Když se řekne Wilson, pravděpodobně se jako první každému milovníkovi dobrého zvuku vybaví americká legenda a její nepřehlédnutelné kreace. Jenže je tu ještě jedna značka, která pochází ze sousedního Polska a zaměřuje se, dalo by se říct, na zcela opačný konec cenového spektra, než jmenovci z USA. Jde o značku, která vznikla pod dohledem polské divize jednoho z největších evropských distributorů audio techniky Horn a právě tam zaměstnaní technici, vývojáři a návrháři spojí za vývojem značky Wilson.

Nejvyšší ambice má z katalogu firmy řada Exclusive, která by se dala definovat jako „hi-fi se vším všudy“, ač i tady zůstává jedním z hlavních motivů finanční dostupnost – však si i nejvyšší model pořídíte za méně, než činí jeden průměrný plat.

Série Exclusive si klade za cíl nabídnout klasickou estetiku v pocitově prémiovém balení (tj. s lakovanými povrchy nebo s detaily jako jsou zakryté šrouby), takže ani v běžných obývacích prostorách nebude problém zakomponovat ani relativně prostorově výraznější ozvučnice. Souzní s tím i fakt, že pokud nejste spokojeni s ordinérní barvou klasicky vypadající mřížky, můžete si dokoupit modernější tkanou a podobně. Mimochodem, mřížku, držící na magnetech lze elegantně „odložit“ tak, že ji přicvaknete k magnetům zapuštěným do zadní stěny a během poslechu tak nepřekáží, zároveň ji ale není nutné nikam uklízet.

Exclusive EL-10 jsou klasicky pojaté sloupky bez technických nebo vizuálních překvapení. Jejich skříně jsou zhotoveny z MDF profilů, celá konstrukce pak stojí na nízkých nožkách, zapuštěných do poměrně kompaktní základny, kterážto má možnost ustavení na šroubovací hroty nebo jiný typ nožiček. Svrchní lakování má dle specifikace výrobce šest vrstev a vypadá s ohledem na cenu velice dobře. Je jich také celkem „kus“ – s výškou 108 cm, šířkou 19,5 cm a hloubkou 29,5 cm váží 17,3 kg.

Koncepčně mají EL-10 všechny čtyři reproduktory vpředu, bassreflexový plastikový nátrubek je pak vyveden směrem dospodu, což umožňuje přisazení relativně blízko ke stěně a také se tím vysvětluje, proč je ozvučnice oddělena od základny vertikální mezerou. Vzadu tak najdete jen klasickou stupňovitou vaničku s dvěma páry neméně klasických reproterminálů.

Uspořádání reproduktorů je mírně netradiční. Nahoře trůní středotónový kónus s fázovým nástavcem a papírovou membránou o průměru 16,5 cm, hned pod ním je běžná měkká látková kalota s průměrem 2,5 cm a na tu navazují dva identické basáky – opět mají průměr 16,5 cm a papíru z celulózy, leč tentokrát jen s klasickou kopulkou prachovky.

Výrobce udává neočekávaně širokou frekvenční odezvu 35 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 90 dB / 2,83 V / m. Dělící frekvence výhybky jsou nastaveny poměrně vysoko na 600 a 2 400 Hz.

Wilson Exclusive EL-10 jsme poslouchali v běžných redakčních sestavách a sice s OPPO UDP-205 / Métronome DSC1 / Norma Revo IPA-140 / GMG Power Harmonic Hammer 3000, kde se poměřovaly s Xavian Quarta na kompletní kabeláži Nordost Heimdall 2 a pak také hrály s Cambridge CXC a Cambridge CXA81 proti Fischer&Fischer SN-70 a to na kompletní kabeláži Dynamique Audio Horizon 2. O detailech jednotlivých sestav, jako jsou napájecí filtry nebo antivibrační řešení se dozvíte v pravém sloupci -->.

Objemově i důrazově bylo kontrabasové linky v „Upojenie“ Pata Mehtenyho a Anny Marie Jopek („Upojenie“ | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) až až; i ve velké místnosti to byl bas citelný, zřetelný a i s pevným zesilovačem expanzivní, až trochu hřmotný, jakoby trochu puštěný ze řetězu. Férově lze ale říct, že ani s běžným integrovaným zesilovačem se zase tolik nelišil. Jako kdyby basová energie snadno a ochotně vzkypěla, nedostane se ale subjektivně do stavu „přetečení“, kdy by basu už bylo zbytečně moc. Cítíte pocit síly a robustnosti, spíše než audiofilskou delikátnost nebo utaženost. Je to bas na efekt, byť ve své třídě nabízí ne špatnou čitelnost a rozmanitost.

Zato hlas Caroly v popovém šlágru „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) ukázal, že Exclusive EL-10 umí být i „solidně hi-fi“. Je to slušně otevřená část pásma, dobře srozumitelná, možná ne úplně analytická, ale vystihuje bez problémů tvrdší, jadrnější náturu nahrávky, není to zvuk ukřičený a středotónový reproduktor svou práci odvádí na slušné úrovni třicetitisícového high fidelity. Nemusíte se pak bát ani otočit hlasitost více doprava, přestože ve středním pásmu nabízí EL-10 nejvíce transparentnosti, nesklouzne k tvrdému nebo dokonce ostrému zvuku.

Nejvyšších tónů činelů vytáhly reprosoustavy z Ellingtonovy „Caravan“ („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) přiměřené množství, chce se říct ani málo ani moc. Je to zvuk trochu lesklejší, živý, ne snad opět úplně audiofilsky jemný, ale se slušně oddělenými jednotlivými cinknutími a hlavně s pocitem dobře trefené tonality. Přes jistou výraznější přítomnost výšek tyto ani nekřičí, ani pocitově neřežou do ucha ani s vyšší hlasitostí a celkově projev nejvyššího pásma charakterem i energií dobře navazuje na celkové pojetí EL-10.

EL-10 jsou pak jako dělané pro houpavou, velmi plnou a hutnou „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detvi har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2). Mají efektní náběh hodně hluboko, basové rytmické broukání dokážou skutečně rozhoupat a dávají pocit ochotné dynamické živosti (snad s lehkým nádechem bombastičnosti), což je předurčuje pro moderní hudbu a filmy přesně tak, jak tvrdí výrobce. Pokud máte rádi, když vám reprosoustavy trochu „zatlačí“, jste tu na správném místě.

Na druhou stranu v chaotické „Sabbath“ Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) neudělají nějakým kouzlem větší pořádek – je to pořád tak trochu zamotaná zvuková záležitost, byť v kontextu dané cenové škatulky odvádí slušnou práci, spadající už bez problémů do kolonky high fidelity. Pokud si zakládáte na audiofilské prezentaci jemných dozvuků, precizních texturách a preciznosti upřednostněné před energií, tak to Exclusive EL-10 tak úplně nenabízí, zato ale skutečně umí předat tu vnitřní dravost a živost hudby, tak trochu stylem živého koncertu, kde také nechytnete tu nejposlednější jemnůstku, ale přesto je poslech zábavně podmanivý.

Pravolevou osu hudební scény ve Wilsonově variaci na jazzový standard „Summertime“ („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) zvládly reprosoustavy s dobrou kontrolou, i nástroje jsou od sebe oddělené a dobře ohraničené, takže máte pocit bezproblémového sterea.

Tam, kde ladění Exclusive EL-10 souzní s laděním nahrávky (tj. dost možná u většiny moderní hudební „elektrifikované“ produkce, ale třeba i u soundtracků a podobně), tam si poslech určitě užijete. U „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) zněla hudba nekonfliktně, s vnitřní silou, s úderností a velmi pěkným středním pásmem, takže zpěvaččin hlas byl přirozenou dominantou zážitku, ovšem pěkně zblízka následovaný mohutným basovým základem. Wilson jdou na věc cestou šťavnatosti a energičnosti.

V prvé řadě je dobré rovnou přiznat, že Exclusive EL-10 od polských Wilson nejsou zázračným nástrojem pro náročného audiofila, který je zabraný do akustického jazzu, vokálů nebo klasické hudby s přísnými nároky na dokonalou tonalitu a jistou delikátnost. EL-10 jsou tu pro ty, kteří chtějí velikost, šťávu, kteří mají rádi AC/DC nebo velkolepé science fiction, pro ty, kteří chtějí dobrý zvuk, který zaplní i velkou místnost, ale přitom se nechtějí své sestavě podřizovat, takže potřebují ozvučnice přisunout ke zdi a moc se o ně nestarat. Jsou tu pro ty, kteří se chtějí nechat okouzlit velkým basem, lesklejšími výškami a vlastně moc pěkně transparentním vokálním pásmem. Jsou tu pro ty, kteří chtějí hodně, ale nechtějí za to zase tolik zaplatit. A jsou tu pro ty, kteří požadují zvuk univerzální, nekonfliktní, univerzálně použitelný a schopný pobavit jak při běžné hlasitosti, tak tu a tam pěkně nahlas. Wilson Exclusive EL-10 si na nic nehrají a za férové peníze nabízí příjemný „každodenní“ zvuk v pěkném kabátku. Takhle má vypadat „hi-fi pro každého“.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odezva má klasické rysy dostupné třídy (zejména s ohledem na to, že tyto modely výrobce primárně cílí do sestav domácího kina), tedy lehce zdůrazněné basy a výšky. Reprodukce začíná někde u 40 Hz, byť fouknutí bassreflexu je vidět už pod 30 Hz. Mezi 45 a 140 Hz je vidět zdůraznění, naopak mezi 180 a cca 400 Hz by energie mohlo určitě být více. O to zajímavější je pěkně vyrovnaná odezva mezi 400 Hz a 2 000 Hz, kde je ucho velice citlivé. Na konci pásma je propad na 3 kHz a v pásmu 7 – 10 kHz, přičemž následně je vidět peak na 15 kHz. V praxi to ale nejsou obrovské rozdíly energie, s výjimkou krátké „exkurze“ do oblasti zvýrazněné energie v basech a nejvyšších výškách se EL-10 udrží v toleranci +/- 3 dB.

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Široké sedlo na křivce impedance naznačuje ladění bassreflexu někam za 30 Hz, pozitivní pak je, že křivka neklesá pod úroveň 4 ohm. Jsou tu nicméně vidět rezonance na 90 Hz, silná rezonance mezi 180 a 250 Hz a pak drobné artefakty v oblasti kolem 1 200 Hz. Průběh impedance, stejně jako průběh elektrické fáze je poklidný, bez nepříjemných zvratů a zákeřných zátěží pro zesilovač, takže i s běžným hi-fi zesilovačem (dodržíte-li doporučení výrobce o výkonu alespoň 50 Wattů) by neměl být problém je udržet pod kontrolou.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu (SPL 90 dB / 2,83 V / m v ose tweeteru)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 35 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cena za velkou bednu

+ objemný bas

+ vypadají moderně

+ celkově vlastně dobrý hi-fi zvuk s pocitem fajnové čistoty

ZÁPORY

- ladění je přeci jen trochu hřmotné

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horn Distribution | www.horn.eu 

fSdílet

Tweet