Angličan Laurence Dickie je už po desítky let něco jako celebrita světa high endové reprodukce zvuku. Konkrétně tedy světa reprosoustav. Nebo snad znáte „profláknutější" reprosoustavy, než Bowers&Wilkins Nautilus s jejich „šnečími" tvary? Ano, made by Laurence Dickie. A co třeba známý systém konstrukce ozvučnic Matrix od téže značky? Ano, opět návrh Laurence Dickieho. Jak vidno, tenhle muž nemá o dobré a hlavně funkční (možná ve své době až revoluční...) nápady nouzi. Však své první reprosoustavy postavil již v roce 1971 – když mu bylo 11. Když se tedy kolem roku 2000 dal dohromady ještě s bývalým šéfem od B&W Robertem Trunzem a Philipem Guttentagem, šéfem výrobního závodu v Jihoafrické republice, mnozí zpozorněli, protože právě v tehdy nové firmě Vivid Audio mohl realizovat své nápady zcela volně (i když soudě dle výsledků omezeními netrpěl ani u původního zaměstnavatele).
Když firma Vivid Audio v roce 2008 uvedla v Las Vegas organicky tvarované, veliké a hlavně excelentně hrající sloupy G1, nadšení nebralo konce. Ostatně šlo po dlouhé době o vysloveně „jiné" reprosoustavy, které stály na počátku dnešní vlny odvážně tvarovaných a ultra drahých produktů – důležité ale je, že právě Dickieho dítko bylo jedním z prvních. Kromě série GIYA, která dnes čítá již 4 modely, lišící se v podstatě jen měřítkem, je v nabídce i stejně originálně tvarovaná variace na stojanové reprosoustavy, nazývaná OVAL.
Spolu se skvostným integrovaným zesilovačem soulution 530 a CD přehrávačem soulution 540 k nám přistály také v té době nejnižší sloupy řady GIYA, označené jednoduše G3. I když přistály... Dvě obrovské bedny prošly chodbou bytu s rezervou zhruba 1 cm na každé straně a ve chvíli, kdy bylo jasné, že neprojdou dveřmi do pokoje, nastala fáze vybalování v nezvyklých podmínkách a několikahodinová akrobacie a cvičení v prostorové orientaci, vedle kterého je ježek v kleci hračkou pro batolata. Dobrá, praktická rada – nebydlíte-li v loftu, budete potřebovat alespoň jednoho, lépe pak dva až tři společníky se slušně vyvinutým svalstvem, abyste bedny v poklidu umístili. Ale pozor – dokonalé formě bylo obětováno něco málo z uživatelského komfortu. Třeba připojení reproduktorových kabelů, nedej bože v bi-wiringovém či bi-ampingovém zapojení, připomíná snahu protáhnout slona uchem jehly – opět za předpokladu, že nebudete mít dva tři kamarády, kteří reprosoustavu nahnou a podrží. Ale to nic – stačí vteřina poslechu a vše je zapomenuto.
Organický vzhled bez jediné hrany, dokonalý povrch a svébytná estetika modelu GIYA G3 svým způsobem odkazují na estetiku třeba takového H.R. Gigera a jeho Vetřelce, bezpečně ale také poznáte dílo ruky, která nakreslila legendární Nautilus. Tyhle reprosoustavy jsou tak spíše uměleckým dílem; že jejich oblé tvary jsou výsledem ryzí praktičnosti a logických úvah, to vám na mysl ani nepřijde. Snad nejtypičtějším rysem je jakýsi zahnutý roh na vrcholku, zapouštějící se na svém konci zpět do těla reprosoustav skoro jako Uroboros. Bassreflexové nátrubky míří směrem dozadu, začínají těsně vedle masivních magnetických systémů basových měničů a ústí v decentně zakrytých „žábrách" na bocích. Nenechte se také zmýlit – ačkoliv relativně kompaktní GIYA G3 mohou působit zvláště na fotkách až roztomile, jde stále o pořádné kousky. Však také váží 41 kg, šplhají do výše 116 cm a do hloubky pronikají celých 58 cm. Možná vás na druhou stranu překvapí šířka 38 cm v nejširším bodě hruškovité spodní části G3, je to méně, než se v reálu zdá. Ostatně nejlepší dojem si stejně přes všechny popisy uděláte z okolních fotografií.
Vivid Audio GIYA G3 jsou (stejně jako oba vyšší modely) čtyřpásmové, vysochané v bassreflexové ozvučnici z litých karbonových vláken a skelného kompozitu (jen díky tomu může takhle rigidní ozvučnice, která se při reprodukce ani nehne, vážit tak málo) a vybavené pěti reproduktory vlastní výroby. Ostatně konstrukce je od A do Z „in house". Dokonce jsou identické i s těmi v modelu G1, tedy až na basový měnič (ten se liší jen průměrem).
O nejnižší tóny od 33 do 220 Hz se postará dvojice měničů v bipolárním uspořádání, jejich membrány mají solidní průměr 13,5 cm (proto se jmenují C135 a podobná logika je zachována i při pojmenování ostatních reproduktorů). Středobasové pásmo mezi 220 a 880 Hz řeší podobně působící membrána, tentokrát s průměrem 12,5 cm – je také uzavřen ve vlastní trubicové ozvučnici, která se směrem vzad zvedá a zužuje v onom atraktivním „číru", tvořícím designově určující zakřivení navrchu reprosoustav. Jde o stejný, byť léty vybroušený, princip, který dodnes činí z B&W Nautilus skvěle hrající reprosoustavy. Čistě na střední pásmo mezi 880 a 3 500 Hz se soustředí 5 cm kopulka, té patří nazad rovně vybíhající trubice (tedy ta spodní, která přetíná již zmiňované zaoblení). Od 3 500 Hz do 36 000 Hz pak hraje další kopulka, tentokrát široká 2,6 cm. I ta má svou vlastní ozvučnici v podobě kónické trubice s postupně čím dál silnějším zatlumením. Materiálem membrán je hliník.
Na své rozměry mají Vivid Audio GIYA G3 imponující parametry, které lze ale v téhle cenové třídě rozhodně očekávat. V toleranci +/- 6 dB si sáhnou mezi 33 a 36 000 Hz. Rozehrajete je snadno, hlavně díky impedanci 6 Ohm a přiměřené citlivosti 87 dB (byť vyšší modely mají přes 90 dB). Fascinující je maximální příkon – ten u Vivid určili na hranici 800 Wattů a nutno říct, že nemáme po osobních zkušenostech pochyby, že tyhle reprosoustavy si poradí s jakoukoliv zátěží.
Vivid Audio GIYA G3 se u nás zdržely poměrně dlouho, měli jsme tak možnost užít si jejich zvuk na široké škále elektronických partnerů. Z těch nejdůležitějších jmenujme soulution 530 a soulution 540, ale také Musical Fideliy M8 (PRE a 700m), Burmester 101 a 102, ale také naše Naim Nait XS / CD5si. Propojovací kabeláž pocházela od Nordost, z řady Tyr 2, prohazovali jsme se Studio Connections z Abbey Road, ale také s Eagle Cable, Monster Cable, TelluriumQ a QUAD. Reproduktorové kabely byly taktéž Nordost Tyr 2, napájecí kabely též z této stáje. Kromě Vivid Audio GIYA G3 jsme poslouchali na těchto sestavách i Bowers&Wilkins CM10, Klipsch Palladium P-17B, Qudral Ascent 90 LE, Harbeth Monitor 30, ale třeba také Xavian Bonbonus a Pioneer S-CN301-LR.
Při poslechu si uvědomíte, že Vivid Audio GIYA G3 jsou neuvěřitelně snadno ovladatelné reprosoustavy – v praxi je rozehraje a zvládne kontrolovat téměř cokoliv, byť samozřejmě exkluzivní zesilovač z nich „vymačká" ještě mnohem, mnohem víc. Způsob, jakým zafungovala kombinace ultra-přesného soulution 530 a těchto reprosoustav nelze nazvat jinak než vzorovou synergií.
Třeba Bowieho „Velvet Goldmine" z „The Platinum Collection" (2005 | EMI | 0946 3 44076 2 5) vás strhne svou jedinečnou přesností. Při libovolné hlasitosti (což je další klad – s adekvátní elektronikou hrají GIYA G3 stále stejně od tichoučkého až po koncertní poslech) užasnete nad fenomenálním podáním bubnů – údery mají sílu pneumatického kladiva a jsou jako vysoustružené. Ta dokonalá kontura, suché, přesně časované rány, to je jednoduše dokonalé. Bicí soustava se prostě zhmotní před vámi, plastická, plná života a vnitřní energie.
Brubeckova „Take Five" z desky „Time Out" (2009 | Columbia | 88697 39852 2) je etalonem v kvalitě zaznamenaných činelů a Vivid Audio GIYA G3 se tu opravdu předvedly. Činely jsou nádherně, přirozeně cinkavé, průbojné a bohaté, ale také úchvatně kultivované. Výkon je to jednoduše brilantní, ty znělé tóny vzbuzují až fyzické potěšení. Jedinečná čistota a rychlost reprodukce vede také k jednoduše úchvatnému podání prostoru. Zvuk jako kdyby se oprostil od fyzické hmoty ozvučnic, rozlévá se s lehkostí mlhy doprava, doleva, dopředu i dozadu. Úžasný dojem podporují také naprosto realistické proporce nástrojů, což je též záležitost nevídaná. Luxusní reprodukci prostoru lze připsat minimální rozteči reproduktorů pro horní tři pásma, u nichž vnímáme směrové informace. G3 jsou tak vlastně monitory se subbasovou jednotkou a tomu také odpovídá jejich bezchybná přesnost. Jednoduše vám ani na vteřinu nepřijde na mysl, že by přednes a zobrazení zvukové scény nemuselo být tak naprosto samozřejmé.
Velká síla Vividů ale leží v jiné věci – v toleranci vůči elektronice, akustice prostoru i nahrávkám. Vlastně působí tak trochu jako zázrak, že krásného výsledku lze za pomoci G3 dosáhnout tak snadno. I průměrná nahrávka, jakou beze sporu je „Tradá na Beroun" z desky „Praxe relativity" od Xindla X (Championship | CHMPS 044.2) umí GIYA G3 prodat svým muzikálním, radostným přednesem. Hlas působí výjimečně přirozeně, zato se také nekompromisně dozvíte o nanicovaté dynamice skladby a o frekvenční nevyváženosti mixu. Vividy patří k nejpřesnějším reprosoustavám, jaké jsme kdy slyšeli, jejich přednes navíc působí tak samozřejmě, tak jednoduše – všechno v něm je a vy už můžete hodnotit jen kvalitu nahrávky. Nebo elektroniky. Nebo kabelů. Nikdy vlastně nemusíte hodnotit Vividy, protože je cítit, že absolutně nic nezatajují a že jediné, čím se u nich musíte zabývat je to, abyste si z katalogu vybrali správnou velikost – to čistě kvůli rozsahu basu v kontextu velikosti poslechového prostoru.
Když už jsme nakousli téma kabelů, je faktem, že nám se jednoznačně osvědčilo použití stříbra. Pravděpodobně by nebylo vhodné použít čistě stříbrné vodiče, postříbřená extra čistá měď v kabelech Nordost byla vskutku skvostná. Kabely mají obecně velký vliv na přednes těchto reprosoustav, můžete si tak „doladit" zvukovou charakteristiku svého systému, pokud by vám snad v něčem nevyhovovala. Ale s tou strhující samozřejmostí vám asi nic takového na mysl nepřijde.
Množství detailů, jaké umí GIYA G3 s nadhledem předat posluchači, je jednoduše hypnotizující. Při popisu charakteristik se kupředu derou samé superlativy a absolutní hodnocení, tak podmanivý zvuk je. Třeba „Hey Porter" Johnnyho Cashe („The Essencial Johnny Cash" | 2002 | Columbia | COL 506345 9) je dokonalá. Ultra přesný timing vám rozpumpuje krev, přesvědčivost a věrnost, s jakou dopadne palička na blánu virblu je naprosto perfektní, donutí vás dokonce mrknout, jako byste měli buben přímo před sebou. Smělost a jistota, s jakou Vivid Audio kouzlí tóny, už sahá k úrovním, kde máte stejně intenzivní a příjemný pocit, jako při živém koncertu.
„What a wonderful world" z desky „B-sides and rarities" (2005 | Mute | CDMUTEL11) Nicka Cave (zde v duetu s Shanem MacGowanem z The Pogues) nesou dva jedinečné vokály, jejich blízkost skutečnosti vám vykouzlí úsměv na rtech. Přednes Vivid Audio GIYA G3 je prostě okouzlující. Vokály navíc zcela jasně stojí mimo těla reprosoustav, ty zůstávají už jen jako skulptury v prostoru a hudba visí mezi nimi a kolem nich. Třeba takový kopák se pak nedá popsat jinak, než jako skutečný – velký, hluboký, plný buben, při úderu do nějž se uvolní obrovská energie, téměř v prostoru hmatatelná. I ve chvíli největšího dynamického rázu ale reprosoustavy zůstávají naprosto netečné, klidné, jejich vnějšek je prost jakékoliv vibrace. Dynamika je mimochodem úplně stejně samozřejmá a perfektní, jako u libovolné jiné charakteristiky těchto reprosoustav.
Přes úžasnou přirozenost, čistotu a transparentnost, díky kterým je zvuk úchvatně srozumitelný, zůstává vše velice jemné a prosté jakéhokoliv náznaku zrna. Tóny vibrafonu v „Ralph´s New Blues" z alba „Concorde" od Modern Jazz Quartet (2008 | Prestige | 0888072306530) rozříznou vzduch a doznívají dlouho, dlouho, opravdu dlooooooooooooouho, jejich rozpuštění v hudebním celku je nesmírně pozvolné a přirozené – téměř až máte pocit, že ani ve skutečnosti tón takhle dlouho viset nezůstává. Není vlastně nic, co byste mohli považovat za slabinu těchto reprosoustav. Támhle stojí kontrabas, támhle piano, tam bicí souprava a vpředu zase vibrafon, vše má dobře naznačený i třetí rozměr, nemluvě o fantastické lokalizaci v pravolevém směru, výšky jsou krystalicky čisté, středy lahodně srozumitelné a basy skálopevné a až žulově konkrétní. Ten nekomplikovaný dojem naprosté věrnosti se téměř slovy nedá popsat.
Vivid Audio GIYA G3 patří hlavně v evropských podmínkách k absolutnu. Proč v evropských? Protože běžný Evropan si nemůže dovolit dát do svých prostor ta mnohatunová a mnohametrová monstra, která umí zahrát třeba klasickou orchestrální hudbu s ještě větší přesvědčivostí, čistě z toho důvodu, že umí rozhýbat masy vzduchu. Ta samozřejmost, lehkost a ten pocit, že v reprodukci nic neschází, vše je jak má být a to tak, že naprosto a absolutně, to umí opravdu jen ti nejvybranější, bez ohledu na cenovou kategorii. Na to, že G3 nejsou kdovíjak obrovské reprosoustavy, za ně zaplatíte opravdu neskutečně mnoho peněz. Z vnějšku jsou to odvážná umělecká díla, zevnitř to pak jsou chytře navržené reprosoustavy s vynikajícími měniči. Výsledkem je skutečně ultimativní reprosoustava, brilantní zvuk ve všech pásmech, uchvacující dynamika, rychlost a transparentnost. Vivid Audio GIYA G3 jsou prostě fenomenální a jedny z vrcholných kousků, které si můžete koupit, pokud už máte na reprosoustavy zhruba milion.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 825 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ originální, sošný vhled
+ perfektní provedení (až na ty krycí mřížky)
+ snadno je rozhýbe libovolný zesilovač (a i s horším budou hrát skvěle)
+ do milionu vskutku patří mezi reference
+ detail, dynamika, soudržnost, uvolněnost, přirozenost, pohoda, čistota, lehkost,...
+ variabilita barevné palety povrchů
+ vlastně žádná opravdu slabá stránka
ZÁPORY
- příšerně nepraktické umístění reproterminálů
- jsou poměrně citlivé na připojené kabely – ideální je určitá příměs stříbra
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz
