí to za to!). Skladba je o klaunovi, jehož nálady ve skutečnosti diktuje Měsíc. Schoenbergova 12titónová invence bude pro "běžného" posluchače do jisté míry ŠOKem (čti pro někoho obtížněji poslouchatelné) a vliv jeho hudby daleko přesahuje hudbu klasickou. Mnohým připomíná éru Davida Bowieho 'Ashes to Ashes' a asi to nebude náhoda.
Jacques Offenbach - Le Voyage dans la Lune (Výlet na Měsíc)
Máte rádi Julese Vernea? Opereta mistra žánru lehké opery Jacquese Offenbacha je inspirována hned 2 romány Julese Verna - Ze Země na Měsíc a Kolem Měsíce. Vypráví příběh o princi, který se nudí a rozhodne se vydat na Měsíc. Literární zdroje uvádějí, že stejnojmenný němý film z A.D. 1902
Cesta na Mesíc (Short 1902) - IMDb
...byl přímo inspirován Offenbachovou operou. Snímek je považován za jeden z největších filmů všech dob a nejranější příklad žánru sci-fi - možná jste alespoň ukázku z něj už viděli. Vůbec to nesouvisí, ale tady musíme připomenout ještě jeden geniální sci-fi film z hlubin historie:
Snad jste si správně vybrali vás oslovující "noční hudbu" pojďme na audiofilské mňamky (to na obr. výše není v Zemi vycházejícího slunce až taková výjímka - jen důvod proč je japonská HiFi elektronika k potkání všude po planetě, a reprosoustavy až tak moc ne)
Rubrika audiofilův koutek AUDIOFILOVA ROZKOŠ (audiofilská vydání) přenoska - raménko - tělo gramofonu, celý systém na jehož začátku černočerných 180 (i 200 může být) gramů vinylu - nebo alespoň kvalitní nahrávka na (SA)CD, to také nemusí být špatné...
Tenhle příběh už znáte, je tu další nahrávka ve verzi "extrémního" vydavatele dávných, skvěle opečovaných nahrávek, britskách ERC, aneb vydání pro milovníky reprodukované hudby s černou, v nouzi zlatou kreditní kartou. Dnes ERC 117 aneb JOHN COLTRANE a jeho "Svěží bujarý životP, jinak od Léta Páně 1961 skvělé album známé jako Lush Life. Cena těchto vydání je taková..., že většinou než stihnete objednat, už bývá vyprodáno. Ono se občas povede vydání sehnat i později z "2. ruky", ale to už nebývá tak výhodná cena jako u novinky, ta dnešní je za 395 britských liber šterlinků.
Label ERC (The Electric Recording Company) vydává další DS (čti drahý a skvělý) albový zázrak, konkrétně jazzovovou klasiku Lush Life Johna Coltranea, album původně vydané Léta Páně 1961 u Prestige Records, je pozoruhodným záběrem přechodného momentu v kariéře saxofonisty. Vydáno více než rok poté, co Coltrane podepsal smlouvu s Impulsem. Nahrávky a kompilované z dříve nevydaných relací zaznamenaných ve Van Gelder Studio v Hackensack, New Jersey v letech 1957 a 1958, album představuje Coltranea v prostředí malé skupiny i tria a nabízí bohatou směs standardů a modálního objevování, která předznamenává revoluční výšiny, kterých brzy dosáhne.
Vzhledem k absenci pianisty během prvního nahrávání 16. srpna 1957 vytvořilo zmenšené trio ve složení Coltrane - tenorsaxofon, Earl May - kontrabas a Art Taylor - bicí - pozoruhodně prostorné a kontemplativní prostředí ve třech skladbách, které tvoří stranu A. Zmenšená sestava nástrojů vytváří otevřený rámec, v němž Coltraneovo frázování dostává prostor k dýchání, a souhra tria se vyznačuje zdrženlivostí a jemností. Ve vybraných skladbách, jako je něžná Like Someone in Love, může každý tón plně rezonovat, což vede k výkonům, které vyzařují tichou intimitu a introspektivní hloubku.
Titulní skladba a emocionální středobod alba Lush Life dostává definitivní 14timinutovou podobu ve složení Donald Byrd (trubka), Red Garland (klavír), Paul Chambers (baskytara) a Louis Hayes (bicí). Tento standard Billyho Strayhorna v podání kvinteta je pomalou baladou, která Coltraneovi umožňuje melodicky a emocionálně se rozprostřít. Patří k nejromantičtějším a nejlyričtějším Coltraneovým vystoupením a prokazuje jeho dar frázování a vyprávění příběhů.
Na celém albu hraje Coltrane s lehkostí a cílevědomostí a přetváří známé melodie prostřednictvím své charakteristické harmonické invence. Jeho zvuk se nese ve výrazné čistotě, která nabízí přesvědčivý pohled na Coltraneovo rozvíjející se umění a odhaluje nejen jeho technickou brilantnost, ale také hlubokou melodickou citlivost a introspektivní hlas. Je to portrét hudebníka, který se již dostal za hranice tradice, veden citem i vizí.
Všechny obaly jsou ručně vytištěné na stroji Heidelberg SB z roku 1963. Vše v řetězci od páskové hlavy, páskového předzesilovače, řezacího zesilovače a speciální monofonní řezací hlavy je jednokanálová cesta: Tato raná technologie zabraňuje problémům s fází (rozmazání zvuku), které se často vyskytují při stříhání pomocí dnešních „duálních“ nebo „pseudo“ monofonních střihacích systémů. Popisu procesu výroby jsme se v trochu podrobněji věnovali loni v létě...
Přečtěte si jinde XIII. | NESTÍHÁME - Hi-Fi Voice - recenze audio-video techniky a chytrého bydlení
...jde o maximální maximum možného, což se odráží v pořizovací ceně.
strana A
1. Like Someone in Love ((Jimmy Van Heusen)
2. Love You (Cole Porter)
3. Trane's Slow Blues (John Coltrane)
strana B
1. Lush Life (Billy Strayhorn)
2. I Hear a Rhapsody (Jack Baker, George Fragos, Dick Gasparre)
Vyjde: začátkem května 2025
True Mono LP – katalogové číslo. ERC117
Edition of 345.
ERC nebude v budoucnu provádět žádné znovydání - jedna šance a šmidlec konec.
PŘEDOBJEDNÁVKY — 395 GBP (asi 11 a ½ půl tisíce měnové jednotky České republiky) no nedejte to za eLPíčko; informace o tom že je většinu velmi rychle vyprodáno (a z druhé ruky je cena vyšší) je drsnáá realita života audiofilova
Co vás čeká co vás nemine, když při zítřejší ranní kávě mrknete co nového ve světě HiFi? U nás výlet do Španěl (Lorenzo Audiolabs) a před obědem budeme v New Yorku (jak to slyší v zahraničí nám prozradí danielové březinové ze STEREOPHILE)
Možná už jsme v nebi, výše John Coltrane / níže Miles Davis
Dalšímu poskytovali cestování časem (čti znovuvydání starých, hlavně jazzových a klasických nahrávek) labelu THE LOST RECORDS jsme se v minulosti také již věnovali..
Dnes je ten den - díl XI. | HUDBA - Hi-Fi Voice - recenze audio-video techniky a chytrého bydlení
..dnes nám přináši cestu do roku 1960 za (nejen) tehdejším králem jazzu. Label před časem vydal 1. díl legendárního koncertu, nahraného 11. října 1960 v pařížské Olympii. K Milesi Davisovi se vedle jeho nového kvarteta tehdy připojil výtečný Sonny Stitt, známý jako „vlk samotář“, a Miles představil zcela nevydaný titul Stardust. Společně s Wyntonem Kellym, Paulem Chambersem a Jimmym Cobbem vytvořili dokonalou směs kontrolované síly, jemné inteligence a bezbřehé muzikálnosti. Nyní vychází 2. část tohoto roky nedostupného záznamu koncertu.
A.D. 1960 se Miles vrátil do Paříže počtvrté za posledních 12 let. Jen o několik měsíců dříve zde vystoupil s Johnem Coltranem na bouřlivém koncertě, který znamenal konec jejich spolupráce (čti 2 kohouti na jednom..). V říjnu v Olympii znovu stál na pódiu, které miloval, ve městě které si zamiloval už v roce 1949. „Miloval jsem pobyt v Paříži, miloval jsem, jak se tam ke mně chovali,“ řekl později.
Od L.P. 1949 se jeho hudba výrazně vyvíjela. Od ponoření se do parkerovského bebopu až po symbiotickou spolupráci s Gilem Evansem kdy zdokonalil svůj styl a vyvinul prostorovější jazz inspirovaný Ahmadem Jamalem a obohacený jeho klasickým vzděláním. Soundtrack k albu Elevator to the Gallows z roku 1957 byl zlomovým bodem, který předznamenal ve 2 dnech nahrané, dodnes uctívané vrcholné album Kind of Blue ze srpna 1959.
Od úvodních tónů dosud nevydané skladby Stardust, udává Miles tón - je to definice sedukce a lyriky. Se skladbou připisovanou Sonnymu Stittovi se rozjíždí swing. Atmosféra se zintenzivňuje v Round Midnight, po níž následuje Walking, kde se saxofon (Sonny Stitt) a Davisova trubka mistrovsky vyměňují. If I Were a Bell a Fran Dance nabízejí introspektivnější moment, než Two Bass Hit znovu rozproudí energii. Koncert vrcholí skladbami So What a All of You, kdy Miles uchvacuje publikum až do závěrečných tónů závěrečné The Theme.
„Naše pátrání po obnovení celého koncertu začalo v roce 2022, kdy nám kamarád poslal fotografii magnetických pásek z Bretaně. Naši pozornost upoutal štítek s nápisem „Miles Davis - Olympia 1960“. Po 2 letech pátrání, které zahrnovalo Francii, Spojené státy a Stockholm, jsme hrdí na to, že můžeme poprvé představit kompletní verzi tohoto legendárního koncertu”, popisují genezi vzniku LOST RECORDINGS
Miles Davis - trubka
Sonny Stitt - saxofon
Wynton Kelly - klavír
Paul Chambers - kontrabas
Jimmy Cobb - bicí
Double vinyl za 68€? To nejde nekoupit - těžký to život hudbomilovného audiofila!
Zaznamenáno v Olympii, Paříž, Francie 11. října 1960
Ref. číslo: TLR-2504058V
33 otáček za minutu, Lacquer-Cuts: Kevin Gray
Foto: © Jean-Pierre Leloir
Limitovná edice: 3000 ks
Tip-on Gatefold tištěno v Itálii
Remasterováno ℗ & © 2025 THE LOST RECORDINGS z původních analogových pásů AN
\THE LOST RECORDINGS nejvyšší standard:
¤ restaurování Phoenix Mastering™ z originálních analogových pásů
¤ masteringový inženýr Kevin Gray
¤ 180g lisování v našich studiích
¤ nové stroje každých 500 kopií
¤ pomalý cyklus lisování
¤ bezkonkurenční kontrola kvality, vyrobeno v Evropě
Kolik je 68€ + 68€ víte = za Milese málo, i když to trochu bolí.. výše/níže první část, pokud vám ve sbírce zatím chybí
