Litevský výrobce reprosoustav AudioSolutions má svou vlastní cestu – dbá na někdy až překvapivé detaily, používá neobvyklá řešení a někdy zase pracuje se zdánlivě obyčejnějšími měniči, které ovšem dokáže chytrými výhybkami donutit pracovat zajímavými způsoby. Není bez zajímavosti, že základní řada Overture prý pro firmu není výdělečná, ale slouží jako lákadlo pro novou klientelu díky atraktivnější cenové politice, než jakou nabízí pracně ručně vyráběné modely vyšších sérií.

Model O304F je třetím nejvyšším sloupkem v nabídce základní řady, jde také o třetí inkarnaci základních modelů (proto O3 na začátku názvu). Už od pohledu patrně dokážete identifikovat, že patří do portfolia AudioSolutions, jakkoliv křivky jsou přeci jen oproti dražším souputníkům zjednodušené a (nijak hanlivě míněno) obyčejnější.

Kabinet má téměř pravoúhlý základní tvar, půdorys se nicméně směrem dozadu lehce zužuje, aby částečně bojoval proti vzniku stojatého vnitřního vlnění. Hezkým detailem jsou velké kulaté nožičky, dva kusy na každém boku, dosti podobné těm z nejvyšších modelů.

Ozvučnice mají černou základovou desku i černý vršek, lehce hrubý materiál nepůsobí nijak luxusně, ale zpracovaný je (jako ostatně všechny detaily) solidně. Dalším charakteristickým rysem návrhářského stylu Gediminase Gaidelise je rozložení měničů na čelní stěně – nahoře je střeďák, pod ním výškáč a ještě pod ním dvojice basových reproduktorů. Všechny mají jednoduchý krycí kroužek a výškáč je zapuštěný v typickém firemním řešení „mini horn“, neboli ve zvukovodu, částečně vznikajícím na 3D tiskárnách – to je další část skládačky toho, jak AudioSolutions přistupuje k produkci. Pak už je vpředu jen štítek s logem.

Kousek pod půlkou výšky zadní části se otevírá mohutný výdech bassreflexu, kolem něj je destička s typovým označením. Reproterminály pronikají další kovovou ploškou, tentokrát umístěnou přímo nad základnou. Je tu jediný pár konektorů.

Zjednodušení proti vyšším modelům nepředstavuje jen méně propracovaná ozvučnice, ale také to, že v základu máte lesklou černou nebo bílou verzi, za příplatek pak jednu ze tří dýh, ale nemůžete si volit z až nečekaného množství barevných variant jako u dražších řad.

Jednodušší, ale přesto komplexní je konstrukce ozvučnic – není to „krabice v krabici“ jako u série Virtuoso, ale pojaté jsou takto alespoň některé kritické části. V podstatě jde o filozofii tuhého vnějšího pláště z tlustších MDF profilů a tenkostěnné vnitřní pracovní komory, kdy jsou jedna s druhou spojeny polyuretanovou tlumící vrstvou. Tato konstrukce odvádí rychle energii z pracovní komory (přes lehkou vnitřní konstrukci) do vnějších tuhých a těžkých stěn, kde se vstřebá a může jí to i déle trvat, protože to již neovlivňuje měniče ve vnitřní komoře.

Vysokotónový měnič sází na 2,5 cm širokou hedvábnou kalotu, středy a basy sdílí stejné membrány – 15,2 cm široké kónusy z papíru. Spojuje je třípásmová frekvenční výhybka s filtry na úrovních 500 a 3 000 Hz, kde pracují cívky se vzduchovými jádry.

Výrobce udává frekvenční odezvu 37 – 26 000 Hz, říká o ní, že je „v běžné místnosti“, což bývá tolerance cca -6 až -10 dB. Jmenovitá impedance činí 4 ohmy a charakteristická citlivost 90 dB / 2,83 V / m.

Rozměry ozvučnic (bez nožiček, které přidají něco přes 15 cm na každou stranu) činí 99 cm na výšku, 21 cm na šířku a 33 cm do hloubky. Váží pak 27 kg, což napovídá něco o poctivosti jejich konstrukce.

AudioSolutions Overture O304F jsme poslouchali v kopřivnickém showroomu dovozce, kde se hrálo primárně přes kombinaci Métronome Le Player 4+ a Vitus Audio RI-101 MKII, kdy bylo propojeno kabely Nordost Tyr 2. K porovnání stály mimo jiné hlavně Figaro M od stejné značky.

Když zazněl kontrabas Charlie Hadena v jeho „duetu“ s kontraaltem Diany Krall v „Goodbye“ („Sophisticated Ladies“ | 2010 | Emarcy | 0602527508160), zdálo se, že Overture O304F trochu zdůrazňují váhu a objem basového pásma – není to však nijak moc, bas určitě nedominuje. Snad i proto, že kompaktnější sloupky nejdou do úplně maximální hloubky. Na druhou stranu napětí strun není špatně podané, reprosoustavy už celkem umí ukázat i rozdíly mezi jednotlivými brnknutími a polohami tónů. V rámci kategorie nabízí dobrý náhled do basového rozsahu, ale oproti vyšším modelovým řadám je znát, že pocit objemu je tu důležitějším faktorem, než třeba precizní strukturování hloubek.

Vokální rozsah nejaktivnějšího z bratří Gibbů Barryho v „Until“ ze „Spirits Having Flown“ (1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) byl solidně soustředěný, takový konkrétní, podaný s typickým čistým a zároveň ovšem velmi klidným stylem AudioSolutions. Nemáte takový pocit plasticity jako u vyšších řad, čitelnost je na druhou stranu v pohodě i tak. Nekonají se žádné orgie detailů či hon za nuancemi, ucelený zvukový projev každopádně odpovídá stotisícové lize a vzbuzuje pocit, že posloucháte dobré hi-fi.

Linka činelů v „After Dark“ od Andyho Gibba („Greatest Hits“ | 1991 | nahráno 1980 | Polydor | 511 585-2) působila poměrně živě, objemem snad také o špetku výraznější, rozhodně však nijak vulgárně, únavně nebo nepřiměřeně. Zřetelnější energie tu působí spíše jako drobné koření. Rozlišení opět není nijak nápadné či nucené, je to takový ten uhlazený styl AudioSolutions.

Ani v dynamice se Overture O304F neprosazují nějak pronikavě nebo nápadně, přesto drží dobrý standard. Šostakovičův „Smyčcový kvartet č. 1 v c dur, op. 49“ v podání Emerson String Quartet („The String Quartets“ | 2006 | nahráno 1999) byl disciplinovaný, také celkově spíše klidněji podaný, se zvukem všeobecně urovnaným, nepůsobícím prvoplánově dramaticky. Ale vzedmuté špičky energie Stradivárek a Zygmuntowiczových nástrojů (houslí, violy a violoncella) jsou zahrané s dobrou pevností.

Jaksi nervní vybrnkávání, tvořící valnou část Ligetiho „2. smyčcového kvartetu“ (Artemis Quartet | „String Quartets 1 & 2“ | 2005 | nahráno 2000 | Virgin | 0946 336934 2 5) znělo s mírnou příchutí nylonu na strunách, avšak obecně textury, separace tónů a nebo třeba doznívání určitě nedělají ve stotisícové kategorii ostudu. Reprosoustavy mají takový ten „firemní“ hladší styl, vše je propojené, ale zároveň solidně čitelné. Nejsou to každopádně sloupky pro ty, kteří chtějí zaostření až nad rámec skutečnosti – zde hudba vyplývá svou přirozenou gravitací.

Árie „Quanto amore! Ed io spietata!“ z Rossiniho opery „L’elisir d’amore“ v podání Cecilie Bartoli a Bryna Terfela („Duets“ | 1999 | Decca | 458 298-2) možná nebyl tak konkrétně usazená nebo tak široce roztažená jako v podání Figaro M, nicméně i tak byl prostor dobrý – uhlazeně ukázněný a dokonce už i s lokalizací některých zvuků směrem do hloubky. Je to prostě stereofonie, kterou byste měli od prémiového hi-fi dostat.

Jak se ukázalo při poslechu „I Like It“ od Dixie Chicks („Taking the Long Way“ | 2006 | nahráno 2003 | Columbia | 8287680792), právě na takovou, lehce popovou hudbu s namíchanou dávkou efektu, se Overture O304F hodí úplně skvěle. Na jedné straně zkrotí její místy trochu ostřeji vyznívající špičky, na straně druhé podtrhne jejich vlastní charakter tučnou basovou složku (ale nenechá ji rozutíkat do nějaké dunivosti) i znělé výšky (ač zase nesklouznou k nějaké nerealistické zvonivosti). Můžete si dovolit také vyšší hlasitost, která naplňuje místnost až po strop a upřímně právě takový provoz tomuto modelu sluší – zátěž zvládá a vlastně až rozkvete.

Nevelké (minimálně v rámci nabídky AudioSolutions) sloupky Overture O304F jsou lehce netypicky laděné, srovnáme-li je s běžnou masovou produkcí – ale vlastně se trochu liší i v kontextu katalogu samotného výrobce. Lehounce, ale neefektně zdůrazňují oba konce pásma, hrají trochu rozmáchleji, ale zároveň (což je vlastně trochu složité popsat) se drží stále oné základní spořádanosti, neutrality a uhlazenosti. Rozhodně jsou Overture O304F vhodné pro všechny, kteří o některém modelu litevské značky uvažují, kteří chtějí prémiové hi-fi a přitom inklinují hlavně k modernější elektrifikované hudbě, které sluší hutnější bas a tu a tam i třeba trochu důraznější cinknutí, případně je to model pro ty, kteří hledají dobrý univerzální zvuk, který se osvědčí třeba i u filmů. Reprosoustavám také sluší spíše vyšší poslechové hlasitosti, kde ožívají. Jisté je jedno – na trhu patrně není podobně laděný model a tím pádem stojí za to takový zvukový projev minimálně vyzkoušet.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, kde byla akustika velkoryse ošetřena pomocí panelů značky Vicoustic a RPG.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Overture O304F hrají od cca 40 Hz, je tu vidět zdůrazněné „rytmické“ pásmo 70 – 100 Hz (respektive se mírné zdůraznění táhne až k hranici 200 Hz), stejně tak je v přímém směru vidět zvýšenou energii od cca 6 kHz. Mírné natočení ji však rapidně sráží, takže bude záležet hodně na tom, jak si reprosoustavy natočíte a tím naladíte. Protože střední část grafu je v zásadě vyrovnaná, dá se důvodně předpokládat, že přidaná energie na obou koncích rozsahu je skutečně záměrem.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

V oblasti kolem 2 200 Hz vrcholí zkreslení třetí harmonickou, které se poměrně vymyká jinak v zásadě standardnímu profilu. Těžko soudit, co je jeho zdrojem, každopádně přesahuje přes hranici 1%, tedy přes jakýsi práh „bezproblémového“.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ačkoliv jsou Overture O304F udávány jako čtyřohmové, na několika místech se křivka spouští až k úrovni spíše tří ohmů, což by mohla být relativně větší zátěž, nezvolíte-li dobře zesilovač. Průběh impedance je vcelku linearizovaný, nejsou tu žádné prudké změny nebo vysloveně náročné okamžiky. Také se zde neobjevují drobné záchvěvy, které by prozrazovaly přítomnost rezonancí. Ladící frekvence systému leží kolem 50 Hz. Také elektrická fáze se v zásadě drží uměřených mezí, i když není tak hladká a čistá jako impedance. Overture O304F představují tedy spíše střední zátěž, jejíž bezproblémové zvládnutí si zaslouží zesilovač vyšší třídy.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 99 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobré (byť místy esteticky účelné) zpracování

+ hutnější zvuk třeba pro vyznavače rockové hudby

+ nahlas umí chytnout jiskru

+ nekonfliktnost

ZÁPORY

- zdají se být subjektivně trochu tužší na rozehrání

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet