Japonský Rotel se za krásných 60 roků od svého založení vyšvihl mezi přední výrobce zesilovačů (a také CD přehrávačů, i když tvoří spíše doplněk katalogu), což na v podstatě malou a v podstatě rodinnou firmu není vůbec špatný výkon. Aktuální top modely patří do vzkříšené série MICHI, kteréžto jméno poprvé spatřilo světlo světa už v roce 1993. Vstupním bodem do řady MICHI je pak integrovaný zesilovač X3.

Že patří právě mezi top modely jasně ukazuje i design jasně se vymezující proti zbytku firemní nabídky (která má přeci jen poněkud technicistní rysy). Naproti ní je MICHI X3 (ale samozřejmě i ostatní komponenty s tímto jménem) postavený na čisté, černé jednoduchosti, na oblých hranách a minimalistickém glancu s maximální dávkou pravolevé symetrie. X3 je už jednoduše objekt, za který se nebudete stydět ve svém obývacím prostoru. Přestože matný materiál šasi na první pohled vypadá lehce plastově, jde o poctivý kus hliníku.

Čelní stěnu tvoří lesklá plocha temperované skla, provrtaná dvojicí kruhových ovladačů s tradičními úděly „vstupy a hlasitost“. Méně typické a elegantní je využití centrálního displeje s krásně jemnou a čitelnou bílou kresbou, korespondující s bíle podsvíceným jménem MICHI u horní hrany i bílým svitem spínacího tlačítka u hrany spodní. Krom toho ruší volnou plochu už jen výstup na sluchátka.

Ani vzadu MICHI X3 neztrácí čistotu a pocit organizovanosti – konektory jsou k dispozici ve třech jasně oddělených horizontálních linkách. V té spodní se krom napájecí zásuvky vešly dvě sady reproduktorových terminálů, do prostřední Rotel vměstnal bohatou digitální konektivitu (po třech kusech od optiky a koaxu a USB, ethernetový port je bohužel jen „ovládací“) a vedle ní „chytrou“ konektivitu (spínací jacky, vstup pro čidlo dálkového ovládání, USB pro aktualizaci nebo RS232), stejně jako spínací tlačítko a do řady horní patří analogové spojení. Tři běžné cinchové vstupy doplňuje jeden vstup symetrický, phono s omezením na MM přenosky a dva výstupy – první pár je klasický cinchový pre-out, druhý je ale dvojitý monofonní výstup pro subwoofery. Výjimku na tomto řádku tvoří pouzdro bluetooth rozhraní.

Pod slupkou boků zesilovače se ukrývají shora a sdola přiznané chladící profily, nejsou nijak zvlášť velké, ale poctivě zabírají každý kousek stran. Je to třeba – právě na bocích totiž zevnitř najdete namontované desky plošných spojů s výkonovými moduly. Uprostřed přístroje je veliký zapouzdřený toroid vlastní výroby, hned za ním čtyři mohutné filtrační kondenzátory a u zadní stěny několik pater obvodových desek s bohatě nahuštěnými součástkami.

Konstrukce přístroje je nicméně poctivá – na to, že jde o „ten štíhlý“ integráč své série, tak má nadstandardní rozměry 48,5 cm na šířku, 45,2 cm do hloubky a 15 cm na výšku. Poctivost podtrhuje hmotnost 28,9 kg.

Rotel jako jedna z nemnoha značek nešetří technickými specifikami, i když do hloubky svá řešení úplně nepopisuje. Důležité je, že MICHI X3 staví na síle – zesilovač dodává mocných 350 Wattů na kanál při 4 ohmech ve třídě A/B, digitální část staví na převodníku AKM s rozlišením 32 bit / 768 kHz, který ovšem podporuje i DSD, Bluetooth zase zvládá aptX.

Z těch klasických parametrů nelze také nezmínit hodnotu celkového harmonického zkreslení nižší, než 0,008%, frekvenční pracovní rozsah 10 – 100 000 Hz (0 / -0,4 dB), odstup signálu a šumu 102 dB nebo tlumící faktor 350. Netypicky nízká je separace kanálů s hodnotou „více než 55 dB“.

Zesilovač Rotel MICHI X3 jsme měli možnost poslouchat v rámci běžné redakční sestavy, tedy primárně s OPPO UDP-205 v roli mechaniky, kdy zesilovač byl použit namísto Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a to spolu s Métronome DSC1 a GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Poslouchalo se přes kabeláž Nordost Heimdall 2 na Xavian Quarta Evoluzione. Primárně jsme poslouchali přes Roon a USB propojení. Více o sestavě se můžete dočíst v pravém sloupci -->.

Temné, hluboké tóny, nesoucí rytmickou váhu Dukeovy „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) zněly s houpavou uvolněností, kterou ovšem nechť ctěný čtenář nezaměňuje s nejistotou. Rotel má kontrolu dobrou, je to cítit na konkrétním ohraničení jednotlivých not, které jsou dokonce poměrně utažené a krotké. Už cítíte rozmanitost a strukturu basových frekvencí, hloubky mají plnost, není to strohý zvuk technického stylu, ale ani rozmáchlá „Amerika ve spreji“ – Rotel hraje tak nějak ochotně, s dobrou jistotou, přesto lehce klidněji a s akcentem na laskavé a příjemné konečné vyznění.

Tak nějak s klidem a nadhledem zní i vokál Loreeny McKennit v její „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) – hlas není vypíchnutý tak úplně samozřejmě kupředu, stejně tak zvuk neakcentuje přítomnost doprovodných vokalistek, i tak je ale srozumitelnost dobrá. V této části frekvenčního rozsahu Rotel drží spíše neutrální, možná i trošku sušší notu, nepraktikuje žádná „hezká“ rozmáchlá gesta. Snad i díky tomu nicméně dobře vyznívají detaily, nezdůrazňovaně, ale dospěle, jak se sluší na high-endové zařízení.

Podobně je tomu i u cinkajících činelů v „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724), kde vás až překvapí nečekaně dobré propracování textur a čitelnost jemných nuancí, když se zvuk v celku zdá být tak nějak klidný a jemný. Nekonfliktní ladění nemá tendenci tahat za uši ani v této poměrně průměrné nahrávce a to ani při vyšších hlasitostech. Je to takové nepředstírané podání – nepřidává ani hezkost, ale ani příliš netlačí na limity. Co se týká objemu, pak žádné pásmo nemá pocitovou dominanci.

Přestože Rotel nabízí ohromující porci výkonu, nutně to neznamená, že by musel mít mocný a ohromující zvuk, který vás převálcuje – alespoň tak se ukázalo Brufordovo sólo v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527), kdy bubenická exhibice působí zkroceným dojmem. Ne že by při správně nastavené hlasitosti nebyla cítit síla velké soupravy, jen je tak nějak spořádaná, řekněme „zrale“ podaná. Kultivované podání nepostrádá plnost, dokonce se zdá být místy trošičku temnější. Kupodivu se zdá, že i při hlasitosti nastavené poblíž limitu není skutečná hlasitost úplně nesnesitelná, využít tak zejména ve větších prostorách půjde dost velký rozsah (což je jen dobře).

MICHI X3 se taktéž nezaměřuje na nějaké orgie detailu, mnohem více staví na propojené celistvosti bez trčících jednotlivostí. Tak i typicky audiofilská nahrávka „Bensusan“ Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) nepůsobí zprvu jako kdovíjaký hodokvas informací a přesto za pár chvil zjistíte, že množství jemnůstek a detailů je důstojné své kategorie, jen v opozici k nemalé části současných strojů je ladění zvuku prostě odlišné, klidnější a vyzývající k zanoření se a zaposlouchání, místo aby vás zvuk bombardoval ihned a vším.

Nápodobně se lze vyjádřit také o podání prostoru – v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) není prostor nějak obří, ale je tak nějak organicky propojený, působí nenuceně a klidně. Je také rozčlenění, aniž by byl zdánlivý nějaký tlak na pilu, všechno se děje v uměřeném, klidném stylu, s možností bezproblémové orientace, s lokalizací v rámci kategorie až výtečnou. Je to vlastně velmi „normální“ zvuk.

Zajímavá pak byla Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96), kde Rotel dobře zkrotil některé až příliš ostré momenty, zároveň ale MICHI X3 neukradl autentické přímočaré a řízné vyznění. S tím se pojí i to, že než aby vypichoval jednotlivosti, nechá Rotel znít nahrávku „jak je“, tedy včetně pocitu jisté „klubkovitosti“, protože prostě dostanete to, co do zesilovače pouštíte. S tím souvisí i to, že když použijete převodník typu Métronome a analogovou cestu místo digitální (jakkoliv je převodník solidní), tak zesilovač ochotně „přisává“ charakter připojeného komponentu. Sám za sebe hraje spíše spořádaně, zrovna u rockové hudby tohoto typu by ale možná mohl mít více divokosti.

Japonský Rotel po poměrně dlouhých letech jako kdyby poslední rok či dva značně ožil a výsledkem zjevně větší investované energie je zejména série MICHI. I základní model z tohoto vrcholu firemní nabídky pak nese jasné stopy základní DNA – elegantní moderní design, hodnotné materiály, velmi bohatá výbava a vysoký výkon, to vše spojené vlastně klasickým zvukovým laděním, které tu ale dostává lehce nonšalantnější a klidnější charakter, je tu jaksi méně efektu a více nadhledu, takže MICHI X3 hraje poměrně pěkně transparentně, zároveň také dosti v klidu a hladce. Máte-li rádi u své hudby automaticky bohatou šťavnatost, tak to zde zrovna nenajdete, nicméně pokud si více ceníte upřímnosti a věrnosti, která však není nijak technicistní nebo unavující, pak jste na správné adrese. Připočtěte k tomu velmi bohatou výbavu, kde chybí k dokonalosti snad jen streaming a máte velmi schopný a velmi univerzální přístroj.

Kč 145 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ šíře výbavy a konektivity

+ parádní design

+ solidní D/A převodník

+ velmi jemná regulace hlasitosti

+ vysoký výkon pro dynamické špičky

ZÁPORY

- navzdory velkému výkonu i všemu ostatnímu jako kdyby se mu nechtělo do vysokých hlasitostí

- v kontextu výbavy chybí streaming

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet